Cíl je jasný – znemožnit podnikání společnostem, které se zabývají těžbou uhlí a následně jeho energetickým využitím. A protože jim nejspíš připadá jeho dosažení legislativní cestou příliš zdlouhavé, zkoušejí donutit jejich partnery, aby jim přestali poskytovat svoje služby. Zatím se to týká především bank a pojišťoven, ale jestli to takto půjde dál, tak snad budou za chvíli tlačit i na výrobce potravin, aby nechali zaměstnance uhelných a dalších „špinavých“ společností vyhladovět.
Nepřehlédnutelný je i slovník, který k tomu používají. Například: „Váhavé instituce … musí přestat s pojišťováním uhlí. A celé odvětví musí skončit s podporou břidlicových písků a plynového průmyslu.“ To rozhodně není vyjádření člověka, který se snaží přesvědčit ostatní o správnosti své myšlenky. Svým tónem a ultimativním stylem to totiž připomíná spíše diktát. Jak je ostatně u aktivistů všeho druhu (těch klimatických obzvlášť) zvykem.
Mohlo by vás zajímat: Ivan Špirakus: Nové zkoušky významně zvyšují kvalitu profesionálů v oboru
Ne že by bylo něco špatného na postupném odstraňování energetických zdrojů založených na spalování fosilních paliv. Nicméně může se tak dít až ve chvíli, kdy bude existovat jejich adekvátní náhrada. A ta zatím k dispozici není. Klimaaktivisté věří, že poptávku po energiích pokryjí obnovitelné zdroje. Nějak jim však uniká, že když dostatečně nefouká a nesvítí, tak se s celými obnovitelnými zdroji můžou jít akorát tak vyfotit. Tedy pokud budou mít dostatečně nabité baterie.
Že není tento scénář hrozbou pouze teoretickou, dokládají ostatně dvě nedávné události. Jednak hrozící blackout v Rakousku, který se podařilo odvrátit na poslední chvíli jen díky tomu, že byly k dispozici i „fuj“ zdroje energie. Tedy uhlí a jádro. A pak také situace ve Švédsku. Tato nejpokrokovější země světa odstavila jednu svoji jadernou elektrárnu, a pak najednou zjistila, že ji chybí energie. Což je jak scéna z nějaké komedie, ve které si hlavní hrdina řeže větev, na které sám sedí. Ostatně i reakce švédské vlády by se do takové frašky hodila – řekla lidem, aby přestali luxovat…
Pojišťovnám je často podsouváno, že „boj za záchranu klimatu“ je v jejich zájmu, protože jeho změny sebou přinášejí více živelních katastrof, a tedy i nutnost sahat hlouběji do kapsy při jejich likvidaci. Je to samozřejmě blábol. Pojišťovny totiž měnící se riziko mají (respektive by měly mít) zahrnuté ve svých sazbách, takže z dlouhodobého pohledu by je neměly případné vyšší škody zaskočit. Dle mého soudu je však v souvislosti s klimatem ohrožují úplně jiné záležitosti. I na ně totiž budou dopadat masivní a nevyzpytatelné škody způsobené následky neuváženého rychlého útlumu energetického využívání fosilních paliv a jaderných zdrojů, aniž by byla zároveň vytvořena dostatečná záložní kapacita pokrývající nestabilitu zdrojů obnovitelných. Což bude mimochodem taky pěkně drahý špás…
Mohlo by vás zajímat: Dušan Quis: Český pojistný sektor je v době pandemie připraven pomoci
Pojišťovny tak mají v podstatě dvě možnosti. Buď nebudou naskakovat na módní vlny klimalarmismu a budou nadále dělat svůj byznys. V tom případě ovšem musejí počítat s tím, že budou ve jménu „klimatického džihádu“ vláčeny v médiích a ta na nich nenechají nit suchou. Nebo tomuto tlaku podlehnou a budou tancovat, jak budou různí fanatici pískat. Pak ať si ale nestěžují na to, až se budou muset potýkat s řešením škod z různých nepředvídatelných blackoutů a jejich následků. Samy k nim totiž přispějí. Pojišťovny tak stojí před nezáviděníhodnou volbou. V jednom případě obětují svoji mediální pověst, ve druhém pak nezávislost a stabilitu…
Tento článek nevyjadřuje názor společnosti Creasoft.
Kateřina Lhotská
vedoucí odděle ní analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny
stříbrná Blogerka roku 2019 serveru iDNES
Komentáře
Přidat komentář