NKÚ prověřil zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele. Co zjistil?

NKÚ provedl kontrolu prostředků vybíraných na základě zákona na zákonné pojištění odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání (dále také „zákonné pojištění“). Zákonné pojištění zajišťuje náhradu škody, která vznikla zaměstnanci při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Cílem kontroly bylo prověřit funkčnost systému zákonného pojištění a jeho soulad s právními předpisy. Kontrola byla provedena u MPSV, MF, České pojišťovny a Kooperativy.

Právní úprava zákonného pojištění je významně zatížena systémovými nedostatky, které činí systém zákonného pojištění nefunkčním. Od roku 2006 nepodléhá systém zákonného pojištění dozoru ani dohledu ze strany státních orgánů ani ze strany České národní banky. MPSV i MF bezvýsledně předkládaly v období let 2006–2017 legislativní návrhy na změnu systému zákonného pojištění.

Pověřené pojišťovny, Česká pojišťovna a Kooperativa, provozují zákonné pojištění pro stát v intencích současné nedostatečné právní úpravy, v důsledku čehož nevymáhají pojistné po všech povinných subjektech a neověřují systematicky, zda zaměstnavatelé odvádějí pojistné ve správné výši. V případech, kdy pojistné není zaplaceno včas, nevymáhají pověřené pojišťovny důsledně úhrady zvýšeného pojistného a u zvýšeného pojistného přistupují pravidelně k upuštění od vymáhání. 

Mohlo by vás zajímat: Výzva jedenácti: Lékaři Univerzity Karlovy volají po odblokování společnosti!

Systémové nedostatky

Právní úprava zákonného pojištění, která se od roku 1993 řídí ustanovením § 205d zrušeného zákona č. 65/1965 Sb.[1] a vyhláškou č. 125/1993 Sb.[2], vykazuje následující nedostatky:

1. Systém zákonného pojištění nepodléhá od roku 2006 dozoru ani dohledu. MF bylo do
   3. 2006 orgánem státního dozoru nad pojišťovnictvím. Od 1. 4. 2006 vykonává dohled podle zákona o pojišťovnictví[3] Česká národní banka, ale na zákonné pojištění se dohled ČNB nevztahuje.

2. Není upravena součinnost mezi pojišťovnami a orgány státní správy. Důsledkem chybějící součinnosti mezi pojišťovnami a orgány státní správy bylo to, že pojišťovny neověřovaly, zda pojistné hradili všichni povinní zaměstnavatelé, a aktivně nevyhledávaly zaměstnavatele, kteří svou zákonnou povinnost neplnili. Z kontrolovaného vzorku 661 zaměstnavatelů tuto povinnost v období let 2015–2018 prokazatelně nesplnilo 185 zaměstnavatelů[4].

3. Sankce za pozdní úhradu zákonného pojistného je v právní úpravě stanovena[5] neobvykle vysoká, činí 10 % z dlužné částky neuhrazeného pojistného za každý započatý měsíc. Pojišťovny i MF přistupují k upuštění od vymáhání zvýšeného pojistného ve všech případech, kdy zaměstnavatelé podají žádost. Za období 2015–2018 bylo upuštěno od vymáhání částky v celkové výši 64 427 762 Kč, tj. 52,6 % z celkového předepsaného zvýšeného pojistného.

4. Limit ve výši 250 000 Kč stanovený platnou právní úpravou pro upuštění od vymáhání pohledávek je neúměrně vysoký[6]. Pojišťovny jsou oprávněny samostatně rozhodovat o upuštění od vymáhání pojistného a pohledávek až do výše 250 000 Kč, přičemž pro rozhodování o upuštění od vymáhání není pojišťovnám stanoven jednotný postup. Pojišťovny v letech 2015–2018 prominuly zvýšené pojistné do 250 000 Kč v celkové výši 47 498 026 Kč.

5. MF a MPSV předkládaly v letech 2006–2017 legislativní návrhy na změnu systému zákonného pojištění. Tyto návrhy však nebyly v rámci legislativního procesu schváleny.

Mohlo by vás zajímat: Historicky osvědčený vestavěný stabilizátor pojišťovnictví ve vážném ohrožení

Ostatní zjištěné skutečnosti

6. Postup MF při vydávání souhlasů s upuštěním od vymáhání pohledávek nad 250 000 Kč byl nepřezkoumatelný a netransparentní. MF nemělo jednoznačně nastavena kritéria a jejich váhu pro posuzování žádostí o souhlas s upuštěním od vymáhání pohledávek. V období 2015–2018 vydalo MF ve všech 71 případech předložených pojišťovnami k posouzení souhlas a upustilo od vymáhání pohledávek ve výši 18 414 343 Kč. 

7. MF porušilo právní předpis[7], když nevymáhalo úrok z prodlení ve výši 1 304 434 Kč, který vznikl v důsledku pozdního odvodu přebytku pojistného ve výši 741 339 661 Kč od České pojišťovny za rok 2015. Ke dni 8. 7. 2019 došlo uplynutím promlčecí lhůty k promlčení dluhu.

8. Česká pojišťovna porušila právní předpis[8] tím, že nestanovila přebytky ze zákonného pojištění za roky 2017 a 2018 ve správné výši, a snížila tak odvod do státního rozpočtu o 648 743 Kč. V průběhu kontroly Česká pojišťovna převedla uvedenou částku na účet MF.

9. Pojišťovny v intencích současné nedostatečné právní úpravy neověřovaly systematicky u zaměstnavatelů, zda odváděli pojistné ve správné výši. Česká pojišťovna kontrolovala platby pojistného dle termínů splatnosti stanovených vyhláškou[9] pouze z hlediska existence platby, nikoli její správné výše. Kooperativa neprováděla kontroly pravidelnosti plateb a správnosti výpočtu výše pojistného u všech zaměstnavatelů, kontrolu prováděla zejména při likvidaci pojistných událostí.

10. Pojišťovny při likvidaci pojistných událostí (ověřeno na 39 případech) a uplatňování regresů (ověřeno na 80 případech) postupovaly v souladu s právními předpisy.

11. Evropská komise[10] může v budoucnu shledat režim zákonného pojištění neslučitelným s vnitřním trhem. Systém provádění zákonného pojištění naplňuje všechny definiční znaky veřejné podpory. Zákonné pojištění jako existující podpora včetně následně provedených změn nebylo součástí výročních zpráv o všech existujících režimech podpory[11].

Více informací ZDE

[1]     Zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce (vyjma ustanovení § 205d byl zákon s účinností od 1. 1. 2007 zrušen).
[2]     Vyhláška č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání.
[3]     Ustanovení § 84 a 85 zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví.
[4]     Zdrojem byl pro NKÚ informační systém České správy sociálního zabezpečení, údaje byly získány prostřednictvím MPSV.
[5]     Například podle ustanovení § 20 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, a ustanovení § 18 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, je sankce stanovena ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý kalendářní den prodlení.
[6]     Například v zákoně č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, je stanoven limit pro odpuštění úroku z prodlení ve výši 5 000 Kč (ustanovení § 14 odst. 6).
[7]     Ustanovení § 14 odst. 6 zákona č. 219/2000 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky.
[8]     Ustanovení § 205d odst. 2 ve spojení s odst. 4 zákona č. 65/1965 Sb.
[9]     Ustanovení § 12 odst. 3 vyhlášky č. 125/1993 Sb.
[10]    Podle článku 14 odst. 1 a 2 nařízení Rady (ES) č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES.
[11]    Podle článku 21 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 výroční zprávy předkládá Evropské komisi členský stát.