Což je více, než mají v současnosti země západní Evropy, kterým se prokrmování a uplácení svých občanů (= voličů) poněkud vymklo z rukou. To ovšem neznamená, že na tom budou za 50 let lépe než my. Vzhledem k tomu, že na veřejném rozhazování nechtějí nic moc měnit a struktura jejich obyvatelstva se jim mění tak, že natažených rukou bude spíše přibývat, lze reálně předpokládat, že nám budou našich 222 % ještě závidět.
Ono i ta výše dluhu je poměrně zavádějící. Je počítaná za předpokladu, že bude pokračovat stávající trend zadlužování a vývoj počtu a věkové struktury obyvatelstva se nezmění. Což jsou premisy, které určitě nevyjdou. Nicméně je zřejmé, že dluh bude narůstat a že to bude problém. Jen nevíme, jestli o něco menší, než si dnes myslíme, nebo naopak větší.
Mohlo by vás zajímat: GDV: Vzorové pojistné podmínky pro kybernetické pojištění
Za hlavního „viníka“ neuspokojivých vyhlídek je přitom opakovaně označován důchodový systém, respektive absence jeho reformy. Při té příležitosti působí až tragikomicky současná slepota oranžové ministryně sociálních věcí paní Maláčové, která vidí největší potíž penzí v jejich „nespravedlivém“ rozdělování. A dokonce pro jeho řešení založila notoricky známou „Komisi pro spravedlivé důchody“.
Ta nejdříve řešila „spravedlivé“ důchody pro ženy. Došla přitom k překvapivému zjištění, že problém nerovných důchodů vzniká mimo důchodový systém. To je panečku objev. To by člověka vážně nenapadlo, že to může být takto, když se vypočítávají z výše příjmů. A tedy, když někdo pobírá menší plat, tak že bude mít i nižší penzičku. Komise nicméně nelenila a navrhla několik řešení, jak tuto situaci řešit. Jde o zavedení fiktivního vyměřovacího základu po dobu péče o dítě, sdílení důchodových nároků partnera (což se ukázalo tak komplikované, že to později spadlo pod stůl) a prodloužení vyloučené doby do 9 let věku dítěte. Tyto návrhy mají jedno společné – ve svém důsledku neznamenají snížení důchodů mužům, ale jen zvýšení důchodů ženám. A tak je samozřejmě nutné, že vyžadují dodatečné financování. Tedy aby do systému přiteklo více peněz a dluhová sekera se zaťala o něco hlouběji. Něčím tak přízemním a nepodstatným jako financování se však Komise nezabývala, neb je předurčena k řešení úkolů vznešenějších.
Mohlo by vás zajímat: Česká pojišťovna má nové vedení! Generálním ředitelem bude Roman Juráš
Tím je třeba mudrování nad III. pilířem důchodového systému. Tady došla Komise k objevnému zjištění, že si lidé spoří málo a že je třeba s tím něco dělat. Problém je pak údajně i to, že v něm při jeho stávajícím pojetí nemají lidé garanci výnosů. A tak spatřil světlo světa návrh na vytvoření jakéhosi „státního účastnického penzijní fondu“.
Zatím není úplně jasné, jaký osud by potkal penzijní fondy současné. Jestli by nadále existovaly vedle toho státního, nebo by do něj byly kompletně převedeny. V každém případě by v tom „erárním“ existovalo něco jako „záruka státu“. Pokud by to měla být ona „garance výnosů“, tak potěš koště. To by totiž bylo sakra drahé. A veřejné finance by se po tomto záseku pořádně zakymácely. Zlatých 222 %...
Uvidíme, s čím přijde Komise dál, a doufejme, že její další návrhy nebudou pro veřejné finance znamenat ránu z milosti. I když pak by vlastně splnila hlavní zadání paní ministryně Maláčové. Spravedlivých důchodů bychom se totiž skutečně dočkali. Jak muži, tak ženy by v penzi totiž dostávali opravdu úplně stejně – tedy prdlajs…
Kateřina Lhotská
vedoucí odděle ní analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny
stříbrná blogerka v kategorii Nováček roku 2018 serveru iDNES
Komentáře
Přidat komentář