Role distributorů pojištění v globálním AML systému

Pojistný obzor je k přečtení ZDE

Klíčové prvky lze definovat v nejširším měřítku následovně: vázaný zástupce distributora provádějící identifikaci klienta za fyzické přítomnosti; samostatný zprostředkovatel, který za konkrétního vázaného zástupce odpovídá a na nějž svým AML systémem působí; oddělení podpory externí distribuce pojišťovny, které je článkem odpovědným za komunikaci a sladění procesů mezi pojišťovnou a distributorem, a nakonec organizační jednotka pojišťovny, která stanovuje základní AML standard zprostředkování svých produktů. Tento článek si klade za cíl vysvětlit úlohu daných rolí pohledem přesahujícím plnění povinností stanovených samostatně pro jednotlivé prvky. Současně zdůrazňuje důležitost sladění AML systémů distributora a pojišťovny tak, aby byl systém efektivní a naplňoval smysl legislativy. Článek vychází z platného znění příslušných zákonů v ČR a zohledňuje probíhající legislativní změny, zejména transpozici tzv. „5. AML směrnice EU“ (AMLD).

První vazba mezi směrnicemi je dána definicí povinné osoby v evropském právu, konkrétně obsažené v AMLD. Ta distributory a pojišťovny řadí mezi finanční instituce³ s tím, že nová směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/97 (IDD) definici „smluvně vázaného zprostředkovatele pojištění“ neobsahuje a místo ní je v čl. 3 IDD stanovena možnost členských států takovou kategorii na národní úrovni vytvořit.

Mohlo by vás zajímat: Jak se pojišťovny dívají na koronavirus a životní pojištění?

A jak je to tedy aktuálně v ČR? Transpozicí IDD vznikl nový zákon: č. 170/2018 Sb., o distribuci pojištění a zajištění (ZDPZ). Při transpozici využil zákonodárce danou možnost a vytvořil mj. i vázaného zástupce, který nadále zůstává v režimu výjimky z AMLD. Současné znění zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (AMLZ), zatím zachovává původní obecnou textaci výjimky, chystaná novela však již obsahuje návrh změny, která text výjimky konkretizuje výslovně na osobu vázaného zástupce (viz navrhované znění § 2 odst. 4 AMLZ). V ČR tak jsou (a patrně to tak zůstane) povinnou osobou pojišťovny, zajišťovny a všichni zprostředkovatelé, vyjma vázaných zástupců, při zachování zúžení záběru AMLZ pouze na provozování životního pojištění (bez rozlišení, zda se jedná o pouhé krytí pojistných rizik, či rezervotvorné životní pojištění).

Důvod, proč vázaný zástupce není povinnou osobou, je pochopitelný. Jeho role je striktně omezena na vazbu na jednoho zastoupeného, přičemž při činnosti pro něj je vázán pokyny zastoupeného a zastoupený současně nese odpovědnost za jeho činnost. Fakticky tedy není rozdíl mezi vázaným zástupcem zastoupeného a kmenovým zaměstnancem zastoupeného. Je-li zastoupený povinnou osobou, pak jeho interní AML systém⁴ musí být stejně závazný jak pro jeho zaměstnance, tak pro jeho vázané zástupce.

Práva a povinnosti zastoupeného, které má nebo by měl vůči kmenovým zaměstnancům a jimi vykonávaným činnostem (např. povinnost školení zaměstnanců v oblasti AML dle § 23 AMLZ), se obdobně uplatňují i vůči jeho vázaným zástupcům. Specifické rozdíly v uspořádání vztahů pak řeší i specifické podmínky spolupráce primárně upravené v § 11 odst. 5 AMLZ. Veškeré činnosti, tedy zejména způsoby identifikace klienta a jeho kontroly, které může realizovat pro zastoupeného jeho zaměstnanec, může pro zastoupeného vykonávat také jeho vázaný zástupce (viz předpokládané znění § 12 odst. 2 AMLZ). Možnost spolupráce při uchovávání údajů je ve vztahu zastoupený – vázaný zástupce vyloučena, protože druhý jmenovaný není povinnou osobou a archivační povinnost tak plně dopadá pouze na zastoupeného. Vztah mezi těmito subjekty AMLD neřeší, fakticky se o něm zmiňuje jen v čl. 29.

Role jiných typů zprostředkovatelů je poté zcela odlišná. Např. samostatný zprostředkovatel je z pohledu AMLD i AMLZ samostatnou povinnou osobou se zcela oddělenou rolí v globálním AML systému. Má fakticky zcela shodné povinnosti jako pojišťovna nebo zajišťovna. Jejich provedení se však významně liší v důsledku rozsahu jeho činností a jím poskytovaných služeb. Jako odrazový můstek pro pochopení jeho role je vhodné vyjít z rozsudku Nejvyššího správního soudu (NSS) sp. zn. 9 As 34/2008-68⁵. NSS v něm konstatoval, že „pojišťovací zprostředkovatelé vystupují na trhu jako samostatné podnikatelské subjekty, které sledují především své vlastní cíle“. Cílem samostatného zprostředkovatele je získat pro sebe klienta a poskytovat mu zprostředkovatelské služby a v rámci nich pro něj vybírat a jemu doporučovat vhodná pojištění. Dá se tedy konstatovat, že pro samostatného zprostředkovatele není obchodním vztahem pojistná smlouva, ale neformální vztah mezi ním a klientem, jehož předmětem je poskytování zprostředkovatelských, tzn. poradenských služeb. Obzvláště pokud samostatný zprostředkovatel současně působí i v jiných sektorech finančního trhu než jen v pojistném a profiluje se tak navenek jako komplexní finanční poradce, kdy pojištění je jen součástí jeho širokého spektra poradenství a zprostředkování finančních služeb.

Mohlo by vás zajímat: ČNB: Jaká je úspěšnost odborných zkoušek za 1Q 2020

Povinnost identifikace a kontroly tak nevzniká samostatnému zprostředkovateli až v okamžiku jednání o konkrétním znění konkrétní pojistné smlouvy životního pojištění pro určitou pojišťovnu, ale již v okamžiku, kdy je zřejmé, že klient bude mít zájem o poradenství nebo zprostředkování životního pojištění nebo jakéhokoliv jiného finančního produktu. U finančních poradců tato povinnost vznikne fakticky hned při prvním kontaktu s klientem.

Samostatný zprostředkovatel, aby správně nastavil svůj AML systém, musí i správně zpracovat své hodnocení rizik dle § 21a AMLZ. Musí tedy správně identifikovat, kdo je pro něj klient, jaké obchodní vztahy s ním má, jaká je jejich doba trvání a kdo by pro něj příp. byli nahodilí klienti, kterým poskytne pouze jednorázový obchod. Musí posoudit a vyhodnotit rizika, jež představují jím nabízené služby (pokud např. inkasuje pojistné, bude rizikovost takové služby vyšší než pouhé zprostředkování smluv), jaké používá distribuční kanály (zda jen své zaměstnance, nebo i síť svých vázaných zástupců, zda komunikace s klienty probíhá jen při osobním jednání, nebo i prostředky komunikace na dálku…), v jakých regionech své služby poskytuje, na klienty z jakých regionů se zaměřuje a jakých jiných rizik mohou být jeho klienti nositeli ve smyslu vyhlášky ČNB č. 67/2018 Sb., o některých požadavcích na systém vnitřních zásad, postupů a kontrolních opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.

Ozývají se sice hlasy, které pochybují o reálném přínosu role a povinností distributora pro globální AML systém, „když to samé jako samostatní zprostředkovatelé poté dělají pojišťovny – a mnohem sofistikovaněji“. Důvod je ale zřejmý: Pouze samostatný zprostředkovatel má ucelenou představu o tom, jak má jeho klient rozložené portfolio svých pojistných smluv po pojistném trhu mezi jednotlivými pojišťovnami, a tedy pouze on je schopen „monitorovat“ jeho obchodní vztahy s pojišťovnami v celém kontextu. U finančního poradce je přehled o aktivitách klienta ještě mnohem širší a jde napříč všemi jím obsluhovanými sektory finančního trhu. Současně je jediným, kdo je schopen reálně vyhodnocovat jeho chování při obchodních jednáních a identifikovat tak primární znaky možného podezřelého obchodu, jako jsou např. pokusy o zneužití cizí identity nebo využívání „bílých koní“.

A jaká je vazba mezi pojišťovnou a samostatným zprostředkovatelem? Je-li samostatný zprostředkovatel vázán smluvním vztahem s pojišťovnou, pak je to on, kdo pojišťovně předává identifikační údaje a další údaje potřebné ke kontrole klienta. Vztah mezi nimi je pak v praxi dán primárně § 11 odst. 1, 3 a 4 AMLZ, který zakládá možnost pojišťovny přebírat provedenou identifikaci a kontrolu klienta od samostatného zprostředkovatele. Vzhledem k tomu, že jak pojišťovna, tak i samostatný zprostředkovatel jsou povinnými osobami, lze pro plnění povinnosti uchovávání údajů využít § 17 AMLZ a je čistě na nich, jak si plnění této povinnosti vzájemně smluvně upraví. Současně je zde dána možnost sdílet potřebné informace o klientovi a jeho obchodním vztahu a obchodech v rozsahu nezbytném pro předcházení praní špinavých peněz, ve smyslu § 39 odst. 2 AMLZ.

Mohlo by vás zajímat: Prohlášení GFIA ke COVID-19: Stabilita pojišťovnictví musí být zachována

Zde je třeba upozornit na skutečnost, že v návrhu novely AMLZ je připraveno zpřesnění textu tak, aby bylo zřejmé, že jde o předání identifikačních údajů a dalších údajů ke kontrole klienta, které samostatný zprostředkovatel primárně získal a udržuje aktuální pro svoji vlastní potřebu v rámci svého obchodního vztahu s klientem (viz předpokládané znění § 11 odst. 1 AMLZ). Dalším zpřesněním by pak mělo být jednoznačné omezení na možnost předávat pouze údaje klientů, kteří byli identifikováni při osobním jednání nebo nově při jednání elektronicky s využitím prostředků pro elektronickou identifikaci dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (eIDAS) s vysokou úrovní záruky (viz předpokládané znění § 12 odst. 2 AMLZ). Důvody pro tyto kroky jasně vyplývají z národního hodnocení rizik zpracovaného Finančním analytickým úřadem. AMLD se vazbě mezi pojišťovnou a samostatným zprostředkovatelem věnuje zejména v čl. 25–28.

Samozřejmě, nic nebrání tomu, aby se pojišťovna na činnost samostatného zprostředkovatele v oblasti AML nespoléhala a využívala jeho služby omezeně tak, že si pojišťovna zajistí vlastními silami provedení identifikace klienta a získání informací ke kontrole klienta sama. Tento přístup, který by sice riziko možného selhání distributora eliminoval, by však měl negativní dopad na komfort klienta. Proto lze očekávat, že v praxi je velmi zřídka využíván.

Odlišná situace nastane, pokud samostatný zprostředkovatel bude nabízet životní pojištění makléřským způsobem. V takovém případě vůči pojišťovně makléř jedná jménem klienta a zastupuje jeho zájmy, což vesměs deklaruje předložením plné moci podepsané klientem, a stává se tak zástupcem klienta jednajícím na základě zmocnění. V takové situaci je spolupráce mezi pojišťovnou a samostatným zprostředkovatelem v oblasti AML opatření fakticky vyloučena. Pro pojišťovnu se stává makléř součástí klientské strany a pojišťovně vznikají i vůči němu specifické povinnosti identifikace a kontroly (viz předpokládané znění § 8 odst. 3–7 AMLZ). Tato situace ale nezbavuje samostatného zprostředkovatele jednajícího makléřským způsobem jeho povinností stanovených AMLZ vůči jeho klientovi. Vylučuje však spolupráci při uchovávání údajů a dokumentů a také sdílení údajů mezi pojišťovnou a makléřem pro potřeby AML systému. Pozice makléře je v zásadě stejná jako pozice advokáta při správě klientova majetku.

Další typy distributorů pojištění pak hrají fakticky stejnou roli jako samostatný zprostředkovatel. Tedy vyjma pojistníka „distribuujícího pojištění“ flotilovým způsobem dle § 4 ZDPZ, na kterého je třeba se dívat jako na klienta pojišťovny, a tedy se tak k němu i chovat podle AMLZ. V těchto případech u životního pojištění však lze většinou na pojištěné klienty vztáhnout možnost provedení identifikace a kontroly před výplatou plnění (viz předpokládané znění § 7 odst. 3 AMLZ), příp. i zjednodušené identifikace a kontroly, která co do rozsahu zmírňuje procesní požadavky na dokumentování takového klienta (viz předpokládané znění § 13 AMLZ). Plnění AML povinností ze strany pojišťovny se tak u flotilového pojištění primárně zaměřují na osobu pojistníka. Nutno podotknout, že pojistník flotilového pojištění se nestává povinnou osobou, neboť neodpovídá definici distributora dle IDD, a tedy na něj nelze vztáhnout definici povinné osoby dle AMLD ani AMLZ. Je-li však povinnou osobou v rámci své jiné obchodní činnosti a poskytuje-li pojištění flotilovým způsobem svým klientům jako doplněk k této své obchodní činnosti, pak se i na toto pojištění AML povinnosti z jeho strany uplatní a měl by je mít zahrnuty ve svém AML systému a interním hodnocení rizik.

Mohlo by vás zajímat: Historicky osvědčený vestavěný stabilizátor pojišťovnictví ve vážném ohrožení

Zcela specifickou oblastí distribuce, která zatím není úplně běžně zastoupena na českém pojistném trhu životního pojištění, jsou pak provozovatelé on-line srovnávačů. Provozovatel srovnávače je z pohledu ZDPZ distributorem, jelikož srovnává konkurenční produkty a poskytuje radu potenciálnímu klientovi. Proto i provozovatel srovnávače musí být licencován jako samostatný zprostředkovatel podle ZDPZ. A i na tuto oblast distribuce dopadne chystaná novela formou zpřesnění příslušných povinností a zejména možností následné realizace klientem vybraného doporučení. Zásadním omezením se jeví faktická nemožnost ve srovnávači uzavřít v on-line režimu doporučený produkt, což vyplývá ze dvou nezávislých opatření.

První souvisí s omezením možností předání identifikace a údajů ke kontrole, které je shodné i pro jiným způsobem činné samostatné zprostředkovatele (viz předpokládané znění § 12 odst. 2 AMLZ). Druhé vyplývá ze zpřesnění podmínek pro využití zjednodušené identifikace, která vylučuje její použití v případech, které jsou na úrovni národního hodnocení rizik označeny jako „rizikové“ (viz předpokládané znění § 13 odst. 1 písm. b] AMLZ). Je velmi nepravděpodobné, že by pojistné smlouvy uzavírané bez fyzické přítomnosti klienta nebyly v hodnocení rizik na úrovni ČR označeny jako „rizikové“, obzvlášť když jde o faktor vyššího rizika výslovně zmíněný v příloze 2 k AMLZ ve 2. odst. pod písm. c), který je pouhou doslovnou transpozicí textu přílohy 3 odst. 2 písm. c) AMLD. Nelze však vyloučit, že připravované národní hodnocení rizik např. stanoví maximální bezpečný limit hodnoty obchodu pro využití procesu zjednodušené identifikace a kontroly i u distanční komunikace s klientem, který ještě nebyl identifikován jiným způsobem.

Lze tedy uvažovat pouze tři možnosti procesu uzavření pojistné smlouvy na základě doporučení srovnávačem, které zůstávají v souladu s navrhovaným stavem AML legislativy a požadavky dohledových orgánů: Buď provozovatel srovnávače alespoň jednou obslouží klienta při jednání tváří v tvář a při té příležitosti provede jeho identifikaci (např. při otevírání klientského účtu pro přístup do srovnávače), nebo bude provozovatel srovnávače omezen na uzavření pojistné smlouvy on-line s identifikací realizovanou způsobem dle nového § 8a, tedy s využitím prostředků pro elektronickou identifikaci s vysokou úrovní záruky dle eIDAS. Do této možnosti může ještě pozitivně zasáhnout paralelně probíhající legislativní proces implementující výsledek bankovního projektu SONIA, který by mohl umožnit stejně pracovat i s tzv. „bankovní identitou“. Třetí možností je, že srovnávač pouze přesměruje klienta na portál pojišťovny, kde klient uzavře smlouvu životního pojištění on-line přímo s pojišťovnou.

Mohlo by vás zajímat: EIOPA: Srovnávače čím dál více pod drobnohledem

V úvodu článku bylo předestřeno, že je více než žádoucí sladit zavedené AML systémy jak pro hráče zprostředkujícího (distributora), tak přijímajícího (pojišťovnu). Je nepochybné, že klíč leží v respektu distributora k zavedeným opatřením pojišťovny a ve zohlednění specifik zprostředkování konkrétního distributora. I s ohledem na jiné platné regulace (např. IDD) platí, že vázaný zástupce je ze strany pojišťovny povinně „vybaven“ AML předpisem pojišťovny. Ze strany pojišťovny se pak v souladu se ZDPZ vůči samostatnému zprostředkovateli uplatní požadovaná „pečlivost výběru distributora“ mj. právě v oblasti ověřování dostatečnosti a kompatibility jeho AML systému s požadavky dané pojišťovny. V této souvislosti si nelze nepovšimnout, že požadavky na AML opatření mají společné prvky s požadavky na kvalitu provedené distribuce. Těmi jsou požadavky na získávání a vyhodnocování informací o účelu a zamýšlené povaze obchodu nebo obchodního vztahu klienta (viz předpokládané znění § 9 odst. 2 písm. a] AMLZ), které jsou principiálně obdobné s požadavkem ZDPZ na získávání informací týkajících se požadavků, cílů a potřeb zákazníka a jeho následného vyhodnocení pro poskytnutí doporučení nebo rady.

Závěrem lze jako součást AML systému pojišťovny doporučit aplikaci konkrétních podpůrných opatření k řízení ML/TF rizik, a to na základě již zmíněného hodnocení rizik. Taková AML opatření lze zahrnout do nastaveného programu zajištění kontroly kvality distribuce implementovaného za účelem plnění ZDPZ. Za takové opatření lze považovat opatření v preventivní rovině, jako např. nastavení efektivní komunikace mezi osobou odpovědnou za oblast AML u distributora a pojišťovny, vytvoření zabezpečeného kanálu pro spolupráci při šetření podezřelého obchodu či sdílení metodických materiálů pro plnění povinnosti školení v oblasti AML. V kontrolní rovině lze dále pojišťovně doporučit poskytování informací o AML předpisu samostatného zprostředkovatele a reportu o plnění povinností AML školení jeho zaměstnanců i vázaných zástupců či zahrnutí do korespondenčních kontrol efektivního řízení AML rizik, např. ve formě vyžádání jeho interního hodnocení rizik či alespoň výroční zprávy, která by celý jeho AML systém měla shrnovat, včetně aktuálních nedostatků.

Pojistný obzor je k přečtení ZDE

Pavel Macek
Analytik compliance
Komerční pojišťovna

PhDr. Ing. Jan Klíma
Manažer AML/CTF
Generali Česká pojišťovna

¹ Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/97 ze dne 20. ledna 2016, o distribuci pojištění, v aktuálním znění.
² Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015, o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, v aktuálním znění.
³ Definici naplňují jak pojišťovny a zajišťovny, tak i zprostředkovatelé při poskytování životního pojištění ve smyslu „čl. 2 bodu 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/92/ES, s výjimkou smluvně vázaných zprostředkovatelů pojištění ve smyslu bodu 7 uvedeného článku“. Nutno podotknout, že směrnice 2002/92/ES již byla zrušena a nahrazena směrnicí IDD.
⁴ Systém vnitřních zásad dle § 21 AMLZ.
⁵ Rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 As 34/2008-68: http://www. nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2008/0034_9As__0800068A_prevedeno.pdf