Vždyť přece létat je tak snadné...
Člověk odjakživa záviděl ptákům a legendy nám říkají, jak se lidé už v dávných dobách snažili vyrobit si křídla.
Osobně nejvíce miluju pověst o jistém Vítu Fučíkovi z Jižních Čech, patrně ševci, který byl asi hubený, neboť měl přízvisko Kudlička. Tento šikulka si sestrojil cosi, co bychom dnes připodobnili k Rogalovu křídlu, vespod připevnil měchýře, které naplnil bahenním plynem z nedalekých močálů. Legenda říká, že nejenže uskutečnil řadu povedených vzletů, ale prý dokonce létat se svými výrobky na trh až do Vodňan, což bylo několik kilometrů od vsi, kde žil...
Moderní doba umožnila člověku vzlétnout - nejprve na přístrojích lehčích než vzduch a poté díky pečlivé přípravě bratří Wrightů z USA nakonec i na létajícím aparátu, který byl těžší než vzduch, byl opatřen motorem (o výkonu plných 12 koňských sil - co tomu říkáte, majitelé luxusních vozů s výkonem až třicetinásobným?) a dokázal létat dlouhé vteřiny a poté minuty, desítky minut, poté zatáčet, nakonec nést pasažéry a posléze (jak jinak) začít sloužit i pro vojenské účely.
Létej co nejpomaleji
Dosti úvah. Dnes si může létající aparát zakoupit doslova každý, ať hotový, jen létat, ale i ve stavebnici nebo si jej v garáži postavit sám podle výkresů. Má to háček. I když provozování letounů vyžaduje jisté odborné zkoušky, přece jen platí to, co říkal můj přítel dopravní pilot: "Ve vzduchu nejsou trámy a žádné letadlo nemá za letu brzdu!" A dodával, že ten, kdo poslechne maminku v tomto jediném případě, je blázen. Maminky prý pilotům radí: "Létej co nejníž a co nejpomaleji!"
Nízko jsou bohužel vršky, kopce a hory, ale i stožáry a lana vysokého napětí. A kdo letí pomalu, ztratí to nejdůležitější - vztlak, který jej drží ve vzduchu, letadlo se propadne a pokud je nízko, už jej většinou nelze zabrzdit či chytit se nějakého pomyslného záchranného trámu.
Snažil se podlétnout elekrické vedení
Osmačtyřicetiletý český pilot ultralehkého letounu typu Sierra od firmy TECNAM z Itálie se rozhodl, že si zalétá a nahlásil podle požadavků, že vykoná navigační let, to jest, že si po 96 nalétaných hodinách obnoví zkušenost, jak se vyzná v mapě a terénu pod sebou. Lhal a sedl kdesi na ploše, kterou měli mezi poli profesionální piloti práškovači, aby povozil přátele či aby si přivydělal. Povedlo se mu to třikrát a když startoval počtvrté, měl na palubě ženu ve věku 34 let.
Startovat vůbec neměl, protože mraky v té době klesly tak nízko, že náhodný svědek neviděl letadlo, i když bylo jen třicet metrů nad ním. Za chvíli přilétlo znovu a to zahlédl v mracích jen jeho podvozek. Dvě minuty nato motor ztichl a ozvala se rána.
Co se stalo? Pilot si pozdě uvědomil, že neměl startovat a už vůbec ne vlétnout do nízké oblačnosti. I když měl jistou zkušenost a podle pozdější lékařské zprávy byl naprosto střízlivý (ani do letadla nesmíte sednout pod vlivem alkoholu!), i když se pokoušel přistát, nenašel vhodnou plochu, kam by sedl a začal zmatkovat, odborně se říká, že podlehl stresu. Když zahlédl v posledním okamžiku dráty vysokého napětí, pokusil se je podlétnout, což se mu už nepodařilo a narazil do země, letoun se vzňal a jak pilot, tak pasažérka zahynuli.
V USA je pojištění letadla povinné
Nevíme, zda byli oba pojištěni, zda bylo pojištěné letadlo. V USA je pojistka letounu povinná a je tak vysoká, že nesmírně prodražuje koupi i jednoduchého ultralehkého stroje. Možná je to dobré, protože to odradí mnoho lidí od hazardu.
Jedno je ale jisté. Pilot přecenil své schopnosti a hlavně riskoval. Za první republiky bylo hlavně mezi československými vojenskými piloty vyhlášenou frajeřinou podlétnout některý z pražských mostů přes Vltavu. Všichni věděli, že pokud se to dozví na letišti, přijde pilot o "frčky", stane se opět jen vojínem! Přesto se o to mnozí pokoušeli a někteří si k tomu objednali kameramana, aby jejich "hrdinský čin" zachytil pro věčnost. A tak se zachovaly nejen filmové záběry čistých průletů, ale také záběry havárií. Pro tehdejší filmový týdeník senzace, pro pilota - pokud přežil - ztráta hodnosti a značná pokuta za zničené letadlo. A že vojenské letouny nebyly zrovna levné, to si pište!
Není to veselý příběh. Ale pro nás, kteří se zabýváme pojištěním, tedy jistotou (nejen majetkovou, ale i životní) je to příběh poučný a velmi zavazující. Každý zmařený život je cenou nejvyšší za pomíjivý požitek, který napodobení ptáků umožní.
Jan Jelínek