Taxonomie zjednodušeně řečeno stanovuje podmínky a předpoklady, které musí splňovat firmy pro to, aby mohly být považovány za „udržitelné“. Což má mimo jiné sloužit jako vodítko (mimo jiné také) pro pojišťovny, zda jim poskytovat své služby. Není sice zatím explicitně zakázáno pojišťovat i firmy „neudržitelné“, ale dle mého soudu není daleko doba, kdy sektorová regulace nastaví takové podmínky, které to de facto znemožní.
Mohlo by vás zajímat: Pillow: Vše o 7 novinkách v pojištění osob
Zatím se pozornost veřejnosti soustředila pouze na taxonomii „zelenou“, u jejíž definice se odehrával hlavní střet o to, zda budou za „udržitelné“ považovány pouze „občasné“ zdroje energie (zkratka OZE) nebo za určitých podmínek i jádro a plyn. Některým „odborným poradcům“ Evropské komise však nejspíš připadá ekonomicky málo destruktivní, a tak připravili návrh doplnit ji taxonomií „sociální“. Což je ještě větší zhůvěřilost, než ta „zelená“. Dělá totiž z firem soukromých firmy téměř socialistické.
Jak se vlastně taková „sociálně udržitelná“ firma pozná? Má přinášet tzv. „sociální užitek“ a „sociální odpovědnost“. Pro toho, kdo neví, co si pod těmito floskulemi představit, uvádějí autoři návrhu příklady. Za „sociálně udržitelnou“ má být považována ta firma, která svoje zaměstnance dostatečně odměňuje, kde jsou ti méně placení pravidelně školeni, kde manažeři neberou v porovnání s ostatními moc peněz, nebo která nabízí opatrování dětí a příspěvky na důchod. Dalším kritériem má pak být třeba „férový přístup ke klientům a celé společnosti“. Což se má prý poznat podle toho, zda firma platí svým dodavatelům z rozvojových zemí „férové ceny“ (co to proboha je?), nebo že staví nájemní byty s obvyklým nájemným. Prostě socialismus. Nebo jak jinak nazvat to, že majitelé firem budou omezeni v rozhodování o tom, kolik peněz mohou vyplácet manažerům a za kolik mají nakupovat od svých dodavatelů?
Mohlo by vás zajímat: Google a Microsoft uklidňují pojišťovny. Nechtějí být konkurence
A co ty ostatní podmínky? Napomáhat zaměstnancům sladit profesní kariéru a rodinu, školit je nebo jim přispívat na stáří, je jistě fajn. Navíc to přináší výhody i zaměstnavatelům. Třeba v tom, že tím svoje zaměstnance stabilizují a ti jim pak investované prostředky svojí prací vrací. Nicméně to neplatí vždy a pro všechny, a ne každá firma na tyto benefity má. I proto musí být výlučným právem jejich majitelů, zda a v jakém rozsahu je budou svým zaměstnancům poskytovat.
„Sociální udržitelnost“ je zkrátka dalším typický produkt „budovatelů dobra“, při kterém se pletou firmám do věcí, do kterých jim ale vůbec nic není. A protože jim je nemůžou přikázat přímo, tak je k tomu chtějí přimět prostřednictvím pojišťoven tím, že zakáží „neudržitelné“ firmy pojišťovat.
Zavádění taxonomií „udržitelnosti“ je prostě další z dlouhého seznamu na hlavu padlých nápadů přicházejících z Bruselu. Firmy a jejich projekty už totiž nebudou hodnoceny podle ekonomických a kvalitativních měřítek, ale na základě kritérií ideologických a politických. Čímž se v zemích EU likvidují i ty zbytky svobodného trhu, které zatím nástupu zeleno-socialistické kliky odolávaly.
Je to stejně paradox. Před rokem 1989 byla veřejnost sdělovacími prostředky soustavně masírována báchorkami o „úspěších socialismu a hroutícím se kapitalismu“. Koho by napadlo, že se více než tři desítky let po pádu minulého režimu dočkáme toho, jak se kapitalismus pod tlakem zeleného socialismu hroutí doopravdy...
Tento článek nevyjadřuje názor společnosti CreaSoft.
Kateřina Lhotská
vedoucí oddělení analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny
stříbrná Blogerka roku 2019 serveru iDNES
Komentáře
Přidat komentář