Sloupek Kateřiny Lhotské: Škoda kliku, který padne vedle

Předpokládám, že asi každý už zažil situaci, kdy se na mobilu potřeboval rychle dostat k nějaké webové stránce, chtěl kliknout na příslušný odkaz, ten mu ale najednou „odskočil“, on svůj prst už nedokázal „zabrzdit“, a tak se nakonec ocitnul úplně někde jinde, než původně zamýšlel. V tu chvíli obvykle člověku bleskne hlavou nějaký nepublikovatelný výraz, ale nakonec mu nezůstane nic jiného, něž se vrátit na stránku původní a zkusit štěstí znovu. Na druhý pokus je pak buď trpělivější a počká, až se všechno „ustálí“, nebo naopak rychlejší a stihne kliknout na požadovaný odkaz dříve, než mu zase „uskočí“. Případně ani jedno z toho, a pak zase skončí někde jinde, než chtěl. A na rty (někdy i za rty) se mu dere výrazivo o něco vulgárnější.

Mohlo by vás zajímat: Sloupek Kateřiny Lhotské: Blackout už není jen teorie...

Pravda, v některých případech takto omylem zabloudí na stránku, která se může nakonec ukázat jako zajímavější než ta, kterou původně hledal. Ale to jsou spíše výjimky. Mnohem pravděpodobněji totiž tímto způsobem klikne na nějakou reklamu. Vyhráno přitom nemá ani ten, kdo si všimne, že se mu objevila pod prstem, a stihne ho „zabrzdit“ včas. Ve snaze se nežádoucí reklamy rychle zbavit totiž často klepne kousek vedle „křížku“ nebo tlačítka „Zavřít“ a ta se mu naopak otevře. A to už naštve tak, že se nadávky derou přes rty i těm, kteří jinak hovoří výhradně slovníkem Mirka Dušína. Ale berme to jako daň za to, že jsou internetové stránky přístupné „zadarmo“. Jenom místo aby ji člověk hradil v penězích, tak ho to stojí nervy.

Občas si kladu otázku, proč někdo něco s těmi „odskakujícími“ a zákeřně vyjíždějícími odkazy neudělá. Ale asi to bude souviset s tím, že vedle většiny zbloudivších, kteří se okamžitě vrací naštvaně zpět, se pravděpodobně najdou i tací, kteří se do „omylem“ navštívené stránky začtou, a nakonec z nich vypadne i nějaký ten peníz. Takže odpovědí na zmiňovanou otázku je nejspíš to, že s tím nikdo ani nic udělat nechce. I mezi zbloudilci se totiž občas nějaký ten zákazník uloví.

Mohlo by vás zajímat: Jaké jsou výsledky pojišťoven v oblasti povinného ručení za rok 2020?

Kapitolou samo o sobě je obsah těchto reklam. Řídí se mimo jiné i tím, co ten který člověk kdy hledal, jaké stránky navštěvoval a co na nich případně kupoval. Což někdy generuje docela nesmysly. Například když je mu pořád dokola vnucováno zboží, které už si dávno koupil. Nebo si snad někdo myslí, že kdo si právě pořídil jedno kolo, skočí i po druhém? Leda by na jednom šlapal levou nohou a na tom druhém pravou…

Občas může reklama člověka i vystrašit. Pamatuji se například, jak jsem zůstala před lety paf, když na mne poprvé vyskočilo, abych si pořídila pojištění pohřbu. Že by to se mnou bylo až tak špatný? Pak jsem si však jako „pojišťovácky pozitivní“ člověk uvědomila, že takový produkt by pojišťovna nikdy necpala někomu, kdo má takříkajíc na kahánku. Takže pokaždé, když na mne tato reklama vykoukla, řekla jsem si: „Zatím je to dobrý“. A když pak najednou zmizela, utěšovala jsem se tím, že už vyčerpala „badžet“…

Mohlo by vás zajímat: Jaroslav Besperát: Navzdory krizi bude i rok 2021 úspěšný

Všelijak „vyskakující“ nebo i jinak zákeřně vyjíždějící internetová reklama je zkrátka k vzteku. Tedy jen z pohledu jeho běžného uživatele. Provozovatelé webových portálů a jejich inzerenti to totiž vidí přesně naopak. Přes tento diametrálně rozdílný pohled na ni však pro všechny strany platí kupodivu to stejné: „škoda kliku, který padne vedle“. Rozdíl je jen v tom, že slovo „vedle“ vnímá každá z nich poněkud odlišně…

Tento článek nevyjadřuje názor společnosti Creasoft. 

Kateřina Lhotská
vedoucí odděle ní analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny
stříbrná Blogerka roku 2019 serveru iDNES