Ono těch filmů byla vlastně celá série, ale jak už to v těchto případech bývá, všechny byly v podstatě na jedno brdo a pořadové číslo snímku určovalo jen to, o kolikátý recyklát téhož se jedná. Proč jsem si ale na tuto sérii vzpomněla právě teď? Jeho základní pointa mi totiž připomíná to, jakým způsobem s námi cvičí koronamrška.
Když se na jaře objevila v našich zeměpisných šířkách (a délkách) poprvé, tak jsme dobrovolně vypnuli ekonomiku a za cenu obrovských hospodářských ztrát jsme dosáhli toho, že po jejím řádění zůstalo relativně málo obětí a v podstatě nedotčené zdravotnictví. Řadě lidí ovšem připadala ekonomická cena za to zaplacená příliš vysoká, a i v důsledku jejich tlaku jsme na to šli na podzim jinak. Místo proaktivních opatření, která by řádění koronamršky bránila preventivně, jsme se spolehli na opatření reaktivní v očekávání, že jejich hospodářské dopady budou menší. Byť vykoupené větším počtem lidských obětí. Přičemž to druhé nikdo moc nezdůrazňoval.
Mohlo by vás zajímat: Bezradná Babišova vláda = zavřená společnost. Co všechno nesmíte?
Jenomže se ukazuje, že rostoucí počet nemocných začíná zahlcovat naše zdravotnictví tak, že by to nakonec nemuselo vydržet a mohlo by zkolabovat. A tak se přijímají omezující opatření prakticky obden. To není výčitka. Ona totiž koronamrška nečeká, až si jednou za 14 dnů vláda sedne a vyhodnotí, jak se projevuje to, co udělala před dvěma týdny. Ekonomika se zkrátka krok za krokem opět přiškrcuje, byť zatím ne v takovém rozsahu jako na jaře. Nicméně i o tomto scénáři, tedy jejím úplném „zavření“, se začíná mluvit. Má to takový ošklivý anglický název „lockdown“, takže řada lidí možná ani neví, co to vlastně znamená. A tak se začíná šířit jeho výstižný český ekvivalent: „dostat pod zámek“. Tedy ekonomiku, ne lidi. I když možná obojí…
A jaký je tedy rozdíl mezi jarem a podzimem? Především v počtu mrtvých a zátěži pro naše zdravotnictví. Což je trochu drsná metoda (hlavně ve vztahu k obětem), jak přesvědčit ty, kteří stále dokola nutnost vypnutí ekonomiky zpochybňují argumentací, že koronamrška více mrtvých v porovnání s lety předchozími nepřinesla. Přičemž jim uniká to, že to bylo právě díky tomu, jaká drastická opatření byla přijata.
Mohlo by vás zajímat: Jak by měl vypadat akční plán Unie kapitálových trhů?
Podle mne se totiž ukazuje, že zbrzdění ekonomiky a následné hospodářské ztráty jsou zkrátka náš „nezvratný osud“ a lze si jen vybrat, jakou moc bolestivou cestou k němu dospějeme. Buď si její kola zastavíme sami a včas, nebo pod tlakem rostoucího počtu mrtvých a vážně nemocných. Přičemž využijeme výhodu toho, že už víme, jak se koronamrška šíří, a nebudeme tedy muset zatáhnout za brzdu tak prudce. A pokud to ani pak neuděláme, tak to udělá ona za nás tím, že přivodí vážný průběh onemocnění u tolika lidí, že kapacita lůžek v našich zdravotnických zařízeních nebude stačit. Což bude vlastně jedno, protože zároveň onemocní tolik lékařů a sester, že o ně stejně nebude mít kdo pečovat. Výsledkem bude dramatický úbytek práceschopné pracovní síly a ekonomika se zastaví sama…
Nad prvním scénářem jsme ohrnovali nos, a tak nyní zkoušíme ten druhý. Bude nám to konečně stačit, nebo nás čeká i ten třetí?
Tento článek nevyjadřuje názor společnosti Creasoft.
Kateřina Lhotská
vedoucí odděle ní analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny
stříbrná Blogerka roku 2019 serveru iDNES
Komentáře
Přidat komentář