Sloupek Kateřiny Lhotské: Stát vs. pojišťovny – díl 3.


			Sloupek Kateřiny Lhotské: Stát vs. pojišťovny – díl 3.

„Tak nám zase zrušili jednu pojistnou smlouvu“ řekla Švejkovi jeho bytná. „A proč, paní Müllerová?“ otázal se Švejk. „Vždyť nedávno už zrušili dvě“, dodal. „Ále, čert aby se v tom vyznal. Prej že neinformovali o poplatcích,“ nato paní Müllerová. „Že to vůbec čtou, paní Müllerová. Beztak je z toho vobyčejnej člověk úplně blbej,“ zakončil rozmluvu Švejk. Na to se oblékl a vyrazil do svého oblíbeného hostince U Kalicha, aby zjistil, jak se na tuto novinku dívá sprostej lid.

Tak nějak by mohl začínat román „Osudy dobrého občana Švejka v právní válce“. Opusťme však tohoto literárního hrdinu a vraťme se do reality. Švejk by se v hostinci U Kalicha stejně nic kloudného nedozvěděl. Ono toho ostatně nic moc na dozvídání se ani není – další smlouva je zkrátka prohlášena za neplatnou.

Tentokrát jde však přeci jen o něco jiného než v předchozích dvou medializovaných případech. Především jde o rozhodnutí soudu, a nikoliv arbitra. A pak se také jedná o kauzu, ve které hraje neopominutelnou roli jeden konkrétní zprostředkovatel, který už za svoje prohřešky dostal v minulosti od ČNB pořádný flastr.


Mohlo by vás zajímat: PojištěnáFaktura.cz pro podnikatele ještě dostupnější


I tak se však našli lidé, kteří se snaží tento případ zevšeobecňovat a dělat dalekosáhlé závěry o statisících až milionech obdobných smluv a českém pojišťovnictví stojícím před mnohamiliardovým problémem. Něco ale tyto tři případy přesto spojuje. U každého z nich jsme se totiž setkali s poněkud nevyzpytatelným přístupem státních orgánů.

Arbitr se totiž ve svém názoru nesešel s názorem ČNB, která předtím obě jím zneplatněná pojištění schválila jako přípustná (jinak by je ani nemohl nikdo nabízet). V posledním medializovaném případě pak zase existují rozsudky jiných soudů, které v analogických kauzách tvrdí, že pro zneplatnění smlouvy není důvod.

Ono se docela těžko podniká (a vůbec nemusí jít jen o pojišťovnictví) v prostředí, kde vám nejdříve stát jedněmi ústy řekne, že malovat modrá kolečka je v pořádku, aby vás za to samé vzápětí ten stejný stát ale jinými ústy vyplísnil. Pojišťovny by tak měly při přípravě produktů postupovaly hodně opatrně a snažit se snižovat riziko různých právních výkladů. Ale je to taková hraběcí rada. Nikdo totiž neví, co se kdy v nějaké „státní“ hlavě vyloupne za myšlenku a tedy, která opatrnost je dostatečně „opatrná“.


Mohlo by vás zajímat: První GDPR pojištění v ČR od Colonnade Insurance


Nikdo samozřejmě nezpochybňuje úlohu státu v určování pravidel hry a dohledem nad jejich dodržováním. Aby to ale fungovalo a hráči měli o hru zájem, tak je zapotřebí tato pravidla určit už před jejím začátkem a v průběhu netrestat nikoho, kdo udělá to, co bylo předtím prohlášeno za přípustné. Je samozřejmě možné, že stát v průběhu doby zjistí, že pravidla nastavil špatně nebo nepřesně. Pak je pochopitelně v pořádku, když je změní. Ale nemůže to dělat do minulosti.

Tuto zásadu však tentokrát stát porušil, čímž otevřel Pandořinu skříňku. Svoji šanci totiž okamžitě vycítili všelijací „ochranospotřebitelští“ podnikatelé. Nebo možná dokonce stát k otevření oné skříňky inspirovali. Vzhledem k množícím se případům to není vůbec vyloučené.

Pak se samozřejmě nabízí otázka, kdo byl tímto „inspirátorem“. O něm se zatím můžeme jen dohadovat. Asi jako když Švejk v románu „Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války“ seděl v hostinci U Kalicha a spolu s tajným policajtem Bretschneiderem a hostinským Palivcem přemítali, jestli pana arcivévodu Ferdinanda v tom Sarajevu picli Srbové, nebo Turci…

Kateřina Lhotská
vedoucí oddělení analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny

Sledujte nás

Facebook Twitter LinkedIn

Komentáře

Přidat komentář

Nejsou žádné komentáře.

RSS

Související články