Hospodářský a měnový výbor (ECON) hraje v pracovním procesu Evropského parlamentu klíčovou roli. Zodpovídá za záležitosti, jako jsou hospodářská, měnová a daňová politika EU, politika hospodářské soutěže, volný pohyb kapitálu a regulace finančních služeb (bankovnictví, pojišťovnictví, penzijní fondy, správa fondů a majetku, účetnictví, mezinárodní měnové a finanční systémy atd.) ECON má výsadní postavení v procesu vytváření práva Evropské unie, neboť Parlament společně s Radou plní ve většině oblastí politiky EU funkci spolutvůrce jejích právních předpisů. Právo EU často podmiňuje tvorbu právních předpisů na úrovni jednotlivých členských států, a to zejména v oblasti finančních služeb a – od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost – také v oblasti řízení ekonomických záležitostí EU. Díky tomu mohou členové výboru ECON pomáhat formovat právní předpisy v takto důležitých oblastech politiky EU.
Mohlo by vás zajímat: Jak do konce roku ušetřit na daních se životním pojištěním?
Děkuji Vám, pane europoslanče, že jste si udělal čas pro otázky odborného portálu oPojištění.cz a hned na úvod se zeptám, jakým nejdůležitějším tématům se budete v příštích pěti letech v rámci svého mandátu primárně věnovat?
V Evropském parlamentu působím především jako člen Hospodářského a měnového výboru (ECON), bude ve své podstatě definovat hlavní oblasti, kterým bych se rád v rámci své činnosti převážně věnoval. Klíčovým tématem je pro mě správně nastavené fungování finančních služeb a s tím související digitalizace. Rovněž se budu věnovat důležité oblasti financování malých a středních podniků, což je problematika, která je zvláště pro menší státy typu České republiky velmi významná, a přitom poměrně opomíjená.
Už nyní můžu říci, že Evropská unie má pro pozitivní rozvoj této sféry připraveny konkrétní plány a iniciativy, které dle mého soudu určitě stojí za to pečlivě sledovat a podporovat. Ostatně se mi už podařilo během podzimu zorganizovat v Evropském parlamentu konferenci, která se tématu financování malých a středních podniku věnovala. Jsem rád, že z tohoto setkání vyplynula celá řada dílčích témat, kterými se budu v nejbližší době zabývat. Když se na své působení podívám z trochu vyššího nadhledu, tak tou nejdůležitější legislativou, kterou v rámci Evropského parlamentu budeme v příštím roce řešit, je budoucí rozpočet Unie.
Jaká projednávaná témata se dotýkají pojišťovnictví? A mohl byste konkrétněji nastínit, na co se může český pojistný trh řečenou s lehkou nadsázkou v nejbližší době těšit?
V této chvíli neumím být úplně konkrétní. Nová Evropská komise má za sebou teprve velice krátkou dobu svého působení a zcela konkrétní úkoly a cíle, které nás jako europoslance čekají, se přímo odvíjejí od její činnosti. Už nyní je ale jasné, že z těch zadání, která předeslala Komise, se bude usilovat o revitalizaci projektu Unie kapitálových trhů. V tomto kontextu bude navržena řada opatření, která budou mít přímý dopad na oblast pojišťovnictví. Obecným cílem bude zlepšení volného pohyby a dostupnosti kapitálu, v tom vidím opravdu velkou šanci pro státy středoevropského regionu, které v této oblasti docela zaspaly. Přímo pojišťovnictví se pak dotkne revize směrnice Solvency II. Z mého úhlu pohledu jsem přesvědčen, že pro kvalitní fungování finančního trhu je bezpodmínečně nutné, aby regulatorní prostředí bylo stabilní, vysoce konzistentní, a pokud možno i jasně předvídatelné. Častá změna pravidel uprostřed hry nikdy ničemu neprospěla.
Mohlo by vás zajímat: Dodavatelské řetězce jsou nejrizikovějším prvkem kyberbezpečnosti firem
Českým trhem aktuálně hýbe významné politické téma, v rámci daňového balíčku ministryně Schillerové se má změnit způsob zdanění technických rezerv českých pojišťoven, je to podle vás správná cesta, jak zabezpečit státní rozpočet?
Tohle téma samozřejmě vnímám a jsem si vědomý toho, že to je pro český trh velmi ožehavý problém, který vývoj pojišťovnictví určitě ovlivní. České společnosti se však na tento vývoj, který je v souladu s požadavky Solvency II, budou muset adaptovat a přenastavit své obchodní modely. Zároveň bych se přimluvil za to, aby případné další kroky ze strany regulátorů byly předvídatelné a rovněž bych očekával, že přispějí požadované stabilitě trhu.
Jedním z velkých témat, které s pojišťovnictvím souvisí, je vývoj penzí. Jak vnímáte připravovaný unifikovaný panevropský penzijní produkt PEPP?
O tomto produktu jsme s kolegy vedli spoustu diskuzí už v minulém období a nyní se ukazuje, že si od něj jeho navrhovatelé možná slibovali více, než je tento nástroj v praxi schopen zabezpečit. Osobně jsem rád, že se jedná o nemandatorní doplňkový produkt, který ovšem dokáže nabídnout pro obyvatele Unie, kteří o svém finančním zabezpečení na penzi aktivně přemýšlejí, vhodnou příležitost. Zatím si nejsem zcela jistý, do jaké míry je tento produkt vhodný pro český trh, ale myslím si, že s postupným vývojem penzijních fondů se může jednat o solidní alternativní nástroj pro spoření si na penzi.
Už dva roky na stole leží legislativa, která má zvýšit transparentnost placení daní u velkých nadnárodních firem. Evropský parlament ji od začátku podporuje. Co si o tom myslíte?
Na tohle téma jsem vystupoval shodou okolností v říjnu na plénu Evropského parlamentu a musím říci, že debata, které se vede na půdě Rady EU, je víceméně procedurální a legalistická. Jak jste správně zmínil, Evropský parlament má v zásadě jasno. Rozumím tomu, že změny v daňové oblasti jsou vždy velmi citlivým tématem, pokud se však podíváme na základní principy tohoto návrhu, tak větší transparentnost vykazování příjmů velkých nadnárodních firem by určitě přispěla nastavení rovných podmínek mezi velkými a malými hráči.
Mohlo by vás zajímat: INSIA: Nová komunikace s klientem. Personalizované video s přehledem pojištění
V českém pojišťovnictví, a nejen v něm, obecně převládá názor, že finanční trhy jsou doslova zahlceny regulacemi, ať už evropskými nebo tuzemskými. Není směrnic a různých nařízení opravdu už přespříliš?
Do jisté míry určitě ano. Bez jakékoli nadsázky lze říci, že řada oblastí, do kterých počítám také pojišťovnictví, je doslova přeregulovaná. Evropská unie je v tomto směru bohužel často zcela nekriticky produktivní. Nikoho dnes už asi nepřekvapuje, že výsledkem jsou existující někdy až absurdní případy schválených legislativ, které po tomtéž subjektu požadují protichůdné úkony. Tohle opravdu není praxe, kterou bychom chtěli následovat. Nová Evropská komise si vytýčila za jeden ze svých hlavních cílů realizovat takzvaný princip „one in – one out“. Půjde o to, že každá nová legislativní norma povede k tomu, že se jedna stará zruší. Tuto snahu samozřejmě na jednu stranu velmi vítám, na stranu druhou jsem velmi skeptický k praktické implementaci tohoto odvážného principu. S podobným cílem totiž začínal své působení v minulé Komisi její první místopředseda Frans Timmermans, poměrně záhy však na něj rezignoval. Spíš bychom se tak měli na úrovni Evropské komise snažit o to, aby toho evropské instituce z hlediska regulace dělaly méně, ale o to kvalitněji.
Jedním z hlavních bodů současného vývoje Evropské unie je také Brexit. Jaký na něj máte názor?
Je mi upřímně opravdu velmi líto, že k něčemu podobnému vůbec dochází. Velká Británie je jednou z vůdčích zemí současného vývoje, což pak obzvláště platí ve finančním světě. A až Spojené království Evropskou unii opustí, tak to bude nenahraditelná ztráta. Klíčovou otázkou bude, jakou podobu na sebe vezmou naše budoucí vztahy. Přiznám se, že tuto debatu zatím v Bruselu docela postrádám. Problém správného nastavení budoucích vztahů se Spojeným královstvím jsem navrhoval detailně probrat i s hlavním vyjednavačem Michelem Barnierem. Evropská unie by podle mého názoru měla začít opravdu vážně přemýšlet nad tím, jak naše soužití s Brity bude po Brexitu vypadat, měla by si stanovit jasné vyjednávací principy a v neposlední řadě by Unie měla s britskou stranou i daleko aktivněji komunikovat. Na to bychom se měli nyní na obou stranách La Manche plně soustředit.
Mohlo by vás zajímat: Daňový balíček schválen. Rezervy pojišťoven se mění. ODS jde k Ústavnímu soudu
Evropský parlament jako celek prosazuje aktivnější boj za zmírnění dopadů klimatických změn. Jaký je váš pohled na takzvanou „Zelenou revoluci“?
Evropský parlament je v tomto směru velmi aktivní, což se například projevilo v nedávné situaci, kdy svojí většinou vyhlásil takzvanou klimatickou nouzi. Osobně to považuji sice za poměrně nezodpovědný krok, na druhou stranu fakt je ten, že téma adaptace na změny klimatu a mitigace jejich negativních dopadů na životní prostředí, zemědělství ale třeba i na migraci a další oblasti, je pro řadu spoluobčanů velmi důležité, a bylo by tedy neodpovědné se této problematice nevěnovat. Evropská komise vydala svůj výchozí klíčový dokument takzvaný „Green Deal“, který bude zastřešujícím dokumentem pro další klimatické aktivity.
Z hlediska fungování Hospodářského a měnového výboru se už dnes zabýváme přípravou taxonomie udržitelného financování, což je zjednodušeně řečeno seznam ekonomických aktivit, které dostávají nálepku, zdali jsou dostatečně „zelené“, “udržitelné”, či nikoli. To bude mít například z hlediska velkých investorů dopad na vývoj investic, které touto taxonomií zachyceny budou, nebo nebudou. Máme jasně dané cíle z hlediska snižování objemu skleníkových plynů v atmosféře, které vycházejí z pařížské dohody z roku 2015, a tak současnou řekněme dražbu, ve které se různá seskupení snaží tyto cíle ještě rozšířit, rozhodně nekvituji. Cíle jsou jasně nastavené, panovala na nich shoda, neměly by se tedy měnit. A to nejen optikou už zmíněného stabilního podnikatelského prostředí, ale také z hlediska tranziční strategie, která nám jasně ukazuje, jak se dostaneme z bodu A do bodu B, a to s přihlédnutím ke všem myslitelným aspektům, které tato tranzice s sebou ponese.
Jak byste popsal spolupráci s dalšími českými europoslanci. Například Luděk Niedermayer je prvním místopředsedou v ECONu, budete spolupracovat v trochu „užším módu“?
S kolegou Niedermayerem se v některých otázkách neshodneme. Například změna klimatu je jednou z nich. Na druhou stranu musím říci, že plně respektuji jeho ekonomickou erudici a určitě se v průběhu našeho působeni ve výboru objeví řada dílčích otázek, ve kterých budeme schopni společnou řeč najít. A to určitě platí také pro další české europoslance. Myslím si, že i minulý mandát ukázal, že pokud jde o bytostně české zájmy, tedy záležitosti, které opravdu pálí české občany a firmy, tak čeští poslanci spolu komunikovat dokáží. Rozhodně se přikláním k tomu, abychom my Češi v Europarlamentu v těch klíčových „českých“ otázkách táhli za onen příslovečný jeden provaz.
Mohlo by vás zajímat: Sloupek Kateřiny Lhotské: Globální klimatický tunel
K evropským volbám letos přišlo téměř 28 % Čechů, což je nejvíce v historii, přesto, proč je podle vás česká společnost stále tak euroskeptická?
Myslím si, že můžeme pozitivně vnímat trend stoupající volební účasti. Před pěti lety byly volby do Evropského parlamentu brány jako okrajová záležitost a Česko bylo předposlední zemí EU, co se volební účasti týče. To se určitě změnilo. A proč jsou Češi tak euroskeptičtí? Těch důvodů je celá řada a některé jsem už i naznačil. Důvod, proč Češi Unii ne zcela věří, může být například i to, že některé významné české politické osobnosti se k otázce evropské integrace stavěly dost negativně, řekl bych až populisticky. To samozřejmě některé lidi dokáže ovlivnit v jejich názoru na EU. Ale bez viny není ani samotná Unie.
Už jsme probírali nadměrné množství regulací a směrnic či různá politická témata, kterým běžný občan nemá šanci porozumět a které firmám velmi komplikují jejich podnikání. Myslím si, že když budeme občany upozorňovat na tyto problémy a na to, jak se je snažíme napravit, můžeme v jejich očích názor na Evropskou unii vylepšit. Určitě by také pomohlo s lidmi otevřeně a vhodně komunikovat o důležitých tématech, která, ač to na první pohled nemusí vypadat, se budou dotýkat i jejich života. Musíme trpělivě vysvětlovat všechny nepravdy až mýty, které o Unii ve společnosti kolují. Samozřejmě že nemalou úlohu v tomto hrají i média. Když porovnám, jak se o tématech na unijní úrovni informovalo před pěti deseti lety a dnes, tak vnímám posun v detailu a zájmu o jednotlivých tématech informovat, což je dle mého pozitivní trend.
Za tři roky bude Česká republika zastávat roli předsednické země v Radě Evropské unie. Naposledy jsme tuto zkušenost měli před deseti lety, a to byl také jeden z posledních momentů, kdy popularita a pozitivní vnímání EU ze strany Čechů rostla. Myslím si tak, že bychom tuto blížící se příležitost měli uchopit za správný konec a běžným občanům pečlivě smysl evropské integrace v dnešním globalizovaném světě detailně vysvětlovat.
V Česku opět ožívá debata o přijetí eura. Jaký je váš názor? Euro ano, nebo ne?
Tato veřejná, ale i odborná diskuze u nás probíhá opravdu velmi dlouho a společnost jasně rozděluje. Můj názor je takový, že ačkoli je Česká republika soudě dle ekonomických parametrů na euro připravena, tak ještě nenadešla chvíle, abychom euro za měnu přijali. Podobný názor má 75 % občanů. Euro je samozřejmě ekonomický, ale do značné míry i politický projekt a například události, které souvisely s nedávnou ekonomickou krizí, zanechaly evropskou měnu v ne úplně ideální kondici. Všichni máme ještě živé vzpomínky na poměrně překotnou snahu o záchranu Řecka anebo také na sporné financování veřejných dluhů dalších států EU. Dodnes se spekuluje o tom, zdali se na pokraji hospodářského krachu nepohybuje například Itálie.
Abychom udělali takto významný krok a euro přijali, tak musíme mít v prvé řadě jistotu, že společná měna je stabilním, důvěryhodným a fungujícím prvkem společného hospodářství, a dle mého soudu nejsou tyto podmínky ani zdaleka naplněny. Na druhou stranu v rámci současné agendy ECONu máme na stole několik legislativních návrhů, které mají působit proticyklicky a které mají zabránit tomu, aby se ekonomická krize opakovala nebo alespoň ne v takové intenzitě. A v tomto smyslu by evropské instituce jako Evropská centrální banka nebo Evropská komise měly udělat maximum, aby se euru navrátila jeho předkrizová kredibilita. Až bude toto splněno, tak můžeme v Česku začít vážně veřejně debatovat, zda ke společné měně přistoupit, nebo zůstat u naší koruny.
Mohlo by vás zajímat: Jaké jsou strategické tahy Generali Deutschland?
Mohl byste popsat, co jako europoslanec můžete dělat pro konkrétní život jednoho svého voliče?
To je poměrně komplikovaný dotaz, co občan, to totiž jiný názor na to, co od Evropské unie čekat. Některým by jen stačilo, kdyby jim EU nekomplikovala život (úsměv), další v ní vidí možnost svého uplatnění. Obecně lze říci, že europoslanec je zvolen voliči daného státu, tedy já jsem poslancem za Českou republiku. Lidé se na nás konkrétně obracejí se svými prosbami a nápady a my se jim snažíme v rámci našeho mandátu pomoci. Například nedávno jsem řešil se svými voliči problematiku letního a zimního času. Což může být na první pohled malicherná věc, na pohled druhý však může jít o významnou úpravu, která změní život každého z nás.
Ze své pozice zkrátka a dobře můžeme diskutovat s odpovědnými osobami, když kupříkladu některá regulace dopadá na nějakou část společnosti velmi tvrdě. Můžeme jim vysvětlit např. pohled českého podnikatele nebo názory nějaké skupiny lidí na danou problematiku a společně hledat a navrhovat řešení. Snažím se také poskytovat stáže studentům vysokých škol, které evropská otázka zajímá, aby si mohli v rámci fungování mé kanceláře „osahat“ život bruselských institucí. A nejedná se jen o vysokoškoláky, nedávno jsme pozvali do Bruselu žáky jedno pražského gymnázia, kteří se potkali s českými europoslanci a podívali se na jednání Evropského parlamentu.
Zmínil jste otázku změny zimního času, jaký je tedy váš názor?
Jsem v tomto ohledu poměrně konzervativní. Doposud jsem žil s tím, že se čas střídá, a navzdory výsledkům různých průzkumů bych na tom nic neměnil. Má to ale také jeden velmi praktický důvod. Když se otevřela debata, jestli rušit, nebo nerušit sezonní střídání času, tak se ukázaly problémy, které souvisí s tím, že jednotlivé členské země EU nemají v tomto směru harmonizovaný postup a představy jednotlivých zemí se lišily. My bychom se tak opravdu mohli dostat do situace, kdy by občan například z česko-německého pohraničí, který dojíždí za prací nebo za nákupy k našim sousedům, musel při každém překročení hranic počítat se změnou času. Samozřejmě ale rozumím tomu, že pro některé lidi je změna času spojena se zdravotními riziky, a že by uvítali čas jeden. Ale pokud by k tomu mělo opravdu dojít, tak po seriózní debatě a shodě s okolními státy.
Působíte v liberální frakci Obnova Evropy, jak byste toto seskupení českému voliči přiblížil?
Kdybych to měl přiblížit srovnání s českou Poslaneckou sněmovnou, tak se v podstatě jedná o poslanecký klub jedné strany. Frakce Obnova Evropy má v Evropském parlamentu zástupce několika desítek strany daných evropských zemí. Zmínil jste přívlastek liberální, tento pojem měla původně i naše frakce ve svém názvu, poté, co se však do ní zapojili i zástupci některých nových francouzských hnutí, kteří tento pojem nevnímají pozitivně, došlo k přejmenování. Ve své podstatě se ovšem nic významně nezměnilo. Naše uskupení je liberální, centristické, tedy je na rozmezí tradiční evropské pravice a někdy až velmi progresivní a ideologické evropské levice. Snažíme se za všech okolností držet onu zlatou střední cestu. Obnova Evropy je třetí největší frakcí v EP, tedy se s námi musí opravdu navážno počítat. Z České republiky nás v ní působí šest, což není vůbec málo.
Mohlo by vás zajímat: Průměrná mzda vzrostla reálně o 4,0 %. Jak je na tom pojišťovnictví?
Jak byste sám sebe charakterizoval jako politika? A byla politika vaším cílem už od mládí?
Jsem především začínající politik, tento mandát je pro mě první volenou funkcí v kariéře, i když se v Bruselu už nějaký ten pátek pohybuji. Neřekl bych, že by mě ambice stát se profesionálním politikem prováděla od útlého mládí. Ostatně, když jsem se během setkání s kolegy u příležitostí oslavy 30 let od Sametové revoluce zamyslel nad našim dětstvím, které bylo poznamenáno vlivem komunismu, tak jsme se shodli, že by nás ani ve snu nenapadlo, že za třicet let budeme působit na evropské úrovni a onou příslovečnou troškou do mlýna přispějeme ke směrování takového velmoci, jakým Evropská unie bezesporu je. Dlouhodobě jsem působil ve státní správě, zajímám se přirozeně o záležitosti státu, o tvorbu veřejných politik, a to včetně legislativy, tedy má současná profesní situace je jakýmsi logickým vyústěním mé kariéry. Uvidíme, jak moji práci vyhodnotí voliči za pět let. (úsměv)
Jak blízká je vám vize nové předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyen?
Slyšel jsem na plenu EP celou řadu projevů, dostalo se mi do rukou množství dokumentů Komise a musím říci, že tyto výstupy byly hodně blízké zeleným myšlenkám nebo představám sociálně demoktratickýchoslanců. Přiznám se, že tyto vize mi až tak blízké nejsou. Na druhou stranu některé její body mě zaujaly pozitivně, a to jak z pohledu zájmů České republiky, tak i optikou mého interního přesvědčení. Šlo o otázky odstraňování překážek v rámci vnitřního trhu, o zmíněnou podporu malých a středních podniků. Jeden z komisařů dostal za úkol zpracovat také novou průmyslovou strategii Evropské unie, což je zadání, které je pro další vývoj Evropy klíčové. Zaujalo mě také, že Komise se chce úzce zaměřit na využití moderních digitálních technologií v praktickém životě, že byla zmíněna umělá inteligence jako téma. Pozitivní také bylo, že bude růst podpora vesmírného výzkumu, což úzce souvisí s Českém, kde sídlí agentura GSA. Je jen a jen dobře, že Komise nemíní ve svém nasazení v oblasti vědy a výzkumu polevit.
A na závěr vás poprosím, blíží se Vánoce a Nový rok, co byste v tomto kontextu popřál čtenářům opojištění.cz?
Obligátně se přeje zdraví. A to nejenom spoluobčanům, ale i finančnímu sektoru jako celku. Přál bych si, aby se v příštím roce podařilo naplnit ty pozitivní věci, které jsme tady zmiňovali. Naopak bych byl rád, aby se roku 2020 vyhnuly větší kompilace, které by například mohly být způsobeny Brexitem. Myslím si, že máme za sebou pozitivní období, jak na evropské, tak domácí úrovni, a byla by velká škoda v tomto trendu nepokračovat.
Děkuji vám za rozhovor.
Komentáře
Přidat komentář