Člověk je tvor podivný. Ačkoliv ví o nejrůznějších nebezpečích, která ho obklopují, kupodivu je nejen nerespektuje, ale dokonce je vyhledává. Domnívám se, že tomu tak vždy nebylo, že až doba, kterou nazýváme moderní, ho k tomu přímo vyzývá - stačí se podívat na program televize, kde je víc než mnoho návodů, jak si poškodit zdraví či přijít o život. Přitom vůbec nezaznamenávám onen příslovečný "zdvižený prst", který by poukazoval na možnost sebemenších problémů.
Budu konkrétní:
Pan - dejme tomu - Arnošt z Vandsdorfu oslavil šedesáté osmé narozeniny. Byl to tedy muž zralý a uvážlivý. Byl takový opravdu?
Asi ne. Měl sice pilotní průkaz, ale neplatný, dávno prošlý. I osvědčení o zdravotní způsobilosti bylo prošlé. A už vůbec nebyl oprávněn vlézt si do letadla a létat s ním. Ale to nebylo všechno! Navíc do letadla, která už mělo být vyřazeno, mělo t.zv. "odlétáno"!
Odstartoval a létal nad panelákem
Pan Arnošt vlezl do tohoto svého soukromého letadla (tedy přesněji řečeno do letounku nazývaného ultralight, tedy malinkého a opravdu lehkého, vždyť vážil pouhých 342 kg, přičemž pan Arnošt měl úctyhodných 102 kg a ještě pozval "na palubu" spolucestující, paní - dejme tomu - Irenu o hmotnosti 65 kg, čímž překročili únosnost o plných 60 kg) a odstartoval z bývalého vojenského letiště Hradčany směrem na Vandsdorf. Tam dvakrát prolétl v neuvěřitelně malé výšce nad středem města - svědek, který byl v 10 patře paneláku, jej pozoroval přímo proti sobě!
Proč tak nízko? Inu, pan Arnošt buď byl vášnivý fotograf, nebo si chtěl přivydělat. Na palubě měl dva fotoaparáty, jeden na kinofilm a jeden digitální. Vyvolaný film ukázal, že skutečně fotografoval různé "objekty" ve městě. Nevěnoval se tedy řízení tak, jak měl a jak to nejen předpisují přísná letecká pravidla, ale hlavně jak to je v tak malé výšce nutné.
A pak to začalo
Potom už šlo všechno rychle. Pilot si uvědomil, že letí ke státní hranici, došlo mu, že by asi nebylo vhodné ji překročit, pokusil se o ostrou zatáčku, jenže letěl patrně příliš pomalu a hlavně byl nízko, letoun začal klesat, přešel do vývrtky, prudce se sklonil skoro kolmo k zemi, která byla už těsně pod ním, takže do ní narazil. Oba lidé na palubě zahynuli.
Co mohla způsobit paní Irena
Komise, která vše prošetřovala, zcela nevyloučila, že paní Irena měla svým způsobem vliv na to, co se stalo. Nebudu to rozebírat, ale každý z nás mužů zná nadšené dámské výkřiky, které zažil v automobilu, v letadle to byl asi povel: "Zkus letět ještě kousek níž, támhle bydlí naše teta, ať jí můžu zamávat!".
Závěr je logický. Stáří může být pošetilost sama. Pan Arnošt byl pošetilý, když se domníval, že zvládne pilotáž, fotografování a štěbetání cestující v miniaturní kabince letounku, který už patřil do šrotu (v případě laminátové konstrukce do odpadu). Podcenil své schopnosti. A když přišel stresový okamžik a on poznal, že je zle, už nenašel správný postup, jak zabránit katastrofě.
Co z toho vyplývá? Jaké poučení se nabízí? Nejen mládí je lehkomyslné. A nejen mladí hazardují. Pokud hazard přinese nějaké to škrábnutí, budiž. Ale když jde o život, měl by člověk alespoň trochu myslet dopředu…
Jan Jelínek
Komentáře
Přidat komentář