„Prezident republiky podepíše zákon snad někdy v srpnu. Na přelomu srpna a září by se zákon mohl objevit ve Sbírce zákonů a 1. den čtvrtého kalendářního měsíce po vyhlášení ve Sbírce začne jeho účinnost. Tedy se dostáváme k 1. prosinci, nebo 1. lednu příštího roku,“ řekl na konferenci společnosti Deloitte k IDD specialista Ministerstva financí Milan Indra,
Důvodem předložení návrhu zákona je transpozice směrnice IDD. Vzhledem k tomu, že tato směrnice již neupravuje pouze zprostředkování pojištění, ale rozšiřuje svou působnost nově i na poskytování pojištění pojišťovnou prostřednictvím jejích zaměstnanců a dále obsahuje řadu koncepčních změn, byl navržen zcela nový zákon o distribuci pojištění a zajištění a současně se ruší stávající zákon 38 o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí.
Nad rámec cílů určených směrnicí o distribuci pojištění se návrh zákona zaměřuje také na dosažení jednotného přístupu k regulaci distribuce na finančním trhu v ČR jako celku. Stejně upravené instituty a procesy v sektorech spotřebitelských úvěrů, pojišťovnictví a na kapitálovém trhu by měly zpřehlednit právní řád, zefektivnit výkon povolovacích a dohledových činností a snížit náklady osobám, které na finančním trhu podnikají.
Mohlo by vás zajímat: Podcast: IDD všude, kam se podíváš
Během projednávání zákona v Senátu shrnula jeho smysl ministryně financí Alena Schillerová. „Návrh zákona o distribuci pojištění a zajištění představuje transpoziční normu, kterou se do našeho právního řádu implementuje evropská směrnice o distribuci pojištění. Současně ale chceme touto novou právní úpravou reagovat i na řadu konkrétních a dlouhodobých problémů na tuzemském pojišťovacím trhu. Řešíme zde především problém poškozování klientů sjednáváním nevýhodných pojistných produktů, problém nízké kvalifikace distributorů pojištění a v neposlední řadě také to, že orgán dohledu, tedy ČNB, v současnosti nemá k dispozici dostatečně účinné preventivní ani sankční nástroje, jak na tuto situaci reagovat. Když to tedy shrnu, tak hlavními cíli zákona jsou ochrana spotřebitele a náprava reputace pojišťovnictví coby důležité součásti finančního trhu a ekonomiky.“
Senátor za ODS Miloš Vystrčil nové legislativě vyčetl, že nedodržuje principy proporcionality a že drobné zprostředkovatele nutí ZDP nově k úhradě zbytečných finančních prostředků jinak nebudou moci vykonávat svoji praxi. Kritizoval také obrovskou administrativně a byrokratickou zátěž, kterou nový zákon přinese. Senátor dále vyčetl ČNB, že porušovala zákon, když nechala registr zprostředkovatelů narůst až na číslo 150 000. „Tam zřejmě sedí úředník A a ten do registru zanese, že pojišťovna napsala, že pojišťovací zprostředkovatel skončil, ukončil činnost. Ale už tam není úředník B, který by následně řekl: Aha, platí § 17 odst. 1 písm. e. Registrovaná osoba neprovozuje činnost pojišťovacího zprostředkovatele nebo samostatného likvidátora pojistných smluv nejméně po dobu 24 po sobě jdoucích kalendářních měsíců. Čili já bych měl podle odst. 1 svým rozhodnutím zápis v registru zrušit. Neděje se tak. Takže ČNB porušuje zákon a ministerstvo financí to zřejmě neví,“ řekl senátor za ODS Miloš Vystrčil.
Mohlo by vás zajímat: Sloupek Kateřiny Lhotské: Průzkum plný otazníků
„Ministerstvo financí nedohlíží nad ČNB. Nemá žádnou kompetenci dohledovou a maximálně s ní spolupracuje na tvorbě legislativy, za kterou zodpovídá. Jeden ze základních nástrojů jak registr odplevelit, protože ČNB deklaruje, že není schopna bez tohoto nového zákona tyto mrtvé duše vyčistit, je příslušný roční poplatek. Kdo jej zaplatí, tak jasně vyšle signál o tom, že danou činnost vykonává. Jinak by zřejmě nemělo smysl ho platit. Poplatky vstupní, tzn. pro toho, kdo začíná podnikat, jsou 10 000 Kč pro samostatné zprostředkovatele, 2000 Kč pro tzv. vázané zástupce. Pokud jenom obnovuje činnost podle tohoto nového zákona, tak je to 5000 Kč pro samostatného zprostředkovatele a 1000 Kč u vázaného zástupce. Samozřejmě, že pamatujeme i na to, že bude docházet k přeregistracím, a v tomto případě se v prvním roce přeregistrace poplatek neplatí. Celkově se domnívám, že to nejsou částky nijak likvidační,“ oponovala senátoru Vystrčilovi ministryně financí Alena Schillerová.
Senátor za STAN Jan Horník představil pozměňovací návrhy, které by významně upravily dohodnutou podobu zákona, tak jak přišel z Poslanecké sněmovny. Navrhoval například, aby: „Osvědčením o úspěšném vykonání odborné zkoušky, odborné znalosti a dovednosti pro distribuci pojištění podle § 56 odst. 3) tohoto zákona se neprokazují osoby, které ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona nepřetržitě alespoň po dobu 3 let poskytovaly nebo zprostředkovávaly pojištění nebo zajištění, nebo se jako pracovníci osoby oprávněné distribuovat pojištění nebo zajištění přímo podílely na distribuci pojištění nebo zajištění nebo byly za distribuci pojištění nebo zajištění odpovědné.“
Na jeho pozměňovací návrhy obratem reagovala Alena Schillerová. „Pozměňovací návrhy senátora Horníka nás vracejí do doby nepřehlednosti, chtějí zabránit České národní bance transparentně sledovat a kontrolovat zprostředkovatele, a tak ochraňovat spotřebitele. Lidé se v této problematice neorientují. A to i někteří senátoři. Je tak důležité, aby Česká národní banka kontrolovala zprostředkovatele tím, že budou přezkušováni. To bylo smyslem této komplexní úpravy.“
Stenozáznam z jednání Senátu ZDE
Návrh zákona se tedy zaměřuje na sjednocení regulatorních principů a ochrany spotřebitele napříč finančním trhem, zajištění stejné úrovně ochrany spotřebitele pro různé způsoby distribuce, posílení důrazu na srozumitelnost a srovnatelnost informací o finančních produktech (zejména pak informací o nákladech životního pojištění) a zvýšení nároků na profesionalitu osob působících při distribuci pojištění a zajištění.
Ekonomové se však obávají, aby povinnosti vyplývající z nové legislativy nezahltily klienta množstvím informací, které nebude číst. Na nedávné konferenci IDD se k tomu vyjádřil člen bankovní rady ČNB Tomáš Nidetzký. „Směrnici IDD charakterizuje fakt, že se snaží vyrovnat informační asymetrii a dodává klientům spoustu informací, aby mohli udělat to správné obchodní rozhodnutí. Nejsem si však úplně jistý, jestli, když na klienta nahrneme všechny ty povinné informace, je dokáže vůbec pobrat a pochopit. Všechno je to o úrovni finančního vzdělání daného spotřebitele, neexistuje rovnítko mezi množstvím transparentních informací a jejich srozumitelností. A právě co se pochopení těchto informací týče, tak jsem přesvědčen, že z nich klienti chtě nechtě musí být zcela bezradní.“
Mohlo by vás zajímat: oPojištění slaví 10 let. Jaká je jeho role podle zakladatele Ivana Špirakuse?
Na celkový smysl regulace se podíval Karel Veselý ze společnosti Deloitte. „Jak je dnes na evropském poli trendem, tak směrnice IDD neobsahuje jasně daná pravidla, ale principy. Ten důvod je poměrně jasný. I když jsou pravidla jasná a srozumitelná, tak se dají snadno formálně obcházet. Principy jsou naopak záludné v tom, že je nejprve zapotřebí je vyložit. A tento výklad si provedou nejen všichni hráči na trhu, ale také orgán dohledu. A když dojde ke sporu, tak si pak výklad udělá soud. A v tomto duchu už pak nic obcházet nelze.“
Komentáře
Přidat komentář