Sloupek Kateřiny Lhotské: Vůz před koně nepatří


			Sloupek Kateřiny Lhotské: Vůz před koně nepatří
7.2.2022 Komentáře, Spektrum

Zapřahat vůz před koně znamená dělat něco nesmyslného, respektive dělat věci ve špatném pořadí. Zhruba tak, jak se to děje například v rámci „dekarbonizace“ a „elektromobility“. Alespoň tedy v pojetí, v jakém tato témata řeší evropští politici a zastánci teorie o blížící se klimatické apokalypse.

Pokrok doprovází lidstvo od okamžiku, kdy náš praprapraprapředek vzal poprvé do ruky nástroj s cílem použít jej k nějaké činnosti. Po celou dobu přitom platilo, že se každá novinka musela prosadit tím, že se lidé přesvědčili o jejích přínosech, a tedy i smysluplnosti a životaschopnosti. Až teprve naše generace se dožila toho, že je „pokrok“ plánován. Nejdříve za dob vlády soudruhů, kdy se plánoval i rok, ve kterém dosáhneme komunismu. A pak nyní, kdy si plánujeme, jak to natřeme „větru a dešti“ a budeme klimatu diktovat, jak moc se může měnit.


Mohlo by vás zajímat: Ivan Špirakus: Srovnávače ŽP mají budoucnost. Jsou však stále na startovní čáře


Když první zemědělci orali svá políčka, obvykle do rádla, jakéhosi předchůdce našeho pluhu, zapřáhli sebe. Pak někoho napadlo, že se dobytek na pastvě docela fláká, a tak zapřáhnul jej. Když ostatní viděli, že dotyčný zorá pole mnohem rychleji, tolik se u toho nenadře a krávám to neubližuje, zapřáhli i svůj dobytek a novinka se chytla. Pravda, tenkrát jsem nežila a nevím tak jistě, jestli to nebylo ve skutečnosti tak, že nějaký pravěký aktivista zakázal lidem rádlo tahat. Ale dost o tom pochybuju…

O dost později, kdy se k dopravě a tahání používali především koně, se objevil jistý James Watt a vynalezl parní stroj. Poměrně záhy lidé zjistili, že je rozhodně výkonnější než jakékoliv zvíře, nehledě na to, že se neunaví, není třeba jej krmit a topiva pro jeho provoz se zdálo být dost. I tato novinka se tedy ujala díky tomu, že přesvědčila lidi o své užitečnosti a smysluplnosti, aniž by nějaký aktivista krmil jejich hlavy tím, že používání zvířat na práci je špatné.

Ale parní stroj měl i celou řadu nedostatků. Byl těžký, hlučný, málo účinný, smrděl a občas od jisker vyletujících z komína něco chytlo. Takže když se pak objevil spalovací motor, případně elektromotor, začal mu zvonit umíráček. Ovšem nikoliv proto, že by nějací politici zblblí protiparostrojními aktivisty zakázali jejich používání. Lidi sami přišli na to, co je lepší.


Mohlo by vás zajímat: Jan Matoušek: Pojišťovny nejsou jen měšcem. Musí být i partnerem


A tak teprve dnes zažíváme v historii lidstva situaci, kdy sami sobě zakazujeme používat funkční řešení, aniž bychom za ně měli nějaká jiná životaschopná. Rušíme uhelné elektrárny a někdo i jaderné, a přitom spoléháme na „občasné zdroje energie“ (zkratka OZE), které dokázaly zatím přesvědčit pouze o tom, že adjektivum „občasné“ na ně opravdu sedí. K tomu si zakazujeme pohánět vozidla spalovacími motory, aniž bychom měli vyřešeno jejich náhradu pohonem jiným. Náklady na vybudování infrastruktury pro elektromobily totiž ještě nikdo nedokázal ani spočítat (natož aby ji dokázal vybudovat) a navíc není jasné, kde takové obrovské množství elektrické energie vzít. Na tom ostatně troskotá i plán na masové zavedení vozidel na vodíkový pohon. I výroba vodíku je totiž secsakra energeticky náročná.

Nicméně všelijací aktivisté žijící nejspíš v přesvědčení, že elektřina vzniká v zásuvce a peníze v bankomatu, nadále opakují svoji mantru o apokalypse klimatické. Sluchu jim popřává evropská vrchnost a káže zákaz současných zdrojů energie, aniž by za ně byla k dispozici funkční a dostatečně výkonná náhrada. Čímž ženou celou „západní“ společnost do apokalypsy energetické a ekonomické.


Mohlo by vás zajímat: Škody způsobené extrémy počasí překročily v roce 2021 hranici 105 mld. $


Tím se baví především Číňané, kteří si mnou ruce, jak lehké bylo dosáhnout toho, aby se na nich stali Evropané závislí. Drtivou většinu surovin, bez kterých nelze o „dekarbonizaci“ a „elektromobilitě“ ani uvažovat, mají totiž pod palcem právě oni. Jak se k nim dostali? Jednoduše. Místo řešení 56 genderů a podobných blbin lítali zkrátka po světě a skupovali, co se dalo. Číňané se navíc do nějakého dobrodružství se snižováním emisí, aniž by měli vyřešenou náhradu současných zdrojů energie, neženou. Na rozdíl od nás totiž moc dobře vědí, že zapřahat vůz před koně je nebetyčná blbost.

Kdy na to přijdeme i my? A nebude už pozdě?

Tento článek nevyjadřuje názor společnosti Creasoft. 

Kateřina Lhotská
vedoucí oddělení analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny
stříbrná Blogerka roku 2019 serveru iDNES

Sledujte nás

Facebook Twitter LinkedIn

Komentáře

Přidat komentář

Nejsou žádné komentáře.

Související články