Sloupek Kateřiny Lhotské: Není voda, jako voda ještě jednou

25.7.2016 Komentáře

Minulý týden jsem psala o vlivu „ochranářské ruky státu“ na zájem (nebo spíše nezájem) zemědělců o uzavření pojištění pro případ sucha. Sešel se týden s týdnem a objevila se informace, která s tímto tématem úzce souvisí. Česká republika totiž dostala svolení od Evropské komise vytvořit fond na krytí škod vzniklých zemědělcům působením „těžko pojistitelných rizik“. Mezi ně se přitom řadí nejen sucho, ale i povodně.

Do fondu mají přispívat stejným dílem stát i zemědělci, a pokud v něm prostředky dojdou, přisype stát ještě jednou tolik, kolik už předtím vložil. Zemědělcům to sice v posilování pocitu odpovědnosti jich samých za sebe příliš nepomůže, ale na druhou stranu jsou obdobná finanční „anabolika“ běžná i jinde v Evropě…

Když už jsme u té vody, tak v Číně je jí letos pro změnu až moc. Povodně se postupně v zemi přesouvají ze střední a východní části země, na její sever. Jde především o pouštní a polopouštní oblasti, kde má krajina minimální schopnost absorbovat srážky. A když je jich moc, tak to zkrátka končí takto. V těchto oblastech jsem shodou okolností pobývala letos v květnu. Už tenkrát tam bylo neobvykle chladno a deštivo (a někdy i „sněživo“). Na nejsušším místě Číny (v okolí města Turfan), kde spadne normálně kolem 15 mm srážek ročně, napršelo za dva dny tolik, že mají „vybraný příděl“ na řadu let dopředu.

Ale proč o tom vlastně píšu a co to má společného s pojištěním? Neznám sice rizikové modely čínských pojišťoven, ale nejspíš s nimi takováto vlna nekončících katastrofických povodní pořádně zamává. Ostatně jako s těmi našimi po povodních v roce 2002 (když nás ty o pět let dříve ještě dostatečně nevarovaly). A vzhledem k rozsahu postižené oblasti a jejímu charakteru to nejspíš zamává i s modely zajišťoven. Tím se z čínských povodní stává v podstatě „globální“ záležitost, která nakonec pravděpodobně nějakým svým kousíčkem zasáhne i nás.

Ale něco pozitivního. Alespoň na závěr. Meteorologové předpovídají, že letošní léto by mělo proběhnout v našich zeměpisných šířkách bez extrémních výkyvů. Tedy teploty ani příliš vysoké, ani příliš nízké a srážek tak akorát. Zkrátka takové to „normální“ léto, bez sucha a rozsáhlých povodní, páchajících obrovské materiální škody a nemilosrdně luxujících účty pojišťoven. Mám sice někdy pocit, že předpověď počasí je predikcí něčeho, co určitě nenastane, ale pokud by to tentokrát meteorologům vyšlo, asi by se nikdo nezlobil. A to ani jako pojišťovák, ani jako člověk užívající si léta.

Kateřina Lhotská
vedoucí oddělení analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny