Nejvyšší kontrolní úřad provedl kontrolu nastavení systému podpory protipovodňových opatření (dále také „PPO“). Kontrole bylo podrobeno poskytování peněžních prostředků ze státního rozpočtu a ze zdrojů Evropské unie, konkrétně z operačního programu Životní prostředí[1] 2014–2020, vydávaných Ministerstvem životního prostředí a Ministerstvem zemědělství na podporu protipovodňových opatření. Kontrolní akce byla zaměřena na posouzení, zda peněžní prostředky poskytované na protipovodňová opatření byly vynakládány účelně, hospodárně a v souladu s právními předpisy a zda realizovaná protipovodňová opatření vytvářejí předpoklady pro předcházení vzniku povodní a minimalizaci škod způsobených povodněmi.
Mohlo by vás zajímat: Ivan Špirakus: Nové zkoušky jsou věčným soubojem mezi teorií a praxí
Kontrolou u MŽP, MZe a čtyř státních podniků povodí zjistil NKÚ systémové nedostatky v podpoře protipovodňových opatření. V České republice nejsou vytvářeny předpoklady pro předcházení vzniku povodní a minimalizaci jejich škod dle požadavků koncepčních a strategických dokumentů. Hlavní příčiny shledává NKÚ ve zpoždění realizace protipovodňových opatření, v malém rozsahu prosazování přírodě blízkých opatření a v realizaci výstavby v aktivních zónách záplavového území.
- Více než 50 % konkrétních opatření navržených MŽP a MZe v plánech pro zvládání povodňových rizik pro období let 2015 až 2021 nebude do konce tohoto období ani zahájeno.
- V případě stavebních projektů byla provedena zejména technická opatření podpořená z kapitoly státního rozpočtu 329 – Ministerstvo zemědělství, naproti tomu přírodě
blízká protipovodňová opatření (dále také „PBPO“) podporovaná z evropských fondů prostřednictvím MŽP byla realizována minimálně. - MŽP a MZe vynaložily v letech 2016 až 2018 na protipovodňová opatření ročně v průměru 1,4 mld. Kč, což však představuje jen jednu třetinu předpokládaných potřeb finančních zdrojů.
- Vodním zákonem[2] je zakázáno umísťovat, povolovat a provádět stavby ve vymezených aktivních zónách záplavových území, přesto stále dochází k realizaci výstavby v těchto oblastech.
V případě kontrolou prověřených projektů zaměřených na ochranu před povodněmi nebylo zjištěno porušení právních předpisů ani neúčelné a nehospodárné použití peněžních prostředků. Kontrolováno bylo celkem 11 projektů, z toho 8 projektů financovaných z kapitoly státního rozpočtu 329 – Ministerstvo zemědělství a 3 projekty financované z OPŽP 2014–2020. Kontrolovaný objem finančních prostředků činil 245 mil. Kč. Vyhodnocení vyplývá z těchto zjištěných nedostatků.
Mohlo by vás zajímat: Cizinci u nás berou vyšší mzdy
Realizace konkrétních PPO neprobíhá v souladu se schválenými PpZPR
Pro oblasti s významným povodňovým rizikem je v PpZPR schválených vládou ČR pro období let 2015 až 2021 navrženo k realizaci 135 konkrétních opatření. Kontrolou bylo zjištěno, že minimálně 68 navržených opatření nebude do konce tohoto období ani zahájeno, což je více než 50 % z celkového počtu navržených opatření.
Přírodě blízká protipovodňová opatření jsou realizována v malém rozsahu
V letech 2010 až 2018 realizovaly kontrolované státní podniky 166 PPO, z toho 145 PPO (87 %) bylo technického charakteru a pouze 6 PPO (4 %) mělo povahu PBPO. Zbývajících 15 PPO (9 %) mělo kombinovaný charakter (kombinace technických opatření a PBPO).
Povodí Labe, Povodí Moravy, Povodí Odry a Povodí Vltavy (dále také „kontrolované státní podniky povodí“) v kontrolovaném období nerealizovaly PBPO a nevyužily spolufinancování z prostředků OPŽP 2014–2020 na realizaci PPO stavebního charakteru. V letech 2016 až 2018 vynaložily kontrolované státní podniky povodí na realizaci PPO stavebního charakteru peněžní prostředky ve výši 2,1 mld. Kč, přičemž z 83 % se jednalo o prostředky poskytnuté z rozpočtu kapitoly MZe, ze 14 % o vlastní prostředky státních podniků a 3 % tvořila spoluúčast třetích osob, především územních samosprávných celků. Z údajů o čerpání peněžních prostředků na ochranu před povodněmi a z podkladů o realizaci PPO v letech 2010 až 2018 vyplývá, že v ČR převládá realizace technických PPO. MŽP se dlouhodobě nedaří prosazovat vyšší míru realizace PBPO. Z pohledu Evropské agentury pro životní prostředí (dále také „EEA“) představují PBPO nákladově efektivní snižování rizika povodní[3].
Mohlo by vás zajímat: Americký virtuální pojistitel Insurify bude překvapivě expandovat
Objem peněžních prostředků vynakládaných MŽP a MZe na PPO je významně nižší než potřeby finančních zdrojů specifikované MŽP a MZe v PpZPR
V roce 2010 odhadovaly MŽP a MZe průměrnou roční potřebu finančních zdrojů na zavádění technických a přírodě blízkých protipovodňových opatření v průběhu realizace PpZPR v celkové výši 4,2 mld. Kč. V roce 2015 MŽP a MZe upřesnily odhad nákladů na realizaci 130 konkrétních opatření uvedených v PpZPR na 29 mld. Kč[4], přičemž k odhadovaným nákladům ve výši 27 mld. Kč na realizaci 120 opatření byl předpokládaný zdroj financování specifikován. Ve skutečnosti MŽP a MZe vynaložily na podporu povodňové ochrany v kontrolovaných letech 2016 až 2018 průměrně ročně pouze 1,4 mld. Kč, tj. jednu třetinu odhadovaných potřeb finančních zdrojů.
V současné době se v ČR snižuje tlak na realizaci PPO, přestože povodně představují největší přímé nebezpečí v oblasti přírodních katastrof a byly identifikovány jako jeden z hlavních projevů změny klimatu pro území ČR[5].
Nejsou plněna opatření v oblasti podpory revitalizačních přístupů k vodním tokům
S problematikou povodňové ochrany úzce souvisí také revitalizační přístupy k vodním tokům v blízkosti sídel, které podporují ochranu zástavby před povodněmi a současně zlepšují ekologický stav vodních toků a jejich niv. Komplexní revitalizace[6] vodních toků a niv a podpora samovolné renaturace[7] jsou také jediná dvě adaptační opatření definovaná v Národním akčním plánu adaptace na změnu klimatu (dále také „NAP“) k zajištění cíle v podobě zvýšení přirozené retenční schopnosti vodních toků a niv. Z analýzy potřeb[8] vyplývá, že celková délka vodních toků vhodná k revitalizačním opatřením činí cca 9 tis. km. Dle sledovaných indikátorů[9] OPŽP byly z prostředků EU ke dni 23. 7. 2019 revitalizovány vodní toky v celkové délce 245,69 km. Kontrolované státní podniky povodí provedly v letech 2010 až 2018 celkem 48 revitalizací vodních toků o celkové délce 61,3 km, na které vynaložily celkem 0,7 mld. Kč, což představuje průměrné roční výdaje pouze ve výši 78 mil. Kč.
V NAP je také definován konkrétní úkol „realizovat pilotní projekt renaturace vodního toku v každém dílčím povodí“ s termínem plnění v roce 2017. Gestorem tohoto úkolu je MZe spolu se správci povodí. Kontrolou bylo zjištěno, že Povodí Labe dokončilo renaturaci na 14 úsecích vodních toků v celkové délce 14,4 km a na dalších 13 úsecích vodních toků v celkové délce 9,4 km renaturace probíhají. V působnosti Povodí Moravy probíhá renaturace na jednom úseku vodního toku, avšak v působnosti Povodí Odry a Povodí Vltavy dosud nebyly provedeny ani neprobíhají žádné renaturace. Z uvedeného vyplývá, že MZe, Povodí Odry a Povodí Vltavy nesplnily v požadovaném rozsahu a ve stanoveném termínu jeden z definovaných úkolů NAP.
Mohlo by vás zajímat: Tomáš Lébl: Koronavirus oslabil imunitu akciových trhů
Na některých úsecích vodních toků v oblastech s významným povodňovým rizikem nejsou dosud stanovena záplavová území nebo nejsou stanoveny jejich aktivní zóny
Významným aspektem ochrany před povodněmi je také stanovování záplavových území a jejich aktivních zón, ve kterých je vodním zákonem zakázána nová výstavba s cílem nezvyšovat počet ohrožených osob a hodnotu ohroženého majetku v rizikových oblastech. Na základě informací předložených kontrolovanými státními podniky povodí bylo zjištěno, že minimálně ve čtyřech obcích s nepřijatelným povodňovým rizikem v územní působnosti Povodí Labe nebyla do ukončení kontroly stanovena záplavová území včetně aktivních zón a v 36 obcích s nepřijatelným povodňovým rizikem v územní působnosti Povodí Moravy jsou sice stanovena záplavová území, ale dosud v nich nejsou vymezeny aktivní zóny, které by omezovaly povolování nové výstavby[10].
V aktivních zónách záplavových území dochází nadále k nové výstavbě
Kontrolní akce se dále zaměřila na vydávání stanovisek správců povodí k záměrům výstavby v záplavových územích vodních toků. Cílem PpZPR je zabraňování vzniku nového rizika a snižování ploch v nepřijatelném riziku povodňového ohrožení. Kontrolou však bylo zjištěno, že v aktivních zónách záplavového území stále dochází k nové výstavbě. Na vzorku 40 staveb dokončených v letech 2015 až 2018 bylo kontrolou vydávání stanovisek správců povodí mj. zjištěno, že:
- v 9 případech nebyl správce povodí ani požádán o stanovisko k záměrům staveb situovaných zcela nebo částečně v aktivní zóně záplavového území;
- ve 3 případech byly stavby realizovány navzdory nesouhlasu či nedoporučujícímu stanovisku správce povodí;
- ve 2 případech správce povodí pouze upozornil na skutečnost, že posuzovaný záměr situuje stavbu do aktivní zóny záplavového území či do území s vysokým nebo středním povodňovým rizikem, avšak výslovně neuvedl nedoporučující stanovisko;
- v 11 případech nebylo v době vydání stanoviska správce povodí stanoveno záplavové území včetně aktivní zóny, z toho ve dvou případech nebylo v dané obci záplavové území včetně aktivní zóny stanoveno ani do ukončení kontrolní akce;
- v 6 případech byl zjištěn nesoulad vyznačení aktivní zóny záplavového území v mapovém podkladu mezi dokumentací vymezení záplavového území vydanou příslušným vodoprávním úřadem[11] a mapami zveřejněnými v Povodňovém informačním systému (dále také „POVIS“). MŽP tak nezveřejňuje v POVIS přesná geoprostorová data určující záplavová území a aktivní zóny, ačkoliv má dle vodního zákona povinnost zajišťovat vedení dokumentace o stanovených záplavových územích na území ČR poskytnuté vodoprávními úřady a zabezpečovat jejich evidenci v informačním systému veřejné správy.
Mohlo by vás zajímat: Nadnárodní podniky jsou v české ekonomice nepostradatelnými hráči
Realizaci PPO zpožďuje proces pozemkových úprav
Pozemkové úpravy přispívají k řešení ochrany před povodněmi, pomáhají uspořádat vlastnické vztahy k pozemkům a umožňují výstavbu protipovodňových staveb, nicméně při nesouhlasu vlastníků více než 40 % výměry pozemků není možné pozemkové úpravy vůbec realizovat[12]. V roce 2008 nabyla účinnosti novela vodního zákona[13], která poskytla správcům povodí možnost odejmout nebo omezit práva k pozemkům a stavbám potřebným pro realizaci veřejně prospěšných staveb na ochranu před povodněmi postupem podle zákona o vyvlastnění[14]. Dle důvodové zprávy k této novele zákona MZe předpokládalo vybudování asi 10 tis. ha území určených k řízeným rozlivům povodní do roku 2015. Z informací MZe však vyplývá, že do 1. 1. 2019 přibylo pouze cca 3 tis. ha ploch těchto zátopových území.
MZe nesleduje plnění zákonné podmínky pro vyplácení náhrad škod vzniklých řízenými rozlivy povodní
Za účelem uhrazení škod vzniklých řízeným rozlivem povodní na půdě, polních plodinách, lesních porostech a stavbách v územích určených k řízenému rozlivu povodní vede MZe seznam suchých nádrží v ČR pro uplatňování náhrady škod. Kontrolou však bylo zjištěno, že MZe nesleduje a neověřuje zákonnou podmínku pro uplatnění náhrady škod, tj. zda evidovaná území určená k řízeným rozlivům jsou vymezena ve vydané územně plánovací dokumentaci jako veřejně prospěšné stavby na ochranu před povodněmi.
Poznámka
Všechny právní předpisy uvedené v tomto kontrolním závěru jsou aplikovány ve znění účinném pro kontrolované období.
[1]Dále také „OPŽP“.
[2]Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon).
[3]Zpráva EEA č. 14/2017 – Green Infrastructure and Flood Management - Promoting cost-efficient flood risk reduction via green infrastructure solutions (Zelená infrastruktura a zvládání povodní – Podpora nákladově efektivního snižování rizika povodní prostřednictvím zelené infrastruktury).
[4]Pro 5 zbývajících konkrétních opatření z celkového počtu 135 opatření nebyly náklady na realizaci odhadnuty.
[5]Dle Komplexní studie dopadů, zranitelnosti a zdrojů rizik souvisejících se změnou klimatu v ČR.
[6] Revitalizace – vodohospodářská činnost směřující k obnově přirozených tvarů a funkcí vodních toků a jejich niv.
[7]Renaturace – převážně samovolná obnova přirozených tvarů a funkcí vodních toků a jejich niv, pozvolná nebo povodňová. Na renaturaci se podílí samovolný rozpad technických opevnění, vymílání, zanášení a zarůstání koryt. Renaturační procesy lze podporovat dílčími revitalizačními opatřeními a vhodně orientovanou správou a údržbou vodních toků.
[8]Výsledky projektu vedeného Výzkumným ústavem vodohospodářským T. G. Masaryka, v. v. i., dokončeného v roce 2015 mj. obsahují návrhy přírodě blízkých opatření zahrnující revitalizace vodních toků a niv pro území s velmi vysokou mírou ohroženosti na celkové délce vodních toků 8 838 km.
[9]Dosažená hodnota indikátoru 250300 Celková délka revitalizovaného toku (OPŽP 2007–2013): 236,92 km; dosažená hodnota indikátoru 46505 Délka revitalizovaných vodních toků (OPŽP 2014–2020) ke dni 23. 7. 2019: 8,77 km (cílová hodnota indikátoru: 202,08 km).
[10]MŽP ani MZe nemají kompetence ovlivnit zjištěnou skutečnost.
[11]Pokud vodní zákon nestanoví jinak, působnost, která přísluší vodoprávním úřadům, vykonávají obecní úřady obcí s rozšířenou působností.
[12]Ustanovení § 11 odst. 4 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů.
[13]Zákon č. 181/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů.
[14]Zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění).
Komentáře
Přidat komentář