Jaké to například jsou? Vedle notoricky známého pohlaví je to třeba lidská rasa. Ta se na našem pojistném trhu vzhledem k rasové homogenitě populace sice moc neuplatní, ale světoví hráči působící především v západní Evropě a v Americe, by díky ní určitě dokázali kvantifikovat zdravotní a životní rizika svých klientů nepoměrně přesněji než dnes.
Rasa může mít totiž vliv třeba na propuknutí různých onemocnění. Zatímco běloši jsou například v porovnání s černochy (což je „politicky nekorektní“ označení pro původní obyvatele Afriky a dále Afroameričany, Afroevropany, Afroasiaty, Afroaustralany a Afroantarktiďany) zhruba dvakrát méně rizikoví z pohledu nebezpečí vzniku rakoviny prostaty, tak těm zase pro změnu vůbec nehrozí otoskleróza (degenerativní onemocnění vnitřního ucha hrozící až ohluchnutím). Osteoporóza je mrška „nevyvážená“ nejen rasově, ale i genderově. Nejen že totiž hrozí více běloškám než ženám jiných ras, ale dokonce i více ženám než mužům. Černochům téměř nehrozí ani rakovina kůže, zato mají častěji zelený zákal. Rasa ovlivňuje také propuknutí takových onemocnění jako třeba lupus, různé druhy rakovin, vysoký krevní tlak, nebo alkoholismus a jiné závislosti. Z pohledu střední délky života jsou na tom pak mezi všemi rasami nejlépe běloši. I když tady hraje nejspíš svoji roli i sociálno…
Otázka, zda a jak používat rasu jako rizikový faktor není nikterak nová. Velká debata se vedla například v USA. Před lety se totiž jedné pojišťovně nepodařilo udržet potřebnou „rasovou“ strukturu kmene a důsledkem bylo zásadní zhoršení jeho pojistně-technických charakteristik. S tím samozřejmě souvisela i otázka postačitelnosti pojistného. Pojišťovna se tak ocitla v pasti. Vyšší pojistné příslušníkům rizikovější rasy dát nemohla, protože by to bylo považováno za diskriminační. A tak si pomáhala tím, že takové klienty odmítala. Což bylo ovšem označováno za diskriminaci také. Zvýšit pojistné všem také nemohla, protože by ji to znevýhodnilo oproti konkurenci. A teď dědku raď…
Ale podívejme se i na argumenty hovořící proti používání rasy pro kvantifikace rizika. Je jím třeba obava z vypuštění „džina z lahve“ a uplatňování „rasového přístupu“ i tam, kde opodstatnění nemá. To je vážný argument. Dále se zmiňuje „mezirasová“ solidarita a její údajný souladu s vlastností pojištění spočívající v solidaritě těch méně rizikových s více rizikovými. Tato argumentace však moc nesedí. Pojištění nepochybně solidární charakter má. Ovšem jen při poskytnutí prostředků ze „společné kasičky“ v případě, že nastala událost k tomuto čerpání opravňující. Ovšem nelze solidaritu rozšiřovat i na oblast přispívání do oné „společné kasičky“. Tam musí každý platit úměrně tomu, jaká je pravděpodobnost, že bude potřebovat z „kasičky“ někdy čerpat.
Přiznejme si, že použití lidské rasy jako rizikového faktoru se v současné době jeví jako utopie. Což není dobrá zpráva pro světové pojišťovny, zatímco ty české to naštěstí až tak moc trápit nemusí. Pro ně je podstatné, aby se do podařilo uhájit používání alespoň těch zbylých povolených rizikových činitelů – především věku a zdravotního stavu. Hlasy volající po zákazu i těchto „diskriminačních“ faktorů už totiž také zazněly. Naštěstí ještě ne moc hlasitě, ale v současné „hyperkorektní“ společnosti člověk nikdy neví. Pak bychom totiž mohli celé pojištění osob v podstatě odpískat…
Kateřina Lhotská
vedoucí oddělení analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny
Komentáře
Přidat komentář