Vladimír Přikryl: Argumenty proti obhajobě monopolu zdravotního pojištění cizinců

Konstatuje se, že PVZP, a. s, již tento druh pojištění provozovala v letech 1995–2006 a absolvovala mnoho konzultací na evropské úrovni. Ano, před vstupem ČR do EU provozovala Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR (VZP) soukromé pojištění, z čehož jí plynuly zisky. Z webových stránek PVZP, a. s., zjistíme, že „vznik společnosti úzce souvisí s novelou zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví, v platném znění, kde byla v § 3 odst. 2 zrušena možnost provozovat pojišťovací činnost jinými právnickými osobami dle zvláštního předpisu a omezila tento rozsah pouze na akciové společnosti nebo družstva. Tyto změny nabyly účinnosti dnem 1. 1. 2004.

Na základě této skutečnosti nebyla VZP oprávněna nadále vykonávat pojišťovací činnost provozovatele smluvního (soukromého) zdravotního pojištění. Smluvní zdravotní pojištění provozované VZP mělo však oporu ještě v zákoně o veřejném zdravotním pojištění, který tuto činnost umožňoval provozovat do doby vstupu České republiky do Evropské unie, tedy do 1. 5. 2004.

VZP ČR provozovala smluvní zdravotní pojištění – pojištění léčebných výloh do zahraničí a zdravotní pojištění cizinců již od roku 1993 a vybudovala si v této oblasti silnou pozici na trhu. V oblasti zdravotního pojištění cizinců plnila dokonce velmi významnou roli záchranné sociální sítě, neboť cizinci, kteří nesplňují podmínky pro zařazení do veřejného zdravotního pojištění, neměli jinou možnost úhrady zdravotní péče než hotovostní platbou přímo zdravotnickému zařízení. Na základě rozhodnutí Správní rady VZP řešila VZP dopad novely zákona o pojišťovnictví na provozování smluvního zdravotního pojištění formou založení dceřiné akciové společnosti.

K 1. 5. 2004 došlo k ukončení pojišťovací činnosti VZP v oblasti smluvního zdravotního pojištění a role aktivního pojistitele přešla na novou dceřinou společnost s obchodním názvem Pojišťovna VZP, a.s., která současně přebrala pojistný kmen. VZP však zůstala i nadále hlavní distribuční sítí pojistných produktů PVZP, a. s. Veškeré finanční prostředky vložené do dceřiné společnosti VZP byly výhradně prostředky kumulované z provozování soukromého připojištění, nikoliv prostředky z veřejného zdravotního systému.“

Mohlo by vás zajímat: Robert Kareš: Zakotvení problematiky pojištění cizinců v právu EU

K tomu je nutno pouze dodat, že omezení předmětu činnosti soukromé pojišťovny na pojišťovací činnosti, resp. zajišťovací činnosti, a operace, které z nich přímo vyplývají s vyloučením všech jiných obchodních činností, je dlouhodobě jedním ze základních regulatorních principů EU v pojišťovnictví. Chrání se tak především pojistníci a oprávněné osoby před zatížením pojišťovny jinými nesouvisejícími riziky, která by ohrožovala její finanční stabilitu. Je tedy více než zřejmé, že samotná činnost PVZP, a. s., se řídí podmínkami stanovenými jak právní úpravou EU, tak i tuzemskou právní úpravou regulující pojišťovnictví a pojištění. Jak tedy hodnotit tvrzení, že „základní rozpor s oponenty je stále stejný, mylně pohlížejí na pojištění cizinců nad 90 dnů optikou směrnice o volném pohybu kapitálu a služeb, nikoliv optikou směrnice 2003/109/ES, která řeší právo, bezpečnost a spravedlnost v rámci migrační politiky“, uváděné v argumentaci PVZP, a. s.? Směrnice 2003/109/ES v žádném případě neřeší problematiku zdravotního pojištění cizinců, pouze na několika místech jeho existencí podmiňuje získání povolení k dlouhodobému pobytu cizince v členském státu EU. Je plně v kompetenci každého členského státu EU, jakou formu pojištění bude uznávat. Jedinou podmínkou pro získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta je, že by toto pojištění mělo krýt všechna rizika běžně krytá státním příslušníkům dotyčného členského státu (čl. 5 odst. písm. b) dané směrnice).

Mohlo by vás zajímat: ČAP Insurance talk: U mikrofonu Alena Macková

Dalším argumentem zastánců monopolu je, že se v případě zdravotního pojištění cizinců „nejedná o klasické pojištění, nýbrž o substitut za veřejné zdravotní pojištění skupiny osob pobývajících na cizím území, která k veřejnému pojištění nemá přístup. Takové pojištění je nutné regulovat. Samotná regulace nemusí nutně znamenat určení výhradního pojistitele. To PVZP, a. s., nikdy netvrdila. Rozhodně však není žádoucí návrat ke stavu před novelou bez regulace provizí, sítě zdravotnických zařízení pro zajištění odkladné zdravotní péče a systémového řešení obtížně pojistitelných cizinců. To by totiž znamenalo ve svém důsledku porušování citované evropské směrnice. Je třeba korektně uspokojit všechny účastníky, mám na mysli stát – klienta – zdravotnické zařízení – pojišťovny.“

Takže o co tady vlastně jde? Povinné zdravotní pojištění cizinců je klasickým povinným pojištěním, které se stejně jako jiné soukromoprávní závazky řídí občanským zákoníkem. Není to náhrada za veřejné zdravotní pojištění, ale alternativa k němu. Zjednodušeně řečeno, cizinci pobývající na území ČR krátkodobě jsou pojištěni cestovním zdravotním pojištěním podle § 180i zákona o pobytu cizinců na území ČR, cizinci s dlouhodobým pobytem spadají buď do veřejného zdravotního pojištění nebo do soukromého podle § 180j uvedeného zákona. Takže další smutný příklad manipulace s fakty ve snaze obhájit neobhajitelné.

Mohlo by vás zajímat: Jiřina Nepalová: Přínos pojišťovacího makléře pro klienta významně roste

A co se skrývá za obavou k návratu před období monopolu? Na to je třeba hledat odpověď v důvodové zprávě k pozměňovacímu návrhu, kterým byl monopol zaveden. V první řadě bylo snahou předkladatelů pozměňovacího návrhu přesvědčit, že „aktuální právní úprava neposkytuje právní nástroje, které by poskytnutí komplexní zdravotní péče pojištěnému cizinci na základě sjednaného pojištění zaručovaly,“ a jako řešení vnutit představu, že „pouze dostatečná síť poskytovatelů zdravotních služeb, které jsou ve smluvním vztahu s pojistitelem, vytvoří pro cizince záruku přístupnosti zdravotních služeb a poskytnutí komplexní zdravotní péče bez přímé úhrady zdravotní péče pojištěným.“

I když tvrzení o problému předmonopolní právní úpravy není doloženo odpovídajícími fakty, což se u tak zásadní změny v běžně fungujícím legislativním režimu předpokládá, bylo jednoduché zatížit podmínkou prokázání schopnosti zabezpečovat úhradu zdravotních služeb všechny soukromé pojišťovny provozující komplexní zdravotní pojištění cizinců, a to s vhodnou legisvakanční dobou pro její splnění.  Jenže tím by se cíl předkladatelů nenaplnil. Jejich cílem bylo „vyloučit možnost uzavírání smluvního vztahu prostřednictvím třetích osob (např. prostřednictvím poskytovatele asistenčních služeb).“ Tento způsob činnosti je přece v soukromém pojištění běžný. Pojišťovny si vzájemně konkurují v nabídce a bylo by pro ně (potažmo pro pojistníky) nákladné udržovat vlastní rozvětvenou síť obchodních zástupců.  Zaplatí tak pouze za obchod, který jim „přinese“ zprostředkovatel. Proč ale platit zprostředkovatele, jestliže se dá pojistný kmen konkurentů ukrást tím, že je vyřadím z provozování daného pojištění. Jednání, které nemá v normálně fungujícím tržním prostředí místo.

Mohlo by vás zajímat: Jaké technologické trendy změní pojišťovnictví?

Je zcela nepochopitelné, jak v legislativním procesu mohly pro zavedení monopolu PVZP, a. s., na komplexní zdravotní pojištění cizinců projít argumenty založené na tom, že „tato pojišťovna je dceřinou společností VZP, která je jejím jediným společníkem, a z tohoto titulu je i pojišťovnou specializující se na pojištění zdravotních rizik, včetně odpovědnosti. PVZP, a. s. také disponuje největší sítí smluvních poskytovatelů zdravotních služeb v komparaci s ostatními pojišťovnami. Při současném historickém schodku státního rozpočtu a očekávané záporné bilanci výsledku hospodaření zdravotních pojišťoven je třeba u PVZP, a. s., v této mimořádné době vyzdvihnout fakt, že je vlastněna veřejnoprávní VZP, která je jako největší zdravotní pojišťovna klíčová pro finanční stabilitu a tudíž zisky z její činnosti končí ve formě dividend zpět ve VZP, která je součástí veřejného rozpočtu. Výsledkem této změny bude tedy nejen zlepšení současného stavu zdravotní péče smluvně pojištěných cizinců v ČR a eliminace možných dluhů poskytovatelů zdravotních služeb za jejich zdravotní péči, ale také podpora subjektu veřejného rozpočtu ČR.“ Tedy provize zprostředkovatelů ne, ale dividendy ano. To je natolik flagrantní zneužití politické moci, které nemá v demokratickém systému místo a odporuje základním principům, na kterých je založen jednotný trh EU, resp. EHP.

Pro obhajobu monopolu se opětovně poukazuje na zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu a nemoci z povolání. Na tom je vidět, jak povrchní je znalost odlišností mezi daným zákonným pojištěním a smluvním pojištěním. To si skutečně někdo myslí, že by nám tak dlouho Evropská komise tolerovala pojištění, které by narušovalo tržní pravidla? Uvedené zákonné pojištění náleží do systému plnícího závazky státu ze sociální oblasti týkající se ochrany zaměstnanců, jeho provozování není hospodářskou činností, sazby pojistného stanoví vyhláška a jeho výsledky jsou zúčtovávány se státním rozpočtem. Správní režie pojišťoven, která je regulována, zpočátku činila téměř 30 % inkasovaného pojistného z důvodu nákladů na zavedení systému a byla postupně snižována na současná 4 %. Za tuto režii lze systém pouze udržovat, přičemž asi těžko by za takovou úhradu nákladů byl v současnosti někdo schopen závazky ze zákonného pojištění převzít. Při přepočtu na 1000 Kč základu si pojišťovny inkasují zhruba 0,5 Kč. Pro srovnání ČSSZ si ze stejného základu odečte na svoji režii cca 5 Kč.  

Mohlo by vás zajímat: Michal Skořepa: Každý očkovaný by měl dostat finanční odměnu

Ministerstvo financí vždy usilovalo o transformaci tohoto zákonného pojištění do systému soukromého pojištění, obdobně jako např. pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Nikoli však z důvodu narušení hospodářské soutěže, ale proto, že v něm nelze uplatňovat hodnocení rizika, systém slev a přirážek nebo např. financovat zábranu škod. Zákonné pojištění je ale provozováno na účet státu, systémem průběžného financování, a proto k závazkům nevytváří technické rezervy. Tím za těch bezmála 30 let vznikly zejména v rentách závazky ve výši cca 60 mld. Kč, které by musely být uhrazeny ze státního rozpočtu. A to je problém. Transformace pojištění do systému klasického sociálního zabezpečení zase naráží na problém možného snížení náhrady škody, kterou sebou přináší dávkový systém. Takže poznámka, že dalších mnoho let neřešit „zákonnou úrazovku“ a tvářit se tržně hyperkorektně, to je fakt silně za hranou“, je opravdu za hranou, zejména je-li vyřčena někým, u koho se předpokládá znalost faktů.

Jako obhajoba monopolu v pojištění cizinců se používají data vyčíslující pohledávky zdravotnických zařízení za neuhrazené zdravotní služby, které jsou po době jejich splatnosti. Z dlouhodobého pohledu jejich výše stagnuje a nic nenasvědčuje tomu, že by nastala kritická situace, kterou by bylo nezbytné radikálně řešit. Nebyla předložena žádná seriózní statistika, žádný rozbor, který by tomu nasvědčoval. A pokud by někdo ze soutěžitelů v tomto segmentu soukromého pojištění porušoval zákon, je tu od toho Česká národní banka, která vykonává dohled nad činností pojišťoven a je k tomu podle zákona o pojišťovnictví a v souladu s právem EU řádně vybavena, nebo příslušný soud, jde-li o závazky z pojištění. Není to PVZP, a. s., kdo by byl oprávněn věci řešit.

Mohlo by vás zajímat: Máte slovo: Nižší, nebo stejná částka pro 2. stupeň invalidity

A nakonec k jednotlivým bodům, kterým má být legalizováno monopolní postavení PVZP, a. s., v komplexním zdravotním pojištění cizinců.

• K bodu 1: Nic z uvedené úpravy Smlouvy o fungování EU (SFEU) jako jednoho ze základních dokumentů tohoto společenství věnované politikám kontrol na hranicích, azylu a přistěhovalectví se netýká zdravotního pojištění cizinců a nic z právního stavu před zavedením monopolu nebylo v rozporu se společnou přistěhovaleckou politikou EU.
• K bodu 2: Totéž platí i pro citovaný čl. 2 SFEU. Zapomnělo se však na čl. 3 týkající se výlučné pravomoci EU, kde v odstavci 1 písm. b) je vymezena výlučná pravomoc při stanovení pravidel hospodářské soutěže nezbytných pro fungování vnitřního trhu, se kterými je neslučitelné vytváření monopolů.
• K bodu 3 a 4: Ani zde není uvedeno nic, co by ospravedlňovalo monopolizaci předmětného pojištění
• K bodu 5: V tomto bodu je pouze zmínka o podmínce pojišťovny provozující dané pojištění disponovat přiměřenou základnou smluvních zdravotnických zařízení, k čemuž není zapotřebí dané pojištění monopolizovat.
• K bodu 6 a 7: Monopolizace může být sotva v rozporu se směrnicí, která neupravuje, mimo zmíněného požadavku na krytí rizik běžně krytých státním příslušníkům členského státu, žádnou z forem pojištění, kterým lze realizovat požadavek pojištění. Tyto argumenty jsou tak zcela liché.
• K bodu 8 až 30: Zde hned po prvním přečtení vyvstane otázka, zda uvedená argumentace je myšlena vážně, nebo se jen jedná o zkoušku z evropské právní úpravy soukromého pojištění.

Mohlo by vás zajímat: Robert Kareš: Výlučné postavení PVZP při pojištění cizinců není v rozporu se SFEU

„§ 180j zákona o pobytu cizinců je normou veřejného práva, a jako součást přistěhovalecké politiky EU spadá do oblasti Prostoru svobody, bezpečnosti a práva, nikoliv do oblasti volného pohybu osob služeb a kapitálu a nepředstavuje tak právní normu, která by regulovala oblast podmínek poskytování pojistných služeb jako součást vnitřního trhu. Nadto, komplexní zdravotní pojištění cizinců podle § 186j odst. 6 zákona o pobytu cizinců nepředstavuje produkt, který by byl poskytován v rámci pojistných služeb určených pro státní příslušníky členských států EU. Z povahy tohoto pojištění je zřejmé, že příjemcem pojistné služby je vždy státní příslušník třetí země“ tvrdí obhajoba monopolu.

A jaká je skutečnost? Komplexní zdravotní pojištění podle § 180j  zákona o pobytu cizinců je soukromým pojištěním (soukromoprávním závazkem), které se řídí příslušnými ustanoveními občanského zákoníku a s ohledem na to, že jde o povinné pojištění, platí i určitá omezení smluvní volnosti podle § 2779 až 2781 (viz též čl. 7 odst. 4 nařízení Řím I). Toto pojištění je provozováno pojišťovnou oprávněnou takové pojištění provozovat na území ČR. Toto oprávnění se řídí zákonem č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů, který implementuje příslušná ustanovení právní úpravy EU, zejména pak směrnicí 2009/138/ES, v platném znění. Je tak zcela irelevantní, kdo je pojistníkem, pojištěným či oprávněnou osobou. Úsměvné je použití čl. 179 této směrnice pro obhajobu monopolu, jestliže se toto ustanovení týká rozhodného práva pro pojistnou smlouvu. Tím se skutečně monopol neobhájí.

Mohlo by vás zajímat: 3Q 2021: Berkshire Hathaway má výnosy +12 %. AIG výrazně roste čistý zisk

Obdobně lze nahlížet i na argumentaci článkem 106 odst. 2 SFEU, který stanoví, že zvláštní nebo výlučná práva nesmějí zakládat porušení pravidel hospodářské soutěže, nemluvě o tom, že by jejich přiznání určitému podniku mělo být předem projednáno s Evropskou komisí. Z čeho lze dovozovat výlučnost postavení PVZP, a. s., se nedozvíme. Z likvidace konkurence a zavedení monopolu? To přece nemůže být myšleno vážně.

Aby toho nebylo málo, obhajoba monopolu tvrdí, že „z územního hlediska je pro vymezení trhu relevantní toliko území ČR, pojistné služby jsou poskytovány právě s ohledem na pobytový status cizinců na území ČR a důležitým atributem tohoto trhu jsou i spotřebitelé, kterými nejsou občané EU, ale pouze cizinci z třetích zemí“. Jednak jde o nepravdivé tvrzení, neboť pojistníkem nemusí být pouze občan třetího státu, jednak i pojistný trh ČR je součástí trhu EU, na kterém platí unijní pravidla a jsou na něm oprávněny působit i pojišťovny z jiných členských států disponující tzv. jednotným evropským pasem. Ten umožňuje provozovat pojišťovací činnost jak na základě práva usazení (pobočky), tak i na základě svobody poskytovat služby. Právě zde je monopolizace daného pojištění flagrantním porušením těchto svobod garantovaných SFEU.

Mohlo by vás zajímat: ČAP podala stížnost k Evropské komisi kvůli monopolu na pojištění cizinců PVZP

Další perlou je tvrzení, podle něhož „nelze s ohledem na oblast úpravy přiznat komplexnímu zdravotnímu pojištění výlučně soukromoprávní charakter ve smyslu smluvní volnosti vztahující se k podstatným náležitostem pojistného vztahu, což má dopady i na jeho vnímání na trhu pojistných produktů a potřebu dostupnosti na trhu EU“. Pár řádků výše se tvrdí, že jde o čistě národní pojištění, což s ohledem na zmiňovanou směrnici 2003/109/ES není pravdivé, a najednou se zde hovoří o potřebě jeho dostupnosti na trhu EU. Taková tvrzení jsou v rozporu se skutečností, jedná se o klasické povinné pojištění, které se obecně řídí tuzemskou soukromoprávní úpravou stejně jako více než 60 jiných povinných pojištění, přičemž zákon o pobytu cizinců pouze stanoví minimální limit pojistného plnění a které zdravotnické služby musí toto pojištění zahrnovat.

Argumentace  obhajitelů monopolu často nabírá formu demagogie. Jak jinak hodnotit výrok, že „vytváření nástrojů, které jsou způsobilé k ochraně zdraví cizinců s dlouhodobým pobytem přispět, je plně souladné s politikou EU a nelze před ochranou lidského zdraví a dostupností zdravotní péče upřednostnit zájem na ochraně vnitřního trhu“ nebo výrok „nahlížení na PVZP, a. s., jako na podnik dle čl. 106 odst. 2 SFEU má za následek, že se nebudou aplikovat pravidla SFEU o hospodářské soutěži“. Přání otcem myšlenky, ale k ničemu takovému zavedením monopolu nedošlo. Stejně tak je úsměvné tvrzení, že „určení přechodné doby, po kterou je pojištění oprávněna sjednávat výlučně PVZP, a. s., nepředstavuje její zvýhodnění z veřejných prostředků, a účinkem uvedeného zásahu do fungování trhu tedy není poskytnout tomuto podniku výhodnější soutěžní postavení oproti konkurenčním podnikům. Jedná se o opatření, které směřuje k naplnění cíle obecného zájmu, tj. garancí ochrany zdraví dlouhodobých rezidentů třetích zemí a jejich přístupu ke zdravotní péči.“

Jakoby zavedením monopolu nedošlo k okamžité likvidaci konkurenčního prostředí a jednoznačnému poškození soutěžitelů na trhu s předmětným pojištěním, který se zde vyvíjel mnoho let a prošel řadou změn, které vedly k jeho kultivaci. Práva konkurentů zaručená jim právní úpravou EU byla zavedením monopolu hrubě pošlapána. A co se týká tolik zmiňované garance ochrany zdraví cizinců, proč pak v právní úpravě chybí zdravotní pojištění dětí cizinců narozených jim při pobytu na našem území, které bylo dohodnuto již před několika lety při přípravě samostatné právní úpravy této oblasti? To se již asi nehodilo.

Mohlo by vás zajímat: Máte slovo: Jeden pojištěný, nebo celá rodina?

O tom, zda zavedením monopolu došlo k nedovolené veřejné podpoře ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, může rozhodnout Evropská komise. Za takovou je označována podpora, která kumulativně splňuje čtyři podmínky, je poskytovaná z veřejných prostředků (1), narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž (2) tím, že zvýhodňuje určité podniky nebo určitá odvětví výroby (3), a ovlivňuje obchod mezi členskými státy EU (4). Naplnění prvního znaku lze spatřovat v propojení veřejnoprávní zdravotní pojišťovny s pojišťovnou soukromou, což je podmínkou pro provozování cestovního zdravotního pojištění v případě povinného komplexního zdravotního pojištění cizince, má se zde využít sítě poskytovatelů zdravotní péče veřejné zdravotní pojišťovny jako mateřské společnosti a navíc, tento má systém sloužit formou dividend k dodatečnému financování veřejného zdravotního pojištění.

Druhý znak je naplněn tím, že se dané pojištění monopolizovalo a ze soutěže vyloučilo jakoukoli pojišťovnu, která by nebyla majetkově a prostřednictvím osob v řídících orgánech propojena s veřejnou zdravotní pojišťovnou. Za naplnění třetího znaku lze považovat to, že se připouští provozování daného pojištění pouze pojišťovnou propojenou s veřejnou zdravotní pojišťovnou, přičemž po dobu 5 let byl zaveden výhradní monopol PVZP, a. s., na dané pojištění, a čtvrtý znak je pak naplněn tím, že uvedené omezující podmínky nedovolují provozování daného pojištění pojišťovnám se sídlem v EU, resp. EHP, které požívají v EU výhody tzv. jednotného evropského pasu, což zakládá i přímý rozpor se směrnicí 2009/138/ES Solventnost II.

Mohlo by vás zajímat: Společnost LIMMIT vstupuje do STAR INSURANCE GROUP

Na co však bylo obhájci monopolu zapomenuto, je rozpor podmínky stanovené v § 180j odst. 6 zákona o pobytu cizinců na území ČR, kdy komplexní cestovní zdravotní pojištění může být sjednáno pouze u pojišťovny oprávněné provozovat toto pojištění na území a jejímž jediným společníkem je zdravotní pojišťovna, s čl. 58 odst. 7 směrnice Solventnost II. Ten členským státům zakazuje pro oznamování přímých nebo nepřímých nabytí hlasovacích práv nebo základního kapitálu orgánům dohledu a pro jejich schvalování těmito orgány stanovit požadavky přísnější, než jsou stanoveny v této směrnici. Tím ale také došlo k narušení svobody pohybu kapitálu a narušení podmínek hospodářské soutěže.

Byl jsem u vzniku PVZP, a. s., a zasazoval jsem se o přenesení soukromého pojištění provozovaného tehdejší VZP na dceřinou společnost. Kritické hlasy poukazovaly na to, že VZP by vzhledem k charakteru své činnosti neměla vlastnit soukromou pojišťovnu. S ohledem na současný stav a jednání PVZP, a. s., se nelze divit tomu, že tato pojišťovna opustila řady ČAP.

Mohlo by vás zajímat: Švýcarsko: Největší obavy jsou z polarizace společnosti

Nakonec je třeba se zmínit i o senátním tisku 166, který má kritizovanou monopolizaci odstranit. Na tomto tisku je vidět, že byl ve spěchu převzat návrh připravený s cílem rychlé reakce na hrozící schválení pozměňovacího návrhu zavádějícího monopol PVZP, a. s. Je v něm řada chyb a nedostatků, které budou muset být napraveny, má-li být návrh schválen. Nejsem však toho názoru, že je pro funkční povinné zdravotní pojištění cizinců nutná rozsáhlá samostatná právní úprava. Právní úprava pojištění obsažená v občanském zákoníku doplněná právní úpravou distribuce pojištění a zajištění dostatečně pokrývá oblast těchto soukromoprávních závazků, a proto menší rozšíření úpravy obsažené v zákonu o pobytu cizinců na území ČR se jeví jako dostatečné pro naplnění povinnosti zdravotního pojištění dlouhodobě pobývajících cizinců podle směrnice 2003/109/ES, obdobně, jako je tomu u jiných směrnic požadujících většinou pojištění odpovědnosti, s výjimkou směrnice 2009/103/ES (motorová směrnice), jejíž charakter takovou rozsáhlejší úpravu vyžaduje.

PhDr. Vladimír Přikryl
Specialista na pojišťovnickou legislativu