Při lety jsme putovali po jihu Etiopie v povodí řeky Omo. Je to oblast, kam celá řada civilizačních vymožeností ještě nedorazila. Jako třeba dát si k snídani chléb s máslem a marmeládou. Proto když jsme tuto oblast opouštěli a vraceli se do Adis Abeby, tak jsme se hodně těšili na přenocování v městečku Yabelo. Konkrétně v motelu ležícím přímo na hlavní transafrické magistrále vedoucí z Káhiry až do Kapského města. Kde jinde by totiž měli mít marmeládu a máslo, když ne právě tam.
Ona magistrála nemá ovšem v této oblasti podobu několikapruhové dálnice, jako na svém začátku a konci, ale je to v podstatě pouze asfaltový pás o šířce tak pro jeden náklaďák, který je pro účely míjení se na obou stranách rozšířen uválcovanou hlínou. Což je docela luxus, protože vzhledem ke frekvenci projíždějících vozidel není s kým se míjet.
Mohlo by vás zajímat: Svobodné povinné ručení? Zatím je to spíše výjimka
Do motelu jsme přijeli pozdě večer a šli rovnou na kutě, ale ráno jsme už celí nedočkaví vyrazili do motelového restaurantu. Nabídka snídaní na jeho jídelním lístku byla opravdu bohatá a na chléb, máslo a marmeládu jsme narazili hned na prvním řádku. I zavolali jsme na číšníka a na jeho otázku „Co si dáte“, jsme bez váhání vyhrkli:
„Dvakrát chléb, máslo a marmeládu a k tomu čaj.“
„Máslo nemáme.“
To nás sice trochu zaskočilo, ale co se dá dělat.
„Aha. Tak stačí chléb a marmeládu.“
„Nemáme ani marmeládu.“
Po těchto slovech jsme se zklamaně zakoukali na další snídaňové nabídky. Byly v duchu „vajíčka na x způsobů“, a tak jsme číšníkovi řekli:
„Tak my si tedy dáme míchaná vajíčka.“
„Vajíčka nemáme.“
„Tak máslo nemáte, marmeládu nemáte a ani vajíčka nemáte. Co tedy máte?“
„Omeletu.“
„Omeletu. Vážně máte omeletu?“
„Jasně. Jinak bych vám to přeci neříkal.“
„Tak pokud máte omeletu, tak my si dáme míchaná vajíčka.“
„Vajíčka nemáme.“
„Jenom omeletu?“ zeptali jsme se nevěřícně, abychom se ujistili v tom, že přestože nemají vajíčka, mají omeletu.
„Přesně tak.“
„A z čeho děláte omeletu?“
„No přeci z vajíček. Z čeho asi…“ pravil číšník a zadíval se na nás jako na blbce.
„Tak v tom případě si dáme míchaná vajíčka.“
„Vajíčka nemáme. Jenom omeletu.“
Tak to šlo ještě několikrát dokola a pokaždé jsme se dozvěděli, že mají jen omletu, tu dělají z vajíček a vajíčka, že nemají. A tak jsme dospěli k závěru, že tudy cesta nevede a že se na to musí jinak.
„Tak víte co, my si dáme omeletu. Bylo by ale možné, až ji bude kuchař připravovat, tak ji na pánvi zamíchat?“
Číšník se hluboce zamyslel a pak nám odpověděl: „Ty by snad šlo.“
Po chvíli nám se slovy „vaše omelety“ opravdu přinesl míchaná vajíčka. Byla výborná. A spokojeni jsme nakonec byli všichni. Číšník proto, že nám prodal omeletu, my, že jsme dostali míchaná vajíčka. I když chleba a máslem a marmeládou to nebyl.
Mohlo by vás zajímat: ABI a Flood Re zdůrazňují význam údržby protipovodňových zábran
A jaké z toho plyne poučení? Že pojem je pouze relativní dojem. Důležitý je obsah. A tak je možno říkat míchaným vajíčkům klidně omeleta. Tedy pokud se shodneme na tom, že omeleta se dělá tak, že se nalijí vajíčka na pánev a tam se míchají, dokud nezískají patřičnou konzistenci. Teď mne napadá… Měli jsme se podívat, jestli nemají v nabídce i omeletu s marmeládou. Stačilo totiž dát si ji bez vajíček…
Tento článek nevyjadřuje názor společnosti Creasoft.
Kateřina Lhotská
vedoucí oddělení analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny
stříbrná Blogerka roku 2019 serveru iDNES
Komentáře
Přidat komentář