Světová ekonomika se vlivem pandemie v roce 2020 prudce propadla. Většina zemí se s ní nadále potýká a k plnému zotavení ekonomik a zahájení normalizace jejich hospodářských politik tak převážně dojde až v roce 2022. Rychlejší oživování a dřívější zahájení normalizace hospodářských politik lze očekávat u zemí s vyšší proočkovaností. Zavedená fiskální stabilizační opatření a velmi příznivé globální finanční podmínky vedly v roce 2020 ve většině ekonomik k nárůstu zadluženosti soukromého i veřejného sektoru. Některé země již mají významně zúžený fiskální prostor pro reakci na další potenciální nepříznivé šoky. Navíc možné zpřísňování globálních finančních podmínek, ať už z důvodu návratu stlačené rizikové prémie k běžným úrovním či zesílených inflačních očekávání, představuje riziko rychlého navyšování nákladů na obsluhu dluhu veřejného, ale i soukromého sek-toru. Riziko nárůstu dluhové služby v podmínkách zvýšené zadluženosti může vést ke zhoršování ratingových hodnocení zemí, zvyšování míry selhání domácností a nefinančních podniků či ke zvýšené volatilitě na finančních trzích. Uvolněná měnová politika centrálních bank doposud odsouvá naplnění tohoto scénáře, což však dále přispívá k akumulaci rizik v podobě nárůstu cen aktiv nad jejich fundamentální úrovně.
Mohlo by vás zajímat: Tomáš Síkora: CreaSoft vytvořil první srovnávač životního pojištění v Česku
Po propadu domácí ekonomiky v průběhu roku 2020 se podle prognózy ČNB očekává v roce 2021 mírné zvýšení ekonomické aktivity. Zhruba od poloviny roku 2021 je očekáván postupný nárůst měnověpolitických sazeb. Značnou část negativních dopadů pandemie v ČR doposud absorboval veřejný sektor, jehož dluh narostl. Zmírnit nepříznivé ekonomické podmínky snížením nákladů za externí financování soukromého i veřejného sektoru pomohla i uvolněná měnová politika ČNB. Ceny rezidenčních nemovitostí zejména ve druhé polovině roku 2020 a v prvním čtvrtletí roku 2021 rychle rostly. Dále se tak snížila cenová dostupnost bydlení pro většinu domácností. Nepříznivý ekonomický vývoj v roce 2020 a na počátku roku 2021 měl negativní dopad především na ziskovost podniků a na jejich investiční aktivitu. Zejména v odvětvích bezprostředně zasažených pandemii vzrostla míra selhání úvěrů podnikového sektoru. V následujícím období lze ještě předpokládat její pokračující mírný nárůst, přičemž skutečný rozsah materializace úvěrových rizik bude ovlivněn dalším průběhem pandemie a strategií rušení podpůrných hospodářských opatření.
Mohlo by vás zajímat: Pojistný obzor: Novela AML zákona s dopadem na pojišťovnictví
Bilanční sumy segmentů finančního sektoru v roce 2020 převážně rostly
Bilanční suma všech segmentů finančního sektoru vyjma nebankovních poskytovatelů financování aktiv (NPFA) v roce 2020 vzrostla. Celková aktiva finančního sektoru se zvýšila o 5 % na 10,1 bil. Kč (178 % HDP, v eurozóně 689 % ke konci roku 2019). Bankovní sektor, který představuje téměř 80 % aktiv finančního sektoru, zaznamenal nejvyšší nárůst v absolutním vyjádření (o 418 mld. Kč, resp. o 5,5 %).
Celková aktiva bankovního sektoru se zvýšila zejména vlivem růstu objemu držených vládních dluhopisů (meziročně o 300 mld. Kč) a úvěrů domácnostem (o 116 mld. Kč).
Nejrychlejší meziroční tempo růstu aktiv zaznamenaly penzijní fondy (o 34 mld. Kč, resp. o 6,8 %) a zejména investiční fondy (o 56 mld. Kč, resp. o 9,1 %), jejichž bilanční suma rostla především v druhé polovině roku 2020. Mírný meziroční nárůst zaznamenal sektor pojišťoven (meziročně o 6 mld. Kč, resp. o 1,3 %). Naopak bilanční suma NPFA po čtyřech letech růstu klesla (o 20 mld. Kč, resp. o 4,7 %).
Zátěžový test pojišťovacího sektoru
Pro zhodnocení odolnosti vybraných sektorů byly provedeny zátěžové testy, které již tradičně využily Základní a Nepříznivý scénář ekonomického vývoje. Základní scénář představuje postupný návrat ekonomiky k předpandemické úrovni, zatímco Nepříznivý scénář předpokládá přetrvávání útlumu ekonomiky v důsledku prodlužující se pandemie.
Makrozátěžový test domácího pojišťovacího sektoru hodnotil jeho odolnost vůči solventnostní a likviditní zátěži.
Test pojišťoven[1] vycházel z bilancí pojišťoven podle legislativního rámce Solventnost II k 31. prosinci 2020. V testu bylo zahrnuto 22 domácích pojišťoven, které svým podílem na čistém předepsaném pojistném v roce 2020 představovaly 85 % trhu životního pojištění a 92 % trhu neživotního pojištění.[2]
V testu byl na základě dvou scénářů modelován ve čtvrtletní periodicitě po dobu tří let dynamický vývoj solventnostní bilance a hospodářského výsledku pojišťoven.
Položky bilance a hospodářského výsledku byly ovlivněny vývojem cen investičních aktiv pojišťoven, postupným dožíváním pojistných smluv, upisováním nových smluv, splácením dluhových cenných papírů držených pojišťovnami, vývojem ziskovosti a rozdělováním zisků v podobě dividend. Výstupem testu bylo zhodnocení agregátní odolnosti sektoru.
Pro hodnocení odolnosti vůči solventnostní zátěži byl sledován vývoj solventnostního kapitálového poměru (poměr použitelného kapitálu a solventnostního kapitálového požadavku), který jsou pojišťovny povinny udržovat nad úrovní 100 %. Test rovněž hodnotil vývoj čistých peněžních toků souvisejících s investičními aktivy drženými pojišťovnou a s poskytovanými pojistnými produkty. Sledoval, nakolik peněžní přítoky pokrývají odtoky a v jakém rozsahu budou pojišťovny v případě čistých odtoků přistupovat k výprodeji investičních aktiv. Test neuvažoval změnu hodnoty solventnostního kapitálového požadavku oproti hodnotě k počátku testu.[3]
Z uvažovaných scénářů vývoje jsou pro makrozátěžový test pojišťoven klíčové předpoklady ohledně vývoje ve třech oblastech. Za prvé, vývoj bezrizikových úrokových sazeb ovlivňuje hodnotu závazků pojišťoven prostřednictvím změn diskontních sazeb.[4] Tento vývoj je odvozen od dynamiky měnověpolitických sazeb a sazeb úrokových swapů. V Základním scénáři bezrizikové úrokové sazby rostou v souladu s postupnou normalizací měnové politiky a růstem krátkodobých úrokových sazeb (Graf II.23C). V Nepříznivém scénáři by došlo nejprve k poklesu bezrizikových úrokových sazeb směrem k nulové úrovni, ve třetím roce scénáře nicméně rovněž začínají opětovně narůstat. Za druhé, vývoj cen investičních aktiv – akcií, dluhopisů, nemovitostí, podílů v investičních fondech a finančních derivátů – určuje dopad tržního rizika na bilanci pojišťoven.[5]
Mohlo by vás zajímat: Sloupek Kateřiny Lhotské: „Ochranošmejdi“ opět útočí. Cílem je životní pojištění
V Základním scénáři je předpokládán v závislosti na zemi emitenta mírný růst cen akcií (americké akcie +6 % k 31. prosinci 2023) či jejich pokles (ostatní země, nejvyšší míra poklesu -8 % oproti výchozí úrovni). Rovněž je uvažován mírný růst úvěrových rizikových prémií korporátních dluhopisů a zahraničních státních dluhopisů zejména v roce 2021 (o 0–80 b. b. v závislosti na ratingu a době do splatnosti dluhopisu). Výnosy českých státních dluhopisů se v Základním scénáři vyvíjí přibližně v souladu s vývojem měnověpolitických sazeb. Dle Nepříznivého scénáře by došlo v roce 2021 ke značnému propadu cen akcií (-45 % pro americké akcie, -15 % až -20 % pro evropské akcie a -54 % pro ostatní země) a skokovému nárůstu rizikových prémií korporátních dluhopisů (více než 500 b. b. pro dluhopisy se spekulativním ratingem).
V dalších letech by došlo k mírné korekci tohoto nepříznivého vývoje, nicméně ke konci roku 2023 by ceny stále nedosahovaly výchozích hodnot. Výnosy českých státních dluhopisů by v Nepříznivém scénáři rostly nejprve vlivem zvýšení rizikových prémií a ve třetím roce scénáře i vlivem růstu bezrizikových výnosů.
Třetí oblast scénářů zahrnuje pojistné proměnné. Vývoj pojistného a nákladů na pojistná plnění v neživotním pojištění odráží v Základním i Nepříznivém scénáři vývoj HDP.[6] U odvětví zasažených pandemií (zejm. pojištění léčebných výloh a pojištění úvěru a záruky) byl navíc v Základním scénáři zohledněn očekávaný postupný návrat hodnot k předpandemickým úrovním, zatímco v případě Nepříznivého scénáře by v těchto odvětvích pokračoval nepříznivý vývoj.
Dle Nepříznivého scénáře by navíc došlo k nárůstu míry výpovědí ze smluv životního pojištění v návaznosti na vývoj HDP, což odráží uvažovanou finanční tíseň části domácností. Průměrně by dodatečná roční míra výpovědí v životním pojištění nad úroveň výpovědí původně očekávaných pojišťovnami činila 7,3 % v každém roce scénáře. Dopad dodatečných výpovědí smluv životního pojištění byl vyhodnocován pouze z pohledu likviditní pozice pojišťoven, vliv tohoto šoku na kapitálovou pozici pojišťoven nebyl uvažován. Oba scénáře uvažují obdobnou dividendovou politiku jako v případě dividend ze zisků dosažených v letech 2017 a 2018.
Mohlo by vás zajímat: Martin Diviš: Lidé a svoboda. Tyto dva faktory určují samu podstatu Kooperativy
Na tříletém horizontu nedošlo k ohrožení agregátní odolnosti pojišťovacího sektoru
Při naplnění Základního scénáře solventnostní kapitálový poměr vzroste z výchozí hodnoty 252 % až na hodnotu 262 % k 31. prosinci 2023. V případě Nepříznivého scénáře by došlo k poklesu poměru na 224 % k 30. září 2021 a následnému opětovnému růstu k hodnotě 234 % k 31. prosinci 2023. V obou případech by tak agregátní solventnostní kapitálový poměr zůstával vysoko nad regulatorní hranicí 100 %.
V případě Nepříznivého scénáře by agregátní solventnostní poměr nejvíce poklesl přibližně na úroveň z 31. prosince 2019. Skutečný nárůst poměru z roku 2020, k němuž přispělo nevyplácení dividend pojišťoven a dobrá výkonnost některých odvětví neživotního pojištění, by tak pokryl uvažovaný dopad nepříznivého vývoje. Značné rozdíly v dopadu pandemie na solventnost a ziskovost jednotlivých pojišťoven pozorované v roce 2020 v závislosti na jejich specializaci dle pojistných odvětví (část III.3 a ZFS 2019/2020) se však promítly rovněž do výsledků v zátěžovém testu. U jedné z testovaných pojišťoven by v případě Nepříznivého scénáře nedosahoval solventnostní kapitálový poměr regulatorního limitu 100 % po celý horizont scénáře. Velikost její kapitálové nedostatečnosti by však byla v počátku spíše menší, ke konci roku 2021 by dosahovala 69 mil. Kč a dále by postupně rostla na 222 mil. Kč.
Mohlo by vás zajímat: Claudie Maříková: Klienti se o sjednané pojištění více zajímají
Pokles solventnostního kapitálového poměru v roce 2021 v případě Nepříznivého scénáře by byl způsoben zejména snížením hodnoty držených akcií, dluhopisů a podílů v investičních fondech.[7] Jejich příspěvek ke změně solventnostního kapitálového poměru v daném roce by činil 67 p. b. Část uvedeného poklesu by se nicméně týkala produktů životního pojištění vázaných na hodnotu investičního indexu nebo fondu, u kterého je nositelem investičního rizika pojistník. Adekvátně by se tedy snížila i hodnota pojistných závazků, což by významně kompenzovalo dopad poklesu cen investičních aktiv.
Významným zdrojem odolnosti pojišťoven v prvním roce Nepříznivého scénáře by byly zisky z produktů neživotního pojištění, které by rovněž přispěly ke zmírnění poklesu solventnostního kapitálového poměru. Podobně i dopad změn bezrizikových úrokových sazeb by byl v Nepříznivém scénáři kladný i bez zohlednění absorpční schopnosti technických rezerv, což by odráželo využití koeficientu volatility některými pojišťovnami a odlišnou průměrnou duraci aktiv a závazků.
V letech 2022–2023 by v Nepříznivém scénáři byl dopad tržních rizik již převážně kladný, opětovný růst solventnostního kapitálového poměru by byl podpořen nadále mírně ziskovým neživotním pojištěním a posunem bezrizikových úrokových sazeb a naopak zpomalován zvýšenou výplatou dividend.
Pojišťovny v Základním scénáři ve velké míře pokryjí peněžní odtoky z pojistně-technické činnosti a vyplácených dividend peněžními přítoky v podobě přijatého pojistného, splatných kuponů a jistin dluhopisů a dalších příjmů z investičních aktiv. Potřeba získat dodatečnou likviditu prostřednictvím prodejů aktiv[8] za účelem krytí peněžních odtoků tak nepřesáhne v žádném čtvrtletí 2 mld. Kč.
V případě Nepříznivého scénáře by nicméně došlo k poklesu čistých příjmů z produktů neživotního pojištění i z investičních aktiv a naopak nárůstu odtoků vlivem nárůstu výpovědí smluv životního pojištění. Nejvyšší agregátní objem nedostatku přítoků by v posledním čtvrtletí roku 2021 dosahoval téměř 5 mld. Kč a celkový objem na horizontu testu by činil 18 mld. Kč. Pojišťovny by za účelem získání dodatečné likvidity v tomto objemu přistoupily k prodejům držených aktiv.
Mohlo by vás zajímat: 1Q 2021: Talanx má čistý zisk +24,5 %. Zurich obhájil silnou kapitálovou pozici
Uvedený objem by nepředstavoval pro pojišťovny významné likviditní riziko, jelikož pojišťovny by na horizontu testu držely české státní dluhopisy v celkové hodnotě 96 mld. Kč[9], které by mohly prodat na sekundárním trhu nebo využít jako zástavu pro získání finančních zdrojů.[10] Pojišťovny by nicméně mohly přispět k dočasnému zvýšení volatility na trhu českých státních dluhopisů v případě, kdy by reagovaly na nedostatek likvidity převážně prostřednictvím výprodejů českých státních dluhopisů a k těmto výprodejům by přistoupilo více pojišťoven v relativně krátkém časovém úseku.[11] Zejména v případě souběhu s tržní nejistotou, zvýšenou emisní aktivitou vlády uvažovanou v Nepříznivém scénáři a výprodeji i ze strany dalších institucionálních investorů by pojišťovny mohly dílčím způsobem přispívat k systémovému riziku prostřednictvím nepřímé propojenosti skrze trh českých státních dluhopisů.
[1] ČNB v roce 2021 provádí rovněž dohledový („bottom-up“) zátěžový test vybraných pojišťoven, jehož výsledky budou publikovány v posledním čtvrtletí roku 2021.
[2] Do makrozátěžového testu nebyly zahrnuty pobočky zahraničních pojišťoven.
[3] Solventnostní kapitálový požadavek by spíše klesal, což by výsledky testu vylepšovalo. Test obdobně jako v předchozích letech pro zjednodušení dále neuvažoval vliv změny měnového kurzu. Výsledky dohledových zátěžových testů i objem kapitálového požadavku k měnovému riziku totiž naznačují, že pojišťovny jsou proti pohybu měnového kurzu do značné míry zajištěny. Test rovněž využívá řadu dalších zjednodušujících předpokladů, které jsou detailně popsány v metodice makrozátěžového testu pojišťoven.
[4] V testu jsou pojistně-technické rezervy počítány prostřednictvím diskontování původně očekávaných budoucích peněžních toků změněnými diskontními sazbami, které odráží posuny bezrizikových výnosových křivek dle scénářů. Tento způsob výpočtu dopadu změny bezrizikových výnosových křivek je zjednodušený, neboť zanedbává absorpční schopnost technických rezerv reagovat na změny výnosových křivek (např. prostřednictvím snížení původně očekávaných výplat podílů na investičních výnosech klientům). Představuje proto spíše horní hranici dopadu změny výnosových křivek na výši technických rezerv.
[5] Test zohledňuje, že v případě pojistných produktů, kde nese investiční riziko pojistník, se dopad tržních rizik na hodnotu investičních aktiv adekvátně odráží ve změně závazků z těchto produktů. Test rovněž zohledňuje možnost pojišťoven aplikovat tzv. koeficient volatility, který umožňuje částečně promítnout zvýšenou volatilitu cen investičních aktiv do diskontních sazeb využívaných pro výpočet hodnoty závazků.
[6] Koeficienty závislosti změny hodnoty pojistných proměnných a změny HDP jsou nastaveny dle jednotlivých odvětví neživotního pojištění v rozmezí 0,7–1,5 a jsou převzaty z publikace Hodula, M., Janků, J., Časta, M., Kučera, A. (2020): On the Determinants of Life and Non-Life Insurance Premiums. ČNB WP 08/2020.
[7] V letošním testu bylo poprvé využito propojení zátěžového testu investičních fondů a pojišťoven. Vývoj hodnoty pojišťovnami držených podílů v těch domácích investičních fondech, které byly zároveň předmětem makrozátěžového testu investičních fondů, byl v Základním i Nepříznivém scénáři určen přímo výsledky testu investičních fondů. Jednalo se o podíly v hodnotě 64,5 mld. Kč k 31. prosinci 2020, což představovalo 92 % všech podílů v investičních fondech držených testovanými pojišťovnami a 17 % jejich celkových investičních aktiv.
[8] Kromě přímých prodejů mohou pojišťovny získat dodatečnou likviditu prostřednictvím zajištěného financování v podobě repo operací, tj. prodejů aktiv se současným závazkem budoucího zpětného odkupu.
[9] Test nepředpokládá reinvestice splatných kuponů a jistin z dluhopisů. V případě zohlednění reinvestic by byl objem likviditního nedostatku vyšší, vyšší by však byl rovněž objem držených státních dluhopisů využitelných pro získání dodatečné likvidity.
[10] Silnou odolnost domácích pojišťoven vůči případné likviditní zátěži potvrzuje rovněž to, že pojišťovny nevyužily od května 2020 dodávací operace ČNB
[11] Tomu do určité míry brání zavedené dodávací operace ČNB, jejichž cílem je mimo jiné podpořit hladké fungování trhu se státními dluhopisy.
Komentáře
Přidat komentář