Začíná totiž platit zákon o spotřebitelském úvěru obsahující, mimo jiné, i pravidla pro jeho zprostředkování. Při studiu této části si člověk znalý „osmatřicítky“ připadá, jako by to už někde viděl… Zmiňované regulace jsou si totiž v otázce zprostředkování podobné jako vejce slepičí vejci husímu. Což je v podstatě dobře, protože není nic horšího, než když od sebe výrazně liší pravidla řešící v rozdílných oborech obdobnou problematiku.
A tak i zprostředkovatelé spotřebitelských úvěrů budou muset skládat zkoušky a registrovat se u ČNB obdobně jako jejich pojišťovací kolegové. Respektive oni to vlastně ani nemusí být kolegové, protože často půjde o ty samé osoby. Obdobné budou i kategorie zprostředkovatelů. Tedy ne v porovnání se současnou „osmatřicítkou“, ale až s tou novelizovanou. Tedy pokud se jí někdy dočkáme. A samozřejmě i v této oblasti to bude celé orámováno povinností informovat spotřebitele o všem možném, ať už jde o informace užitečné, nebo zbytečně plýtvající papírem.
Pro úvěrové zprostředkovatele se také otevírá možnost poskytovat služby v jasně definovaném makléřském režimu s tím, že mohou být odměňováni přímo svým klientem. V pojišťovnictví je tento režim také přípustný, ale u „retailu“ patří stále ještě do oblasti sci-fi. A jen tak se z ní nedostane. U úvěrů se ovšem možnost, že se makléřský režim „chytne“, tak beznadějně nejeví.
Proč to tak je? Pokud si totiž někdo půjčuje peníze, tak obvykle ví proč. Třeba aby mohl bydlet. Takový člověk pak hledá někoho, kdo mu potřebné prostředky pomůže sehnat. V tomto rozpoložení je přirozeně více nakloněn mu za tuto službu přímo zaplatit. V pojištění, a především v tom životním to takto ale neplatí. Klientů, kteří si jeho potřebu uvědomují a proaktivně si ho sjednávají je poskrovnu. Většinou je jim tak zapotřebí tuto potřebu nejdříve vysvětlit (nebo lépe řečeno je o ní přesvědčit) a to není právě vhodná konstelace si říci přímo o peníze. Po větě vyznívající ve smyslu „já vás přesvědčil o tom, že si máte pořídit něco, o čem jste ještě před chvílí netušil, a teď mi za to přesvědčování zaplaťte“ totiž asi jen těžko někdo peněženku otevře.
Úspěch makléřského režimu u zprostředkování úvěrů ovšem závisí také na bankách. Přesněji na tom, zda a jak jej budou podporovat. Nepochybně budou muset uzpůsobit svoji poplatkovou politiku a o zásazích do procesů uzavírání úvěrové smlouvy také není pochyb. Nejspíš to nepůjde hned. Pro banky je totiž celá tato regulace jedno velké novum a zatím jsou poměrně opatrné a konzervativní. Ale ono si to časem „sedne“.
To, že se pravidla pro zprostředkování úvěru vůbec nastavila, se zdá být docela fajn. Ještě lepší je však to, že jsou obdobná pravidlům, která by měla být platná po novele „osmatřicítky“ pro zprostředkování pojištění. Teď jen, aby to tak opravdu bylo a „osmatřicítka“ někam neuhnula. S dopady „kreativity“ při schvalování různých norem ostatně zápasíme v řadě případů dodnes…
Kateřina Lhotská
vedoucí oddělení analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny
Komentáře
Přidat komentář