Insurance Europe (IE) a její sesterské asociace ze sektoru finančních služeb jsou znepokojeny tím, že se snižuje konkurenceschopnost finančních služeb poskytovaných společnostmi ze zemí EU. I napsaly kvůli tomu Evropské komisi. Přestože IE volila formulace podle hesla „aby se vrchnost neurazila“, dovoluje si zapochybovat, jestli „soudruzi v Bruselu neudělali při návrhu evropské legislativy někde chybu“ a neuniklo jim, že vedle EU existuje na světě ještě celá řada dalších hráčů. A že by tedy nebylo od věci myslet taky na to, že by bylo docela fajn udržet si globální konkurenceschopnost. No nevím, ale není lepší si nebrat servítky a napsat jasně a stručně: „přestaňte už konečně vymýšlet blbosti, nebo nás za chvíli zbytek světa převálcuje“?
Mohlo by vás zajímat: Role distributorů pojištění v globálním AML systému
Bylo by však nespravedlivé upírat evropské vrchnosti zásluhy a nevidět, jakými užitečnými a všeobecně prospěšnými opatřeními nás zahrnuje. Například změna barvy zelených karet na bílou je krok vskutku revoluční. Jen by to chtělo ještě dotáhnout k dokonalosti a vedle problému barev vyřešit i otázku názvosloví. Není totiž jasné, zda se budou moci i nadále zelené karty nazývat „zelenými kartami“, když zelené nejsou. A nebude řidič, až bude požádán policistou o přeložení „bílé karty“ koukat na policistu jako když neumí do pěti počítat (ten řidič, nikoliv policista)? A tak mne napadá, zda přeci jen nešlo o unáhlený krok a zda by nebyl lepší přechod postupný. Tedy každý rok ubírat trochu z odstínu zelené, až by bylo třeba po deseti až dvaceti letech karta tak vybledlá, že by byla prakticky bílá. Název „zelená karta“ by se tak ukázal jako přežitý a lidé by ho sami opustili.
Když už jsme u té „zelené“, tak ještě jedna zpráva. Tentokrát z Německa. Tamní pojišťovny hořekují nad tím, že lidé nevědí o jejich „zelené odpovědnosti“ a přemýšlí, jak to změnit. Prý totiž jejich zákazníci po ničem jiném netouží, než být pojištěni u někoho, kdo „myslí na zelenou budoucnost“. No já tedy nevím, ale já osobně bych spíše prahla po tom, aby mi moje pojišťovna v případě škody vyplatila plnění ve výši, které očekávám a aby přitom běžela likvidace jako po drátku. Ale třeba mám jen špatně nastavené priority. Nebo je to tím, že nejsem Němka…?
Mohlo by vás zajímat: Věštírna Martina Podávky: Vize férového ŽP se naplnila!
Na závěr přeci jen jedna koronavirová. Tentokrát z domova. Asi jen málokomu uniklo, že všude kolem nás se v souvislosti s omezujícími opatřeními dostává řada firem do potíží. A tak by se dalo čekat, že budou padat jedna za druhou jak přezrálé hrušky. Překvapivě se ale zatím žádná vlna bankrotů nedostavila. Vysvětlení tohoto paradoxu ovšem nespočívá v tom, že si přes všechny restrikce vedou firmy skvěle a problémy na ně zázračně nedoléhají, ale je mnohem prostší. Ony se totiž kvůli té malé mršce zastavily i soudy…
A jak hluboko do historie se podíváme dnes? Do roku 1720 a bude to výlet, který s dneškem dost souvisí. V tomto roce byla totiž zaznamenána poslední epidemie moru v Evropě. Konkrétně v jižní Francii. Připravila o život zhruba půl miliónu lidí. Nebylo by od věci si právě nyní uvědomit, za jakých obrovských obětí získávali naši předci zkušenosti, jak s epidemiemi bojovat. Jako je například izolace nemocných, omezení styků mezi zdravými a dodržování hygieny. Tak nad nimi pohrdavě nemávejme rukou…
Tento článek nevyjadřuje názor společnosti Creasoft.
Kateřina Lhotská
vedoucí odděle ní analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny
stříbrná blogerka v kategorii Nováček roku 2018 serveru iDNES
Komentáře
Přidat komentář