V době koronavirové pandemie jsou německé kanceláře v zásadě prázdné. Práce z domova, která byla pro mnohé zaměstnance výjimkou (nemoc dítěte, řemeslník v domě), se stala v době nezbytné sociální izolace v mnoha podnicích jedinou možností. Cenově příznivé digitální prostředky umožňují nové formy součinnosti, aniž je nezbytná fyzická přítomnost na pracovišti. Práce z domova přináší nejen změny ve vztahu zaměstnavatel a zaměstnanec, ale také změny v pojistné ochraně. Zákonné úrazové pojištění v Německu podle GDV striktně rozlišuje mezi soukromou činností a odbornou činností, resp. výkonem povolání. To je sice logické, ale v praxi se v této oblasti skrývá řada nejistot.
Mohlo by vás zajímat: Téměř půl milionu řidičů v bodovém systému. 40 tisíc je vybodovaných
Principiálně platí, že při výkonu povolání a na cestě do práce a z práce jsou zaměstnanci pojištěni ze zákona. To platí mezi jinými rovněž pro žáky, studenty a dobrovolníky (dobrovolné funkcionáře) během výkonu jejich činnosti. V případě úrazů, které nejsou ve spojitosti s výkonem profese, se ze zákonného úrazového pojištění neposkytuje žádné plnění. Otázkou ovšem je, co patří k práci a co nikoli. S odpovědí na tuto otázku se musí pravidelně vypořádávat soudy. Při práci z domova se tato otázka vyostřuje. Už jen vzhledem k prostorové situaci se doma prolíná pracovní a soukromé více než na pracovní cestě. Judikatura se snaží pracovní a soukromé při úrazech v home office jemněji vymezit, což má důsledky pro pojistnou ochranu.
Příklad č. 1
Pokud si někdo při home office nese něco k jídlu nebo k pití, a přitom se při pádu poraní, tak není pojištěn. Může jít o situaci, kdy zaměstnanec má vícepodlažní byt, nese si vodu, a přitom se zřítí ze schodů a těžce se zraní. V této věci rozhodl Spolkový sociální soud v roce 2016 tak, že takový pád není ze zákona pojištěn. Podle soudu nemůže být zaměstnavatel činěn odpovědným za rizika v soukromém bytě zaměstnance.
Příklad č. 2
V kanceláři je cesta na toaletu ze zákona pojištěna. Při home office toto pravidlo neplatí. V každém případě to tak vidí Sociální soud v Mnichově. Zaměstnanec při návratu z domácího WC upadl a poranění chtěl uplatnit jako pracovní úraz.
Příklad č. 3
Ten, kdo umísťuje při cestě do práce své dítě do denního pečovatelského střediska pro děti (v němčině „Kita“), je ze zákona pojištěn. Tato právní úprava existuje od roku 1971. Naproti tomu ten, kdo se nějakým způsobem zraní při cestě z Kita do místa bydliště, tak podle Spolkového sociálního soudu pojištěn není.
Jedna maminka spadla z kola v důsledku náledí a zlomila si loket. Byla na cestě z Kita do místa bydliště. Její zdravotní pojišťovna chtěla získat zpět od nositele zákonného (veřejného) pojištění léčebné náklady ve výši 19 000 EUR, ale marně. Zemský sociální soud Dolní Sasko – Brémy ani Spolkový sociální soud v tom totiž nespatřovaly žádný pracovní úraz.
Mohlo by vás zajímat: Sloupek Kateřiny Lhotské: Březnové ozvěny
Z těchto příkladů lze na základě německého práva a judikatury vyvodit ten závěr, že ten, kdo při home office vykonává něco, co není v přímé souvislosti s jeho prací, není ze zákona pojištěn. Ten, kdo by chtěl globální ochranu, tak by měl začít přemýšlet o soukromém úrazovém pojištění. Pak je jedno, zda jde o práci či využívání volného času. Soukromé pojištění pro případ úrazu poskytuje po celou pojistnou dobu pojistnou ochranu každý den celých 24 hodin. Pokud má úraz trvalé následky, vyplatí úrazová pojišťovna jednorázové plnění a u zvlášť závažných následků se poskytuje doživotní úrazová renta. Některé německé úrazové pojišťovny nabízejí doplňkově i plnění z titulu rehabilitace. Ale rovněž v případě, že úraz nemá žádné trvalé následky, pomůže soukromé úrazové pojištění například tím, že se hradí:
- náklady za kosmetické operace nezbytné z důvodu úrazu,
- denní odškodné a denní dávka při pobytu v nemocnici,
- plnění z titulu úmrtí pro pozůstalé,
- plnění za výpomoc v domě (pečovatelská služba, dodávka jídla – např. teplého oběda, úklidová služba).
Komentáře
Přidat komentář