Přišlo s vyjádřením, že pojišťovny si ukládají do štrozoku ve formě technických rezerv víc, než by bylo podle jeho názoru záhodno, a tím, že si logicky nepřiměřeně snižují daňový základ, a tedy i odváděnou daň. A že je tomu tedy zapotřebí udělat přítrž, čímž by se dostala do státního rozpočtu nějaká ta kačka navíc. Podle odhadu ministerstva by mělo být těch kaček asi za pět miliard.
Nutno uznat, že na to ministerstvo nejde úplně hloupě. Tedy rozhodně mazaněji než jeho slovenské dvojče, které vypálilo daň na pojistné, a pak se diví, že ho chtějí tamní pojistitelé lidem zvedat. Ovšem vzít to přes technické rezervy je rafinovanější. Ty jsou totiž pro obyčejného člověka něco tak neuchopitelného, že přes ně se zkrátka klientům žádné zvyšování pojistného zdůvodňovat nedá.
Mohlo by vás zajímat: Jaký je vliv Solvency II na německý trh?
Je také docela zajímavé sledovat, jak se z, byť opatrně vedených, diskuzí vytratila právě sektorová daň a vklouzla do nich údajná „přerezervovanost“ pojišťoven. Protože se jen výjimečně stává to, že politiky opustí nějaká myšlenka sama od sebe, tak jim pravděpodobně tu sektorovou daň někdo vymluvil. Nejspíš to byly banky, na které měla dopadnout nejvíc. Těm jde lobbing nepochybně dobře. Na pojišťovnách je nyní ukázat, že tuto disciplínu ovládají také.
Otázkou je, jak ministerstvo na onu „přerezervovanost“ vůbec přišlo? Stanovení technických rezerv je totiž tak složitá disciplína, že se základními početními operacemi člověk obvykle nevystačí. Nehledě na to, že ani pojistní matematici se pokaždé neshodnou, jak mají být rezervy nastaveny správně. Že by to o tom „přerezervování“ ministerstvu někdo nakukal? Vyloučit se nedá nic.
Záměr ministerstva má ovšem jednu nezanedbatelnou vadu na kráse. Technické rezervy totiž nejsou něčím, co si pojišťovny vytváří jen tak z plezíru, a když se ukáže, že už je držet nemusí, tak je projí. Ony je totiž zase rozpustí, čím si navýší výnosy. Ministerstvo tedy nejspíš poněkud pozapomnělo na to, že vedle tvorby rezerv, což je nákladová položka, je tu ještě jejich rozpouštění, což je položka výnosová.
Mohlo by vás zajímat: Generali prodává dceřinou společnost v Belgii
Tedy pokud nejsou použity třeba na úhradu pojistného plnění (i když i pak jsou nejdříve rozpuštěny a jde tedy o výnos, proti kterému jde náklad právě ve formě plnění). Z pohledu daňového to znamená, že tvorba rezerv není způsobem, jak prostředky od zdanění osvobodit, ale jak je zdanit až ve chvíli, kdy už pojišťovně neslouží pro zajištění pojistného krytí.
Když se tedy dnes paní ministryně holedbá tím, jak do státního rozpočtu díky omezení tvorby rezerv přiteče pět miliard, tak už neříká to, že jde o pět miliard, které by do něj nejspíš přiteklo tak jako tak v letech budoucích. K tomu už ovšem nedojde, protože co se nevytvoří, nelze později rozpouštět a tím pádem ani zdanit. Že by tuto elementární znalost na ministerstvu neměli? Anebo platí, že „lepší vrabec v hrsti, nežli vrabec na střeše“?
Kateřina Lhotská
vedoucí oddělení analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny
Komentáře
Přidat komentář