Termín transpozice IDD nám již doslova klepe na dveře. Ani se nestihnou vystřídat všechna roční období a bude 23. únor 2018. Jedná se o datum, které bylo stanoveno jako nejzazší možné pro transpozici IDD do lokálních právních řádů jednotlivých členských států, a tedy datum, na které byla plánována účinnost nového zákona o distribuci pojištění a zajištění, který bude směrnici do českého prostředí transponovat. K definitivnímu přijetí zákona o distribuci pojištění však nepochybně povede ještě dlouhá a trnitá cesta. I proto neuškodí k IDD se ještě jednou vrátit a porovnat ji s navrhovaným zákonem o distribuci.
Mohlo by vás zajímat: Tomáš Vaníček: Pojišťovna České spořitelny má potenciál stát se jedničkou v životním pojištění
Při našich úvodních toulkách minulostí se nejprve vraťme až do roku 2009. Právě v tomto roce se totiž začaly objevovat první tendence k revizi směrnice 2002/92/ES, o zprostředkování pojištění z roku 2002 (IMD). Zprvu nesmělý pokus vedl následně k řadě konzultací a jednání, přičemž jejich výsledkem byl návrh novely IMD, nazvané příznačně IMD II. Jenže plánovaná revize se rozrostla do takových rozměrů, že se v určité fázi začalo jevit jako vhodnější vytvořit zcela nový návrh, který známe v podobě směrnice 2016/97/EU, o distribuci pojištění (IDD).
Ač této směrnici bylo věnováno již mnoho prostoru (ostatně i v periodiku, ve kterém momentálně listujete), je nutné si pro komplexní pochopení stávající situace přeci jen zopakovat kontext, který přijetí IDD provázel. Omluvte tedy prosím případné opětovné obtěžování s něčím, co jste již dávno četli, leč jinak to nejde.
Nová vlna komplexní regulace
Na úvod je třeba říci, že společně s regulací distribučního trhu pojištění vznikala ruku v ruce i regulace dalších oblastí distribuce na finančních trzích, zejména na kapitálovém trhu či v oblasti spotřebitelských úvěrů. Ústředním tématem všech evropských legislativních aktivit v těchto oblastech byla snaha zlepšit úroveň ochrany spotřebitele, zvýšit transparentnost poskytované služby a, obecně řečeno, zjednodušit život spotřebitele při vstupu na de facto jeden velký, vnitřně úzce propojený finanční trh.
Mohlo by vás zajímat: Kam nejezdit na dovolenou? Unikátní mapa ukazuje riziko terorizmu
Společným uváděným důvodem přijetí nové regulace, který najdeme na mnoha místech preambulí k příslušným směrnicím či nařízením, je prevence tzv. missellingu, tedy situace, kdy je zákazníkovi nabízen produkt, který nepotřebuje či je pro něj nevhodný. Dalším cílem, na který by se nemělo zapomínat, jsou rovné podmínky pro různé typy distribucí, při současném a nutném zohlednění rozdílů a specifik mezi různými typy distribučních kanálů v zájmu zachování diverzity druhů distribuce, která je pro spotřebitele přínosná.
I přes určitou podobnost je každý z regulovaných trhů odlišný a má svá specifika. Pojišťovnictví tedy nelze stavět na roveň kapitálovým trhům a kapitálový trh ani pojišťovnictví nejsou trhem se spotřebitelskými úvěry. Pro dokreslení, investiční životní pojištění skutečně může být produktem s obdobnými rysy, jaké mají investiční produkty kapitálového trhu. Tento typ pojištění však představuje pouze marginální část všech pojistných produktů, kdy podle statistiky ČAP z roku 2016 životní pojištění tvoří 20 % z celkem uzavřených pojistných smluv, přičemž investiční životní pojištění představuje pouze část tohoto objemu.
IDD jako směrnice principů
Kromě toho, že se liší prodej produktů na jednotlivých finančních trzích, liší se i prodej pojištění v rámci jednotlivých členských států. V každém členském státě šlo pojišťovnictví svou vlastní cestou, a tak to, co platí u našich sousedů, nemusí platit u nás. Obrovskou rozmanitost struktury distribučních kanálů v pojištění v rámci EU výmluvně dokládá následující přehled, týkající se trhu životního pojištění a vytvořený institucí Insurance Europe.
Právě s ohledem na uvedenou různorodost distribučních modelů je zřejmé, že nebylo reálné přijmout předpis, který by dokázal evropské prostředí zcela unifikovat. Výsledkem je tak řešení, kdy byly v rámci IDD, která je založena na principu minimální harmonizace, přijaty určité minimální principy, zásady a pravidla, přičemž je již na jednotlivých státech, jak s tímto základem naloží.
Mohlo by vás zajímat: Sloupek Kateřiny Lhotské: Už zase nejsou lidi…
Určitou konkretizaci IDD pak představují předpisy nižší úrovně, v tomto případě akty Komise v přenesené pravomoci, tzv. delegated acts, které by měly vycházet z návrhu technického řešení od EIOPA. Tyto prováděcí předpisy se týkají pouze vybraných oblastí, a to konkrétně (i) oblasti dohledu nad produktem a jeho řízení; a jen u investičního životního pojištění problematiky (ii) střetu zájmů, (iii) odměn a provizí a (iv) posouzení vhodnosti a přiměřenosti a podávání zpráv zákazníkům.
Právě při prvotních návrzích EIOPA se ukázaly interpretační nejasnosti v plném světle. Každý návrh provázelo až několik stovek připomínek od relevantních subjektů z celé Evropy. Pro názornost uveďme, že závěrečná zpráva EIOPA z 1. února 2017 má celkem 837 stran, avšak od strany 172 jde jen o reakci na připomínky, dotazy a výtky ze strany 935 subjektů ke konečné podobě IDD a její aplikaci.
Není tak asi divu, že jsme se zatím přijetí těchto Level2 předpisů nedočkali. Jejich vydání Komisí je plánováno na první polovinu června 2017, avšak čas pro transpozici IDD jednotlivým státům utíká velmi rychle. Přejděme tak raději k tuzemské situaci, která však není o mnoho jednodušší.
Celé číslo Pojistného obzoru ZDE.
Eva Nováková
JŠK, advokátní kancelář, s.r.o.
Tomáš Landa
JŠK, advokátní kancelář, s.r.o.
Komentáře
Přidat komentář