Což je důsledkem toho, že volby byly především referendem o Andreji Babišovi. A tak ostatní témata jaksi zapadla. Je to škoda a může to přinést mnohá rozčarování. Nejistota ohledně zadání od voličů může mít samozřejmě dopad i na finanční sektor. Ani ten totiž pořádně neví, co má vlastně od nově vznikajícího kabinetu čekat. I když něco se nejspíš odhadnout dá.
Mohlo by vás zajímat: ČAP Insurance talk: U mikrofonu Martin Diviš
Je třeba vzít v potaz, že v něm nebude zastoupena umírněná levice a ta neumírněná pouze v počtu, ve kterém by snad neměla být tak nebezpečná. A tak nás doufejme nečekají podobně blbé nápady, jako je třeba zavedení sektorové daně. I když je to otázka. Erár se zadlužuje tempem nemírným a vypadá to, že rozpočtová sekera se bude ještě nějaký ten pátek zatínat pořádně hluboko. A to nemluvě o tom, jaké všechny bolestivé pohromy se na nás řítí. Koronamrška totiž opět cení zuby a k tomu se ještě zbláznily ceny energií. A když jdou veřejné finance do kopru, začínají se shánět peníze, kde se dá. A že by si v této situaci nikdo nevzpomněl na sektorovou daň, se úplně vyloučit nedá. Obzvláště, když vznikající koalice avizuje, že nechce zvyšovat daně z příjmů a DPH.
V minulém volebním období také zaznívalo, že by nebylo od věci zrušit daňové zvýhodnění životního pojištění. Což je myšlenka, která nemá žádné ideologické zakotvení (není ani levicová, ani pravicová), takže to nevylučuje, že se s ní zase někdo nevytasí. Ostatně její velký propagátor, pan Patrik Nacher, bude sedět v parlamentu nadále. Sice v opozici, ale pokud šlo o to pojišťovnictví zatopit, tak vždy nacházela vláda s opozicí společnou řeč.
Mohlo by vás zajímat: Šichtařová a Vavruša: Jak hasit požár povodní? Děti jsme pustili do jámy lvové
Nicméně výše uvedené záležitosti jsou pouze prkotiny v porovnání s tím, že volby bohužel nepřinesly žádné zadání od voličů ani v otázce tak zásadní, jako je důchodová reforma. Od té poslední, respektive pokusu o ní, uběhlo už deset let a všichni víme, jak to s ní tenkrát dopadlo. Byla prosazena bez konsenzu napříč politickým spektrem, a tak měla jepičí život. Ony zkrátka tyto dlouhodobé záležitosti dohodu mezi vládou a opozicí vyžadují. Co je platné, že tehdejší reforma šla principiálně správným směrem, když byla protlačena „silou“ a vydržela jen do okamžiku, než se ve Strakovce vyměnilo osazenstvo. Otázkou je, zda si z toho vzali politici vznikající vládní koalice ponaučení. Ostatně ODS a TOP 09 byly tenkrát u toho.
Nový kabinet tak čeká přetěžký úkol. Musí navrhnout důchodovou reformu, aniž by na její podobu dostal od voličů zadání. A pak se na jejím znění musí ještě dohodnout i s opozicí. Což vzhledem k silným animozitám bude secsakra těžký úkol. Nesjpíš se tak podle mne v tomto volebním období v této otázce ničeho zásadního nedočkáme. A za reformu se budou vydávat kosmetické úpravy pravidel stávajících.
Mohlo by vás zajímat: Finanční stabilita vs. finanční rizika ze změny klimatu
Je to škoda, protože čas běží a pokud se v této otázce někam zásadně nepohneme, tak zbydou dnešním třicátníkům a čtyřicátníkům za pár desítek let leda tak oči pro pláč. I když mohlo být i hůř. To, kdyby se realizovala „reforma“, kterou navrhla „Komise pro spravedlivé důchody“ paní ministryně Maláčová. Než takový nepodarek, tak to je vážně lepší raději nic. A tak to, že končící vláda žádnou důchodovou reformu nerealizovala, je v rámci možností asi to nejlepší, co nás mohlo potkat…
Tento článek nevyjadřuje názor společnosti Creasoft.
Kateřina Lhotská
vedoucí oddělení analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny
stříbrná Blogerka roku 2019 serveru iDNES
Komentáře
Přidat komentář