Nechtěla jsem se smířit s onálepkováním pojišťováků za „suchary“, kteří si ze sebe neumí udělat legraci a začala jsem po nějakých pojišťováckých vtipech pátrat. Nejdříve ve své paměti, ale na žádný opravdu dobrý jsem si nevzpomněla. Respektive ani na žádný špatný. Ptala jsem se tedy svých kolegů a známých, a ani jim se nic nevybavilo. Nakonec jsem zapojila i „přítele“ Googla, ale ani on nic nevyštrachal. Je možné, že bychom opravdu byli tak vážní a nebyla s námi žádná legrace?
Je fakt, že se pravidelně jednou ročně zasmějeme hláškám ze zákaznických linek pojišťoven. Ale to si děláme legraci spíše z klientů než sami ze sebe. Ono totiž dělat si legraci z druhých dokáže skoro každý, ale zasmát se sám sobě, to už chce vedle pojídání vtipné kaše, také patřičnou dávku zdravého sebevědomí a sebereflexe. Ale to nám snad nechybí.
Mohlo by vás zajímat: Tomáš Síkora: Nové ZETEO2 je objektivní srovnávač. Konečně!
Pravda, ono to pojišťovnictví řeší docela vážné záležitosti, a že musí člověk vyhledat pojišťováka mu obvykle činí pramalou radost. Ale jsou obory lidské činnosti, kde dochází často k mnohem vážnějším situacím, a přesto se z nich humor nevytratil. Ostatně, kolik báječných až černohumorných anekdot je třeba z lékařského prostředí nebo kolik jich je ze soudních síní.
Specifickou oblastí jsou vtipy o policajtech a o vojácích. Obě tyto skupiny v nich sice nevyznívají právě pozitivně, ale v tomto případě platí známe heslo „lepší, když si ze mě dělají legraci, než aby na mě zapomněli“ (ono je ve skutečnosti docela vulgární, ale slova „legraci“ a „zapomněli“ nechť si každý nahradí peprnějším výrazem pro sedací část těla a defekaci sám). Pokud bychom brali toto heslo opravdu doslovně, tak by to ovšem neznamenalo pro pojišťovnictví nic moc pozitivního. Lidem je zkrátka fuk, a to až tak moc, že si z něj nedělají ani legraci.
Pojišťovnictví je vnímáno jako příliš vážné i proto, že ze sebe vážné dělá. Možná, že kdybychom z něj dokázali tuto masku sejmout, a ukázali veřejnosti, že jsme jiní (tedy pokud opravdu jsme), že by bylo lidmi i lépe vnímáno. Mohli bychom začít třeba u takových pojistných podmínek. Místo nudné a komisní pojišťovničiny bychom začali používat nějaký přitažlivější jazyk. Tedy ne udělat z nich nějakou bžundu, za kterou by se nestyděl ani takový mistr humoru, jako byl Jaroslav Hašek, ale trochu okořenit by to chtělo. Třeba by se do nich klienti konečně začetli.
Mohlo by vás zajímat: Ivan Špirakus: Pojištění faktur změní podnikatelské prostředí
Tento přístup by asi ne všichni přivítali. Právníci by nejspíš přišli s tím, že pojistné podmínky tu nejsou pro srandu králíkům a že by taky mohla pojišťovna na ty legrácky dojet. A marketing by se zase bál, aby klienti nezískali pocit, že si z nich pojišťovna utahuje. Odpor těch druhých by ovšem mohlo zlomit vyhlášení ankety o nejvtipnější ustanovení podmínek. Hlasovala by samozřejmě veřejnost. A tak by vedle ocenění pojišťoven a jednotlivých produktů vzniklo jedno nové s názvem „Nejvtipnější odstavec“.
S tou anketou to ale nejspíš neprojde. Škoda. O humoru totiž platí jedno moje oblíbené úsloví: „Kam nechodí slunce, chodí lékař. Kam nechodí humor, chodí Chocholoušek“. Sice to s pojišťovnictvím na Chocholouška nejspíš není, ale taky to není s ním z toho pohledu nevypadá moc pozitivně. Takže ten můj známý má nejspíš pravdu…
vedoucí oddělení analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny
Komentáře
Přidat komentář