Původní cíl výrazně větší harmonizace regulace zprostředkování napříč EU a zásadního posílení ochrany spotřebitele nová směrnice v řadě směrů nenaplňuje. S ohledem na rozdílnou situaci na jednotlivých trzích a riziko nadměrné regulace je to ale zřejmě dobře. Pokud bychom chtěli srovnat délku jednání a výsledky, nabízí se příměr, že „hora porodila myš“. Nicméně důkladnější analýza vede k jinému pohledu: směrnice přináší některé zásadní novinky a ďábel bude v její interpretaci, transpozici do místního práva a v prováděcích předpisech, takže můžeme být ještě překvapeni.
Odměňování
Směrnice požaduje pouze zveřejnit „povahu odměny obdržené za pojistnou smlouvu“, což se nejeví jako zásadní regulace. Mnohem významnější může být obecný princip v článku 17, odst. 3, že distributoři nesmějí být „odměňováni způsobem, který by byl v rozporu s jejich povinností jednat v nejlepším zájmu svých zákazníků“ a nesmějí „zavést žádný mechanismus, který by mohl formou odměn, prodejních cílů či jiným způsobem distributora (…) motivovat k tomu, aby zákazníkům doporučovali konkrétní pojistný produkt, pokud by tento distributor pojištění mohl nabídnout i jiný pojistný produkt, který by lépe odpovídal potřebám daného zákazníka.“ Jsem velice zvědav, jak se tato ustanovení budou aplikovat v praxi a jak distributoři splnění prokážou.
Informační požadavky
Směrnice zavádí další informační požadavky, převážně obecné. Poněkud nejasné jsou důvody speciálních ustanovení pro pojistné produkty s investiční složkou, kde jsou informační povinnosti již rozsáhle upraveny nedávno přijatým Nařízením o sděleních klíčových informací týkajících se strukturovaných retailových investičních produktů a pojistných produktů s investiční složkou (PRIIPs). Větší logiku mohou dávat zjednodušené informace u neživotního pojištění ve formě Informačního dokumentu o pojistném produktu. Zkušenosti z různých trhů ovšem ukazují, že přímý dopad informačních opatření na jednotlivého zákazníka se nedá přeceňovat, protože zákazníci typicky informacím nerozumějí.
Čtěte také: Směrnice IDD je tu. Co přinese distributorům pojištění?
Skupiny distributorů
Směrnice zavádí tři skupiny distributorů: samotné pojišťovny (a zajišťovny), dále zprostředkovatele pojištění a zprostředkovatele doplňkového pojištění (kteří nabízejí pojištění jen jako doplněk ke zboží nebo službě). Na poslední skupinu, kam mohou patřit například půjčovny automobilů nebo cestovní kanceláře, jsou měkčí požadavky. Z regulace jsou přitom zcela vyňata doplňková pojištění jednoduchého typu do 600 EUR ročně, například pojištění k cestě vlakem, členství ve sportovním klubu nebo k sezónnímu divadelnímu předplatnému. Výše uvedené tři skupiny distributorů nicméně nijak neřeší kategorizaci zprostředkovatelů diskutovanou na českém trhu (5 stávajících kategorií PA, PM, VPA, VPZ a PPZ, případně 2 nově navržené kategorie z novely zákona 38 samostatný zprostředkovatel a vázaný zástupce). Směrnice se vztahuje i na internetové srovnávače s možností byť i nepřímého sjednání smlouvy.
Registrace a kvalifikace distributorů
Registrace a kvalifikace distributorů: Směrnice upravuje odbornou způsobilost, bezúhonnost, povinné pojištění odpovědnosti a požaduje mimo jiné odbornou přípravu či rozvoj v rozsahu alespoň 15 hodin ročně. Řada dalších opatření (např. povinnost dostatečných finančních prostředků či oddělených zákaznických účtů) je ponechána na členských státech. Splnění podmínek registrace se bude pravidelně přezkoumávat a v případě neplnění budou zprostředkovatelé z registru vymazáni. Snad i u nás konečně dojde k výraznému pročištění „zaneseného“ registru 151 977 pojišťovacích zprostředkovatelů.
Vázaný prodej produktů
U pojištění, které jsou doplňkem nepojistného zboží či služby, musí být toto nepojistné zboží či služba nabídnuta i k oddělenému nákupu (s určitými výjimkami včetně hypotečních úvěrů); EIOPA nebo členské státy mohou stanovit i přísnější opatření. Nijak se však neomezuje balíčkování pojistných produktů, například pojištění více různých rizik.
Závěr
- Směrnice je poměrně složitá a přináší více principů než pravidel (spíše principle-based než rule-based regulace).
- České republice je ponechán velký prostor na lokální regulaci, takže zásadní bude transpozice do novely našeho zákona 38.
- Velký prostor mohou mít regulátoři (EIOPA i ČNB), zejména při interpretaci principů.
Autor: Karel Veselý
Ředitel poradenských služeb pro pojišťovnictví
Deloitte Advisory
Komentáře
Přidat komentář