Sloupek Kateřiny Lhotské: Rozpočtová rada hrách na stěnu hází

Národní rozpočtová rada (NRR) totiž konstatuje, že veřejné rozpočty jsou ve „významné nerovnováze“ a zároveň pojmenovává hlavní příčiny tohoto stavu – nezodpovědnou rozpočtovou politiku praktikovanou vládami za poslední dva roky a ignorování rizika nepříznivého demografického vývoje mající dopad především do financování penzí. To druhé je evergreen, na který zvysoka kašlou vlády kontinuálně, přičemž ta současná v tomto trendu jen pokračuje. Slibuje sice provedení „reformy“ důchodového systému, ale stejně jako ty předchozí se zaměřuje jen na jeho kosmetické úpravy. Jako třeba komu na penzičku přisypat a komu ne. A přitom zapomíná, že by také mělo být z čeho přisypávat. Když něco podobného razili socani, tak se to ještě dalo chápat, protože rozdávání neexistujících peněz patří k jejich naturelu. Ale když v tom pokračuje vláda současná, jejíž někteří členové si z nějakého neznámého důvodu říkají „pravice“, tak je to skutečně na pováženou.

Mohlo by vás zajímat: ČAP k 3Q 2022: Předpis smluvního pojistného se meziročně navýšil o 7,5 %

NRR ve své Zprávě uvádí, jak se nám tato nečinnost vlád může za pár desítek let secsakra vymstít. Od třicátých let totiž schodek důchodového účtu začne růst tak intenzivně, že v roce 2042 dosáhne 2 % HDP a za dalších deset let přesáhne 3,5 %. Když to převedeme na peníze, tak zhruba za dvě desetiletí bude třeba přisypávat na důchody každý rok kolem 110 miliard ročně a později téměř dvojnásobek (ve skutečnosti ještě víc, protože inflace). Což je srovnatelný balík peněz například s tím, co hodlá vláda utratit za „zastropování“ cen energií. A teď abstrahujme od toho, že oněch 130 miliard na „stropy“ je číslo vycucané z prstu, protože dnes nikdo není schopen předpovědět, jak se budou ceny energií vyvíjet, a tedy jak velká ve skutečnosti erární kompenzace bude.

Druhým velkým tématem je utržení veřejných rozpočtů ze řetězu, které zahájila vláda Andreje Babiše rozdáváním peněz v období pandemie covidu a na které navázala vláda Petra Fialy v souvislosti s energetickou krizí. Jako povzdech pak NRR konstatuje nezodpovědné zrušení zdanění superhrubé mzdy, které zatíná do veřejných rozpočtů sekeru do hloubky 120 miliard ročně. Pro zapomnětlivé je na místě připomenout, že by k tomu nedošlo bez poslaneckých hlasů ANO a ODS.

Mohlo by vás zajímat: INSIA je součástí skupiny UNILINK. Ivan Špirakus zůstává generálním ředitelem

Je zřejmé, že „zastropování“ cen energií je další ranou úsilí o odpovědnou fiskální politiku. Bylo by však hodně laciné vládu za tento krok kritizovat. Řada lidí by se totiž bez této pomoci dostala do neřešitelné situace, ze které by jim nepomohly ani svetry, ani deštníky a ani úsporné tarify. Ono je zkrátka jednoduché vykřikovat, že další zadlužování je cestou do pekel a zároveň nenavrhovat, jak jinak lidem rychle a účinně pomoci. „Zastropování“ je tedy nejspíš nezbytný krok, kterým by měla vláda získat čas na nalezení toho, čemu se říká „systémové řešení“. Tedy dosáhnou stavu, kdy budou ceny energií opravdu odpovídat jejich nákladům. Obávám se však, že k ničemu takovému se kabinet Petra Fialy nechystá. A podobnou obavu má i NRR:

„...avizované zásahy do energetického trhu mohou pro veřejné rozpočty znamenat bezprecedentní, a přitom dlouhodobou zátěž. Jak ukazuje zkušenost ze světa, jednou spuštěné rozsáhlé programy kompenzací cen energií se velmi obtížně vypínají a mohou se stát dalším významným mandatorním výdajem veřejných rozpočtů...“

Jak však ceny energií „zreálnit“? Odstranit příčiny jejich nekontrolovatelného růstu. Tím je především převis poptávky nad nabídkou způsobený nezodpovědným vypínáním stabilních zdrojů energií a jejich náhradou zdroji občasnými (zkratka OZE). Navýšit nabídku se však nestihne přes noc. Rychlejšími opatření je očištění cen energií o balast typu emisní povolenky. Ty stejně slouží jen k tomu, aby si na nich mohli namastit kapsu spekulanti. A pak také návrat k tržnímu stanovení ceny energií, a nikoliv podle kartelem zavánějícího pravidla „cenu určuje nejdražšího výrobce“ praktikovaného na Lipské burze. Dokážete si představit, že by se třeba takto dohodli pekaři a prodávali by chleba za cenu toho, kdo ho upeče nejdráž? Připadá vám to jako nehoráznost? No vždyť to taky nehoráznost je.

Mohlo by vás zajímat: Pojišťovny s „evropským penzijkem“ zatím váhají

Jenomže jsem dost skeptická, že by se v tomto směru něco zásadního stalo. Zatím totiž nic nenaznačuje, že by vláda chtěla podniknout cokoliv, co by mohlo ceny energií zkrotit a vyhnula se tak nutnosti financovat jejich „zastropování“ opakovaně. NRR tak má podle mne pravdu, že kvůli tomu bude třeba „vytisknout“ stovky miliard korun i v dalších letech.

A udržitelnost veřejných financí tím definitivně poslat do kopru... 

Tento článek nevyjadřuje názor společnosti CreaSoft. 

Kateřina Lhotská
Vedoucí oddělení analýz a finančních produktů, CreaSoft s.r.o.
Akademik roku 2022 soutěže finančních produktů Zlatá koruna