Pamatuji dobu, kdy jsem napsala klientovi dopis, odnesla jsem ho na poštu a několik dní, někdy i týdnů, čekala na odpověď. To dnešní mladí asi nechápou a myslí si, že jsem celou tu dobu seděla, čekala a nic jiného nedělala. Vždyť dnes stačí napsat email a za chvíli máte odpověď, a pokud ji nemáte za chvíli, už jste nervózní a možná nejste schopni pracovat dál…
Ale dříve taky bylo hodně práce, jen jsme na ni měli víc času. Představte si, že ten dopis jsem psala na psacím stroji, který neuměl mazat překlepy, tudíž nejenže několik verzí skončilo v koši, než jsem dala do obálky ten jeden správný bez chyb, ale přípravou a několikátou opravou byl dopis vycizelován k dokonalosti. Dnes vás rychle něco napadne, napíšete to, občas s emocemi na bodu varu, a pak večer litujete, že jste se nešli projít, že jste napsali něco, co jste nechtěli.
Mohlo by vás zajímat: Anketa: Zákon o distribuci pojištění a zajištění. Hrozba, či příležitost?
Kolikrát e-mail přistane ve schránkách nesprávných adresátů, a to jsou teprve nervy. Za doby psacích strojů a pošťáků v uniformě, na kole nebo na babetě, se vám nic takového nemohlo stát. A co teprve, když jste si domluvili schůzku. Nešlo na ni nepřijít, protože nebyly mobily, kterými byste se omluvili nebo zavolali, že máte zpoždění. Nejen, že lidi byli spolehlivější, protože nešlo něco nedodržet, ale zároveň nemohli nikam běžet na poslední chvíli, a někdy dokonce až po poslední chvíli. Museli jste si udělat čas na to, abyste dorazili včas. A pokud jste jeli do jiného města, neřkuli na druhý konec republiky, pak jste na cestu tehdejšími škodovkami a po silnicích třetí třídy potřebovali více času než dnes. Vše se zrychlilo díky technologiím. Bohužel se zrychlili i lidé.
Na té přednášce zaznělo velmi převratné, lidi zpomalme, zastavme se a pak nám vše půjde rychleji. Že je to protimluv? Ale není. Stačí vypnout telefon, když chci napsat článek, příručku nebo email, a v klidu psát a nemyslet na nic jiného. Stačí se soustředit na jízdu v autě a mobil nechat mobilem a sledovat provoz a být přítomný v tom okamžiku, protože v autě stačí mžik a nejste. A k čemu byl spěch.
Já si na té přednášce uvědomila, jak velká je to pravda. Rozhlédněte se. Příroda, které jsme součástí a která je všude kolem nás, také nikam nespěchá, a stejně vše stihne. Květy na jaře rozkvetou – někdy rychleji a někdy pomaleji, ale rozkvetou, pak odkvetou, vytvoří se malé plody, ty rostou a rostou, pak začínají pomalu zrát, žádný spěch, na vše je čas. Jednoho dne je sklidíte a pak listí opadá a přijde zima, a zima trvá několik měsíců. A pak zase přijde jaro. Ptáci na jaře blázní, staví hnízda, zpívají a lákají samičky, pak sedí na vejcích – někteří déle, jiní kratší dobu – mladí se vylíhnou a potřebují nakrmit, a rostou a až vyrostou, učí se létat a shánět si potravu, a až tohle vše umí, třeba odlétnou do teplých krajin. A tak bych mohla pokračovat dál.
Mohlo by vás zajímat: Kooperativa, PČS a Česká spořitelna prodloužily spolupráci do roku 2033
Ani my lidé se nikam neuspěcháme. Než je ze spermie a vajíčka dítě, trvá to mnoho měsíců, a než je z dítěte dospělý člověk, mnoho let. A několikanásobně více let trvá, než je z dospělého babička nebo dědeček. Nic neuspěcháme, ani pomocí internetu, mobilů nebo aut. Čas je jediná věc, kterou nezrychlíme.
Jak souvisí zpomalení se s novým zákonem o distribuci pojištění? Velmi. Šestá část zákona o pravidlech jednání, předsmluvních informacích a záznamu z jednání a jeho formách začíná krátkým paragrafem 71 nazvaným Odborná péče. Pokud zájemce o pojištění jen vybavíme dalšími hromadami papírů, které někde podepíše, protože na něj vlastně nemáme čas, neboť někam spěcháme – napsat e-mail, zavolat dalšímu zákazníkovi, zajet pro děti do školky nebo běžet na rodičák, večer na večírek se zákazníky – pak všechna ta pravidla a ta odborná péče jde „do kopru“.
Nevím, zda autor směrnice IDD byl na stejné přednášce, anebo jako já jezdí tramvají a nečte si při jízdě knížku, ani nesjíždí mobil a jen pozoruje svět, ale pokud ji ten, kdo distribuuje pojištění, má naplnit, bude se muset zpomalit a zklidnit, nikam nepospíchat a dodržet vše, co od něj směrnice chce, a ukázat zájemci o pojištění, že tenhle sektor jen neždíme z lidí peníze, ale že pojištění je služba, služba lidem, kteří si ji kupují pro případ nenadálé události.
Ing. Eva Gmentová, LL.M.
Specialista na vzdělávání v oblasti korporátního pojištění
Zakladatelka E.G.I. Education Grow Insurance
Komentáře
Přidat komentář