Celý problém vznikl v důsledku masivního spoléhání se na nevyzpytatelné obnovitelné zdroje energie. Tedy na tuto vlajkovou loď současné „zelené politiky“ a „boje za záchranu klimatu“. Ono se totiž stalo to, že si Slunce a vítr dovolili nenechat si poroučet a nesvítilo, respektive nefoukalo tak, jak bylo zapotřebí. Což byla mimochodem od obou živlů odsouzeníhodná nehoráznost.
Podle zástupce rakouské energetické společnosti Wien Energie jsou navíc podobné situace čím dál častější. Zatímco dříve k nim docházelo ročně jen asi patnáctkrát, v současnosti dosahuje počet těchto výpadků osminásobku. V průměru se tedy Slunce a vítr chovají mravně jen jednou za tři dny. Což pochopitelně vrhá trochu jiné světlo na politické proklamace hovořící o tom, jaká nás při odklonu od jádra a uhlí čeká zářná (vlastně „zelená“) budoucnost. Za současné situace a nepřipravenosti energetické infrastruktury (včetně plánu na její budování a posilování) a při předpokládaném prudkém růstu poptávky (mimo jiné i v důsledku politického tlaku na masivní rozvoj elektromobility), to totiž vypadá spíše na dobu temna. A tentokrát nikoliv duchovního, ale skutečného…
Mohlo by vás zajímat: Martin Žáček a Robert Gauci: Globální pandemie pojišťovnictví zákonitě změní
Nemá cenu tady rozebírat její důsledky. Některé nám totiž třeba ani nedocházejí. Třeba naše závislost na digitalizovaných informacích. Když kvůli opakovaným výpadkům nepůjde elektřina, tak se k nim zkrátka nedostaneme. Ty starší jsou naštěstí uložené i v knihách. Pro jejich získání tedy stačí, abychom na ně viděli. Což řeší třeba denní světlo. Ale velká část našich nejnovějších poznatků a informací žádný takový „energeticky nezávislý“ nosič nemá. K jejich získání tedy potřebujeme vedle lidských smyslů, jako je zrak a sluch, také nějaké technické zařízení, které nám je z elektronické podoby přetransformuje do podoby našimi smysly vnímatelné. Jenomže žádné z nich bez elektrické energie nefunguje.
To už je pomalu námět na nějaký postapokalyptický film odehrávající se v blíže nespecifikované budoucnosti, kdy vlivem bezvětří a (třeba po výbuchu supervulkánu) dlouhodobě zamračené oblohy dojde k rozsáhlému blackoutu. Kvůli tomu ztratí lidé přístup k elektronickým informacím a musí se tak spokojit jen s těmi, které lze najít v knihách. Vše zachrání skupina seniorů, kteří v nich jako jediní umí listovat a číst. Díky nim lidstvo nakonec ztracené dovednosti získá zpět. Tedy jen ty, které mělo v roce 2000. Ten námět je ale asi blbost. Ostatně kdo by dnes točil film, kde v hlavních rolích „zachránců světa“ vystupují místo mladých svalnatců a geniálních programátorek dědečkové a babičky…
Mohlo by vás zajímat: Jaké jsou výsledky pojišťoven v oblasti povinného ručení za rok 2020?
Ale teď vážně. Minulý týden jsem tu kritizovala návrh Evropské komise, aby byla v rámci novely směrnice Solvency II zakotvena povinnost pojišťoven investovat „společensky odpovědně“. Tedy aby (mimo jiné) svoje prostředky vkládaly do „zelených“ projektů. Pojišťovny jsou ovšem také vázány povinností investovat obezřetně. Jinak řečeno, aby svoje prostředky neprošustrovaly v záležitostech zavánějících průšvihem. Což je dle mého soudu za současného stavu (ne)připravenosti celá ta „zelená“ agenda. Takže si budou muset nejspíš vybrat. Myslím, že by se měly přiklonit k obezřetnosti, zůstat konzervativní a nenaskakovat na módní témata. Jako by nebylo dost toho, že budou muset řešit jejich následky…
Tento článek nevyjadřuje názor společnosti Creasoft.
Kateřina Lhotská
vedoucí odděle ní analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny
stříbrná Blogerka roku 2019 serveru iDNES
Komentáře
Přidat komentář