Vladimír Krajíček: Klienti si přestávají uvědomovat vlastní odpovědnost


			Vladimír Krajíček: Klienti si přestávají uvědomovat vlastní odpovědnost
15.5.2019 Pojistný trh

Laureátem ocenění Osobnost pojistného trhu v rámci devatenáctého ročníku ankety Pojišťovna roku se stal předseda představenstva ERV Evropské pojišťovny Vladimír Krajíček. V exkluzivním rozhovoru jsme zavzpomínali na jeho začátky v oboru a zeptali jsme se také na názory v kontextu aktuálního vývoje nejen pojišťovnictví.

Přijměte, pane řediteli, gratulaci k ocenění Osobnost pojistného trhu v rámci prestižní ankety Pojišťovna roku a děkuji vám, že jste si udělal čas pro otázky odborného portálu oPojištění.cz. Na úvod si dovolím obligátní otázku, co pro vás tato cena znamená? 

Je to samozřejmě velká pocta, a to nejen pro mě, ale také pro společnost ERV, kterou považuji za ono příslovečné společné dítě vzniklé díky kvalitní práci celého týmu. Znamená to, že jsme se o společnost dobře starali, a je mi velkou ctí, že si toho kolegové na pojistném trhu všimli a tímto způsobem naši práci ocenili.

Jak jste se vlastně k pojišťovnictví dostal a které momenty byste určil jako ty nejdůležitější pro vývoj vaší bohaté kariéry?

Co si budeme nalhávat, pojišťovnictví nepatří mezi vyloženě ta vysněná zaměstnání a ani u mě tomu nebylo jinak. Dostal jsem se k němu takříkajíc jako slepý k houslím, a kdybyste se mě před třiceti lety zeptal, jestli mám namířeno do tohoto oboru, tak bych vám zcela jistě oponoval. Nakonec se však ukázalo, že pojišťovnictví je nesmírně zajímavá oblast, která dokáže člověka opravdu naplňovat. Moje cesta v pojišťovnictví byla poměrně jednoduchá.


Mohlo by vás zajímat: Internet používáme už 27 let! Co bude dál?


V roce 1992 jsem začal pracovat pro dánskou společnost Europaeiske Rejseforsikring, našeho zakladatele, která mě zaujala tím, že se jednalo o sice malou, ale zdravou, férovou a vysoce specializovanou firmu. Také se mi líbilo, že nabízené produkty cestovního pojištění jsou velmi úzce propojené s každodenním zájmem klientů, a že jim tak v podstatě můžeme pomoci téměř okamžitě. Navíc já miluju cestování jako takové, a tak práce pro tuto společnost odpovídala mým představám

Velmi podstatné také bylo, že se mi v polovině devadesátých let podařilo najít vynikající odborníky, se kterými jsme cestovní pojišťovnu u nás dávali dohromady. Myslím si, že naše spolupráce byla opravdu na velmi vysoké úrovni a všichni jsme si dokázali pomoci v těch hektických okamžicích při zrodu společnosti. Spojovala nás víra v užitečnost cestovního pojištění a také samozřejmě naše mládí a energie (úsměv).Vladimir Krajicek, osobnost pojistného trhu 3

Navíc devadesátá léta byla plná nadšení z toho, že můžeme podnikat, a také přesvědčení, že se nám podaří vybudovat něco nového a užitečného. Kupředu nás hnala i myšlenka, že budeme poskytovat službu, která Čechům pomůže cítit se důstojně, jistě a bezpečně při cestách do zahraničí. Dnes už si na to lidé nepamatují, ale Češi byli považováni doslova za chudé příbuzné a leckde na nás bylo nazíráno skrz prsty. Naše představa byla, že za pomoci dánských specialistů vytvoříme českému cestovateli takové podmínky, aby se mu dostalo v případě pojistné událostí stejné úrovně služeb, jako měli lidé z vyspělé Evropy.

Tohle byly profesní milníky mé kariery. Kdybych pak měl vzpomenout na osobní život, tak asi nejdůležitější bylo mé rozhodnutí vystudovat, a to navzdory přání mých rodičů, diplomacii. V 18 letech jsem byl skálopevně přesvědčený, že mi tento zajímavý obor otevře svět. Rodiče s tím nesouhlasili, protože tehdy studium diplomacie znamenalo přesunout se do Ruska, potažmo Sovětského svazu. V naši rodině k této zemi nikdy žádné vřelé sympatie nepanovaly a naši o mě měli přirozeně strach.

Osobně jsem žádné politické vlivy vůbec neřešil, chtěl jsem být jen sám, dělat vlastní rozhodnutí a nést za ně také plnou odpovědnost. Samozřejmě jsem brzy tvrdě narazil. Jazyk, zcela rozdílné místní zvyklosti, ruská mentalita, to všechno bylo pro osmnáctiletého kluka úplně nové. Navíc jsem si přibral studium čínského jazyka, čímž jsem si to také příliš neulehčil. (úsměv) Nakonec jsem však zdárně dostudoval a dveře do světa se mi podařilo otevřít dokořán.


Mohlo by vás zajímat: Dohled nad pojišťovnictvím si musí projít digitalizací!


Jaký pro vás byl život v jiné kultuře?

Po prvotním nárazu jsem poznal, že historie a obecně kultura Ruska jsou nesmírně zajímavé oblasti, které při politicky nezaujatém pozorování musí člověka chtě nechtě obohatit. Obdobně mě zasáhly i rozsáhlé dějiny Číny. Studium diplomacie mi obecně dalo příležitost naučit se objevovat pozitiva cizích kultur.

Zjistil jsem, že nejsme oním pověstným pupkem světa, že náš pohled není jediný správný, že každá země je unikátní a že mě, a to bylo hlavní, naplňuje tyto rozdíly poznávat. Zároveň jsem se ale také naučil, že nemusíme před nikým padat na zadek a zdaleka nejsme tak malý stát, jak si někdy myslíme. A tohle poznání a radost z cestování se pak doslova materializovaly v našem podnikání s produkty cestovního pojištění.

Když se ohlédnete zpět, našel byste něco, co byste udělal úplně jinak?

Určitě ano. Z hlediska pojišťovnictví jsou to dokonce velmi konkrétní věci. Jednou z nich je, že bych nedopustil přejmenování naší společnosti. Na začátku jsme působili jako Evropská cestovní pojišťovna a až na popud akcionářů, z důvodu využití stejné grafiky, jakou má naše matka, jsme přejmenovali firmu na ERV Evropská pojišťovna. Tato změna nám dodneška přináší spoustu problémů a lidé nemají náš název vyloženě automaticky zafixovaný.

Vladimir Krajicek, osobnost pojistného trhu 1

 Také bych nedovolil, aby se v   devadesátých letech zrušil   princip spoluúčasti. Do té doby   byla spoluúčast považována za   zcela přirozenou součást   pojistných produktů. Tenkrát   jsme však měli naivní   představu, že spoluúčast   zrušíme a že klient nebude   muset v případně pojistné   události doplácet vůbec nic.   Považovali jsme to za velmi   proklientské. Dnes však vidím,   že se jednalo o vyloženě   populistický krok, který bych   označil dokonce až jako krok hloupý. Je totiž důležité, aby si klient uvědomil, že jakákoli pojistná událost jej bude něco stát, a to i třeba jen v symbolické rovině. Jde o to, že mnozí dnes přestávají vnímat existenci škod v životě vůbec a na pojištění někdy až slepě spoléhají.

Navíc lidé si ani leckdy neuvědomují, jak naše služba vypadá v praxi. Často se pak velmi diví, zvláště pak v kontextu českého v podstatě bezplatného zdravotnictví, že jejich úraz na dovolené stál pojišťovnu tolik peněz. Vůbec si nedokáží představit, jak cestovní pojištění pomáhá. Dnes už je bohužel marketingově těžké spoluúčast do pojištění léčebných výloh vracet.


Mohlo by vás zajímat: V. AML směrnice a její možné dopady na pojišťovnický sektor  


V neposlední řadě bych také usiloval o to, abychom měli asistenční službu podstatně dříve v České republice. Sice samozřejmě fungovala v češtině, ale přeci jen působila z Dánska či Anglie. Do Česka se nám ji podařilo dostat až v roce 2000 a jsem rád, že jsme ji od té doby měli takříkajíc pod palcem.

Jak se pojišťovnictví za tu dobu, co v oboru působíte, změnilo?

Mnoho věcí se automatizovalo, dnes se používá termín – digitalizovalo. To ve své podstatě znamená, že se pojišťovnictví odosobnilo. Přestáváme vnímat individualitu klienta a naopak spotřebitelé přestávají, a to nejen v pojištění, cítit odpovědnost za své jednání. To si myslím, že je opravdu velká změna. V rámci pojišťovnictví je klíčové, aby člověk vnímal, že riziko existuje a že je jeho nositelem. Toto uvědomení má ve svém důsledku vést ke sjednání kvalitního pojištění. V momentě, kdy klient takto uvažovat přestane a automaticky si myslí, že je vše pojištěno a vše za něj pojišťovna zaplatí, tak přestává vnímat rizikovost života jako takovou a stává se nezodpovědným. U toho, kdo cestuje do zahraničí v takovém nastavení, je malá osobní odpovědnost velký problém.

Během let, která jste v pojišťovnictví strávil, jste se jistě setkal s lidmi rozdílných povahových typů.  Jaké vlastnosti jste si u svých kolegů vážil nejvíce a který charakterový rys by podle vás měl převládat u vrcholového manažera?

Nejvíce jsem si vždy cenil pracovitosti. Velmi vysoko jsem také hodnotil snahu o dokončení započatého projektu bez toho, aby se musel zaměstnanec do své práce tlačit. Jsem přesvědčen, že není správné kolegy neustále nutit do výkonu a kontrolovat jejich odvedenou práci. Vždy jsem zastával názor, že dobrá práce musí vycházet přímo z přesvědčení zaměstnance, že jeho činnost má smysl. A takových lidí máme v naší pojišťovně opravdu hodně, což mě samozřejmě těší.

U manažera si pak vždy nejvíce cením odpovědnosti vůči kolegům, kterou dokáže vytvořit kreativní prostředí, v němž je možné se realizovat. Když je člověk vnitřně připraven pracovat sám za sebe, tak zvládne daleko více úkolů, než když je tlačen směrnicemi a standardizovanými postupy. Také si u manažerů velmi vážím týmové práce. V pojišťovnictví je to vlastnost ještě o to důležitější, že v týmu potřebujete odborníky – právníky, analytiky, upisovatele atd., a je velmi důležité, aby celá skupina perfektně spolupracovala. Pokud funguje vedoucí pracovník pouze jako solitér, mnoho nedokáže.


Mohlo by vás zajímat: Zajímavý produkt pro pojištění štěňat a koťat


Jaká „vlastnost“ pojišťovny podle vás určuje tu pomyslnou úzkou hranici mezi úspěchem a neúspěchem?

Pojišťovna musí být pravdivá. A to nejen ve smyslu dodržení závazků. To by mělo být automatické. Musí totiž vyloženě chtít své sliby plnit. Společnost, která si hledá cesty, jak snížit plnění nebo jak se z toho zcela vyvléci, nejenže riskuje svoji reputaci, ale křiví pověst celého trhu. Dodržování slova je důležité vnímat to jako něco, kvůli čemu pojišťovnictví existuje a kvůli čemu nás lidé potřebují.

Na druhou stranu by se pojišťovna neměla nikdy podbízet. Dokonce si myslím, že by se mělo otevřeně mluvit o tom, co nikdy pojištěno nemůže být. Někdy to totiž v naší branži vypadá tak, že sjednat smlouvu lze na úplně všechno. To však není pravda. Výluky nesmí být vychytralé, ale férové a dávající smysl. Pak se za ně nemusíme stydět a klient od počátku ví, na čem je.

Jak byste charakterizoval současnou situaci v českém pojišťovnictví? A je podle vás tuzemský pojistný trh srovnatelný s vyspělými západními zeměmi?

Tohle je zajímavý dotaz. Česká ekonomika obecně samozřejmě srovnatelná je, bohužel z tohoto srovnání nevychází zrovna nejlépe. V pojišťovnictví je však situace zcela opačná a dle mého soudu můžeme směle říci, že jsme na stejné úrovni jako vyspělé země, v něčem jsme i možná lepší. A to opravdu nechci nic přikrášlovat. Většina českých pojišťoven je členy mezinárodních skupin a v rámci nich si vedeme opravdu dobře. Nejenže jsme často ziskovější než naši západní partneři, jsme také efektivnější. Také si myslím, že odbornost českých pojišťovacích specialistů je na velmi vysoké úrovni. To mě na počátku mého působení v pojišťovnictví velmi mile překvapovalo. A dodneška jsme v tomto nepolevili.

Čím si to vysvětlujete?

Pojišťovnictví je velmi exaktní obor, a co se týče technické stránky, pojistné matematiky nebo například pojišťovnické legislativy, v tom jsme byli historicky vždy na vysoké úrovni. Navíc v devadesátých letech byla poměrně brzy vytvořena Česká asociace pojišťoven, která od samého počátku byla velmi aktivní a pracovitá. Dodnes Asociace perfektně plní svoji roli společné platformy, v rámci níž jsou pojišťovny schopny vytvářet tržní standardy, které posouvají celý trh kupředu.

Navíc tuzemský pojistný trh ČAP pozitivně reprezentuje na mezinárodní úrovni, kde je hlasitě slyšet. Tohle opravdu není samozřejmostí pro všechny státy. Je to zkrátka správně nastavený panel, který od samého počátku funguje. Za všechny bych zmínil alespoň nepřehlédnutelnou zakladatelskou roli pana doktora Vlastimila Uzla, který dal Asociaci ten důležitý počáteční impulz. ČAP je dnes jasně definovaným parterem pro všechny regulatorní a dohledové orgány, pro další profesní asociace, akademickou sféru atd. Z toho mám radost.


Mohlo by vás zajímat: Automobilový průmysl: Nejvyšší riziko neuhrazení pohledávek od doby krize


Jak byste popsal situaci, ve které se nejen pojišťovnictví nachází v kontextu zvyšujícího se počtu regulatorních opatření?

To asi nebude nijak objevný názor. Vnímám to samozřejmě negativně. Pojišťovnictví je obecně v celé Evropě přeregulované. Z mého pohledu více regulace neznamená, že pojištění bude lépe plnit svoji funkci. Naopak. Čím více informací budeme muset v důsledku evropských směrnic klientovi předávat k prostudování, tím méně je bude číst. Obyčejný člověk bude zkrátka a dobře zahlcen těmito materiály a v konečném důsledku bude nejistý, a tím i méně chráněný. Dokonce mi připadá, že pojišťovny dnes kvůli bezpočtu regulací nechtějí přebírat moc rizika, což je však jejich základní úkol.

Klientovi tak nejsme schopni de facto okamžitě vyjít vstříc. Vše je svázáno stovkami vnitřních procesů, a i když je konkrétně cestovní pojištění spíše malým produktem, tak i na naši oblast tato byrokratická zátěž dopadla nebývalou měrou… Musíme kupříkladu zjišťovat pojistný záměr u člověka, který si přijde pojistit dva dny lyžovaní v Rakousku. Jaký asi je jeho pojistný zájem…? (úsměv)

Kde však hledat důvody této byrokracie?

Kdybych to měl vzít ze široka, tak díky rychlému vývoji životní úrovně Evropanů se začalo přemýšlet o tom, jak lidem jejich životy ještě více zjednodušit. No a při této příležitosti odpovědní a většinou volení lidé zjistili, že už vlastně není moc co nabízet a že jednou z mála možností je ochrana spotřebitelství. V praxi to pak vypadá tak, že člověk jakoby nemusí o ničem přemýšlet a že stát zajistí, aby cokoli si klient koupil, bylo dávno před tím prověřeno a v podstatě přizpůsobeno jeho potřebám. Toho však nelze logicky nikdy na sto procent docílit.Vladimir Krajicek, osobnost pojistného trhu 2

Paradoxně pak vzniká situace, kdy je spotřebitel s produktem více nespokojený, protože odevšad slyšel, jak mu bude na míru vyhověno, jak bude ochráněn, a nakonec tomu tak není. Dnes doslova zaniká povědomí o tom, a to už jsem zmiňoval, že v prvé řadě je člověk zodpovědný za své vlastní kroky. Když je mu neustále opakováno, že se o něj někdo postará a ochrání jej, a když není vše dle jeho představ, cítí se podveden a zklamán.

Když se vrátím zpět do pojišťovnictví, tak tato regulatorní byrokracie celé situaci, kdy se klient protrápí povinnými informacemi, nasadí korunu, kdy ho nechá podepsat, že se vším souhlasí a že je se vším srozuměn. Mám kolegu, který srovnává pojistné podmínky dalších společností na trhu, a i jemu trvá týden, než se prokouše jednou jedinou společností. Neumím si představit, jak by to měl zvládnout průměrný klient.


Mohlo by vás zajímat: ČASF se rozrůstá o společnost SMS finance


S tím souvisí další dotaz, jaký máte názor na kroky ministerstva financí, které plánuje změnit metodu tvorby a daňové uznatelnosti technických rezerv u pojišťoven?

Myslím si, že stát v tomto případě usiluje o to, aby peníze, které by mohl bezbolestně získat zítra, dostal ještě dnes. Povede to však ke složitějšímu účtování a vykazování, což bude opět pojišťovny stát další peníze. Dlouhodobě to státu nepřinese vůbec nic, je to krátkozraké.

Na druhou stranu však také musíme vnímat, že zdanění pojištění není v evropských zemích výjimkou. A je tedy pochopitelné, že se o něj v Česku ministerstvo nějakou formou snaží. Chce to však systémový přístup a diskusi. Navíc je dobré připomínat, že tam, kde se pojištění nějakou zvláštní formou zdaňuje, odráží se to přirozeně v cenách. Takže to vždy nakonec pocítí konečný spotřebitel.

Jak se podle vás za tu dobu, co v pojišťovnictví působíte, změnil samotný klient… je informovanější, tím pádem i náročnější?

Pokud máte na mysli fakt, že se mu dostává více informací, které musí prostudovat, tak bezesporu informovanější je. (úsměv) Jestli se ptáte na finanční vzdělání obyčejného spotřebitele, tak to zůstává stejné, prakticky se nijak v průběhu času nezměnilo. Obávám se, že obyčejné vypočítání úroku je pro valnou většinu našich spoluobčanů oříškem. Když se například podíváme, jaké spořicí nástroje občané používají, zjistíme, že v tom mají zmatek. Dnešní klient je ale určitě náročnější, než tomu bylo dříve. Má totiž představu, že má jaksi nárok na cokoli, a je nespokojený, když tomu tak není.


Mohlo by vás zajímat: Vienna Insurance Group chce využít silnou kapitalizaci k růstu


Proč podle vás Čechům schází povědomí o finanční gramotnosti?

Bude to souviset se stavem českého školství. To do dnešních dnů nebylo schopné vytvořit funkční systém finančního vzdělávání dětí a mladých lidí. Finanční gramotností nepolíbený člověk je ze všech stran doslova atakován reklamou na půjčky a úvěry, které ho lákají na „půjčku zadarmo“. Co se za těmito pastmi přesně skrývá, už zajímá málokoho. Připadá mi děsivé, že máme téměř milion lidí s exekucí, takže takovému problému vlastně čelí každý pátý Čech. A bohužel zdaleka ne vždy vlastní vinou.

Přijde mi až neuvěřitelné, že se školství v tomto ohledu nezměnilo…

Možná to je tím, že školství a obecně vzdělávací principy jsou u nás přespříliš formalistické. Syn dělal nedávno řidičák a nezvládl to, protože nevěděl, jak má být dlouhá vlečná tyč… Nebo si vezměte legendární diktáty, které byly plné všelijakých chytáků. Proč je tak důležité naučit se nazpaměť všelijaké výjimky a finesy? Je to u nás zakořeněno už někdy od 19. století, že máme rádi formalismus a přísnost. Dost mi to vadí a vyčítám si, že jsem nedokázal ze své pozice udělat více pro změnu tohoto způsobu přemýšlení.

Samozřejmě to je spojeno i s obecnější rovinou. Vzpomínám si například, a to tady nechci nijak kázat nebo moralizovat, když jsem studoval v půlce devadesátých let v Dánsku, tak jsme museli navštívit všechny vzdělávací stupně, a už ve druhé třídě, což mě tehdy poměrně překvapilo, se děti samy rozhodují, jestli půjdou na výlet do ZOO, nebo do kina. V rámci přesvědčování svých oponentů si musely vytvořit skupiny a ty svého mluvčího, a i když zvítězil názor navštívit ZOO, tak děti ve skupině, co chtěla jít do kina, dostaly šanci opět ústy svého zvoleného mluvčího protiargumentovat a snažit se většinu přesvědčit o svém názoru. A v průběhu roku se všechny děti na pozici vedoucího dané skupiny vystřídaly, čímž se vědomě učily nést odpovědnost nejen za své činy, ale i za celou partu. A jsme zpátky u té už několikrát zmiňované osobní odpovědnosti. (úsměv) Ještě bych také zmínil, že velkou roli ve vzdělání svých dětí hrají rodiče. Ti by měli jít, pokud to je jen trochu možné, samozřejmě příkladem.


Mohlo by vás zajímat: Dojde v Německu k zastropování provizí? Šrouby se utahují


Jaký je váš názor na poměrně chaotickou situaci kolem Brexitu a může podle vás odchod Spojeného království z EU ovlivnit podobu globálního ekonomického světa až do takové míry, že by vznikla další velká ekonomická krize?

Neumím samozřejmě předvídat budoucnost, ale myslím si, že ekonomický vliv Brexitu na globální hospodářství nebude bůhvíjak veliký. Pokud však do něj zasáhne politika, tak se z něj může celosvětový problém vyklubat. Jsem totiž přesvědčen, že Brexit je zcela výlučně politickou záležitostí a že narušení politické jednoty Evropy je velmi nebezpečné. Je škoda, že se Britové v referendu rozhodli jít tímto směrem, a je také navýsost nešťastné, že se nejsou schopni dohodnout. Naopak jsem potěšen, že Evropská unie je k docela dramatickým procesům ve Spojeném království poměrně tolerantní. Přál bych si totiž, aby Británie i nadále zůstala v co možná nejužším spojení se zbytkem Evropy.

Svět asi znovu čeká velké soupeření mezi Západem a Východem, čímž nemám na mysli tradiční soupeření mezi čím dál více sobečtějšími Spojenými státy a putinovským Ruskem, ale spíše technologicky dominující Čínou. Evropa v tomto soupeření musí zůstat silná a musí stát na straně USA jako stabilní a spolehlivý partner. A na to potřebuje sílu a jednotu. Bez Británie její vliv bohužel významně zeslábne. Bude například zajímavé sledovat, jak bude určující tandem Německa a Francie fungovat bez britského korektivu, neméně interesantní bude, jak se vyvine role Itálie a v neposlední řade bude malým evropským státům vyloženě chybět schopnost Spojeného království vnímat diverzitu světa – to bude naprosto nenahraditelné.

A mohl byste si opravdu vyloženě tipnout, jak to celé dopadne?

Myslím si, že Velká Británie Evropskou unii na podzim opustí, zároveň jsem však přesvědčen, že její představitelé přijdou s nějakým řešením, které bude plně funkční. Britové jsou totiž historicky pověstní tím, že mezi černým a bílým jsou schopni najít mnoho odstínů šedi. Představivost anglických politiků v mezinárodních vztazích je opravdu velmi široká a často vidí opravdu takříkajíc za roh. Tipuji, že Britové najdou jakýsi modus operandi, kterým celý svět překvapí. Možná by to mohlo být něco mezi způsobem fungování Norska či Švýcarska. Vyloženě bych také neodmítal možnost, že se Britům podaří najít nějaký model tolik probírané celní unie.


Mohlo by vás zajímat: Projekt Lemonade získal investiční injekci 300 milionů $


A co realizace dalšího referenda?

To by bylo politicky nerozumné. Kdyby byl totiž jeho výsledek pozitivní pro setrvaní v EU, tak by naopak 49 % občanů Británie bylo pro vystoupení. A opět by zůstalo Spojené království rozděleno na polovičky. Britští představitelé by měli hledat širší konsenzus. Osobně jsem vyloženě proti principu celostátního referenda. Rozhodujeme v něm totiž často o věcech, kterým zkrátka a dobře nemůžeme úplně rozumět, a výsledkem je většinou rozdělená společnost.

V dubnu jste opustil pozici předsedy představenstva ERV Evropské pojišťovny. V jaké formě společnost zanecháváte a co považujete za ten největší úspěch, který se vám v čele Evropské podařil?

Úspěchů byla celá řada. Velmi si například vážím toho, že jsme byli makléři v rámci tradiční ankety Pojišťovna roku mnohokrát oceněni jako nejlepší pojistitel v kategorii specializované pojištění a obdobně pozitivně přijímáni jsme byli také v cestovním ruchu. Měli jsme za cíl určovat v cestovním pojištění trendy a jsem plně přesvědčen, že tohle se nám beze zbytku podařilo. S naším pojištěním ročně vycestuje téměř 1,3 milionů lidí a to je podle mě opravdu úžasné číslo. Každý devátý Čech je pojištěn u nás. O tom jsme nikdy nesnili. Velmi mě také těší, že v průměru máme jen 25 stížností ročně. Vím, že to působí jako vymyšlené číslo, ale je to holý fakt. Celá naše práce tak dává smysl, protože klientům poskytujeme službu, se kterou jsou spokojeni. Jsme malá, ale dobrá pojišťovna.

A co výhled do budoucna, jaké jsou vaše nejbližší plány a cíle?

Budu se snažit předávat své zkušenosti kolegům jako poradce. Ale nebudu to dělat dlouho, jde o spolupracovníky, kterým dlouhodobě věřím, a vím, že odvedou dobrou práci. V osobní rovině jsem pak získal nebývalou svobodu, kterou jsem neměl posledních třicet let svého života, a v podstatě ani těch první třicet let. (úsměv) Můžu si rozhodovat o tom, co budu dělat. Když jsem v roce 1989 skončil v tehdejším zaměstnání, měl jsem pocit, že mužů konečně svobodně roztáhnout křídla a létat jako pták, což se však samozřejmě obratem ukázalo jako mylná představa. (úsměv)

Dnes mám obdobný pocit s tím rozdílem, že jsem opravdu svobodný. Jedno vím jistě, už bych rád dělal pouze věci, které mě baví. Mám v plánu zapojit se například do určitých charitativní projektů a uvidíme, jestli se v tom budu angažovat více. Vždy jsem byl otevřen novým možnostem a mám zkušenost, že ta správná cesta si mě vždy našla. Doufám, že to tak bude i nyní.


Mohlo by vás zajímat: Statistiky ČAP po implementaci IFRS 17  


Máte nějakou profesní zásadu, jež vám ve vaší bohaté kariéře vždy dobře posloužila a se kterou byste se rád se čtenáři podělil?

Z pracovního hlediska mám jedno předsevzetí, kterého jsem se vždy držel, a to zní, že je důležité bezpodmínečně dbát na profesní čest. Nedávno jsem četl knihu od známého amerického historika Timothy Snydera, který v ní shrnuje vývoj současného světa, píše, jak zabránit tyranii a chránit demokracii, a jednou z těch věcí je, že profesní čest musí být za každou cenu naplňována. A je jedno, o jaký obor se jedná. Uvádí to na příkladu německých právníků, kteří ve třicátých letech odsouhlasili, že označení na oděvu jedince není protiprávní, ač to bylo samozřejmě v rozporu s jejich profesní ctí… Všichni víme, jak to skončilo.

Některé věci se zkrátka nemají dělat, ač vás to z vaší pozice svádí. Dědeček mi vždycky říkal, abych lidem neubližoval, a to ne proto, abych byl hodný, ale proto, že toho zla je na světě už dost… A podobně je to s onou profesní ctí. Člověk, který ji začne postupně porušovat, tak se ani nenaděje a pomáhá něčemu zlému. A v pojišťovnictví to jde velice lehce. Přitom je to obor, který nabízí tolik pozitivního. Dá se říci, že jsme privátním organizátorem solidarity. Pomáháme lidem v nouzi za pomoci prostředků klientů, kteří se v nouzi neocitli. A toho bychom se měli držet a lidem pomáhat.

Děkuji Vám za rozhovor.

Sledujte nás

Facebook Twitter LinkedIn

Komentáře

Přidat komentář

Rozhovor k zamyšlení

Kloučková,  16. 5. 2019

Děkuji za podnětný rozhovor. Kloučková

Skvělý rozhovor

Bývalý podřízený,  16. 5. 2019

Díky za tento rozhovor!  Bylo mi ctí a inspirací pracovat svého času pod vedením pana ředitele.

RSS

Související články