Když jsem tu před měsícem psala o možném odkladu termínu odborných zkoušek pojišťovacích zprostředkovatelů o půl roku, vyjádřila jsem se v tom smyslu, že jde o rozumný návrh, a proto nemá šanci na úspěch. A ejhle, zmýlila jsem se. Tedy technicky vzato ne, protože k poslednímu listopadu, kdy vypršel původní termín, k žádnému odkladu zatím nedošlo. Poslanci sice příslušný zákon schválili, ale ten ještě čeká kolečko v Senátu a svůj podpis musí připojit i prezident. Věřme tomu, že ani jedna z těchto institucí nepocítí nutkání dát najevo svoji důležitost a že tedy vše poběží jako po drátku. A aby se překlenulo období, kdy sice de iure platí původní termín, ale de facto ten o půl roku delší, přislíbila ČNB zatím přimhouřit oko.
Ministerstvo práce a sociálních věcí zadalo OECD studii našeho penzijního systému a jeho udržitelnosti. Její výstup je nepřekvapivý. Hovoří se v něm o tom, že to s ním jde z kopce a chtělo by to přitlačit na jeho financování a zamyslet se také nad prodlužováním věku odchodu do důchodu. Obávám se, že to je přesně to, co se na ministerstvu nikdo dozvědět nechtěl. Zřejmě tam neznají pravidlo o tom, že když člověk nechce slyšet odpověď, tak se nemá ptát.
Mohlo by vás zajímat: Jan Matoušek: Odklad termínu zkoušek je férové a nutné řešení
Startupy prý dostávají stále více peněz. Docela by mne zajímalo, jestli se někdo pokusil zjistit, jak je to s úspěšností těchto investic. Nepochybně existuje celá řada velmi povedených projektů. Ale vedle nich nejspíš i spousta totálních propadáků. Jejich obvyklý průběh je ten, že nějaká partička přesvědčí investora o tom, že jejich záměr je naprosto super a jediné, co potřebují, je nějaká ta kačku na realizaci. S jeho prvním milníkem se však začne ukazovat, že to nebude tak jednoduché, a aby investor nepřišel o již vložené prostředky, bude muset ještě trochu přitlačit. Což se zopakuje ještě několikrát. V lepším případě to skončí v okamžiku, kdy dojde investorovi trpělivost, v horším až když mu dojdou peníze. O těchto projektech se ale moc nemluví. Což je pochopitelné. Investor se tím, že naletěl, moc chlubit nechce a ta partička je zticha, aby nevyplašila další kavku…
Nejspíš jako určitou ochutnávku letošní silvestrovské zábavy vydala Insurance Europe (IE) svoji výroční zprávu. V ní se chlubí, jak je EU skvělým hráčem na globálním pojistném trhu. Přičemž ze zprávy zřejmě nedopatřením vypadla informace o tom, že zbytek světa roste mnohem výrazněji. Slova chvály zazněla také na adresu IDD. Člověk by skoro získal pocit, že s touto regulací nastal hotový ráj na Zemi. IE ale nechce usnout na vavřínech, a tak si objednala studii popisující fungování pojistného trhu s cílem navrhnout „rozumná“ vylepšení regulace. Bohužel však ve zprávě chybí vysvětlivky, a tak není jasné, co si pod pojmem „rozumný“ vlastně představit. Zpráva se vůbec točí hodně kolem regulace. V jiné části totiž obsahuje náměty, jak ji v EU dále zlepšovat. Jeden zásadní mezi nimi ale není – co takhle do toho přestat rejpat a nechat pojišťovny a zprostředkovatele na pokoji…
Mohlo by vás zajímat: Anketa Pojišťovna roku 2019–2020: Jubilejní ročník ovládla Allianz
Náš exkurs do historie tentokrát nemůže zamířit nikam jinam než do roku 1620, kdy se 8. listopadu utkala stavovská vojska s císařskými v bitvě na Bílé hoře. O ní se traduje, že byla rozhodujícím střetnutím, které ovlivnilo naše dějiny na staletí dopředu. Omyl. Rozhodnuto totiž bylo už dávno. Jen to až do 8. listopadu 1620 nikomu nedocházelo…
Tento článek nevyjadřuje názor společnosti Creasoft.
Kateřina Lhotská
vedoucí odděle ní analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny
stříbrná Blogerka roku 2019 serveru iDNES
Komentáře
Přidat komentář