Pojistný obzor je k přečtení ZDE
Vývoj projednávání a změn předkládaných textací obou návrhů ČAP od počátku sleduje a aktivně se zapojuje jak do veřejné konzultace k evropskému návrhu, kde nadále komunikuje nedostatky jeho aktuální podoby, tak i do pracovních jednání se zástupci předkladatele návrhu zákona na úrovni mezirezortního připomínkového řízení. V následujícím textu se tak společně podíváme na to, kam a proč se posunulo prozatím neukončené vyjednávání evropské směrnice, jaké požadavky zavádí a které navrhované principy a úpravy tuzemského zákona zůstávají z pohledu pojišťovnictví i nadále nejvíce diskutabilní.
1 Návrh směrnice o hromadných žalobách (EU)
1.1 Vývoj
Iniciativa Evropské komise navazuje ve svém záměru zakotvit jednotný právní rámec pro kolektivní žaloby na usnesení Směrem k soudržnému evropskému přístupu ke kolektivnímu odškodnění Evropského parlamentu z roku 2012, v němž parlament požadoval, aby všechny návrhy v oblasti kolektivního odškodnění měly podobu horizontálního rámce, který bude zahrnovat společný soubor zásad a který v EU zajistí jednotný přístup ke spravedlnosti prostřednictvím kolektivní právní ochrany. Zároveň by se regulace měla zaměřovat zejména, ale ne výlučně na řešení porušení práv spotřebitelů.
Na tento dokument navázalo Doporučení Evropské komise ze dne 11. června 2013, o společných zásadách pro prostředky kolektivní právní ochrany, týkající se zdržení se jednání a náhrady škody v členských státech v souvislosti s porušením práv přiznaných právem EU2 (Doporučení), které i když není právně závazné povahy, bylo vytvořeno za účelem zakotvení základních principů a mechanismů, jež povedou k horizontální unifikaci a kultivaci realizace hromadných žalob na evropské úrovni. Tento materiál vycházel z průzkumu právních úprav jednotlivých členských států a přehledně analyzoval fragmentaci a další nedostatky v současnosti aplikovaných režimů, např. spekulativní výběr jurisdikce (forum shopping), znamenající možnost převodu soudního řízení z jednoho členského státu do druhého za účelem získání výhodnějšího právního postavení dotčené strany a/nebo podmínek řízení. Současnou situaci v EU znázorňuje mapa3 vypracovaná Evropskou organizací spotřebitelů.
Doporučení mělo původně sloužit jako podklad legislativního návrhu. V důsledku složitosti vyjednávání a nízkého zájmu jednotlivých členských států o dosažení skutečně horizontálně harmonizované úpravy, která by se neobešla bez značných kompromisů, však aktuální verze návrhu směrnice v podstatě nebere Doporučení v potaz. Původně proklamovaný cíl unifikace a odstranění fragmentace národních úprav tak, zdá se, naplněn nebude.
Mohlo by vás zajímat: Jak se pojišťovny dívají na koronavirus a životní pojištění?
Téměř dva roky trvající vyjednávání vedlo tedy k přijetí kompromisní verze návrhu směrnice (v listopadu 2019). V lednu 2020, během chorvatského předsednictví v Radě EU, se započaly trialogy. Zpravodajem je europoslanec Didier (EPP, FR) a za výbor IMCO je zpravodajkou Kateřina Konečná, s jejímž týmem ČAP komunikuje úpravy relevantní pro pojišťovnický sektor. Projednávání textu směrnice nebylo jednoduché a výsledkem je jeho zkrácená verze, vycházející z režimu minimální harmonizace, jenž ovšem vytváří prostor pro širokou národní diskreci jednotlivých členských států.
1.2 Aktuální text návrhu směrnice
Návrh směrnice se týká pouze spotřebitelských sporů, tj. sporů mezi podnikateli na jedné straně a spotřebiteli na straně druhé. Rozlišuje dva typy žalob: domácí a přeshraniční. Účast spotřebitele v kolektivní žalobě přitom vylučuje účast v jiné kolektivní žalobě nebo individuální žalobě ve stejné věci (neplatí pro případ využití opt-out). Spotřebitelé mohou být v řízení zastoupeni spotřebitelskou organizací, orgánem veřejné moci nebo, pokud jde o domácí žaloby, ad hoc subjektem. Směrnice dělí zastupující subjekty na přeshraniční a domácí. O přeshraniční subjekt se jedná za situace, kdy subjekt podává žalobu v jiném členském státě, než je stát jeho sídla. O domácí zastupující subjekt se jedná v případě, kdy je žaloba podána ve státě sídla zastupujícího subjektu.
Požadavky na uvedené typy zastupujících subjektů jsou v návrhu směrnice upraveny velmi disproporčně (viz tabulka 1). Toto téma proto zůstává aktuální a intenzivně rezonuje i v probíhající fázi trialogů. U přeshraničních subjektů jsou navržena kritéria pro zajištění jejich neziskovosti, nezávislosti a odbornosti. Pro transparentnost a prevenci střetu zájmů a zneužívání sporů je nezbytně nutná promyšlená úprava financování. Zastupující subjekty by měly vykazovat administrativní a finanční kapacitu k tomu, aby byly schopny odpovídajícím způsobem zastupovat zájmy žalujících. Během prvního čtení došlo z iniciativy Rady k zakomponování zákazu contingency fees do návrhu směrnice jakožto jednoho z požadavků na transparentnost financování zastupujících subjektů a zároveň jako podmínky pro jejich registraci. U domácích zastupujících subjektů je na základě diskrece vymezení kritérií a podmínek jejich činnosti záležitostí národních úprav.
Mohlo by vás zajímat: ČNB: Jaká je úspěšnost odborných zkoušek za 1Q 2020
Návrh směrnice zavádí loser pays principle. Členské státy by měly zajistit, že strana, která prohraje řízení o kolektivní žalobě, nahradí za podmínek platných v příslušných vnitrostátních právních předpisech nezbytné náklady na řízení, které vynaložila vítězná strana. Zásada „Kdo prohrál, platí“ představuje jednu ze základních procesních záruk pro obě strany kolektivních žalob. Na jedné straně riziko náhrady nákladů žalované straně, je-li žaloba zamítnuta, odrazuje potenciální žalobce od podávání bezdůvodných žalob. Na straně druhé pak skutečnost, že žalovaná strana, která prohraje, bude muset uhradit nezbytné náklady, povzbuzuje k vymáhání opodstatněných kolektivních nároků. U regulace nákladů na řízení se vychází z potřeby zajistit minimální finanční zátěž spotřebitelů, proto návrh směrnice umožňuje zakotvit v národních úpravách snížení administrativních poplatků spojených s řízením, a to z důvodu dostupnosti práva na spravedlnost.
V oblasti dokazování návrh směrnice upravuje zásadu zpřístupňování důkazů. Stanoví, že soud na žádost kterékoli strany sporu může nařídit předložení dalších důkazů, o kterých strana uvedla, že jsou v držení druhé strany sporu nebo jakékoli třetí strany. Limity aplikace této zásady budou dány národní úpravou, s povinností maximálního respektování přiměřenosti požadování informací a zachování jejich důvěrnosti.
V rámci kolektivního řízení mají být soudy směrnicí oprávněny k vydávání opatření konečných i opatření předběžné povahy (zdržení se protiprávního jednání, odstranění závadného stavu nebo zákazu činnosti). Řízení může být ukončeno smírem nebo soudním rozhodnutím. ČAP vítá přímé zakomponování možnosti smíru do textu návrhu směrnice a ukončení případných sporů touto cestou, podporující aktivní participaci obou stran sporu na jeho řešení, hodnotí jako přínosnou tendenci. Návrh směrnice upravuje sankce pouze v obecné rovině a opětovně umožňuje diskreci členských států. Má se jednat o efektivní, proporcionální a odrazující pokuty, které mohou být uděleny z důvodu nerespektování smíru nebo rozhodnutí, požadavku na zpřístupnění důkazů či nesplnění informační povinnosti.
Současná verze návrhu směrnice uvádí transpoziční lhůtu v délce 30 měsíců od publikace směrnice v Úředním věstníku EU. Účinnost národní úpravy je zatím navrhována nejpozději 12 měsíců od konce transpoziční lhůty. To ČAP hodnotí jako nepřiměřeně dlouhé a v souladu s principem better regulation a proklamovanou návazností vnitrostátní úpravy na směrnici doporučila tuto délku zkrátit na 18 + 6 měsíců. Ostatně, ke kratší transpoziční lhůtě se přiklání také Evropský parlament a Rada.
Mohlo by vás zajímat: Prohlášení GFIA ke COVID-19: Stabilita pojišťovnictví musí být zachována
1.3 Principy opt-out a opt-in
Dominantním navrhovaným principem řízení je princip opt-in, tedy přihlašovací řízení. Řízení založené na principu opt-out, tedy odhlašovací řízení, je dle návrhu směrnice umožněno pouze u žalob domácí povahy. Příklon k zakotvení (nejlépe pouze jako jediného možného) principu opt-in ČAP preferuje od počátku vyjednávání obou úprav: národní i evropské. Vycházíme především ze skutečnosti, že v případě opt-out principu se spotřebitelé stávají účastníky řízení automaticky, bez aktivního projevu vůle být účastníkem řízení. Jsme přesvědčeni, že právě řízení založené na principu opt-out by vedlo spíše k dalšímu nežádoucímu i nehospodárnému zatížení justičního systému a paradoxně právě k podpoře racionální apatie spotřebitelů na úkor jejich aktivní participace na ochraně svých práv.
Princip řízení založený na zásadě opt-in je upřednostňován z důvodu vytváření aktivního přístupu k ochraně vlastních práv v rámci principu vigilantibus iura, tedy že ochrana veřejné moci je v zásadě poskytována těm, kteří o svá práva pečují a aktivně je vykonávají. Stejně tak respektuje úpravu čl. 36 Listiny základních práv a svobod, tedy právo na spravedlivý proces a přístup k soudu ve své vlastní věci. Varianta přihlašovacího hromadného řízení je hodnocena jako lepší pro ochranu individuálních zájmů spotřebitele i z pohledu Rady evropských advokátních komor4 a takto byla vyhodnocena i Doporučením z roku 2013.
1.4 Trialog
Co se týká současného stadia vyjednávání v trialozích, navzdory jejich pokročilé fázi panuje dichotomie Rady vůči Evropskému parlamentu i Evropské komisi v několika oblastech navrhované úpravy. Zaprvé se jedná o výše analyzovanou disproporční úpravu kritérií pro domácí a přeshraniční subjekty. Evropský parlament a Evropská komise, ke kterým se členové Insurance Europe přiklánějí, preferují zavedení totožných požadavků pro oba typy subjektů. Tím by se povedlo předejít nežádoucí fragmentaci úprav jakožto východisku pro forum shopping a rozmachu sporů pouze pod některými jurisdikcemi. Zadruhé jsou na stole i nadále některé zabezpečovací mechanismy, které ve verzi Rady nenacházíme. Jde o loser pays principle či o požadavky na odbornost zastupujících subjektů. ČAP proto považuje verzi návrhu Evropského parlamentu za více naplňující požadavky efektivního mechanismu pro spotřebitele, který zároveň obsahuje prvky bránící zneužívání tohoto institutu.
Mohlo by vás zajímat: Historicky osvědčený vestavěný stabilizátor pojišťovnictví ve vážném ohrožení
Z výše uvedeného plyne, že návrh směrnice je navzdory původním, ambicióznějším očekáváním modifikován do obecnější podoby, která v režimu minimální harmonizace vytváří rámec pro aplikaci konkrétních národních pravidel členských států nadaných rozsáhlými diskrečními pravomocemi. To se projevuje např. v rozdílném postoji členských států k přístupu zakotvení principu opt-in nebo opt-out, v kombinaci obou5 v návrhu směrnice nebo ve vymezení podmínek pro zastupující domácí subjekty. Zde ČAP společně s Insurance Europe doporučuje prohloubení kritérií pro domácí zástupné subjekty, aby byly vytvořeny záruky proti zneužití této disproporční úpravy. Za zásadní považujeme především požadavky na úpravu odborné úrovně těchto subjektů, na nastavení dostatečných preventivních mechanismů u podmínek jejich financování (s důrazem na zamezení možnosti zneužití tohoto institutu komerčně orientovanými oportunistickými subjekty) a na jednotnou úpravu prevence střetu zájmů.
Za relevantní a potřebné v textu návrhu směrnice považujeme i zachování zákazu contingency fees, jejichž výše závisí na úspěchu kauzy. Podporujeme zakotvení loser pays principle jakožto jedné ze základních procesních záruk pro obě strany kolektivních žalob, a to přímo do textu směrnice, nikoli pouze do jejího odůvodnění. Riziko povinnosti náhrady nákladů neúspěšnou stranou odrazuje potenciální žalobce od podávání bezdůvodných žalob, stejně jako podporuje vymáhání opodstatněných kolektivních nároků.
ČAP pozitivně vnímá parlamentní formulaci zvolenou u úpravy retroaktivity. Směrnice dopadá na žaloby týkající se případů porušení, které nastaly po nabytí účinnosti směrnice. Řešení prostřednictvím institutu hromadné žaloby / kolektivního řízení tedy může být použito i na porušení z právních vztahů, které vznikly již před tímto datem. Zde vidíme jasné limity a právní jistotu jak pro zástupce spotřebitelů, tak podnikatelů. Jelikož je směrnice určena výhradně k ochraně práv spotřebitelů, možnost národní úpravy snížení či omezení výše administrativních poplatků spojených s řízením z důvodu dostupnosti práva na spravedlnost vítáme. Parlamentní verze textu návrhu směrnice obsahuje i zákaz požadovat či v národní úpravě umožnit úpravu náhrady škody sankční povahy, která nemá reálný dopad na uspokojení nároku spotřebitele.
Vzhledem k napětí, které ve vyjednávání vládne, lze předpokládat, že evropské instituce dříve nebo později dospějí k dalším kompromisům. Obecně panuje snaha o dořešení tohoto návrhu co nejdříve. Insurance Europe se domnívá, že dojde k domluvě Rady a Evropského parlamentu a výše popsaná disproporce domácích a přeshraničních subjektů (preferovaná Radou) zůstane zachována za podmínky udržení loser pays principle a zavedení kratší transpoziční lhůty.
Je však nejisté, jak intenzivně a kdy budou trialogy ve světle pandemie COVID-19 pokračovat. Vše nasvědčuje tomu, že minimálně do konce dubna 2020 jsou zrušeny technické a politické trialogy i další jednání. Důsledkem dalšího časového posunu by pak byl přesun návrhu na 2. polovinu 2020, pod německé předsednictví, což by mohlo vyjednávání o věcných parametrech návrhu opětovně zkomplikovat, neboť německá asociace GDV komunikovala nespokojenost Německa s dosaženou textací návrhu. Vzhledem k nově vzniklým prioritám v kontextu pandemie tak mohou být vyjednávání prodloužena až do dalšího roku.
Mohlo by vás zajímat: EIOPA: Srovnávače čím dál více pod drobnohledem
2 Návrh zákona o hromadném řízení (ČR)
2.1 Vývoj
Po schválení věcného návrhu zákona o hromadných žalobách vládou zpracovalo Ministerstvo spravedlnosti ČR paragrafové znění návrhu zákona o hromadných žalobách. Vzhledem k velkému počtu zásadních připomínek, které následně znamenaly několikeré přepracovávání textu zákona a jeho opakované projednávání v Legislativní radě vlády, byl po schválení návrhu zákona vládou předložen Poslanecké sněmovně PČR návrh zákona (mj. i s upraveným názvem – „zákon o hromadném řízení“), který nyní bude projednáván jako sněmovní tisk 775.
Vládou schválený návrh zákona oproti jeho textaci předložené do mezirezortního připomínkového řízení doznal tolik významných změn, že mezi odbornou veřejností zaznívaly i názory na potřebu jeho opětovného předložení k připomínkám. Toto se však nestalo, a zákonodárci tedy stojí před unikátním úkolem přijetí funkční a efektivní právní úpravy hromadného řízení, která ve svých zásadních oblastech co nejvíce respektuje (zatím nejisté) parametry připravované evropské regulace, není v rozporu se základními ústavními principy a která naplní předpokládané cíle uvedené v důvodové zprávě – poskytnout kolektivní ochranu individuálních práv jednotlivcům v kolektivním řízení.
V kontextu národních legislativních úprav je také podstatné zmínit, že návrh směrnice nebrání existenci několika paralelních národních mechanismů úpravy zástupných žalob, splňuje-li alespoň jeden z nich podmínky směrnice. To v našem případě znamenalo, že předkladatel, Ministerstvo spravedlnosti ČR, stál před rozhodnutím, zda předložit návrh samostatné právní úpravy bez ohledu na připravovanou unijní regulaci, nebo do návrhu zákona přímo zakomponovat známé stávající požadavky evropského návrhu.
Mohlo by vás zajímat: Podcast: Nové zkoušky jsou věčným soubojem mezi teorií a praxí
Text návrhu zákona o hromadném řízení, který nyní bude předmětem projednávání v Poslanecké sněmovně PČR, byl proto ze strany Ministerstva spravedlnosti ČR připravován a finálně předložen v co nejužším souladu se stávajícím zněním návrhu směrnice, a to zejména v oblastech, které by neměly umožňovat diskreci v rámci národní úpravy.
Pokud tedy projednávání finálního znění směrnice přejde pod německé předsednictví, je možné, že se v národní úpravě a v probíhajícím legislativním procesu budeme muset vypořádávat i se změnami evropské regulace. I vzhledem k této situaci je podle našeho názoru snaha o rychlé předložení a projednání návrhu kontraproduktivní.
Zcela shodně s unijním návrhem zakotvuje náš návrh zákona dvě základní formy řízení a upravuje podrobně podmínky pro jejich vedení. Jako základní je upraveno řízení přihlašovací (opt-in). V této formě má být hromadné řízení vedeno vždy, pokud nestanoví zákon jinak. Preferenci tohoto způsobu řízení pak odpovídá i nastavení dalších, doplňujících podmínek pro vedení odhlašovacího řízení, včetně povinnosti získat pro zahájení odhlašovacího řízení podpisy nejméně 100 osob ve skupině, oproti 10 osobám v řízení přihlašovacím (obojí vyjma případů, kdy žalobcem je nezisková spotřebitelská organizace).
Finanční limit pro doložení platební schopnosti má činit 5 % hodnoty uplatňovaného plnění, nejvýše však 5 mil. Kč, ledaže soud na návrh některého z účastníků odhlašovacího hromadného řízení rozhodne jinak. Tato podmínka však nemusí být splněna, pokud je žalobcem spotřebitelská nezisková organizace, která má, v souladu s požadavky směrnice, specifické podmínky v postavení žalobce u žaloby v hromadném řízení. Zákon však z podmínky doložení platební schopnosti pro ostatní subjekty, které mohou být žalobci (tedy pro členy skupiny nebo neziskové organizace nikoli spotřebitelské povahy), zakotvuje možnost snížení tohoto limitu, a to tehdy, nelze-li výši zajištění určit z hodnoty uplatňovaného plnění nebo určením hodnoty v penězích, pokud je předmětem odhlašovacího hromadného řízení povinnost něco konat anebo lze-li výši zajištění určit jen s nepoměrnými obtížemi. V takovém případě se považuje za přiměřenou finanční částku zajištění 1 mil. Kč – pokud soud na návrh některého z účastníků odhlašovacího hromadného řízení nerozhodne jinak.
Mohlo by vás zajímat: Svět za časů korony: Čeho se nejvíce obávají Němci
Důvodová zpráva konstatuje, že uvedené částky lze prolomit oběma směry; k výkladu podmínky určení částky s nepoměrnými obtížemi se v kontextu návrhu tohoto zákona nevyjadřuje vůbec. V podstatě tedy i v této podmínce, která by jako jedna ze zásadních měla být proti jakémukoli zneužívání institutu hromadného odhlašovacího řízení (viz i důvodová zpráva), se zcela v protikladu k jejímu smyslu umožňuje její významné rozvolnění. Institut zpřístupnění důkazů navíc pracuje s nepřiměřeně nízkou jistotou (50 000 Kč) pro případ vzniku újmy z důvodu plnění této povinnosti straně žalované, kterou též nelze považovat za dostačující, když rozhodnutí o možném zvýšení jistoty spočívá pouze na rozhodnutí soudu.
I v průběhu dalšího legislativního procesu proto budeme nadále podporovat zakotvení pouze jediné formy řízení, a sice opt-in. Zakotvení principu opt-out v případě pojišťovnictví může znamenat např. to, že klient pojišťovny po nabytí právní moci rozsudku v hromadném řízení, na kterém neměl zájem se účastnit a o němž se z jakéhokoliv důvodu nedozvěděl, zjistí, že pojišťovna je kvůli rozsudkem vyslovené neplatnosti pojistné smlouvy, se kterou byl on sám mnoho let spokojen, povinna zdržet se výplaty pojistného plnění nebo že má vrátit z důvodu bezdůvodného obohacení obdržené pojistné plnění. Zvlášť negativní může být tento dopad u pojištění těch pojistných nebezpečí, u kterých je pro určení výše pojistného rizika legitimní použití věku nebo zdravotního stavu jako faktoru podstatného ke stanovení výše pojistného a pro výpočet pojistného plnění, typicky u životních pojištění. I nadále budeme podporovat zakotvení jednoznačného pravidla pro doložení platební schopnosti žalobce v odhlašovacím řízení, bude-li tato forma řízení v zákoně zachována, a nastavení rovných práv účastníků řízení, včetně zakotvení efektivních zábran zneužívání institutu hromadného řízení.
2.2 Postavení spotřebitelské neziskové organizace
Jak již bylo výše uvedeno, v důsledku připomínek Legislativní rady vlády došlo k významnému přepracování textace návrhu zákona. I nadále však zůstávají obsahem návrhu i některé diskutabilní principy přesahující do oblasti souladu s principy ústavními, zejména s principem rovnosti účastníků řízení, kdy neziskové organizace jako navrhovatelé mají de facto postavení „privilegovaného“ účastníka řízení. Uveďme např. výše rozebrané ustanovení, které výslovně vylučuje spotřebitelské neziskové organizace z povinnosti splnění podmínky prokázání platební schopnosti, nebo podmínku písemného souhlasu 10 členů skupiny se zahájením přihlašovacího hromadného řízení, resp. 100 členů skupiny v případě odhlašovacího řízení, která nemusí být splněna, pokud je žalobcem spotřebitelská nezisková organizace.
3 Dopady na pojišťovnický sektor
Co z výše uvedeného a jakým způsobem tedy může potenciálně ovlivnit odvětví pojišťovnictví? Vzhledem k tomu, že na úrovni EU ani na národní úrovni se nejedná o sektorově specifický předpis, je návrh směrnice doplněn o přílohu se seznamem evropských předpisů, jichž se nová úprava má týkat. Využití institutu hromadných žalob tak lze předvídat i u oblastí upravených směrnicí Solventnost II či zejména směrnicí IDD v oblasti distribuce pojištění, jako např. plnění povinností u tvorby produktu, obsahu smluvní dokumentace, včetně pojistných podmínek (ujednání o výlukách, určitost ujednání o poplatcích), plnění informačních povinností v předsmluvní i smluvní fázi či u plnění povinností při kontraktaci a při likvidaci pojistných událostí. Stejně tak lze očekávat využití institutu kolektivních žalob, pokud jde o plnění povinností vyplývajících z nařízení GDPR, např. při systémovém úniku, zneužití či neoprávněném nakládání s osobními údaji. Do budoucna je na unijní úrovni předpoklad rozšíření věcné působnosti směrnice např. na oblast ochrany životního prostředí či základních práv a svobod. To bylo ostatně ohlášeno již Doporučením. Nástroje kolektivní obrany práv tedy naleznou své využití v řadě odvětví.
Obecně, a to i v kontextu národní úpravy, pak v souvislosti s kolektivní obranou práv spotřebitelů zákona upozorňujeme na nutnost zamezení (prostřednictvím zakotvení dostatečných procesních zábranných parametrů zneužití tohoto institutu) rizika možného vzniku tzv. „predátorského byznysu“. Jedná se o velice nežádoucí jev, který by místo deklarovaného posílení ochrany spotřebitelů při výkonu jejich práv vedl především k ziskům advokátů a investorů sporů. Takové negativní zkušenosti jsou známy zejména z USA, kdy z přisouzené částky se ke spotřebiteli dostanou pouze jednotky procent.
Hrozí vznik nového byznysu, který bude využívat pasivity lidí a vytvářet zbytečné neshody za účelem zisku. Takové šikanózní spory mohou být odrazovým můstkem i pro nekalou soutěž. Navrhovaný zákon lze zneužít ke konkurenčnímu boji (zejména možností významného snižování limitů k prokázání platební schopnosti a nízkou jistotou pro případ vzniku újmy v důsledku zpřístupnění důkazů), protože nezahrnuje dostatečné garance pro náhradu vzniklé újmy na straně žalované v případě úspěchu ve sporu.
Mohlo by vás zajímat: Insurance Europe: Téměř polovina Evropanů nespoří na stáří
Dopady nejen na pojišťovnický sektor tak mohou být finanční a v neposlední řadě reputační. To je nezbytné vnímat i v kontextu směrnice, která bude aplikována na hmotněprávní porušení, a to 42 měsíců po její publikaci v Úředním věstníku EU. Právní vztah však mohl existovat již dříve – pro aplikaci směrnice není relevantní datum vzniku právního vztahu, ale porušení, které je předmětem žaloby. Náš zákon v tomto ohledu neobsahuje žádná přechodná ustanovení a i z hlediska nepřípustnosti retroaktivity by v rámci legislativního procesu mělo k vymezení použití zákona v obdobném smyslu dojít.
Znění návrhu zákona stále vyvolává nejasnosti o celé řadě ustanovení, zejména pokud jde o otázky kompatibility návrhu s obecnými procesními pravidly individuálního řízení. Ačkoli se důvodová zpráva i vlastní text zákona některým z těchto aspektů věnují, stále v odborné veřejnosti pokračují diskuze o aplikaci standardních procesních institutů individuálního občanského soudního řízení na pravidla hromadného řízení, např. pokud jde o postavení členů skupiny a jejich omezená práva v řízení z hlediska ústavně zaručených práv na přístup k soudu a o rovná práva účastníka řízení. Bude tedy velmi podstatné, nakolik se s těmito, ale i s dalšími otázkami vypořádá zákonodárný sbor v průběhu přijímání zákona.
4 Závěr
Z výše uvedeného plyne, že i po započetí trialogů k návrhu evropské směrnice, jenž má výrazný vliv na podobu zákona, panují mezi evropskými institucemi neshody v úpravě klíčových mechanismů, jako financování nebo kritérií pro výkon činností zastupujících subjektů. V kontextu odkladu dalších vyjednávání a navazujícího předpokladu přesunu návrhu pod německé předsednictví zůstává tato oblast nadále otevřena a čas ukáže, jak tento posun finálně ovlivní textaci návrhu zákona o hromadném řízení.
Pojistný obzor je k přečtení ZDE
JUDr. Zuzana Hlaváčková
Hlavní právník
Česká asociace pojišťoven
Mgr. Jana Andraščiková, LL.M.
Právník, evropská agenda
Česká asociace pojišťoven
1 Legislativní balíček Nová politika pro spotřebitele, zahrnutý do pracovního programu Evropské komise na rok 2018, jehož obsahem je kromě uvedené směrnice také: směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách; směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/6/ES ze dne 16. února 1998, o ochraně spotřebitelů při označování cen výrobků nabízených spotřebiteli; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005, o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011, o právech spotřebitelů.
2 Dostupné zde: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/ PDF/?uri=CELEX:32013H0396&from=HU.
3 Dostupná zde: http://www.beuc.eu/collective-redress-all-eu-consumers#whe recanconsumersaccesscollectiveredress. Mapa rozlišuje čtyři kategorie států podle jejich vztahu k úpravě hromadných žalob a zároveň hodnotí jejich efektivitu z hlediska dostupnosti přístupu ke spravedlnosti spotřebitelů. Zelená barva znázorňuje fungující systémy. Oranžová barva značí, že de iure je systém zaveden, ale de facto jeho používání brání překážky. Šedá barva znamená, že tyto státy v nedávné době systém hromadných žalob zavedly, a je proto příliš brzy na to, hodnotit jej. Červeně jsou vyznačeny státy, u kterých nejsou hromadné žaloby součástí právního systému.
4 Předběžné připomínky Rady evropských advokátních komor k návrhu směrnice o zástupných žalobách na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů a o zrušení směrnice 2009/22/ES dostupné zde: https://www.cak.cz/assets/pro-advokaty/ mezinarodni-vztahy/predbezne-pripominky-ccbe-k-navrhu-smernice-o-zastupnych-zalobach-na-ochranu-kolektivnich-zajmu-spotrebitelu-a-o-zruseni-smernice-200922es.pdf.
5 Pro více informací viz studie JURI k hromadným žalobám, dostupná zde: https://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/STUD/2018/608829/IPOL_ STU(2018)608829_EN.pdf
Komentáře
Přidat komentář