Pojistné rozpravy jsou k přečtení ZDE
V posledních letech se však trh životního pojištění musí vyrovnávat s určitou mírou neefektivnosti. Přestože za poslední roky byl hlavním rysem české ekonomiky růst HDP a pokles míry nezaměstnanosti, výdaje občanů na životní pojištění nerostly (viz graf 1). Příčinu lze hledat jak na straně nízké výkonnosti finančních trhů, tak na straně selhání distribučních kanálů v oblasti pojištění.
Úloha životního pojištění je o to významnější zejména v souvislosti s nedostačujícím nastavením penzijního systému a zvyšující se zátěží na veřejné výdaje. Životní pojištění bude ve spojitosti se stárnutím populace hrát také stále významnější roli především v krytí rizik vybraných závažných onemocnění.
Mohlo by vás zajímat: Tichý Consulting vstupuje do Star Insurance Group
Nepříznivý demografický vývoj
Demografické změny mají dopad téměř na všechny oblasti sociálního a ekonomického vývoje. Proměna věkové struktury obyvatelstva je spojena s nárůstem nákladů na sociální zabezpečení a zdravotní péči, s úbytkem pracovních sil na trhu práce a tím i s financováním penzijního systému. Všechny zmíněné tendence vyvolávají nejistotu ohledně udržitelnosti vývoje veřejných výdajů, především výdajů na sociální transfery (důchody) a na sektor zdravotnictví.
Diskuze o možnostech řešení negativních dopadů stárnutí populace na výdajovou stránku veřejných financí znovu nabyla na významu v souvislosti se zprávou Národní rozpočtové rady (NRR, 2018) o udržitelnosti veřejných financí v důsledku změn v demografické struktuře českého obyvatelstva. Z provedené predikce až příliš jednoznačně vyplývá, že v případě nezměněných současných podmínek budou veřejné finance signalizovat z dlouhodobého hlediska varovné symptomy neudržitelnosti. Jedním z hlavních důvodů neudržitelnosti veřejných financí je nesoulad mezi současným nastavením daňových a výdajových politik a očekávaným demografickým vývojem.
V budoucnu bude přibývat počet jedinců ve věkové skupině nad 65 let. Zároveň se bude prodlužovat i délka dožití a tím i počet lidí, kteří se dožijí 85 a více let. V ČR se při současném nastavení legislativy citelnější nárůst počtu důchodců projeví již ve 30. letech tohoto století, kdy do penzijního systému začnou vstupovat silnější populační ročníky narozené v 70. letech. Daná situace bude přetrvávat a vyvrcholí v 60. letech, kdy bude počet důchodců oproti současnosti vyšší o 40 %. Veřejný sektor však momentálně není na takové změny připraven. Prognózy vývoje zadluženosti sektoru veřejných financí udávají, že při zachování současného stavu daňových a výdajových politik by podíl veřejného dluhu na HDP mohl v horizontu 50 let narůst až na 230 % HDP. (NRR, 2018).
Z daných skutečností lze vyvodit závěr, že bez provedení reforem reálně hrozí, že v příštích dekádách nebudou k dispozici peníze na financování penzijního systému. Problém stárnutí populace není spojen jen s tlakem na rostoucí objem mandatorních výdajů na důchody, ale je zesilován i významně rostoucími nároky na zdroje zdravotní a dlouhodobé péče. I v této oblasti bude třeba intenzivněji hledat možnosti vícezdrojového financování. K řešení nepříznivé situace nepřispívá ani fakt, že jeden z významných podpůrných nástrojů postaktivního financování, kterým je v tržních ekonomikách komerční životní pojištění, má v současnosti v podmínkách ČR výrazně zmenšený prostor pro své uplatnění
Mohlo by vás zajímat: Významné spojení! GrECo International vstupuje do STAR INSURANCE GROUP
Příčiny neefektivnosti životního pojištění
Na současný nepříznivý stav v životním pojištění mělo vliv několik faktorů. Jako první faktor lze označit důsledky poslední finanční krize a její dopad na fungování finančních trhů. Od propadu trhu v roce 2008 po celou dekádu míry výnosnosti konzervativních instrumentů, které nakupují životní pojišťovny v souladu s bezpečností úložek a obezřetným investováním do svých portfolií, dosahovaly tyto jen minimálního zhodnocení. Tím se výrazně snížil význam životního pojištění jako investičního instrumentu; pro klienty se stalo nelukrativním a ve svém důsledku tento vývoj nakonec vyústil ve stažení nabídky produktu kapitálového životního pojištění českými komerčními pojišťovnami. Faktor nízké efektivnosti ve výkonnosti finančních trhů lze považovat za nejdůležitější a v průběhu posledních let nedošlo v tomto ohledu k žádné významné změně.
Za další z faktorů, jež měly negativní dopad na vývoj životního pojištění, lze označit konflikt mezi pojišťovnami a zprostředkovateli ohledně způsobu odměňování za sjednávání životního pojištění. Největším problémem se stalo tzv. „přetáčení“ životních pojistek, kdy zprostředkovatelé nabízeli klientům přepracování jejich stávajícího životního pojištění a od pojišťovny pak požadovali vyplacení provize za novou smlouvu. Výsledkem této situace bylo, že průměrná délka trvání životního pojištění, které by mělo být ze své podstaty dlouhodobé, se zkrátila na pouhých pět let a pojišťovny na provizích vyplatily miliardy korun, aniž by se zvýšila pojištěnost v životním pojištění (graf 2). Po provedených legislativních změnách se nabídka ze strany pojišťoven i zprostředkovatelů orientuje spíše na riziková životní pojištění. Tyto produkty ovšem nejsou substitucí alternativního financování důchodů.
Mohlo by vás zajímat: Podcast: Nové zkoušky jsou věčným soubojem mezi teorií a praxí
S nepoctivými praktikami v oblasti distribuce souvisel i další problém, a to vzrůstající počet stížností nespokojených klientů podávaných na institut finančního arbitra. Rozhodnutí arbitra, že životní pojištění, při kterém se vyplácí pojistná částka při dožití se sjednaného věku, neobsahuje riziko, a tedy vlastně nejde o pojištění, a tudíž pojistné smlouvy tohoto typu jsou podle jeho výkladu neplatné, může mít významné dopady pro celý pojistný trh. Přitom ve světě je sjednávání rezervotvorných životních pojištění s pojistnou částkou na dožití se sjednaného věku jako alternativy pro postaktivní financování běžnou praxí. V rozvinutých tržních ekonomikách právě dynamika těchto rezervotvorných pojištění výrazně přispěla k tomu, že národní pojistné trhy rostly rychleji než HDP; z hlediska míry spořivosti došlo v těchto ekonomikách k růstu úspor, které směřovaly do životního pojištění s cílem vytvořit alternativní zdroj pro financování důchodů.
V současné době platnost či neplatnost individuálních smluv životního pojištění v konkrétních případech přezkoumávají soudy, které ale spíše než otázku, zda jde o pojištění, či ne, řeší míru informovanosti, tedy zda byl klient pojišťovnou seznámen se všemi parametry pojistného vztahu a s eventuálními změnami během celého průběhu pojistné doby. V této souvislosti je zapotřebí poznamenat, že současný pohled na míru požadavků na ochranu spotřebitele bude již jiný než v čase, kdy byla smlouva sjednávána.
Posledním, avšak neméně významným faktorem, který ovlivní sektor životního pojištění, je vládou schválený návrh zákona změny metody tvorby a daňové uznatelnosti pojistnětechnických rezerv komerčních pojišťoven. (MF, 2019) Tyto pojistnětechnické rezervy jsou vytvářeny jako zdroj pro budoucí výplaty pojistných částek v životním pojištění a pojišťovny je obezřetně investují na finančních trzích a přispívají tak k ekonomickému růstu.
Mohlo by vás zajímat: Martin Podávka: Auto v karanténě
Dosud byly daňově uznatelné účetní technické rezervy, které pojišťovny vytvářely podle zákona o účetnictví. Dle provedené změny budou pro účely zdanění brány v úvahu rezervy vypočtené podle pravidel regulatorního projektu Solventnost II. Daná pravidla byla nastavena pro stanovení minimální a „optimální“ bezpečné výše kapitálu, který pojišťovna potřebuje ke svému podnikání. Tento způsob výpočtu je koncepčně značně odlišný a nachází se v nesouladu s obecnými účetními zásadami, včetně požadavků na finanční instituce ohledně konzervativního chování a obezřetnosti při nakládání s prostředky získanými od klientů.
Nový způsob zdanění rezerv podle pravidel Solventnosti II ve svém praktickém důsledku znamená omezení zdrojů rezerv pojišťoven, které byly vytvořeny pro zcela jiný, konkrétně stanovený účel, a to sloužit pro výplatu pojistných částek v životním pojištění, a v souladu s tímto účelem byly pojištěnými zaplaceny v tarifu pojistného. Jinými slovy, jde o odčerpání prostředků z rezerv, které představují účetně cizí zdroje, patřící klientům, a jež zajišťují likviditu budoucích závazků pojišťoven vůči klientům. Z tohoto pohledu jde v případě životních rezerv o retroaktivní krok. (Daňhel, 2019)
Mohlo by vás zajímat: 2019: R+V rostlo celkové pojistné + 8,4 %. MAPFRE vykazuje výnosy + 7,1 %
Komerční zdravotní pojištění
Významnou položkou povinných výdajů ze státního rozpočtu (mandatorních výdajů) jsou i platby do všeobecného zdravotního pojištění. Veřejné výdaje na zdravotnictví ve většině vyspělých zemí rostou rychleji, než roste ekonomika, a tedy i HDP dané země, což je v kombinaci se stárnutím populace z dlouhodobého hlediska neudržitelné. Podle demografického vývoje se má zvyšovat četnost starších skupin obyvatelstva, tj. nejen lidí nad 65 let, ale i nad 80 let. To bude znamenat zvýšení veřejných výdajů na zdravotní péči.
Pozitivní úlohu by v oblasti snižování, resp. nenavyšování veřejného dluhu sehrálo komerční zdravotní pojištění. Zavedení komerčního zdravotního pojištění by přineslo nové peněžní toky do systému, který nutně potřebuje posílit zdroje. Navíc přibližně pětina obyvatelstva ČR není spokojena se současnou úrovní zdravotnictví (Sociologický ústav Akademie věd ČR, 2018) a byla by ochotna si připlatit, tedy připojistit si lepší kvalitu zdravotní péče a zdravotních služeb, eventuálně možnost rychlejšího přístupu ke zdravotnímu ošetření. V zájmu budoucího ufinancování zvyšujících se nároků na zdravotní péči je zřejmé, že téma úhrady zdravotních výdajů ze strany vyšších příjmových kategorií obyvatelstva prostřednictvím komerčního zdravotního pojištění bude čím dál aktuálnější. Podobně jako u penzí, ČR se s problémem zavedení komerčního zdravotního pojištění potýká neúspěšně již delší čas, a i v tomto případě platí, že oddalováním řešení se problém jen prohlubuje.
Mohlo by vás zajímat: 2019: AIG reportuje zisk 4,1 mld. USD. Ping An má čistý zisk + 18 %
Závěr
Trend stárnutí populace má významný dopad na většinu vyspělých ekonomik světa. Podíl 60letých a starších na populaci se časem zvyšuje a podle prognózy bude do roku 2050 v Evropě tvořit více než třetinu populace; vzroste také podíl obyvatel starších 80 let. V souvislosti s daným trendem nejsou výdaje na veřejné finance v ČR, při současném nastavení daňových a výdajových politik, z dlouhodobého hlediska udržitelné. Životní pojištění by mělo napomáhat řešit postaktivní financování či financování závažných zdravotních rizik ve vyšším věku a snižovat tak tlak na státní rozpočet. Z důvodu nízké výkonnosti finančních trhů a problémů v oblasti distribuce však životní pojištění na českém trhu neplní úlohu investičního instrumentu.
Bez ohledu na technologický pokrok či konvergenci české ekonomiky k vyspělým zemím není stávající důchodový systém na stárnutí populace připraven a pro veřejné výdaje bude představovat významnou „zátěž“. Tento sociálně-ekonomický problém bude vyžadovat řešení, ať už v podobě snižování výše vyplácených starobních důchodů, navyšování věku odchodu do důchodu (dané opatření je však limitováno počtem let prožitých ve zdraví), či postupného zavádění komerčního zdravotního připojištění. Jako alternativní řešení, jak pokrýt saldo veřejných financí, se v současnosti jeví zdanění určitých sektorů (aktuálně pojišťoven), což však v konečném důsledku může mít negativní dopad na samotné pojištěnce, např. prostřednictvím změn cenových parametrů nabízených produktů. Největším rizikem zdrojů financování důchodového systému ovšem není ani tak stárnutí populace jako spíše nedostatečná připravenost a neustálé odkládání řešení tohoto předem avizovaného problému.
Pojistné rozpravy jsou k přečtení ZDE
Ing. Mária Oborilová
Vysoká škola ekonomická v Praze
Článek byl zpracován jako jeden z výstupů výzkumného projektu VŠE Vývojové trendy v bankovnictví a pojišťovnictví v podmínkách měnících se finančních trhů, registrovaného u Grantové agentury ČR pod evidenčním číslem IGS F1/21/2016.
Použité zdroje
- Český statistický úřad. Statistiky. Veřejná databáze. Dostupné z: <https://www.czso.cz/csu/czso/statistiky>.
- ČNB: Česká národní banka. Databáze časových řad ARAD. Dostupné z: <https://www.cnb.cz/docs/ARADY/HTML/index.htm>.
- Daňhel, J. O důsledcích zdanění rezerv pojišťoven. [on-line]. Hospodářské noviny (2019), iHNed.cz, ISSN 1213-7693.
- MF: Ministerstvo financí ČR (2019). Návrh zákona, kterým se mění některé daňové zákony v souvislosti se zvyšováním příjmů veřejných rozpočtů.
- MF: Ministerstvo financí ČR (1992–2007): Výroční zprávy Úřadu státního dozoru v pojišťovnictví a penzijním připojištění.
- NRR: Národní rozpočtová rada (2018). Zpráva o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí.
- Sociologický ústav Akademie věd ČR, v. v. i. (2018). Centrum pro výzkum veřejného mínění. Tisková zpráva: Názory občanů na zdravotní péči v ČR – prosinec 2018.
Komentáře
Přidat komentář