Transpozice IDD do českého právního řádu

Pojistné rozpravy ke stáhnutí ZDE

Směrnice IDD byla přijata v roce 2016 jako primární evropský regulativ oblasti distribuce pojištění. Její cíle jsou – v návaznosti na starší směrnici IMD (Insurance Mediation Directive) – především následující (EC, 2017):

• dosažení větší transparentnosti v cenách a nákladech pojistných produktů,
• zavedení jednoduchého, standardizovaného produktového dokumentu v oblasti neživotního pojištění (tzv. „IPID“1),
• regulace tzv. „vázaného prodeje“,
• zavedení nových pravidel jednání a zvýšení transparentnosti distribuce, s cílem zamezení tzv. „missellingu“.

Do českého právního řádu byla směrnice IDD implementována novým zákonem o distribuci pojištění ve 2. polovině 2018. Ten přináší řadu regulatorních novinek jak evropského, tak domácího původu, od nových konceptů odbornosti distributorů přes produktové řízení až po zcela reformovaná pravidla jednání se zákazníky. Dopad této nové regulace na distribuci pojistných produktů může být značný, jak ukazují paralelní příklady z odvětví úvěrů anebo kolektivního investování (Karfíková a Vybíral, 2017).

Mohlo by vás zajímat: Jiří Šindelář z ČASF nastupuje do skupiny Broker Consulting

Cílem tohoto článku je tedy identifikovat dopady těchto regulatorních změn na pojistný trh, zejména na oblast distribuce životního pojištění. Za tímto účelem byla nejprve zpracována kvantitativní analýza vývoje distribuce životního pojištění v uplynulé dekádě, na kterou navazuje komparativní analýza původních a nových zákonných podmínek pro jeho prodej, včetně srovnání s nejčastějšími substitučními produkty. Článek poté diskutuje možné efekty a očekávání s využitím analogií z příbuzných odvětví finančního trhu (penzijní spoření, kolektivní investování). V závěru pak autor odvozuje doporučení směrem k budoucí právní úpravě distribuce pojištění.

Analýza vývoje trhu životního pojištění v ČR

Trh životního pojištění prochází v současné době ne zcela pozitivním obdobím, kterému předcházelo v uplynulých 20 letech několik vývojových fází, jak ilustruje Graf 1.

Prvním vývojovým obdobím, které lze pokládat za určující pro současnou podobu trhu, je bezpochyby silný rozmach životního pojištění v letech 1998–2004. V té době rostly takřka všechny parametry distribuce životního pojištění, počínaje počtem smluv i průměrným pojistným a konče celkovým počtem klientů ve kmeni. Jak naznačuje Daňhel a Oborilová (2016), toto období překotného rozvoje životního pojištění, zejména ve spojení s investičním fondem, zadělalo na mnohé současné problémy.

Po krátké stagnaci let 2004–2005 předepsané pojistné obnovilo silný růst, aby v roce 2010 – v období plnohodnotné ekonomické krize – překonalo rekordních 70 mld. Kč hrubého předpisu. V tomto období opět prudce akceleroval i nový obchod, zejména v letech 2009–2010. Jak ukazuje graf 2, tento růst byl však tažen především jednorázovým pojistným a v mnohem menší míře pojistným běžně placeným. To byl ostatně i hlavní faktor růstu celkového předepsaného pojistného, což přispělo k pozdější rychlé kontrakci.

Závěrečnou fází byl postupný útlum nového obchodu časově související s nástupem hospodářské krize od roku 2010 až do současnosti. Kromě definitivního působení negativních makroekonomických impulzů, z nichž obchod s životním pojištěním koreluje zejména s vývojem hrubého domácího produktu (Kábrt, 2016), na trh zjevně začaly doléhat i negativní jevy založené v předchozím boomu. Na jedné straně šlo o nárůst předčasně ukončených běžně placených smluv, tzv. „storen“ (Jedlička, 2015), na straně druhé pak o postupný úpadek nového předpisu, zejména u jednorázově placených smluv. Odvětví IŽP, jak vyjadřuje graf 3, neslo tento vývoj obzvláště těžce.

Mohlo by vás zajímat: Budou některé globální pojišťovny i nadále systémově důležité?

Souhrnné působení všech výše uvedených faktorů dovedlo trh životního pojištění do stavu, kdy celkové předepsané pojistné pokleslo zhruba na úroveň roku 2003, s podobnou úrovní nové obchodní produkce. Jak dokládá graf 4, z pohledu počtu pojištěných subjektů (počtu smluv ve kmeni) je trh dokonce na nižších číslech, než tomu bylo před 15 lety. Pokles bylo optikou této statistiky možno předvídat již v „rekordním“ roce 2010.

Z provedené analýzy vyplývá, že životní pojištění prodělává velmi složité období celkové kontrakce. Významným činitelem tohoto vývoje je celkový úpadek distribuce tohoto produktu, jak dokládá všeobecný útlum nového obchodu, ať už na úrovni smluv, či na úrovni nově předepsaného pojistného. O důvodech tohoto stavu lze dlouze diskutovat, jeho manifestace je však faktem, který trh bolestně pociťuje. Jak se do těchto trendů promítne nová regulace v podobě směrnice IDD, která dominantně míří právě na oblast distribuce?

Komparace regulatorních režimů – distribuce životního pojištění

Nový zákon o distribuci pojištění a zajištění v souladu s cíli směrnice IDD přináší zcela nové parametry distribuce, zejména v oblasti životního pojištění. Pojďme si je představit na půdorysu IŽP. Zde totiž nejde jen o transpozici evropské legislativy, ale – jak připouští i důvodová zpráva zákona – taktéž o snahu korigovat vysoký počet stížností spotřebitelů spojených s jeho distribucí (MF, 2017). Výsledkem je jednoznačně nejpřísnější regulatorní režim, který doposud poměrně liberální podmínky nahrazuje „kazajkou“ značně těsnou i ve srovnání s dosud silně regulovanými substituty (viz tabulka 1).

Před vlastním komentářem k jednotlivým režimům distribuce je třeba předznamenat, že tabulka 1 nezohledňuje povinnosti importované z evropské úrovně dalšími směrnicemi či nařízeními (operujícími zejména v oblasti informačních povinností – PRIIPs, UCITS apod.). Dále nejsou zahrnuty indikátory, ve kterých mezi uvedenými sektory neexistuje významný rozdíl, např. v oblasti registrací distributorů a souvisejících poplatků. I přes tato zjednodušení tabulka 1 jasným způsobem indikuje, že distribuční režim rezervotvorného (investičního) životního pojištění bude ve všech ohledech přísnější než dosavadní pravidla daná „starým“ zákonem o pojišťovacích zprostředkovatelích.

Ba co víc, jde o přísnější režim nežli u všech (!) konkurenčně-substitučních produktů, včetně státem štědře dotovaného doplňkového penzijního spoření 4, či na evropské úrovni velmi silně regulovaných investičních fondů, a to v situaci, kdy v nedávné době stát navýšil daňovou podporu životního pojištění, mj. silně směřující do oblasti investičních pojištění. O zcela deregulovaných kanálech, jako je např. interní distribuce investičních společností, ani nemluvě.

Přečtěte si: Počet pojištěných vozidel vzrostl o 4 %. Nepojištěných je téměř 150 tisíc!

Lze jistě namítat, že zde zvolený režim distribuce rezervotvorných produktů je ze všech produktových odvětví pojištění nejpřísnější. To je nepochybně pravda; nerezervotvorná pojištění mají zákonem stanoven režim mírnější, ať už co do informačních povinností, anebo nepovinné rady zákazníkům ve prospěch méně náročného mechanismu doporučení. Na druhou misku vah lze ovšem položit požadavky vztahující se k vnitřnímu fungování společnosti, zejména k tzv. „řídicímu a kontrolnímu systému“. Jde o další balík nákladných administrativních procedur, které nynější pojišťovací agenty či makléře opět významně zasáhnou – ať už jde o produktové řízení, vnitřní kontrolu, či archivaci dokumentů. Jakkoliv jde většinou o povinnosti srovnatelné s dalšími produktovými sektory, pro mnohé distributory půjde doslova o revoluci.

Diskuze

Z provedených analýz vyplývají z pohledu autora tři hlavní teze, jejichž diskuze je předmětem následujících řádků. Tezí první je výrazně excesivní povaha nové (pře)regulace. Ačkoliv se v textech mnohých autorů (Daňhel a Ducháčková, 2012; Daňhel a Oborilová, 2016; Jedlička, 2015) objevují náznaky volání po přísnější zákonné regulaci distribuce životního pojištění, současně titíž autoři zpravidla volají po omezení plošné „extenzivní a represivní regulace“.

Jak ukazuje výše uvedený rozbor, nové podmínky prodeje IŽP přesně takový extenzivní režim představují, a to i ve srovnání s jinak velmi svázanými investičními či penzijními produkty. I když tento krok „od extrému k extrému“ může mít ve světle skandálů spojených s investičním pojištěním určité opodstatnění, přeregulace tohoto produktu novými pravidly je dle názoru autora tohoto článku realitou – a to paradoxně za pokračování daňových zvýhodnění, která zcela protisměrně a iracionálně deformují trh i chování pojistníků a distributorů, jak již bylo postulováno dříve (Šindelář a Erben, 2017).

Mohlo by vás zajímat: Podivný právní spor o ukradené ferrari

Druhou tezí je deformace produktové nabídky pojišťoven pod vlivem prokázané přeregulace. Ačkoliv z logických důvodů nemáme k dispozici teoretické ani empirické podklady, autor pokládá za zjevné, že nová pravidla distribuce představují komparativní znevýhodnění IŽP, které povede ke změnám v produktové nabídce pojišťoven. Tedy přesněji, ke stažení stávajících produktů postavených na investiční složce a jejich nahrazení čistě rizikovým pojištěním. Při všech negativech současné podoby IŽP, je-li toto skutečný cíl předkladatelů zákona, jde o sociální inženýrství par excellence. Tím spíše, že daný produkt na druhé straně tytéž státní orgány masivně daňově zvýhodňují.

Třetí tezí, vyplývající z provedené analýzy, je viditelné rozkolejení vývoje trhu s životním pojištěním a celkového makroekonomického vývoje. Dle očekávání empirických studií (Arltová a Kábrt, 2018; Šindelář, 2016) by vývoj „života“ měl výrazně souviset s makroekonomickými determinanty, zejména s ukazatelem HDP. Vývoj trhu především v letech 2008–2010 však poskytuje odlišný obrázek. Jde dost možná o důkaz toho, že pojištění na našem trhu definují mnohem spíše měkké mikroekonomické faktory (nastavení distribučního systému, behaviorální preference spotřebitelů) než tvrdý makroekonomický rámec.

Odmítneme-li absurdní hypotézy o „nakupování, když je levně“, jak jinak vysvětlit boom (investičního) životního pojištění v tomto období? Pakliže závěrečná teze vykáže dlouhodobou platnost, dle názoru autora tím jen podtrhne zásadní roli státu pro efektivní (ne)fungování trhu – ať už na úrovni regulace, anebo daňových zásahů. Stát se však s touto odpovědností, soudě dle doprovodné zprávy RIA (Regulation Impact Assesment), popasoval velmi problematicky.

Mohlo by vás zajímat: Pojistná plnění za škody na autech v Británii na rekordní výši

Závěrem

Odvětví životního pojištění prochází v současné době složitým obdobím kontrakce a vnitřní restrukturalizace, spolu s určitou krizí důvěry zákazníků. Transpozice směrnice IDD v podobě nového zákona o distribuci pojištění a zajištění přináší do tohoto negativního vývoje další restriktivní impulz v podobě výrazného nárůstu regulatorních povinností. Autor má za prokázané, že zejména v oblasti rezervotvorného pojištění jde o bezprecedentní nárůst nových pravidel, který nicméně trh zasáhne v již sestupné fázi, s cca 10letým zpožděním.

Tato erupce nových předpisů pro prodej (rezervotvorného) životního pojištění bude s vysokou pravděpodobností stimulovat hlubší změny a deformace na cílovém trhu a přinese výrazné transakční náklady. Ty je třeba vzít v potaz při budoucím hodnocení transpozice, stejně jako evaluaci situace v méně regulovaných odvětvích neživotního pojištění, jimž se tento text z obsahových důvodů nevěnuje. Při pomyslném „sečtení účtu“ za uplynulé dvě dekády fungování trhu s životním pojištěním by tyto náklady, účtované koncovým pojistníkům, věru chybět neměly.

Pojistné rozpravy ke stáhnutí ZDE

Ing. Jiří Šindelář, Ph.D., MBA
Vysoká škola finanční a správní
Ředitel investiční divize skupiny Broker Consulting, společnost MONECO
Bývalý výkonný ředitel České asociace společností finančního poradenství a zprostředkování

Použité zdroje:

• Arltová, M. – Kábrt, T. (2018). Hlavní determinanty ovlivňující poptávku po životním pojištění v České republice. Politická ekonomie 66 (3).
• Česká asociace pojišťoven (ČAP) (2018). Vývoj pojistného trhu. Statistické údaje [on-line, cit. 7. 8. 2018]. Dostupné z: http://cap.cz/statisticke-udaje/vyvoj-pojistneho-trhu.
• Česká národní banka (ČNB) (2018). Základní informace o životním pojištění podle odvětví životního pojištění [on-line, cit. 7. 8. 2018]. Dostupné z: https://www.cnb.cz/cnb/ STAT.ARADY_PKG.STROM_DRILL?p_strid=BC&p_lang=CS.
• Daňhel, J. – Ducháčková, E. (2012). Některé aktuální problémy českého pojistného trhu. Pojistné rozpravy 29 (2012).
• Daňhel, J. – Oborilová, M. (2016). Pojistné trhy jsou po krizi ve stavu rekonvalescence. Scientia et Societas 3 (8).
• European Commission (EC) (2017). EU laws improving the way insurance products are sold. [on-line, cit. 7. 8. 2018]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/info/business-economy -euro/banking-and-finance/insurance-and-pensions/insurance- distribution_en.
• Jedlička, P. (2015). Srovnání statistik ČAP a ČNB: zprostředkování má systémový problém. Pojistný obzor 2 (2015).
• Karfíková, M. – Vybíral, R. (2017). Nový zákon o spotřebitelském úvěru ve vazbě na sektor pojišťovnictví. Pojistné rozpravy 34 (2017).
• Kábrt, T. (2016). Analýza vlivu makroekonomických veličin na předepsané pojistné u životního pojištění v České republice, Německu a Spojených státech amerických. Český finanční a účetní časopis 2 (2016).
• Ministerstvo financí ČR (MF) (2017). Důvodová zpráva k návrhu zákona o distribuci pojištění a zajištění. Praha, Česká republika: Oddělení retailové finanční služby a ochrana spotřebitele na finančním trhu.
• Šindelář, J. (2016). Kvantitativní prognóza poptávky po životním pojištění v ČR v letech 2015–2018: makroekonomický růst versus odvětvová restrukturalizace. Český finanční a účetní časopis 1 (2016).
• Šindelář, J. – Erben, M. (2017). Problémy v distribuci finančních produktů: selhání trhu anebo regulace? Český finanční a účetní časopis (3) (2017).