Sloupek Kateřiny Lhotské: Zlo má jméno „evropské dotace“

Řada lidí se dozví o tom, že existují nějaké evropské dotace obvykle až ve chvíli, kdy kvůli nim má někdo oplétačky se zákonem. Nebo v případě, kdy nám někdo vyhrožuje, že nám je za neposlušnost sebere. Máločím by nám přitom prokázal větší službu. Evropské dotace totiž neuvěřitelným způsobem ničí podnikatelské prostředí a volnou soutěž – tento základ fungující tržní ekonomiky. Pro ilustraci si uveďme malý příklad.

Mohlo by vás zajímat: TOP 30 pojišťovacích makléřů za rok 2018 v Česku dle oPojištění.cz

Představme si dva podnikatele – říkejme jim pan Modrý a pan Bílý. Oba mají záměr postavit na nějakém místě hotýlek, přičemž oba mají být přibližně stejně velké a obdobně vybavené. A tak je i logické, že náklady na jejich výstavbu jsou téměř shodné. Řekněme 100 miliónů. Pan Modrý dostane na jeho výstavbu dotaci z EU ve výši 30 miliónů a pan Bílý financuje vše ze svého. Pan Modrý tak díky tomu musí vrazit do hotýlku ze svého jen 70 miliónů. Nebo jej může za 30 ušetřených miliónů něčím dovybavit. Pokud zvolí první možnost bude moci v porovnání s panem Bílým nabídnout svým zákazníkům za srovnatelné služby nižší cenu. V případě druhém pak za stejnou cenu služby širší a kvalitnější. Kdo podle vás získá konkurenční výhodu? No pochopitelně, že pan Modrý. A nestálo ho to ani korunu. To není kapitalismus, to je dotační socialismus...

Mohlo by vás zajímat: Zkouška na pojištění: První dojmy a doporučení

Pokřivení soukromého sektoru je evidentní a my můžeme být jen rádi, že tato vymoženost se neprosadila i do pojišťovnictví. Ale dotace mají zhoubný vliv i na veřejné projekty. Jen si vzpomeňme na obce, které se pustily do megalomanských akcí, které sice zvládly s pomocí dotací investičně, ale po jejich dokončení se ukázalo, jaký že vybudovaly nesmysl (o těchto projektech pojednával před časem tento seriál). Vedle prostředků, které obce utratily (nebo spíše vyhodily z oken) za spolufinancování, je přitom často zatěžují i náklady na provoz příslušných objektů. A protože si je pořídily z dotací, nemůžou je po nějakou dobu ani prodat (jak by bylo možné například při úvěrovém financování), a zbavit se tak alespoň té provozní zátěže.

Takto nesmyslně použité finance obci pochopitelně někde chybí. A tak se třeba neopravují chodníky. Někdo by mohl namítnout, že za to přeci nemohou dotace, ale špatná analýza projektu a posouzení jeho efektivity. To je pravda jen částečně. Obávám se totiž, že analýza nemá u tohoto typu projektů prokázat realističnost příslušného záměru, ale jen dosáhnout toho, aby byla dotace přidělena. „Koláče bez práce“ jsou zkrátka až příliš lákavé. A tak je požadovaný výsledek dopředu dán a zadání pro zpracovatele analýzy daného projektu zní: „udělejte to tak, aby to vyšlo“.

Mohlo by vás zajímat: Postřehy Evy Gmentové: Odborné zkoušky jako prubířský kámen trhu

A tak pokud v něčem nemají dotace přímý destruktivní účinek, tak to jsou snad jen ty, které jsou určené pro velké veřejné investiční projekty celostátního významu. Třeba do dopravní infrastruktury. I když i v těchto případech pozor. Dotace jsou jako droga, a proto si na jejich přísun raději moc nezvykejme. Kocovina a absťák po jejich vysazení totiž nejsou zrovna dvakrát příjemné.

Nezapomínejme na to, až budeme zase poslouchat vzletné řeči o tom, jaké úžasné štěstí nás v podobě dotací EU potkalo. Nebo až se bude někdo chvástat, že státní rozpočet skončil díky nim v přebytku. Je to stejné chucpe, jako když se dopující sportovec chlubí vítězstvím v závodě...

Tento článek nevyjadřuje názor společnosti Creasoft.

Kateřina Lhotská
vedoucí odděle ní analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny
stříbrná blogerka v kategorii Nováček roku 2018 serveru iDNES