Aktuální vývoj judikatury v oblasti pojištění a náhrady škody. První díl

Pojistné rozpravy jsou k přečtení ZDE

Lze předpokládat, že judikatorní výklad ustanovení nového občanského zákoníku je otázkou dalších desetiletí. Judika­torní činnost soudů se však netýká pouze výkladů nového občanského zákoníku – vztahuje se také stále ještě k usta­novením novým občanským zákoníkem v zásadě nedotče­ným, resp. k předchozí právní úpravě.

Odškodnění újem na zdraví

Předmětem zvýšeného zájmu pojistitelů byla a jistě i na­dále zůstává problematika odškodňování újem na zdraví, a to jak újem způsobených osobě, která byla škodou přímo dotčena, resp. dalších nemajetkových újem těchto osob, tak újem způsobených osobám blízkým takto zraněným či usmrceným osobám (sekundární oběti). Obě tyto oblas­ti doznaly přijetím nového občanského zákoníku mnoha změn, mj. i koncepčních.

Jelikož se však jedná o proble­matiku ve skutečném životě velice častou, lze se, na rozdíl od jiných právních otázek, v této oblasti setkat již s několi­ka rozhodnutími soudů vyšších stupňů, z nichž lze dovodit základní výklad předmětných ustanovení a pojetí náhrady újmy na zdraví vůbec. Specifikem těchto právních otázek ve srovnání s jinými oblastmi upravenými občanským zákoníkem je, že řada rozhodnutí je činěna v rámci trest­ních řízení, tedy v rámci adhezního řízení. Zásady, v jejichž rozsahu jsou nároky na náhradu nemajetkové újmy během trestních řízení rozhodovány, jsou však v podstatě stejné jako pro řízení civilní, a proto jsou tato rozhodnutí použitel­ná i pro občanskoprávní spory o náhradu újmy.

Mohlo by vás zajímat: Atradius se obává vyššího insolvenčního rizika při tvrdém Brexitu

Pokud se jedná o odškodnění osoby, které byla způsobena újma na zdraví, nově otevřeným tématem se stal vztah odškodnění bolesti a tzv. „dalších nemajetkových újem“, když nový občanský zákoník v § 2958 stanovuje, že při ublížení na zdraví odčiní škůdce poškozeného peněžitou náhradou vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajet­kovou újmu.

K této problematice je třeba zmínit rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2245/2017 ze dne 1. listopadu 2017. V daném případě byl soudy nižších stupňů posuzován nárok na náhradu újmy spočívající v tom, že poškozený (dopravní nehodou) byl nucen 14 dnů ležet v nemocnici v jedné poloze s vyvěšenou nohou se závažím, byl ponechán odhalen před ostatními pacienty a byl nucen vylučovat a provádět intimní hygienu v pří­tomnosti dalších osob, což zasáhlo do jeho práva na čest a důstojnost.

K tomu je nutno dodat, že nárok na odškod­nění bolesti byl již dříve poškozenému přiznán v rámci jiného soudního řízení. Soud 1. stupně poškozenému nárok na náhradu další nemajetkové újmy nepřiznal (řízení zastavil), když shledal důvodnou námitku žalované, že řízení brání překážka věci rozsouzené, neboť potíže, jejichž odškodnění se poškozený dožadoval, byly již odškodněny v rámci tzv. „širšího pojetí bolestného“ v řízení vedeném mezi stejnými účastníky dříve. Znalec hodnotil v daném ří­zení fyzické i duševní strádání s hospitalizací poškozeného spojené. Odvolací soud rozhodnutí soudu 1. stupně potvr­dil. Ve věci bylo následně podáno dovolání, odůvodněné argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky výkladu pojmů „bolestné“ a „další nemajetková újma“, jež dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena.

Nejvyšší soud ČR k této otázce dovodil, že i z jazykové­ho výkladu zákona (a také užití stejné terminologie jako u předchozí právní úpravy, tedy „bolestné“ a „ztížení spole­čenského uplatnění“, aniž zákonodárce tyto pojmy definuje či blíže rozvádí, a patrně je tedy užívá v již dlouhodobě ustáleném smyslu; novým pojmem je „další nemajetko­vá újma“) je zřejmá samostatnost nároků na odškodnění bolesti, ztížení společenského uplatnění a další nemajet­kové újmy. Je rovněž nepochybné, že tyto nároky vznikají nezávisle na sobě, zpravidla i v různou dobu, a mohou být i samostatně uplatněny.

Mohlo by vás zajímat: Tomáš Brablec: On-line nástroje INSIA jsou špičkou ve svém oboru

Výkladem nové občanskoprávní úpravy nelze dospět podle názoru Nejvyššího soudu ČR k závěru, že úmyslem zákonodárce byl odklon od dosavadní koncepce samostatných nároků na náhradu nemajetkové újmy na zdraví. Smyslem náhrady za bolest je vedle samot­ného bolestivého stavu odškodnit i určitou míru nepohodlí, stresu či obtíží spojených s utrpěnou zdravotní újmou, a to v rozsahu, v němž tyto zásahy do osobnostní sféry poško­zeného z povahy věci souvisejí s bolestí obvykle doprová­zející stavy popsané v jednotlivých položkách (tzv. „bolest v širším smyslu“). Nelze dovodit, že pojem „bolest“ má být chápán toliko jako fyzická bolest bez souvislosti s dušev­ními aspekty bolestivých stavů. Nárokem na odškodnění bolesti je tedy myšleno odškodnění bolesti v tzv. „širším smyslu“, tedy jak bolesti fyzické, tak duševního strádání.

Další nemajetkové újmy při ublížení na zdraví jsou spojeny podle názoru Nejvyššího soudu ČR se zásahem do zdraví, který nespočívá v přechodné bolesti ani ve fy­zické či psychické újmě dlouhodobého (trvalého) charak­teru; jde o specifické okolnosti vymykající se obvyklému průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, tedy o okolnosti, které nenastávají pravidelně, nýbrž zvyšu­jí intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru (jako příklad jsou uvedeny nečekaně závažné komplikace spojené s léčením a z nich plynoucí omezení, nemožnost účastnit se pracovní či studijní stáže, sportovního utkání nebo jiné pro poškozeného významné plánované aktivity či potrat způsobený psychickým otřesem, nikoliv škodní událostí samotnou).

Naopak v rámci daného případu soud dovodil, že se jednalo o obvyklou léčbu pro daný typ zranění. Nemožnost vykonávat práci a věnovat se zálibám, vedlejší účinky léků, strach z léčebných zákroků, obavy z dalšího vývoje zdravotního stavu, nesamostat­nost či závislost na péči třetích osob, sdílení nemoc­ničního pokoje s dalšími pacienty, odloučení od rodiny a přátel a obdobné nepříjemné a omezující okolnosti jsou pravidelně spojeny s léčením.

Pro úplnost pak soud dovodil, že není vyloučeno, že i při takto náročných léčebných procedurách může dojít k vy­bočení (excesu) a tím i k zásahu do osobnostních práv pacienta, jestliže by v důsledku počínání např. zdravotnické­ho personálu byl pacient vystaven zátěži vymykající se ob­vyklým omezením a nepohodlím; pak by ovšem šlo o újmu, za niž odpovídají jiné osoby (nikoliv škůdce, který odpovídá za prvotní poškození zdraví).

Další oblastí, která představovala v rámci právní úpra­vy náhrady újmy velkou neznámou, bylo odškodňová­ní újem způsobených ztrátou blízké osoby.

Mohlo by vás zajímat: Přírodní katastrofy v roce 2018 v číslech

K tomuto nároku zákon sám neuvádí žádná konkrétní kritéria, kromě obecného vymezení (v § 2959 nového občan­ského zákoníku), že při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči dítěte nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Za první zásadní rozhodnutí soudu vyššího stupně v této věci lze zřejmě považovat rozsudek označovaný jako „Kopretina“, tedy rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 4 Tdo 1402/2015 ze dne 12. dubna 2016. Vzhledem k tomu, že další rozhodnutí na něj navazují, shrňme si podstatu věci a právní závěry rozsudku.

Podstatou sporu byl nárok vznesený poškoze­nou, označenou (z důvodu věku) v rozsudku právě jako „Kopretina“, na náhradu nemajetkové újmy způsobené smrtí matky poškozené při dopravní nehodě. Náhradu újmy nárokovala nezletilá dcera zemřelé, matka a bratr. Mimořádnou okolností tohoto případu bylo, že nezletilá dcera zemřelé byla účastníkem nehody, viděla umírat svou matku a její smrtí přišla de facto o jediného rodiče, neboť biologický otec o ni nejevil zájem.

Dále lze považovat za podstatné, že škůdce překročil rychlost vozidla o více než 40 km/h v úseku s maximální povolenou rychlostí 90 km/h a předjížděl před ním jedoucí vozidla v situaci, kdy pro takový manévr nebyly splněny podmínky, a v da­ném místě bylo předjíždění navíc zakázáno. Podle názoru soudu svým způsobem jízdy zcela ignoroval veškeré elementární zásady bezpečné jízdy, které jsou podtrže­ny zákonnými pravidly, přičemž jako řidič v minulosti již vícekrát porušil dopravní předpisy, a to právě v podobě překračování nejvyšší povolené rychlosti. Soud 1. stupně a shodně odvolací soud mj. uložily škůdci náhradu ne­majetkové újmy poškozeným v částkách 4,5 mil. Kč, 2 mil. Kč a 1 mil. Kč. Do výroku o náhradě nemajetkové újmy se obviněný dovolal.

Dovolací soud se v rámci svého rozhodnutí v této právní věci vyslovil k celé řadě právních otázek. Uvedl např., že oba soudy rozhodující před ním při určení výše reflexní (odvozené) újmy ve smyslu § 2959 nového občanského zákoníku (resp. její limitace částkou ve výši 10 mil. Kč, jako hodnotou lidského života) vycházely z Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolesti a ztížení společenské­ho uplatnění podle § 2958 občanského zákoníku), která však na daný případ nedopadá; tato slouží k posouzení pro odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění primární oběti a nelze ji využít pro odškodnění duševních útrap pozůstalých poškozených jako sekundárních obětí ve smyslu § 2959 nového občanského zákoníku. Dále Nejvyšší soud ČR dovodil, že primárním zájmem záko­nodárce bylo odstranění paušálních zákonných náhrad, ni­koliv zpochybnění samotné dosavadní rozhodovací činnosti soudů, která se k této problematice vyvinula před nabytím účinnosti nového občanského zákoníku, a tím nastolení di­skontinuity v rozhodovací činnosti. Soudu se tedy jeví jako vhodné na tuto rozhodovací činnost navázat.

Mohlo by vás zajímat: Vývoj v kauze kolem investičního životního pojištění

Vazby mezi rodinnými příslušníky považuje soud za napros­to unikátní druh společenských pout (mezi tradičně nejužší patří vztahy mezi rodičem a dítětem, manželi, eventuálně též sourozenci). Ve vztahu Kopretiny a její zesnulé matky jde o nejintenzivnější možný vztah v rámci osob blízkých – pouto matky a nezletilého dítěte –, které spolu sdílejí společnou domácnost, a matka o dítě každodenně pečuje. Nezletilé bylo v dané době sedm let (tedy byla ve věku, kdy si dítě uvědomuje, co pro něj rodič představuje, ale stále se jedná o nízký věk, při kterém se dítě se ztrátou matky vypořádá obtížněji než starší jedinec) a za absence spoluži­tí s otcem se jednalo v případě matky o výlučně pečujícího rodiče.

Faktor hmotné závislosti pak podle názoru soudu nelze omezovat jen na zaopatření poškozeného z hledis­ka hmotného – pozůstalý ztrácí komplexní péči, podporu a ochranu. Nejvyšší soud ČR má proto za to, že veškerá podstatná kritéria, která je třeba zohlednit při stanovení výše nemajetkové újmy, jsou naplněna v tomto případě na samé jejich horní hranici, resp. ji dokonce přesahují, neboť poškozená byla přítomna smrtelnému zranění své matky. Poškozené byla Nejvyšším soudem ČR přiznána náhrada nemajetkové újmy ve výši 700 000 Kč.

Soud se v rámci tohoto rozhodnutí vyjádřil také k samot­nému rozsahu tohoto nároku obecně. Uvedl, že dosavadní paušální limit ve výši 175 000–240 000 Kč (tedy přiznávaný dosavadní právní úpravou) lze za současného stavu vnímat jako nízký, nicméně nepodložené jsou i představy širší veřejnosti o několikanásobném, či dokonce nelimitovaném navýšení těchto částek. Dovolacímu soudu se tedy jeví jako ospravedlnitelné, aby se stanovení výše náhrad odvíjelo v základním rozpětí mezi 240 000–500 000 Kč, a to pro skupinu citově nejblíže spjatých osob, jako jsou rodiče, děti a manželé. Tento rozsah odpovídá typovým (neutrálním) případům, kde nejsou naplněna zmírňující ani zpřísňující kritéria (např. forma zavinění, věk pozůstalého, zvýšená in­tenzita jejich vztahu apod.). V případě méně intenzivnějších příbuzenských vazeb by pak mělo být toto rozpětí přiměře­ně modifikováno.

Rozpětí částky 240 000–500 000 Kč soud odůvodňuje také paralelou aktualizace hodnoty bodu stanovené při od­škodnění bolesti ze 120 Kč na 1 % hrubé měsíční nominální mzdy v národním hospodářství za kalendářní rok před­cházející roku, v němž vznikl takový nárok. V roce 2014 tak došlo ke zvýšení hodnoty bodu na 251,28 Kč; tento nárůst představuje 2,1násobek původního stavu, a navýšení kom­penzace smrti blízké osoby na horní hranici 500 000 Kč je tedy navýšením plně odrážejícím novou koncepci.

Mohlo by vás zajímat: Athora dokončila akvizici Generali Belgium

Pokud se jedná o ostatní právní otázky, pak soud např. uvedl, že soudy 1. a 2. stupně podstatnou měrou přihlédly při stanovení náhrady duševních útrap k finančnímu zabezpečení poškozených do budoucna, zejména s ohle­dem na zájmy nezletilé Kopretiny – to však dovolací soud považuje za nepřípustné. Náhrada za duševní útrapy slouží k jednorázovému odčinění duševního strádání dcery, matky a bratra zemřelé poškozené plynoucího z jejich rodinné­ho a sociálního vztahu charakteristického úzkou vazbou a intenzivními citovými pouty a jejich prostřednictvím nemohou již být nahrazovány nároky poškozených majet­kové povahy. Tento nárok nelze zaměňovat s reparací ztrát v majetkové sféře nezletilé v podobě její výživy nebo u mat­ky zemřelé v podobě ztráty každoměsíčního příspěvku na domácnost. Stejně tak nelze pod tento nárok podřazo­vat budoucí náklady na výchovu a výživu poškozené.

Dále se Nejvyšší soud ČR vyjádřil k otázce popírání viny škůdcem (a podání řádného a mimořádného opravného prostředku) ve vztahu ke kritériím posuzovaným při úvaze o přiznávané kompenzaci, kdy dovodil, že takový přístup obviněného nelze považovat za přitěžující kritérium, neboť by došlo ke kolizi s realizací práva obviněného na obhajobu. Popírání viny tedy nelze bez dalšího hodnotit jako jednání, které zvyšuje utrpení poškozeného, ale jako neutrální a le­gitimní výkon práva na obhajobu. Naopak si lze představit situace, kdy obviněný se ke své trestné činnosti doznává, ale chová se k poškozeným arogantně, bezcitně a lhostej­ně, čímž jejich utrpení prohlubuje.

V neposlední řadě se Nejvyšší soud ČR vyjádřil k otázce návaznosti na sjednané pojištění, když uvedl, že nelze ak­ceptovat úvahy (které v daném případě v rámci veřejného zasedání zazněly), že je bezpředmětné zaobírat se otázkou náhrady nemajetkové újmy za situace, kdy byl již přiznaný nárok příslušnou pojišťovnou vyplacen (když před rozhod­nutím Nejvyššího soudu ČR se jednalo o pravomocně při­ znaný nárok). Není přijatelné připustit názor, že v případě existence pojištění není třeba zabývat se hlubšími úvahami o výši náhrady a způsobu jejího určení. I v těchto situacích je nutné řídit se stejnými pravidly jako v případech, kdy nároky poškozených bude hradit sám pachatel.

Pokud se jedná o nárok na náhradu nemajetkové újmy přiznané poškozené Kopretině (a ostatním poškozeným), se zbytkem nároku byla odkázána na řízení ve věcech ob­čanskoprávních. Ve věci byla pak proti rozhodnutí dovola­cího soudu poškozenými podána ústavní stížnost (sp. zn. III. ÚS 2043/16), která však byla odmítnuta. Ústavní soud konstatoval, že stěžovatelé mají stále možnost uplatnit svůj nárok v občanském soudním řízení. Civilní soud pak může sám posoudit, zda je částka přiznaná v rámci adhezního ří­zení postačující, či nikoliv, a poškozeným příp. přiznat ještě zčásti nebo celé jejich požadované nároky; to však Ústavní soud není oprávněn předjímat. K výši odškodnění přizna­ného trestním soudem se tedy Ústavní soud konkrétněji nevyjádřil. Ústavní stížnost podal i obviněný, nicméně i ta byla odmítnuta (sp. zn. IV. ÚS 2145/16).

Mohlo by vás zajímat: Britská zajímavost: Pojištění proti terorismu je nutnost

Krátce po vydání rozsudku ve věci „Kopretina“ byl vydán rozsudek, který lze obdobným způsobem označit jako „Tulipán a petrklíč“ – rozsudek Nejvyššího soudu ČR opět vydaný v rámci adhezního řízení, sp. zn. 6 Tdo 1421/2015 ze dne 18. května 2016. I v tomto případě se jednalo o újmu pozůstalých (včetně nezletilých; zde se konkrétně jednalo o vnuky po řidiči motocyklu usmrceného při dopravní ne­hodě). Soud 1. stupně v daném případě odkázal poškozené s nárokem na náhradu újmy na řízení ve věcech občansko­právních, odvolací soud pak každému z nezletilých přiznal náhradu újmy ve výši 400 000 Kč, manželce 474 000 Kč, dospělé dceři 650 000 Kč a zeťovi 200 000 Kč (se zbytky jejich nároků je opět odkázal na řízení ve věcech občansko­právních).

I zde Nejvyšší soud ČR následně při svém přezkumu kon­statoval, že odvolací soud při určení výše odvozené újmy vycházel z Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolesti a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 nového občanského zákoníku), která však na daný případ a nároky nedopadá a nelze ji využít pro zjištění výše nema­jetkové újmy spočívající v duševních útrapách pozůstalých osob. Dále soud odkázal na rozhodnutí „Kopretina“ s tím, že neshledal důvod v něm uvedená aplikační východiska měnit či modifikovat. V daném případě dovolací soud dovodil kvalitní mezilidské vztahy mezi zesnulým a poško­zenými.

Za osobu blízkou soud považoval v tomto přípa­dě s ohledem na rodinné vztahy i zetě zesnulého, který s ním sice nebyl v příbuzenství založeném pokrevní linií, ale měl k němu výrazně pozitivní vztah. Za spravedlivou a přiměřenou náhradu nemajetkové újmy považoval Nej­vyšší soud ČR u nezletilých vnuků částku 300 000 Kč pro každého z nich, u manželky a dcery zesnulého se pak jedná o 500 000 Kč a ve vztahu k zeťovi 200 000 Kč. Ve výroku pak dovolací soud zohlednil plnění již poskytnuté poškoze­ným pojistitelem škůdce nebo škůdcem samotným.

Pro srovnání výše náhrady újmy soud odkázal také na jiné evropské právní úpravy, které se převážně pohybují v těch­to případech v rozmezí 200 000–500 000 Kč (např. Belgie, Rakousko, Slovinsko či Švýcarsko); některé státy kom­penzují nemajetkovou újmu ještě nižším rozmezím (např. Finsko, Švédsko či Maďarsko – 100 000–200 000 Kč), příp. u nich náhrada této nemajetkové újmy zcela absentuje (Německo, Nizozemsko). Pokud se jedná o odškodňování přiznávané zejména v anglosaských řízeních, je zde nutno podle názoru soudu brát v potaz skutečnost, že na rozdíl od řízení ve státech, kde je veškeré odškodnění subsumo­váno do jedné částky, česká právní úprava důsledně rozli­šuje mezi nároky.

Pojistné rozpravy jsou k přečtení ZDE

Lucie Jandová
Generali Pojišťovna