Japonsko s pojistným okolo 70 mld. eur je po USA a Číně třetím největším pojistným trhem na světě. Struktura trhu podle pojistných odvětví, respektive typů pojištění, vykazuje při porovnání například se Spolkovou republikou Německo (SRN) určité rozdíly. V Japonsku má pojištění motorových vozidel na celkovém pojistném podíl 54 %, kdežto v SRN pouze 39 %. Naproti tomu na pojištění odpovědnosti připadá 6 % v Japonsku a zhruba 12 % v SRN a u pojištění majetku jsou příslušné podíly 18 %, respektive 25 %.
Japonský pojistný trh vykazuje značně vysokou koncentraci, neboť z celkového počtu 30 pojišťoven připadá 92 % celkového trhu na tyto tři pojišťovny: MS&AD Insurance Group, Tokio Marine Group a Sompo Japan Nipponkoa Holdings. Pro srovnání lze uvést, že v SRN zaujímá prvních pět pojišťoven okolo jedné třetiny pojistného trhu, což jen při počtu více než 150 „kompozitních“ pojišťoven nijak nepřekvapuje.
Značné rozdíly oproti západním pojistným trhům existují ve struktuře prodejních či distribučních kanálů. V Japonsku mají klíčovou roli tzv. agentury, a to zejména v průmyslovém pojištění. Pojišťovacím makléřům byla činnost povolena teprve v roce 1996, přičemž jejich podíl na trhu je nižší než jedno procento. V Japonsku má agentura samostatného vlastníka, ale v průmyslovém obchodě dominuje agentura vázaná na firmu.
Mohlo by vás zajímat: Plán digitální transformace má 41% českých společností
Z hlediska právní formy obdobně existuje nezávislý pojišťovací makléř a makléř vázaný na firmu. Činnost makléřů a agentur je přísně oddělena. Pojišťovací makléř nesmí například přijímat pojistné, které musí být v Japonsku uhrazeno před začátkem pojištění, neboť jinak nevznikne pojistná ochrana a pojistná smlouva je vypovězena.
Výplaty pojistného plnění musí směřovat od pojišťovny přímo klientovi, neboť ani agentury a ani pojišťovací makléři nejsou oprávněni je přijímat. V případě chybného poradenství ručí místo agentury příslušná pojišťovna, zatímco pojišťovací makléř, jak je ve světě obvyklé, nese samostatně riziko, a proto si musí sjednat pojištění pro případ chyb a opomenutí (E&O).[1]
Agentury i pojišťovací makléři dostávají za jejich činnost zpravidla proporcionální odměnu vztaženou k zaplacenému pojistnému. Pojišťovací makléř ovšem musí na žádost sdělit výši provize. Na rozdíl od SRN není v Japonsku dovoleno inkasovat za zprostředkování pojistné ochrany a za péči o klienta honorář, což značí, že se používají pouze provize.
Mohlo by vás zajímat: Co přinese novela zákona o pracovní neschopnosti?
Mezi japonskými podniky existují velmi úzká spojení, která se nazývají Keiretsu. Z nich vyplývají kontinuální obchodní vztahy a dlouholetá soudržnost, která se pochopitelně pojí se spolehlivostí. Tato trvalost vztahu umožňuje obchodním partnerům se i v obtížných situacích na sebe spolehnout. V zájmu dlouhodobosti byl oživen určitý druh solidarity mezi pojistníkem a pojistitelem.
Dlouhodobá stabilita klientského vztahu je pro obě strany prvořadá. Tak pojistitel ani v případě skutečně velkých škodných událostí nesahá k nějakým drastickým opatřením a nedává například výpověď. Na druhé straně klient obvykle akceptuje upravené podmínky pojištění, jež ze střednědobého pohledu napomohou pojistiteli k příznivému hospodářskému výsledku.
Další zvláštnost japonského pojistného trhu je v tom, že často nese toliko jeden pojistitel značně velká rizika. Vedle toho se v Japonsku samozřejmě využívá soupojištění. Vedoucí pojistitel upisuje většinou u daného pojišťovacího obchodu mnohem vyšší podíl než je obvyklé na německém pojistném trhu. Kvóta vedoucího pojistitele 80 % a více nepředstavuje žádnou výjimku, obzvláště pokud se jedná o klienta z okruhu Keiretsu.
Mohlo by vás zajímat: Talanx kupuje tureckou pojišťovnu od Američanů
Vzhledem ke své geografické poloze je Japonsko vystaveno specifickým způsobem přírodním katastrofám, především zemětřesení. Pro případ tohoto pojistného nebezpečí existuje u občanských pojištění státem podporované poolové řešení, zatímco podnikatelé a průmyslové podniky si mohou podle své volby koupit u pojistitelů pojistnou ochranu výhradně individuálně.
Odpovídající pojištění pro případ zemětřesení jsou pojistiteli sjednávána vzhledem k velké celkové expozici s velkou opatrností a zdrženlivostí. Japonské podniky se „naučily“ s příslušnými riziky žít. Za zmínku stojí například ta skutečnost, že často se výrobní kapacity nebudují na jednom místě, ale ve formě více menších zařízení na různých místech. Proto jsou málo sjednávána pojištění pro případ přerušení provozu. Ochota nést riziko samostatně je v Japonsku v zásadě vyšší než jinde ve světě. Tak pojištění pro případ zemětřesení není často sjednáno vůbec, nebo je sjednáno s vysokou spoluúčastí a současně s nízkými limity pojistného plnění.
[1] E&O = Errors&Omissions (chyby a opomenutí)
Komentáře
Přidat komentář