Účel a právní základ opatření vůči politicky exponovaným osobám
Politicky exponovaná osoba je definována v zákoně č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (§ 4 odst. 5 písm. a), nazývaného také zákon o praní špinavých peněz. Toto ustanovení považuje za politicky exponovanou osobu takovou fyzickou osobu, která je nebo byla ve významné veřejné funkci s celostátním nebo regionálním významem. Předmětné ustanovení zároveň obsahuje i demonstrativní výčet těchto významných veřejných funkcí. Politicky exponovanou osobou jsou i osoby blízké či jinak propojené s takovou osobou (v návaznosti na písm. b) téhož ustanovení). Aktuální definici politicky exponované osoby přinesla novela zákona o praní špinavých peněz provedená v roce 2017, která rozšířila původní vymezení politicky exponované osoby o regionální úroveň (starostové a hejtmani) i o tuzemské politicky exponované osoby (ačkoliv se opatření vůči politicky exponovaným osobám uplatňovala již od přijetí tohoto zákona v roce 2008, dříve se související opatření vztahovala pouze na zahraniční politicky exponované osoby).
Mohlo by vás zajímat: Jak se ženy chovají v dopravě?
V souvislosti se svým postavením a společenskou rolí jsou politicky exponované osoby objektivně více vystaveny korupčnímu jednání a případným střetům zájmů. Z tohoto důvodu existuje řada mechanismů, které kladou dodatečné požadavky na transparentnost jejich příjmů a výdělečných aktivit (např. centrální registr oznámení majetku veřejných funkcionářů[1]). Zároveň i finanční instituce jsou podle zákona o praní špinavých peněz povinny zajistit v případě těchto osob zesílenou kontrolu klienta, tedy uplatňovat přísnější opatření nad rámec standardní identifikace a kontroly klienta uplatňované plošně u všech klientů.
Nezakládají se tyto povinnosti na domněnce, že veřejní funkcionáři páchají trestnou činnost?
Nikoliv. Kvůli jejich specifické roli jsou veřejní funkcionáři více vystaveni riziku zneužití své funkce, což vede k přísnějším požadavkům na transparentnost jejich finančních toků. Nejedná se však v žádném případě o sankcionování osob z důvodu jejich veřejné funkce. Finanční instituce je pouze povinna učinit takové kroky, aby získala dostatečné ujištění, že zná jednání svého klienta a rozumí mu a že v rámci jejích obchodních vztahů nedochází k žádné nezákonné činnosti. Stejně jako u jiných klientů, pokud klient umožní bance porozumět svému profilu, kterému bude následně aktivita klienta v obchodním vztahu odpovídat, pak nebudou mít obecně přísnější opatření v praxi na klienta žádný dopad (kromě případného občasného dodatečného dožádání informací).
Jaká opatření musí finanční instituce vůči politicky exponovaným osobám uplatňovat?
V prvé řadě musí finanční instituce naplnit všechny obecné povinnosti, které jí zákon ukládá vůči všem jejím klientům. Jedná se především o povinnost identifikace a kontroly klienta, které se provádí při vzniku obchodního vztahu vždy a u jednorázového obchodu v případě naplnění stanovených podmínek (např. jeho hodnota překročí stanovenou hranici – 1 000 EUR pro identifikaci a 15 000 EUR pro kontrolu klienta). Při identifikaci klienta finanční instituce zároveň vždy zjišťuje, zda je klient politicky exponovanou osobou, aby mohla uplatňovat přiměřené postupy pro kontrolu klienta. Bližší informace v tomto ohledu jsou uvedeny v příspěvku k identifikaci a kontrole klienta.
Mohlo by vás zajímat: Petr Jedlička: Jaký je vývoj povinného ručení v roce 2020?
V rámci provádění kontroly klienta musí finanční instituce aplikovat taková opatření, která účinně předchází riziku zneužití finanční instituce k praní peněz a financování terorismu v daném obchodním vztahu (tedy taková opatření, aby se finanční instituce ujistila, že k nelegální činnosti nedochází). Jak je uvedeno výše, u politicky exponovaných osob je toto riziko vždy vyšší, finanční instituce tedy bude v případě klientů – politicky exponovaných osob vždy uplatňovat dodatečná přísnější opatření nad rámec minimálních požadavků obecné kontroly klienta stanovených zákonem pro všechny běžné klienty. Tato dodatečná opatření vychází z mezinárodních standardů[2] a jsou uplatňována napříč všemi zeměmi Evropské unie a světa.
Některá minimální dodatečná opatření stanoví přímo zákon. K uzavření obchodního vztahu s politicky exponovanou osobou musí např. dát souhlas nadřízený zaměstnanec či statutární orgán finanční instituce. Klíčovým dodatečným opatřením požadovaným zákonem vůči klientům – politicky exponovaným osobám je však povinnost zjišťovat původ majetku klienta. Oproti standardní kontrole klienta se tedy nezkoumá pouze původ finančních prostředků používaných v obchodním vztahu (např. odůvodnění konkrétní transakce), ale finanční instituce by měla získat představu o celkovém majetku svého klienta – politicky exponované osoby (přibližné celkové příjmy, přibližný celkový movitý i nemovitý majetek).
Mohlo by vás zajímat: ČNB: Jaká je úspěšnost odborných zkoušek za 3Q 2020?
Finanční instituce ve své praxi zjišťují původ majetku klientů – politicky exponovaných osob obvykle formou čestného prohlášení klienta, rozhovorem s klientem a prostřednictvím podpůrných dokumentů (např. předložením pracovní smlouvy obsahující mzdový výměr, výplatní pásky, daňového přiznání anebo jiného příjmového dokumentu, kterým klient disponuje). Zákon nestanoví konkrétní způsob, kterým má finanční instituce informace o původu majetku klienta – politicky exponované osoby zjišťovat, a je tedy na interním posouzení každé jednotlivé finanční instituce, jakým způsobem bude postupovat (tento postup je upraven v jejích vnitřních předpisech). Vždy by však měla být finanční instituce přesvědčena, že původ majetku svého klienta zná.
Zákon ponechává na uvážení jednotlivých finančních institucí nejen způsob provedení kontroly klienta, ale i jeho rozsah. Zatímco finanční instituce musí vždy minimálně naplnit základní zákonné povinnosti, zákon rovněž požaduje v případě odůvodnění na základě rizikového hodnocení, aby si nastavila i dodatečná opatření nad jejich rámec. Z uvedeného vyplývá, že finanční instituce mohou uplatňovat ve své praxi i další dodatečná opatření vůči klientům – politicky exponovaným osobám, včetně implementace postupů uplatňovaných mateřskou společností (často zahraniční), které mohou být rovněž přísnější.
Mohlo by vás zajímat: Připravují se Evropané na penzi?
Jak dlouho musí finanční instituce považovat danou osobu za politicky exponovanou a uplatňovat vůči ní výše uvedená opatření?
Finanční instituce by za politicky exponovanou měly vždy považovat osobu uvedenou v § 4 odst. 5 zákona o praní špinavých peněz nejméně po dobu jednoho roku po ukončení funkce, avšak vždy až do doby, dokud trvá u dané osoby riziko spojené s vykonávanou veřejnou funkcí (např. skutečnost, že daná osoba může i nadále vykonávat vliv ve veřejných záležitostech). Konkrétní doba, jak dlouho bude povinná osoba na daného klienta pohlížet jako na politicky exponovanou osobu a uplatňovat vůči němu související opatření, se tedy odvíjí od výsledku konkrétního hodnocení rizik dané povinné osoby (a to jak s ohledem na rizika související s její činností, tak na rizika spojená s daným klientem). Po lhůtě jednoho roku od ukončení funkce tedy nelze přístup zobecnit.
Lze požadavek na informace odmítnout?
Zákon stanoví klientům při provádění identifikace a kontroly klienta povinnost součinnosti s finanční institucí (tedy povinnost spolupracovat). V případě, že klient potřebnou součinnost neposkytne, je finanční instituce povinna odmítnout navázání obchodního vztahu či uskutečnění obchodu (transakce), případně může neposkytnutí součinnosti vést až k ukončení smluvního vztahu mezi finanční institucí a jejím klientem.
Mohlo by vás zajímat: EIOPA dokončila včas návrhy k PEPP. Jaká je budoucnost penzí?
Co se informacemi o klientech děje?
Informace o klientech a jejich obchodech jsou předmětem bankovního tajemství. Finanční instituce mají ohledně těchto informací přísnou povinnost mlčenlivosti, kterou lze prolomit pouze v konkrétních specifických odůvodněných příkladech (např. u soudu pro účely trestního řízení). Finanční instituce samotná se získanými informacemi může nakládat pouze pro účel, ke kterému je získala.
Kateřina Pscherová
Česká národní banka
[1] Dostupný z https://cro.justice.cz/
[2] Doporučení Finančního akčního výboru při OECD (mezinárodní instituce vytvářející standardy v oblasti předcházení legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu) a právní předpisy Evropské unie.
Komentáře
Přidat komentář