Srážka na lyžích s opilým Angličanem

Před lety jsme trávili Vánoce každý s jinou společností v jednom z horských hotelů v Zell am See. Přes den jsme lyžovali na Kaprunu, po lyžování jsme si hned pod sjezdovkou užívali apre ski v jedné z útulných hospůdek. Je to takový lyžařský "obřad", kdy si sednete mezi spřízněné duše a necháváte doznívat adrenalin, načerpaný na sjezdovkách, napijete se dobrého vína nebo něčeho ostřejšího. Mezi Rakušáky je obvykle mnoho Čechů a to byl i náš případ. Jeden z nich mě tehdy zvesela oslovil a druhý den už jsme lyžovali společně. Zjistili jsme, že máme mnohem víc společného než jen lyžování, a zanedlouho jsme se vydali na cestu životem společně - po třech letech jsme se totiž vzali.

Láska k lyžování nám zůstala a proto jsme téměř každý rok trávili týdenní dovolenou na horách. Tentokrát to byl Schladming - vyhlášené středisko Ski Amadé, které disponuje kilometry a kilometry sjezdovek. To jsme ještě netušili, co nás čeká...

Bylo slunečné dopoledne, sjezdovky byly upravené, žádné fronty na vlecích - prostě idyla. Manžel jel kousek přede mnou a já náhle koutkem oka postřehla, že mladý lyžař jede velkou rychlostí směrem k němu, jako by ho vůbec nevnímal. Blesklo mi hlavou, že vlastně vůbec nebrzdí, nedělá žádné oblouky, jede doslova "šusem".

Potom můj muž vykřikl a já viděla, že do něj lyžař narazil. Oba jeli ještě mnoho metrů po zádech po zledovatělé sjezdovce, než se konečně zastavili. Když jsem k nim dorazila, manžel byl v šoku. Lyže se oběma rozepnuly, manželovy sjely kamsi do údolí.

První promluvil onen "závodník" - zjistili jsme, že je Angličan, a když jsem se k němu nahnula, pochopila jsem, že si hned ráno stačil pěkně "přihnout".

Opile se snažil vysvětlit své chování. Moc jsme mu nerozuměli a nebylo to jazykovou bariérou. Mezitím se okolo nás shromáždil hlouček lyžařů, nabízejících svou pomoc. Manžel se nedokázal postavit a později se ukázalo, že má zlomenou nohu. Byla jsem zoufalá. Nevěděla jsem, co dělat, jak mu pomoci. Někdo z hloučku se česky ptal, zda máme pojištění ..

No jo, pojištění... Začala mi pracovat hlava. Pojištění léčebných výloh, odpovědnosti...ale také pojištění právní ochrany… Vytáhla jsem kartičku s kontaktem na DASku a mobil. To bylo doslova životní rozhodnutí.

Dovolala jsem se okamžitě a dozvěděla jsme se, abych nezapomněla kromě přivolání lékaře také zajistit fotografie z místa činu a abych přesvědčila svědky, aby písemně potvrdili, že manžela zranil anglický lyžař. Navíc opilý...

Vše jsem prostřednictvím fotoaparátu v mobilu zdokumentovala a Čech ze sjezdovky nám později u soudu skutečně potvrdil, že za kolizi mohl Angličan, nikoliv můj muž.

Konec příběhu byl však ještě daleko. Angličan vsadil na to, že za viníka označí mého muže. Nebýt toho, že jsme díky okamžitým radám advokáta D.A.S. měli věrohodného svědka, platili bychom mu nemalé finanční částky jako odškodné.

D.A.S. využila právní pomoci renomovaných rakouských advokátů, takže jsme nakonec získali odškodnění za bolestné, náhrady nákladů léčení i odškodnění za věcné škody.

Ovšem nebýt právnických rad, co všechno zajistit a jak postupovat v takové situaci, asi bychom byli zadluženi na dlouhá léta dopředu.

DŠ

Máte podobný zážitek? Napište nám ho do komentáře!