V připomínkovém řízení k němu byla uplatněna řada kritických připomínek. Vyřízení připomínek se protáhlo, jelikož bylo dosti komplikované i vzhledem k protichůdným názorům různých zájmových skupin. Nicméně koncem června 2018 návrh schválila Spolková vláda.
Obecná charakteristika návrhu nařízení
Návrh nařízení předložilo vládě Spolkové ministerstvo hospodářství a energetiky. Oproti zatím platnému nařízení obsahuje řadu změn a doplňků. Podrobněji je upraven především povolovací režim a postup při registraci. Byly doplněny například některé nové povinnosti týkající se pravidelného dalšího vzdělávání v rozsahu 15 hodin v kalendářním roce. Je zahrnuta též povinnost příslušných osob provozujících předmětnou živnost, aby se zúčastnily mimosoudního řešení sporů.
Spolková vláda návrh postoupila k posouzení Spolkovému sněmu, který si ve výše uvedeném zákoně zajistil, že mu musí být návrh nařízení předložen k posouzení, přičemž jej může změnit nebo odmítnout. Navíc se vyžaduje i souhlas Spolkové rady.
Mohlo by vás zajímat: Smart Underwriting: Stačí 4+2 otázky na zdraví k nacenění rizika?
Odborná způsobilost
Dalším vzděláváním v rozsahu 15 hodin ročně si mají pojišťovací zprostředkovatelé zajistit udržení odborné způsobilosti. Podle návrhu nařízení může být další vzdělávání prováděno prezenční formou, samostudiem, prostřednictvím interních opatření osob provozujících předmětnou živnost, nebo v jiné vhodné formě. V případě využívání samostudia musí poskytovatel dalšího vzdělávání zabezpečit prokazatelnou kontrolu výsledků (úspěchu) studia.
Také získání určité odborné kvalifikace na základě odborné zkoušky bude uznáváno jako další vzdělávání. Doklady a podklady týkající se dalšího vzdělávání musí být pět let uchovávány na trvalém nosiči. Návrh nařízení má dvě přílohy. V první příloze jsou vymezeny požadavky na kvalitu opatření v oblasti dalšího vzdělávání a druhá příloha obsahuje formulář ohledně splnění závazku dalšího vzdělávání.
Mohlo by vás zajímat: PEPP: Penze budoucnosti, či další „unisex“?
Informace o povaze odměny
V návrhu nařízení je stanoveno, které informace musí pojišťovací zprostředkovatel poskytnout pojistníkovi. K nim patří rovněž povaha, ale nikoli výše odměny, kterou zprostředkovatel obdrží v souvislosti se zprostředkováním. Klient musí dostat též informaci, zda musí odměnu zaplatit přímo, nebo zda je provize či jiný druh odměny obsažen v pojistném. Zprostředkovatel musí současně podat informace o různých peněžitých a nepeněžitých výhodách a adresu smírčího orgánu, kterému může být předložen spor mezi pojišťovacím zprostředkovatelem a pojistníkem.
Evropská komise musí do 23. února 2021 předložit Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování čl. 1 směrnice 2016/97/EU o distribuci pojištění, tj. o uplatňování pravidel týkajících se přístupu k distribuci a pojištění a zajištění v EU. V této souvislosti chce Spolková vláda provést vlastní vyhodnocení, přičemž se hodlá zaměřit i na účinnost úřední kontroly dodržování povinností v oblasti dalšího vzdělávání.
Mohlo by vás zajímat: Sloupek Kateřiny Lhotské: O opisování
Vezmeme-li v úvahu, že členské státy EU měly po změně termínu transpozice IDD směrnicí 2018/411/EU ze dne 19. března 2018 povinnost do 1. července 2018 přijmout a zveřejnit právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí IDD, tak je zřejmé, že ani v Německu nebyl tento posunutý termín dodržen.
Výše uvedená stručná informace o obsahu německého návrhu prováděcího nařízení k zákonu, kterým se implementuje směrnice o distribuci pojištění, neumožňuje nějaké hlubší porovnání relevantních českých a německých právních předpisů. Jedno je ale zřejmé. V Německu se navrhuje zasadit informační povinnosti poskytované distributorem pojištění klientovi do nařízení, kdežto v ČR jsou tyto povinnosti stanoveny přímo v zákoně o distribuci pojištění a zajištění.
Komentáře
Přidat komentář