Vzpomněla jsem si na ni mimoděk při prohlížení žebříčku nejváženějších a nejméně respektovaných profesí, na který jsem čistě náhodou narazila před pár dny ZDE. Nejde zdaleka o průzkum úplný a jsou mu také už čtyři roky. Nicméně si myslím, že kdybychom se na něco podobného ptali dnes, dostali bychom odpovědi dost podobné.
Je zajímavé, že policisté jsou v žebříčku zhruba uprostřed. Hned za programátory. Pravda už na sobě nemají punc příslušníků SNB, ale i tak je jejich relativně vysoké postavení poměrně překvapivé. Úplně na samotném dně se umístily uklízečky, hned za ministry a kněžími. Těm nejspíš ublížily v té době ještě doznívající dohady o církevních restitucích a u uklízeček a ministrů vadí lidem pravděpodobně jejich hrabání se ve špíně. Byť to má pokaždé trochu jiný charakter. Zatímco uklízečky se v ní hrabou v náš prospěch a měli bychom jim tak být vděčni, ministři často ve prospěch někoho jiného.
Mohlo by vás zajímat: Vloni Allianz odhalila pojistné podvody za téměř 327 milionů korun
Pojišťováci v žebříčku sice chybí, ale mohli bychom je zahrnout do kolonky „Bankovní úředník“. Myslím, že v této profesi se v očích veřejnosti prolínají prakticky všechna povolání, která mají něco dočinění s finančnictvím. Nejspíš by nás proto nemělo nechat chladným to, že od samého dna oblíbenosti je kromě tří jmenovaných profesí dělí už jen novináři a sekretářky.
U novinářů tomu rozumím. Už dávno nejsou „hlídacími psy demokracie“, ale velmi často se z nich stávají bojová plemena vztekle štěkající na toho, na koho jim páníček ukáže. Ale probůh, proč patří mezi neoblíbené sekretářky? Že by přetrvávající stereotyp vnímající je jako „blondýny“ sloužící především jako mluvící automat na kávu?
Mohlo by vás zajímat: Při zdravotním postižení je pomoc rodiny rozhodující
Ale zpět k „bankovním úředníkům“. O nevalné reputaci povolání souvisejících s finančnictvím už toho bylo napsáno a řečeno dost a dost. A asi jsme to každý zažil i osobně. Na jednom našem třídním srazu si například jedna moje spolužačka poté, co jsem jí řekla, v jakém oboru se pohybuji, ostentativně odsedla a odmítla se se mnou nadále bavit. Což bylo v podstatě jedno, protože bychom si vzhledem k její obtížně zvládané artikulaci stejně už moc nepokecaly.
Samozřejmě existují snahy reputaci celého oboru zlepšovat. Obvykle se však scvrkávají na sáhodlouhé moralizování zakončené floskulemi o nutnosti stavět zákazníka „na první místo“, budovat „vztah založený na důvěře“, „vycházet vstříc jeho požadavkům“ a podobné hraběcí rady. Prostě takové ty kecy, které jsou naprosto instantně použitelné pro pojišťovnictví, mobilní služby, nebo prodej karfiólu.
A tak není divu, že se mi moc nechce věřit tomu, že právě takhle se dá reputace budovat. Kromě toho mne napadá taková docela kacířská otázka – zda není úsilí o její zlepšování marným bojem s minimálním přínosem. Pevné pouto mezi klientem a institucí totiž nevzniká tím, že se obě strany navzájem padají kolem krku (nezaměňovat s pojmem „jdou si po krku“) kdykoliv se potkají, ale na základě toho, že si uvědomují, jak moc se vzájemně potřebují. Prostě takový sňatek z rozumu.
Mohlo by vás zajímat: Interní postrach českých firem? Zpronevěry majetku se bojí 64 % z nich
Tuším, že teď se vzpěnila krev v žilách každého markeťáka usilujícího o vybudování co nejdůvěryhodnější značky a snažícího se vyretušovat každou malou kaňku, která na ní ulpí. To je samozřejmě v pořádku. Čistý štít je zkrátka čistý štít. Ale bez přesvědčení klientů, že nás potřebují, se může blýskat, až budou oči přecházet a stejně to bude pendrek platné.
A tak jsou dost možná ty čisté štíty důležitější pro nás než pro veřejnost. Pro někoho totiž může být zkrátka těžké pracovat v oboru, který není lidmi úplně milován. Ale věřte tomu, že kdyby nás všichni zbožňovali, ale nikdo nepotřeboval, bylo by to mnohem horší.
Tento článek nevyjadřuje názor společnosti Creasoft.
Kateřina Lhotská
vedoucí odděle ní analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny
stříbrná blogerka v kategorii Nováček roku 2018 serveru iDNES
Komentáře
Přidat komentář