Páteční příběh: fotka na památku

Jenže je fotka a fotka. Tyhle, o kterých bude řeč, se jaksi nepovedly.

Stalo se to na jednom letišti na Moravě. V rámci výdělečné činnosti, tak nezbytné k provozování velmi drahého sportu, jakým bezesporu je létání na větroních, poskytlo letiště své plochy a hangáry a dokonce jeden kluzák typu Blaník L 13 (celokovový vynikající větroň, vyráběný  u nás léta letoucí v tisícikusové sérii) německým občanům, aby si tady zalétali a něco se naučili. Jeden Němec byl pilot-instruktor (39 let, nalétáno přes 800 hodin), druhý byl pětadvacetiletý pilot s třemi sty nalétaných hodin, jeho spoluletec byl kvalifikovaný pilot s ještě větším počtem nalétaných hodin (400). S instruktorem seděl v kabině čtrnáctiletý kluk, který sice už nalétal 26 hodin, ale byl stále ještě pilotním žákem.

Z výpovědí svědka, který je sám pilotem ČSA, tudíž ví, o co jde na nebi nad ním, létali oba Němci v termice (což jsou teplé vzdušné proudy, které nesou větroně do výšky) s dalšími čtyřmi větroni. Poté se ale oddělili a letěli jinam, přičemž německý větroň typu ASK 21 přešel do letu na zádech. Český větroň Blaník letěl za ním, přidal na rychlosti, přiblížil se a poté jej podlétl. Po asi 15-20 vteřinách ASK 21 změnil polohu do letu střemhlav a když byl kolmo k zemi, Blaník do něj narazil. Svědek viděl dva padající letouny a dva padáky.

Co se vlastně stalo?

Můžeme se o tom jen dohadovat, i když fakta mluví dost jasně. Žák patrně poprosil, aby ho posádka druhého větroně vyfotografovala, jak provádí akrobacii. Pilot druhého letounu, tedy Blaníku, měl s sebou fotoaparát a slíbil žádosti vyhovět. Podotýkám už teď, že fotoaparát se nikdy nenašel.

Takže pilot-instruktor předvedl svému žákovi, jaké to je letět na zádech, druhý letoun se nebezpečně přiblížil pod ně a jeho pilot patrně fotografoval. Oba letouny spolu vedly komunikaci v jazyce německém, ačkoliv předepsaný jazyk je angličtina. Budiž, ale nedohodli se přesně, protože pilot-instruktor náhle změnil trasu letu směrem dolů a došlo ke střetu.

Sám pilot instruktor uvedl, že o fotografování nevěděl, že let na zádech jen žákovi předváděl pro názornost, rádio měl ztišené, aby mohl hovořit se svým žákem. O žádném jiném letounu ve své blízkosti nevěděl a Blaník spatřil až v poslední vteřině. To už nemohl havárii zabránit a proto vyzval žáka k opuštění větroně, žák jej ale neposlechl. Pokusil se jej vyprostit ven sám, ale už bylo pozdě a proto sám vyskočil a pro malou výšku i přes otevření záchranného padáku nakonec utrpěl těžká poranění. Žák zůstal v kabině a zahynul při pádu větroně do lesa.

Oba Němci v Blaníku odhodili překryt kabiny a vyskočili, dopadli lépe - jen s lehkými poraněními.

Kdo tedy měl pravdu? Zkuste sami hádat. Ale nebudeme daleko od pravdy, když řekneme, že pilot-instruktor věděl, že akrobacii smí provádět po dohodě s vedením letiště jen nad letištní plochou, věděl, že se bude fotografovat a věděl, že to je silně riskantní. Pilot Blaníku věděl, že pokud poletí na bezmotorovém větroni pod jiný stroj, který je v poloze "na zádech", hraje si se smrtí.

Výsledek? Dva zničené větroně, jeden mrtvý, jeden těžce a dva lehce zranění. A to jen pro několik fotografií...

Snad ani nemusím dávat na závěr nějaké poučení. Cítíte je jistě sami.

Jan Jelínek