„Měli bychom pak nazývat věci pravými jmény a jasně v rámci daňových pravidel definovat, že neživotní pojištění bude daňově zatíženo a že některé organizace působící na Slovensku mají vyšší daňovou zátěž a nenazývat to zvláštními odvody,“ tvrdí v rozhovoru pro portál oPoisteni.sk Martin Žáček, generální ředitel UNIQA pojišťovny.
Jak hodnotíte uplynulé období z legislativního hlediska? Byl zachován status quo, nebo se vyskytly normy, které vám znepříjemňovaly život, či naopak zpříjemňovaly?
Uplynulé období bylo poměrně bouřlivé z pohledu legislativního vývoje. Největší dopad na náš trh měly legislativní změny nařízené Evropskou unií, z nichž byl pro pojišťovny nejdůležitější klíčový zákon Solvency II. Tato směrnice vnesla do světa pojišťovnictví zcela nový pohled na fungování pojišťoven. Zatímco předchozí režim Solvency I byl spíše retroaktivní, to znamená, porovnávaly se parametry uplynulých účetních období (pojistné, vlastní kapitál, příčinnost, či zajištění) a na základě toho se počítala kapitálová přiměřenost, dnes jsou kontrolní procesy zaměřené výrazně do budoucna.
Díváme se na to, aby pojišťovna měla dostatek kapitálu na byznys, který chce v dalších letech upisovat. To se odráží v tzv. vlastním posouzení rizik a solventnosti (ORSA), které musí každá pojišťovna pravidelně vypracovat a pravidelně vyhodnocovat.
Co jste z avizované legislativy vnímali jako nejtěžší z pohledu vaší pojišťovny?
Evropská směrnice Solvency II nám vázala obrovské finanční i personální kapacity. Osobně ji však oceňuji a jsem rád, že 1. ledna 2016 vstoupila v platnost. Z Evropské unie k nám však přichází celá řada dalších evropských norem, přičemž jednou z těch nejdůležitějších je schválená směrnice o distribuci pojištění (Insurance Distribution Directive - IDD), kterou musíme implementovat do naší legislativy do února 2018. S tím bude opět spojeno velké množství práce. Ani slovenští zákonodárci však nezůstali pozadu.
Před dvěma lety jsme prošli obdobím, kdy se diskutovalo o velikosti písma v pojistných smlouvách a lepších podmínkách pro spotřebitele. Novelizací prošel i zákon o povinném ručení (PZP), který přinesl dvě podstatné změny. Pokud zanikne pojistná smlouva o PZP pro nezaplacení pojistného, motorista - držitel nebo majitel auta - má svobodu při výběru pojišťovny při uzavírání nové pojistné smlouvy. Novinkou byla také povinnost pojišťoven zvýhodnit bezeškodného řidiče formou slevy či bonusu a naopak přirážku – malus - při škodném řidiči.
Získat více peněz pro stát plánuje resort financí přes zvláštní odvod - ten se má zdvojnásobit oproti současnému stavu. Jak hodnotíte tento legislativní návrh z pohledu jeho dopadů na praxi?
Dodatečný odvod ze zisku byl stanoven jako 0,363 % měsíčně, původně určený na pomoc rozvoji hospodářství v pokrizovém období. Zatímco podle současného znění zákona měl být posledním odvodovým obdobím prosinec 2016, nově se bude uplatňovat i po tomto termínu. Sazba využívána při výpočtu odvodu se má přitom zvýšit na dvojnásobek, konkrétně na 0,726 procenta z výsledku hospodaření měsíčně.
Nepřijde mi to jako příliš šťastný návrh. Měli bychom pak nazývat věci pravými jmény a jasně v rámci daňových pravidel definovat, že některé organizace působící na Slovensku mají vyšší daňovou zátěž a nenazývát to zvláštním odvodem. Navýšení a prodloužení této sazby daně rozhodně nelze zařadit pod pojem podpory v pokrizovém období.
Jak jste dosud zajišťovali toto "dočasné" opatření v rámci zvláštního odvodu, jehož platnost je prodloužena i po konci roku 2016?
Doposud se u nás žádná přímá opatření nezavedla, kromě soustavné optimalizace v oblasti procesů. Je to totiž záležitost, která se promítá do zisku společnosti po zdanění, a vlastně o to je zisk společnosti nižší. Režim Solvency II klade daleko vyšší důraz na kapitálovou vybavenost pojišťoven a v posledních letech celý zisk musíme investovat do navýšení vlastního kapitálu, abychom dodrželi daná legislativní pravidla EU.
Dvojnásobné navýšení a nedokončení zvláštního odvodu se přímo projeví v hospodářských výsledcích všech pojišťoven. Z dlouhodobého hlediska se to může promítnout i do konečných cen produktů, protože pojišťovny musí být kapitálově vybavené a generovat zisk, aby byly schopny pokrýt kapitálové požadavky na své podnikání. Logicky se to přenese do dalšího tlaku na snižování nákladů. Jakým způsobem na tuto záležitost zareagujeme, není ještě zřejmé.
Resort financí v rámci novely zákona o pojišťovnictví také navrhuje rozšířit 8% odvod na celou škálu neživotních pojistek. V čem by to bylo pro vás jako pojišťovnu nejvíce problematické?
Zatímco zvláštní odvod, o kterém jsme dosud mluvili, představuje vlastně odvod ze zisku, v případě 8% odvodu jde o odvod z pojistného, který klienti v neživotním pojištění zaplatí, čili z obratu. Jeho zavedení představuje pro pojišťovny nejen nesystémový zásah, ale jde hlavně o nešťastné a nepromyšlené rozhodnutí.
Vzhledem k tomu, že by se měl odvod vztahovat nejen na nové, ale i aktuálně platné pojistné smlouvy, je dopad pro pojišťovny ještě citelnější. Pojišťovny působící v neživotním pojištění mají ziskovost přibližně na úrovni pěti procent. Celé slovenské pojišťovnictví v neživotním pojištění bez PZP má objem kolem 690 milionů eur. Osm procent z toho, které chce stát ponovu získat od pojišťoven, činí okolo 55 milionů eur.
Pojišťovny však reálně generují zisk jen na úrovni 30 milionů eur, takže zavedení tohoto opatření by pojišťovny uvrhlo do výrazné ztráty. Pokud by tuto zátěž nepřenesly na klienty, přestaly by plnit požadavky dané legislativou na jejich solventnost a musela by zasahovat Národní banka Slovenska. Skutečnost, že by bylo nutné přenést toto břemeno přímo na pojistníky, považuji za velmi nešťastné.
Jaké scénáře by přicházely v tomto případě v úvahu?
Dostali bychom se do situace, kdy se některé velké podniky budou snažit pojišťovat v zahraničí - mohou zcela opustit slovenský pojistný trh. Pokud klientům výrazně zdraží pojištění, sníží se jejich zájem pojišťovat a právě zde vnímám obrovská rizika. Méně si budou například pojišťovat své domovy a zařízení domácnosti, v případě přírodních katastrof si stát bude muset sáhnout hlouběji do kapsy, aby jim pomohl v takové nelehké životní situaci.
Pojišťovnictví má přitom právě v těchto situacích nezastupitelnou stabilizační úlohu, pretože pomáhá klientům nahradit vzniklé škody. Po zavedení nepřiměřených odvodů spojených s odlivem pojištěných klientů by postupně tuto svou základní funkci přestalo plnit. Pro stát to bude v konečném důsledku nákladnější, než kdyby klienti byli pojištěni.
Chápu, že je třeba dostat peníze do státního rozpočtu, ale myslím si, že tento návrh není domyšlený, dokonce může mít nedozírné následky pro celý slovenský trh. Doufám, že zákonodárce ještě svůj postoj přehodnotí, dospěje k rozumnému pohledu na věc i na činnost slovenského pojišťovnictví celkově a najde se rozumné řešení.
Máte ještě nějaké možnosti - vstoupit do toho procesu, nebo své názory sdělujete přes Slovenskou asociaci pojišťoven (SLASPO)?
V této oblasti se komunikace koncentruje pod záštitou SLASPO. Jsem velmi rád, že ta ústy pojišťoven deklaruje pohled pojistného trhu na věc a snaží se u příslušných orgánů najít pochopení pro takovou závažnou legislativní změnu. SLASPO v této oblastí dělá velký kus práce. V tomto směru jsem proto mírným optimistou a doufám, že se celou záležitost podaří rozumně vyřešit ke spokojenosti všech zúčastněných stran.
Komentáře
Přidat komentář