Sloupek Kateřiny Lhotské: Když arbitr nekoná


			Sloupek Kateřiny Lhotské: Když arbitr nekoná
26.2.2018 Komentáře

Před několika dny zaujalo nejen odbornou veřejnost další z rozhodnutí finančního arbitra týkající se investičního životního pojištění. Slov k němu bylo, stejně jako k tomu předchozímu, vysloveno a napsáno už dost, a tak nedává smysl se opakovat. Se závěry raději vyčkejme do doby, než v obou případech rozhodne soud, na který se obě pojišťovny nepochybně obrátí. Ovšem to není vše, co zajímavého se v poslední době v souvislosti s finančním arbitrem dělo.

Vzápětí po jeho druhém medializovaném rozhodnutí se totiž objevila informace (zde), že jeho konání, nebo lépe řečeno nekonání, se znelíbilo soudu. Ten se zastal stěžovatele nespokojeného s tím, jak se jeho řízení u finančního arbitra neskutečně vleče, a nařídil mu urychleně vydat nález. A navíc i zaplatit stěžovateli soudní výlohy. Což arbitr vykonal. Obojí.

Stěžovatel čekal na rozhodnutí arbitra déle než rok a půl, což připadalo soudu nepřiměřeně dlouho. Přitom ani tato instituce není u nás zrovna symbolem rychlosti. Dost možná, že soud rozhodl tak, jak rozhodl, i tak trochu z údivu nad tím, že se najde ještě někdo pomalejší, než je on sám. Není to přitom jediný případ, kdy byla na finančního arbitra podána žaloba pro jeho nečinnost. Údajně je takových případů deset.


Mohlo by vás zajímat: Umělé oplodnění? Role zdravotní a komerční pojišťovny


Podnětů, na které se u finančního arbitra už dost dlouho práší, je však daleko víc. Od roku 2014 bylo zahájeno 2 351 řízení, přičemž jen 38 jich bylo ukončeno výrokem. Z toho jen pět se týkalo samotného předmětu stížnosti. Ostatní výroky zněly ve smyslu ukončení z procesních důvodů, nebo byla stížnost zamítnuta, protože nespadala do kompetence finančního arbitra. Tedy případy tak složité, že by je zvládnul vyřizovat snad i hlídač na vrátnici.

Pět fakticky uzavřených případů za tři roky je opravdu tristní výsledek práce úřadu. Člověk by si mohl myslet, že ty dva medializované jsou jen špičkou ledovce z celé řady těch, o kterých arbitr rozhodl. Ale ona je to přitom skoro polovina z nich.

Přitom je to celé docela paradox. Jeden z argumentů, proč se vůbec institut finančního arbitra zřizoval, bylo totiž zjednodušení a zrychlení řešení sporů nespokojených klientů s finančními institucemi. Tento bohulibý záměr se tedy zřejmě naplnit nepodařilo. Právě naopak. Žádné z rozhodnutí arbitra totiž nemusí být konečné a kterákoliv ze stran sporu se může obrátit na soud se žádostí o přezkoumání jeho výroku. A tak se řešení sporů prostřednictvím arbitra spíše prodlužuje.


Mohlo by vás zajímat: GDV: Kybernetická kriminalita na pořadu dne


Otázkou zůstává, co s finančním arbitrem výtky soudu na zdlouhavost řízení vlastně udělají. Zrychlí svoji činnost, nebo zůstane vše při starém? Pokud bude platit první možnost, tak se nejspíš budeme setkávat s podobnými výroky, jako jsou ty poslední dva medializované, čím dál častěji. Ale právě tato rozhodnutí mohou mít i jiný efekt. Na finančního arbitra se začne obracet víc a víc lidí, kteří mají sjednaný stejný produkt, u kterého nechal zrušit pojistnou smlouvu od počátku a zajistil tak klientům vrácení peněz. Tento nával stěžovatelů činnost úřadu ještě více zpomalí, až možná i zastaví. Finanční arbitr tak bude, řečeno slovy klasika, „připomínat sopku, která zasypala sebe samu“.

Až dospěje situace do bodu, kdy bude zavalen úřad arbitra stížnostmi tak, že ani „nepůjdou otevřít dveře“, začnou politici opět hloubat, jak řešit rozhodování sporů vztahujících se k investičnímu životnímu pojištění nejen mimosoudně, ale i mimoarbitrážně. Uvidíme, s čím přijdou. Ještě jsme tu neměli třeba „úřad finančního rozhodce“. Jeho zřízením by teprve začal mazec…

 

Kateřina Lhotská

vedoucí oddělení analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.

člen Finanční akademie Zlaté koruny

 

Sledujte nás

Facebook Twitter LinkedIn

Komentáře

Přidat komentář

Klient versus FA 1:1

Miroslav Nedvídek,  27. 2. 2018

Na vysvětlenou ke článku Když arbitr nekoná:
První případ jsme s klientem vyhráli a dle verdiktu arbitra muselo "zlaté listí" klientovi vrátit cca 110.000,- Kč od počátku smlouvy. Druhý případ, průhlednější než předchozí (podvodné jednání zprostředkovatele bylo zřetelné od počátku) řeší arbitr již déle než rok a půl. Tento zprostředkovatel zastupující firmu jež dostala od ČNB několikrát miliónové pokuty, dokonce nedával klientům ani kopie návrhů a vše si nechával ve svém interním archívu. I tak někteří "zdatní borci" makají aby se měli líp, ovšem na úkor klienta :o(

Související články