Robert Kareš: Jak vyřešit problém se smluvním zdravotním pojištěním cizinců?

Pojišťovna VZP (PVZP) není součástí legislativního procesu a jakékoliv podobě se musí finálně přizpůsobit. Navíc je ve složité situaci, kdy se jí jednak navrhovaná úprava dotýká, současně je však členem České asociace pojišťoven. Zároveň si také váží všech subjektů, které chtějí toto pojištění provozovat řádným způsobem, a také všech, kteří se snaží problém řešit.

Mohlo by vás zajímat: Robert Kareš k pojištění cizinců a návrhu poslanců Adámkové a Janulíka

Smluvní zdravotní pojištění cizinců vzniklo vyčleněním osob nespadajících do veřejného zdravotního pojištění a od roku 1995 do roku 2006 fungovalo bez jakýchkoliv problémů a větší kritiky ze strany zdravotnických zařízení a státních orgánů. Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky (VZP ČR) provozovala toto pojištění od roku 1995 do roku 2004 komerčním způsobem na základě zvláštní licence Ministerstva financí a od roku 2004 provozuje toto pojištění její 100% dceřiná společnost Pojišťovna VZP, protože vstupem České republiky do Evropské unie nemohlo být soukromé pojištění již nadále souběžně provozováno s pojištěním veřejným v rámci jedné veřejnoprávní instituce.

PVZP  je tedy neživotní pojišťovna s licencí ČNB a má dva zvláštní aspekty. Je ryze českou společností, a navíc je vlastněna veřejnoprávní institucí, takže dividendy vyplácí českému subjektu, který je součástí veřejného rozpočtu. Taková analogie existuje pouze u dceřiné společnosti Oborové zdravotní pojišťovny („OZP“), která se jmenuje Vitalitas. Jen pro upřesnění – pro zdravotní pojišťovny je založení dceřiné pojišťovací společnosti náročné, nicméně ne nemožné – je třeba dbát na to, aby při založení nebyly užity prostředky z veřejného zdravotního pojištění.

Mohlo by vás zajímat: Zablokování Suezu: Egypt požaduje náhradu škody ve výši přes 900 milionů $

Problém nastal zhruba v roce 2006, kdy Ministerstvo vnitra stanovilo v zákoně o pobytu cizinců povinnost předložit doklad o smluvním zdravotním pojištění při žádosti o vízum, a tím vytvořilo po tomto dokumentu poptávku. Zde je potřeba uvést, že mnoho cizinců vlivem jiného prostředí, ze kterého pocházejí, nechápe zdravotní pojištění jako nutnost, ale pouze jakousi formalitu pro získání víza či pobytu a nemá snahu do něho příliš investovat. Stejně tak samotné zprostředkovatelské agentury zabývající se pobyty cizinců chápou zdravotní pojištění jako něco, co jim může zbytečně snižovat zisk, neboť cizinci účtují jednorázovou částku za své služby. 

Z tohoto důvodu se začaly na území České republiky šířit prakticky bezcenné kopie dokladů zahraničních pojišťoven, a to velmi obskurními skupinami. Tyto dokumenty sloužily pouze účelu získání víza či povolení k pobytu, nikoliv k čerpání zdravotní péče. Situace byla tehdy tak dramatická, že musely zasahovat orgány činné v trestním řízení, což vedlo k úpravě legislativy ve smyslu, že na území smí nabízet pojištění pouze subjekt s licencí ČNB. Tyto obskurní skupiny se pak následně transformovaly do některých zprostředkovatelů a přesvědčily některé další pojišťovny v České republice, aby se pojištění cizinců věnovaly, neboť jim ho budou distribuovat.

Mohlo by vás zajímat: BMI nepravdy aneb manipulace fakty

Toto lze považovat za základní problém tohoto produktu, kvůli kterému tento segment provází trvale spory. Zmíněné struktury totiž i nyní nabízejí pojištění stále stejným způsobem, a to pouze pro potřeby povolení k pobytu či víza, nikoliv pro samotné čerpání zdravotní péče. To je také důvod pro stále vysoký počet nepojištěných cizinců, byť by na území dle současné legislativy neměli být. Oni jsou si totiž vědomi formální podstaty svého pojištění a u lékaře vystupují jako nepojištění.

Provize se u takových zprostředkovatelů pohybují až do výše 80 %. Průměrné náklady na pojištěnce ve veřejném zdravotním pojištění jsou cca 28 tisíc Kč ročně. Je-li průměrné pojistné u některých pojišťoven ve výši 6–10 tisíc Kč s provizí 60–80 % není reálně možné, aby zbytek sloužil jako plnohodnotná náhrada zdravotní péče. V některých zdravotnických zařízeních byly popsány případy, kdy byli cizinci dokonce z nemocnice vyvedeni různými podivnými osobami, aby nemohli čerpat zdravotní péči a byli odvezeni ze země.

Na toto téma se konalo mnoho schůzek na různých úrovních. Veškeré legislativní snahy včetně vládního návrhu však kýžený výsledek nepřinesly. Jako určitý případ je možné uvést Slovensko, kde začaly působit některé subjekty na základě přeshraniční licence a tamní trh soukromého zdravotního pojištění cizinců se málem zhroutil. Během několika měsíců však zasáhla Slovenská národní banka, policie a Ministerstvo vnitra. U nás ale tato nepříznivá situace ustáleně funguje prakticky od samotného vzniku problému.

Vzhledem k tomu, že jakékoliv pojištění funguje na principu rozložení udržitelného rizika nebo solidarity, není vhodné, aby docházelo k extrémní segmentaci tím, že aktivním skupinám cizinců bude nabízeno velmi levné pojištění, neboť tím současně dojde k zatížení skupin, jež pojištění potřebují.

Mohlo by vás zajímat: Jaké jsou ambiciózní plány Munich Re?

I přes střídavá zlepšení zůstává situace stále neutěšená, což vede k neustálým pokusům tento problém vyřešit, a to buď větší regulací současné úpravy, nebo přesunutím všech další kategorie cizinců do veřejného zdravotního pojištění. Přesunutí dalších skupin cizinců z třetích zemí do veřejného zdravotního pojištění má však svá velká rizika. V první řadě je nad rámec Ústavy, která takové právo dává pouze českým občanům. Lze tedy konstatovat, že již současné nastavení, kdy jsou v tomto pojištěni účastni cizinci s trvalým pobytem nebo zaměstnáním, jde nad rámec Ústavy.

Dále by došlo k ohromnému nárůstu nákladů veřejného zdravotního pojištění, a to v řádech mnoha miliard korun s tím, že Česká republika by se stala ničím nekontrolovanou atraktivní destinací pro zdravotní a porodní turistiku, což by mohlo tyto náklady dramatickým způsobem zvýšit. V neposlední řadě je zde vysoké riziko, že při stále přetrvávajícím vnímání cizinců, že zdravotní pojištění je zbytečná a nákladná formalita, by docházelo k neplacení pojistného na veřejné zdravotní pojištění, což by dále zatížilo systém. Zajímavým aspektem je každoroční vznik nedoplatků českým zdravotnickým zařízením za ošetření cizinců v řádu desítek milionů korun, což pro ně představuje v podstatě dluh, který lze jen obtížně vymoci.

Mohlo by vás zajímat: Sloupek Kateřiny Lhotské: Floskule současnosti – „udržitelnost“

Pro tyto dluhy existují čtyři důvody:

• Cizinec pobývá na území nelegálně a bez pojištění.
• Cizinec je sice formálně pojištěn, ale byl rovnou upozorněn skupinami s nekalými praktikami, že nesmí čerpat případnou zdravotní péči, tudíž ve zdravotnickém zařízení ani doklad o pojištění nepředkládá.
• Komerční pojišťovna uplatňuje výluku nebo se jedná o úhradu nad limit.
• Cizinec záměrně zneužívá systém v rámci zdravotní a porodní turistiky.

Problémy 1) a 2) lze velmi efektivně řešit zvýšením kontrolní činnosti Ministerstva vnitra a ČNB v oblasti kontroly zprostředkovatelů, problém 3) větší regulací současného stavu a kontrolu ČNB.

Problém 4) spočívá v tom, že Česká republika by měla mít snahu pouze na efektivní a řádné zdravotní turistice, která je celkem běžná v zemích EU, ale před příjezdem pacienta do země je vždy složena záloha nebo vystavena garance dokonce s tím, že budou uhrazeny i možné zvýšené náklady. Nelegální zdravotní turistiku je nutno potírat, není možné ji tolerovat a přesouvat její úhradu na veřejný rozpočet, ani žádný jiný subjekt.

Mohlo by vás zajímat: 9x zákon o pojištění osob a alkoholu

Pojišťovna VZP jako nejdéle působící subjekt v oblasti smluvního zdravotního pojištění podporuje řešení problému následujícím způsobem:

• Je třeba korektně, vyváženě a objektivně diskutovat o negativní situaci v oblasti zdravotního pojištění cizinců, uznat ho jako problém, popsat jeho podstatu a aktivně napomoci jeho řešení.
• PVZP stále spatřuje řešení formou soukromého pojištění, kde je potřeba pokračovat v procesu regulace či samoregulace.
• Zdravotní pojištění cizinců musí být plnohodnotnou náhradou za veřejné zdravotní pojištění s adekvátním a důvěryhodným pojistným a rozumnou provizí, aby bylo patrné, že je zde důraz na schopnost hradit zdravotní péči, včetně té, která souvisí s nemocí Covid-19.,
• MV by nemělo rezignovat na kontrolní činnost a řádně kontrolovat doklady o zdravotním pojištění cizinců z třetích zemí.
• ČNB by měla provádět intenzivní a důkladné kontroly zprostředkovatelů zdravotního pojištění cizinců a věnovat tomu pozornost i při kontrole v pojišťovnách.
• Je nutné rozklíčovat důvod pohledávek za zdravotní péči cizinců a následně působit na segment a systém, aby se počet osob a objem neuhrazených prostředků snižoval.
• Měla by být vyvinuta maximální snaha, aby se tomuto segmentu vrátila důvěryhodnost tak, jako v jiných pojištěních, měla by se vést kampaň mezi cizinci o důležitosti řádného zdravotního pojištění.
• Měly by se zdůraznit výhody soukromého zdravotního pojištění a aktivně bránit snahám neustále přesouvat problémy tohoto segmentu do veřejného zdravotního pojištění, mělo by se jednat s neziskovými organizacemi a částí politické reprezentace usilující o přesunutí cizinců do veřejného zdravotního pojištění a pokusit se pochopit podstatu jejich problémů a pozice, a současně je upozornit na extrémní rizika, které by z takové kroku nastaly.
• Situaci je třeba aktivně řešit, monitorovat a pravidelně vyhodnocovat a veškeré snahy se musí konat ve prospěch České republiky, českých občanů, českých zdravotníků, a především samotných cizinců, o jejichž zdravotní péči se jedná.

Robert Kareš
Předseda představenstva Pojišťovny VZP