IE je názoru, že požadavky EU na audit, dohled a správu a řízení společností (korporací) jsou již dostatečně účinné a jejich implementací se dosahuje žádoucích cílů. Proto neexistuje žádná urgentní potřeba je modifikovat a rozšiřovat. Navíc, výjimečné případy selhání některé společnosti nemohou být důvodem či motivem pro novou legislativu EU.
Mohlo by vás zajímat: Pojištění, co zaplatí elektřinu? Raději se mu podívejte pod pokličku
Pokud by měly být navrženy jakékoli nové požadavky jako reakce na tyto případy selhání, tak musejí být přiměřené a rozlišovat mezi subjekty (entitami) opravdového veřejného zájmu[1] a jinými společnostmi. Nejeví se například jako rozumné dávat na stejnou úroveň malou regionální požární pojišťovnu a mezinárodně aktivní a na burze kótovanou skupinu společností. Aktuální definice entity veřejného zájmu, obsažená v návrzích Evropské komise, je tudíž příliš široká a potenciálně by zatížila dodatečnými požadavky mnohé malé pojišťovny, a to bez přidané hodnoty.
IE dále upozorňuje, že již při přezkumu směrnice o auditu[2] uvedla vážné obavy týkající se dopadu daných požadavků na povinnou (mandatorní) rotaci auditorských firem a obavy ohledně poskytování neauditorských služeb, tj. služeb jiných než auditorských. Zmíněná mandatorní rotace vyvolává komplexitu při donucování dceřiných společností, aby změnily jejich auditory, i když se po mateřské společnosti nepožaduje, aby to činila. Toto opatření značně narušuje jednotný auditní proces v rámci skupiny, protože se nepochybně opomíjí složitost fungování nadnárodních společností, jež mají velké množství tuzemských i zahraničních dceřiných společností v rámci i mimo teritorium EU. Pojistitelé proto podporují harmonizaci přístupu k tržní regulaci povinného auditu tak, aby se povinná rotace aplikovala z úrovně skupiny.
Mohlo by vás zajímat: 2021: Aviva má solventnostní poměr 244 %. Provozní zisk Hannover Re je +43%
Restrikce na neauditorské služby ve směrnici o auditu vytvářejí divergence mezi členskými státy EU, jelikož národní regulátoři a členské státy aplikují legislativu rozdílně. To rovněž znamená, že některé daňové a oceňovací služby nemohou být v rámci skupiny poskytovány stejnou firmou, což vyvolává dodatečné náklady a neefektivnost. Podle IE by povaha zakázaných neauditorských služeb měla být proto založena na právu týkajícím se konečného mateřského podniku EU a toto tuzemské právo by se mělo aplikovat napříč celou skupinou bez ohledu na to, kde mohou být v rámci EU umístěny dceřiné společnosti entity veřejného zájmu.
Mohlo by vás zajímat: ČAP Insurance talk: U mikrofonu Ivan Špirakus
Kromě toho existuje střet cílů mezi vzrůstajícími požadavky na auditorské společnosti, pokud jde o jejich nezávislost a svobodný výběr auditora. To se týká zvláště kótovaných pojišťoven, kde se trh pro vhodné auditorské firmy skládá pouze ze čtyř až šesti firem. Jestliže jedna je zodpovědná například za audit, druhá za daňové poradenství a další za oceňování a transakční poradenství, tak v každém případě existuje jen malý výběr k zajištění rotace auditora.
[1] Např.: subjekty veřejného zájmu = public-interest entities (čl. 2 bod 13 směrnice 2006/43/ES)
[2] Směrnice 2006/43/ES o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek, ve znění pozdějších právních aktů
Komentáře
Přidat komentář