Význam sektorového hodnocení ML/FT rizik v oblasti životního

Pojistný obzor je k přečtení ZDE

Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (dále jen „AML zákon“), ukládá povinným osobám, mezi které patří i pojišťovny, povinnost podniknout vhodné kroky k identifikaci a posouzení rizik praní peněz a financování terorismu (dále jen „ML/FT rizika“). Mají tak např. vypracovat interní hodnocení rizik v rámci jimi poskytovaných služeb, které musí pravidelně aktualizovat. Hodnocení rizik má zohledňovat zejména rizikové faktory, kterými jsou: typ klienta, účel, pravidelnost a délka trvání obchodního vztahu, hodnota a způsob uskutečnění obchodu nebo rizikovost určitých zeměpisných oblastí. Součástí tohoto hodnocení rizik by mělo být i uvedení vhodných opatření, s jejichž pomocí lze daná rizika eliminovat.

Aby mohla povinná osoba efektivně řídit ML/FT rizika, musí tato rizika samozřejmě dostatečně identifikovat a posoudit, k čemuž má sloužit právě interní hodnocení rizik. Vedlejším benefitem efektivního řízení rizik by pak měla být schopnost finanční instituce vynakládat účelně své ekonomické prostředky na prevenci praní špinavých peněz a financování terorismu tam, kde jsou rizika nejvyšší, a naopak šetřit zdroje tam, kde rizika neshledává. Proto by důsledně zpracované hodnocení rizik mělo být skutečným zájmem každé povinné osoby. Tento ekonomický význam není ale bohužel vždy zcela zohledněn AML zákonem, který v některých oblastech ukládá povinným osobám povinnosti, které jsou s ohledem na jejich obchodní činnost nadbytečné.

To se bezpochyby týká i pojistného sektoru, který oproti bankovnímu sektoru (na nějž je AML zákon primárně zacílen) obsahuje řadu specifik. Tato specifika ale nejsou vždy reflektována právní úpravou, která tak pojišťovny nadbytečně zatěžuje a nutí je k neefektivnímu nakládání se svými zdroji. Proto dospěla pracovní skupina AML k rozhodnutí vypracovat Zprávu o procesu hodnocení rizik praní špinavých peněz a financování terorismu pro produkty životního pojištění (dále jen „Zpráva“), která se měla pokusit na tato specifika zacílit – identifikovat je a popsat a přiřadit jim odpovídající míru rizikovosti. Zpráva však má i další využití, která budou dále zmíněna. Za životní pojištění je v této Zprávě považováno odvětví životního pojištění dle zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů.

Mohlo by vás zajímat: Glosa Martina Podávky: Životko pod čarou, nad čarou, za čarou...

Základní okruhy

Pojďme se nyní ve stručnosti podívat na obsah Zprávy. Již ve svém úvodu uvádí zjevné odlišnosti, pro které je pojistný sektor vnímán obecně jako nízkorizikový. Mezi ty nejvýznamnější důvody patří např. skutečnost, že protistranou klienta je vždy sama pojišťovna, což logicky zcela eliminuje ML/FT rizika, která musí řídit u protistrany transakce klienta např. poskytovatel platebních služeb. Dalším specifikem je např. skutečnost, že pojištěný je vždy pouze osobou fyzickou, což v klientském portfoliu významně eliminuje zvýšená rizika spojená s problematikou skutečných majitelů právnických osob. Soukromé právo určuje okruh osob, od kterých je pojišťovna povinna přijmout splatné pojistné, což pojišťovně umožňuje efektivněji řídit rizika spojená s osobami plátců odlišných od pojistníka a původem jejich finančních prostředků.

Dále stojí za zmínku, že soukromé právo stanoví pravidla pro určení příjemců pojistného plnění v případě smrti pojištěného, a pokud se nejedná o jmenovitě určené obmyšlené osoby, je jejich okruh omezen pouze na osoby určované vztahem k pojištěnému. Tato skutečnost je faktorem snižujícím riziko spojené s převodem finančních prostředků souvisejícím s úmrtím osoby klienta oproti pravidlům dědění ze závěti. Pojišťovna tak může lépe zjišťovat a dokumentovat riziko spojené se jmenovitě určenou, zejména k pojištěnému nepříbuznou, osobou obmyšleného ještě za života pojištěného, neboť jí je totožnost této osoby známa dostatečně dopředu. Tento jen příkladný výčet specifik už sám o sobě potvrzuje výše uvedenou premisu o nízkorizikovosti pojistného sektoru.

Mohlo by vás zajímat: Seminář AČPM: Problematika odborné způsobilosti podle ZDPZ

Identifikátory podezřelého obchodu

Zpráva obsahuje vymezení toho, co se rozumí podezřelým obchodem a demonstrativním výčtem významných identifikátorů podezřelého obchodu. K vyvolání domněnky o podezřelém obchodu slouží řada identifikátorů, které mohou upozornit na možný výskyt podezřelých skutečností, avšak samy o sobě nutně vždy neznamenají, že se skutečně naplnila skutková podstata praní špinavých peněz nebo financování terorismu. Pouze vyvolají potřebu danou okolnost prověřit a příp. způsobí, že je obchodní vztah dále podrobněji sledován. Takovým identifikátorem je v sektoru pojištění např. skutečnost, že klient platí na své majetkové poměry nepřiměřeně vysoké pojistné, zejména v případě jednorázového nebo mimořádného pojistného, že následně (zejména opakovaně) dochází k mimořádným výběrům z rezervy po takových jednorázových nebo mimořádných platbách, že uzavírá pojistné smlouvy, které zjevně nemají ekonomický účel, či že dochází k vypovězení pojistné smlouvy v krátké době po jejím uzavření, které je spojeno s neobvykle vysokou částkou již zaplaceného pojistného, kdy je pojišťovna povinna vracet nespotřebované pojistné nebo vrátit přeplatek.

Dalšími znaky vyvolávajícími podezření může být nezvyklé či nervózní vystupování klienta, jeho instruování či sledování jinou osobou, časté změny osoby obmyšleného, změny účtů, ze kterých je pojistné placeno, či velký počet shodných pojistných smluv na jednoho klienta nebo na jednu rodinu. V oblasti identifikace klienta se může jednat o skutečnost, že klient předkládá neobvyklé nebo podezřelé identifikační dokumenty, které vyvolávají podezření na padělání či pochybnosti o pravdivosti poskytovaných údajů, zjevně neochotně poskytuje požadované identifikační a další údaje atd. V oblasti plateb pojistného pak může být alarmujícím znakem větší množství omylných plateb od jedné osoby, které je pojišťovna povinna vracet, provádění plateb, které jsou v rozporu s majetkovým profilem klienta (např. pravidelné placení vysokého pojistného u osoby, která nemá prokazatelné příjmy, student atd.), placení vyšších částek pojistného v hotovosti apod.

Mohlo by vás zajímat: Jak řešit dopady sucha v německém zemědělství? Daněmi, nebo pojištěním?

Rizikové faktory

V další části se Zpráva zaměřuje na jednotlivé rizikové faktory posuzované samostatně pro typy produktů, distribuční kanály, typy klientů, způsoby plateb pojistného a výplat plnění z pojištění, účel obchodu, délku trvání obchodu, pojistnou částku a kapitálovou, resp. investiční hodnotu a vztahy plátců pojistného a příjemců pojistného plnění. Jednotlivé rizikové faktory pak Zpráva třídí do jednotlivých skupin podle míry rizikovosti, přičemž tyto skupiny mají přiřazenu míru rizikovosti na škále 0–4. Kategorie s mírou rizika 0 (nicotné riziko) a 4 (vysoké riziko) jsou vnímány jako krajní případy, s jejichž výskytem běžně legislativa nepočítá. Faktory s mírou rizika 1 představují nízké riziko, kategorie s označením „2“ se posuzuje jako střední riziko a označení „3“ znamená zvýšené riziko. Díky použité škále rizikovosti je patrné, ve kterých oblastech lze ML/FT rizika důvodně očekávat a v jaké míře, tedy kde mají pojišťovny na základě svých interních posouzení individuálních a konkrétních případů zesílit opatření nebo naopak kde není třeba vynakládat za účelem prevence praní špinavých peněz a financování terorismu nadbytečné prostředky. Váha vzájemné rizikovosti jednotlivých oblastí nebyla ve Zprávě stanovena, neboť je na posouzení každé konkrétní pojišťovny, která by s ohledem na vlastní specifika měla tyto postupy zohlednit v interním systému vnitřních zásad.

Rizikovost produktů

Produkty životního pojištění, které tuzemské pojišťovny nabízejí, se do značné míry liší mírou rizikovosti. Obecně platí, že individuální pojištění bývají více riziková oproti skupinovým pojištěním, neboť klienti v rámci těchto obchodních vztahů realizují jednotlivé dílčí platby pojistného každý sám za sebe, kdežto u skupinových pojištění pojišťovna přijímá pojistné v kumulované částce od dobře prověřeného pojistníka, kterým velmi často bývá úvěrová nebo finanční instituce, tedy povinná osoba podle AML zákona.

Platí dále, že riziková pojištění vykazují nižší míru ML/ /FT rizik než rezervotvorná pojištění, protože nedochází k vytváření kapitálové hodnoty, která právě umožňuje skrze hrazené pojistné legalizovat nelegálně získané finanční prostředky. Další růst ML/FT rizik souvisí s flexibilitou produktů, která umožňuje provádět jednostranně platby mimořádného pojistného, mimořádné výběry a předčasné ukončení smlouvy s výplatou odkupného. Samozřejmě platí, že s rostoucí mírou flexibility produktů roste i míra ML/FT rizik.

Mohlo by vás zajímat: Zaskočená ministryně financí. Rozpočtový výbor chce vyloučit ze zdanění rezerv ŽP

Rizikovost distribučních kanálů

Významným hodnoticím faktorem pro posouzení rizikovosti daného obchodu je rovněž kanál, který je využit k distribuci pojištění a jeho následné správě. Není však možné např. bez dalšího stanovit, že využití externího distribučního kanálu představuje samo o sobě zvýšené riziko, a je třeba při posouzení rizika vždy pracovat s možnostmi distribuce vůči konkrétnímu klientovi. Pokud např. nemá pojišťovna v daném místě pobočku a klient tak neměl reálnou možnost využít jiný kanál, nelze využití rizikovějšího distribučního kanálu automaticky považovat za zvýšené riziko přiřaditelné na vrub rizikového profilu klienta. Tento rizikový faktor je tedy nezbytné hodnotit i s ohledem na další objektivní skutečnosti.

Na ryze obecné úrovni tedy platí, že nejméně riziková je obsluha klienta zaměstnancem pojišťovny na pobočce, který je pro tuto činnost speciálně vyškolen. Při tomto způsobu komunikace získává pojišťovna přímo veškeré informace, které potřebuje k provedení identifikace a kontroly klienta, a může se na ně plnohodnotně spoléhat, neboť má tento proces pod vlastní režií a kontrolou. Nejčastěji používaným distribučním kanálem je však v případě pojistného sektoru využití sítí pojišťovacích zprostředkovatelů. Zde obecně platí, že interní distribuční síť pojišťoven (vázaní zástupci) představuje nižší míru rizika než externí síť (samostatní zprostředkovatelé). Jako nejrizikovější je pak vnímána komunikace s klientem na dálku, kdy nedochází k fyzickému kontaktu zástupce pojišťovny a klienta, čímž v procesu chybí „vlastní zkušenost“ z vystupování klienta.

Mohlo by vás zajímat: Předsedkyně AČPM: Asociace se stala důstojným a uznávaným partnerem

Typy klientů podle rizikovosti

Rovněž klienty je nutné třídit do jednotlivých skupin podle míry jejich rizikovosti. V případě těchto faktorů vychází Zpráva z kategorizace užívané AML vyhláškou, a rozlišuje tedy rizikový profil klienta se standardním rizikem a klienta s vyšším rizikem, kdy pojišťovna vykonává zesílenou kontrolu takového klienta v rozsahu a způsobem, který zajistí účinné řízení identifikovaného rizika. Nad rámec AML vyhlášky navíc poukazuje na možnosti definice obchodně nepřijatelného klienta, tj. klienta, jehož rizikový profil ukazuje na pro konkrétní pojišťovnu neakceptovatelné riziko.

Rizikové faktory zahrnují jak objektivní, tak subjektivní rizikové charakteristiky klienta. Mezi faktory zvyšující rizikovost klienta patří skutečnost, že je klient veden na sankčních seznamech, jeho zemí původu je země, vůči níž jsou uplatňovány mezinárodní sankce, klient je politicky exponovaná osoba, původ prostředků klienta je nejasný nebo jeho zdroj rizikový atd. Tyto skutečnosti samy o sobě nemusí znamenat vyloučení klienta z obchodního vztahu – každá pojišťovna si dle vlastního řádně zdůvodněného hodnocení rizik, interních a případných skupinových standardů pro hodnocení ML/FT rizik, určí, které kombinace znaků vedou ke zvýšení rizikovosti klienta, příp. k tomu, že se pro ni stane klient nepřijatelným.

Při hodnocení rizikovosti klienta je rovněž nutné zvažovat, zda klient jedná sám, či v zastoupení. Obecně platí, že zastoupení na základě plné moci je vnímáno jako rizikovější než zákonné zastoupení, a to právě s ohledem na libovůli zmocnitele ve volbě zmocněnce, a je zde tedy vyšší možnost zneužití k protiprávnímu jednání.

Mohlo by vás zajímat: 25 let Asociace českých pojišťovacích makléřů. Jak to celé začalo?

Způsoby plateb pojistného a výplat plnění z pojištění podle rizikovosti

Další významnou oblastí pro posouzení míry rizikovosti jednotlivých obchodů je způsob provádění příchozích a odchozích platebních transakcí, konkrétně způsoby placení pojistného a požadavky na výplatu pojistného plnění či jiná plnění z pojištění. Jako zcela bez rizika je vnímán interní převod z jiné smlouvy klienta vedené u téže pojišťovny, protože pojišťovna již zná klienta i původ těchto prostředků a tyto neopouštějí její sféru. V těchto případech jsou tedy jakékoliv požadavky na kontrolu klienta v souvislosti s uzavřením nové pojistné smlouvy pro účely praní špinavých peněz a financování terorismu zcela nadbytečné a nadměrně zatěžující.

Co se týče bezhotovostních operací v rámci finanční skupiny, jsou tyto méně rizikové než bezhotovostní operace s účty klientů vedenými mimo finanční skupinu. Ještě vyšší míru rizika pak vykazují hotovostní operace, zejména pokud jde o ověřování jejich původu. Extrémní riziko je pak shledáváno v případě plateb realizovaných kartou prostřednictvím platebních bran na internetu a při zapojení kurýra nebo jeho agregačního účtu, neboť se jedná o operace pro pojišťovnu zcela anonymní, bez jakékoliv možnosti pojišťovny věrohodným způsobem ověřit totožnost skutečného plátce.

Další faktory pro hodnocení míry rizika

Pojišťovny při hodnocení ML/FT rizik mohou využít i další faktory, které mohou v kombinaci s dalšími aspekty obchodu pomoci k identifikaci podezřelého obchodu. Jedná se např. o účel obchodu (potřebu klienta), délku trvání obchodu, pojistnou částku, kapitálovou/ /investiční hodnotu pojistné smlouvy či skutečnost, že pojistné hradí místo pojistníka jiná osoba, příp. že plnění má být poskytnuto jiné osobě než pojištěnému, a to za současného posouzení příbuzenských, obchodních či jiných vazeb těchto osob.

Mohlo by vás zajímat: TOP 30 pojišťovacích makléřů za rok 2018 v Česku dle oPojištění.cz

Samozřejmě není možné pouze na základě výše uvedených faktorů automaticky usuzovat na zvýšené riziko. Tyto faktory jsou tak pouze jedněmi z aspektů, které se berou v úvahu při individuální kontrole klienta, resp. při hodnocení rizikovosti klienta v kontextu dalších dostupných či pojišťovně známých informací. Tzn., že smlouvy jsou při uzavírání posuzovány v případě, kdy klient vykazuje zvýšené riziko, nebo v rámci posttransakčního monitoringu, tedy sledování transakcí prováděných klientem.

Účel obchodu bývá posuzován jako možný indikátor podezřelého obchodu zejména za situace, kdy se jedná o nestandardní účel či nelogický obchodní krok. Vzhledem k tomu, že existence životního pojištění vždy vyžaduje, aby jeho součástí byl nahodilý prvek spojený s osobou pojištěného, lze legální motivaci pojistníků shledat vždy, když dochází k navázání obchodních vztahů za účelem získání finančního obnosu v případě poškození zdraví nebo úmrtí pojištěného, k vytvoření finančního obnosu pro budoucí období života pojištěného (pouze u kapitálového nebo investičního pojištění) v případě dožití se smlouvou stanoveného okamžiku pojištěným nebo k průběžnému čerpání prostředků ze získaného finančního obnosu (u výplat plnění formou renty nebo důchodu).

Zjištění jiného účelu tak může představovat možný indikátor podezřelého obchodu. Je zejména nutné být obezřetný při posuzování možného zneužití životního pojištění k financování terorismu (získání finančního odškodnění pro pozůstalé po teroristovi), neboť v tomto případě se mohou výše uvedené zjištěné účely jevit jako legitimní. Účel obchodu by měl vždy korespondovat s potřebou klienta dle směrnice č. 2016/97, o distribuci pojištění. Fakticky se jedná o stejné skutečnosti, jaké se zjišťují pro dvě odlišné zákonné povinnosti, a informaci získanou pro potřeby jednoho procesu lze tedy automaticky využít i v druhém procesu.

Mohlo by vás zajímat: NÚKIB: Kyberbezpečnost v ČR ohrožuje Čína. Útoky budou pokračovat!

Ve vztahu k délce obchodního vztahu lze konstatovat, že produkty životního pojištění jsou běžně konstruovány jako střednědobé nebo dlouhodobé finanční produkty. Pro reálné vyhodnocení rizikovosti však není podstatné to, na jakou dobu byla pojistná smlouva uzavřena, ale skutečnost, jakou dobu reálně trvá a po jaké době dochází k její změně, či dokonce zániku. Čím dříve je pojistná smlouva ukončena, tím větší ML/FT riziko existuje.

Pojistná částka či kapitálová/investiční hodnota pojistné smlouvy vstupují do rizikového profilu klienta jako jedny z jeho rizikových faktorů. Platí tedy, že je-li klient pojistníkem smluv představujících vysokou hodnotu, měl by obecně být posuzován jako více rizikový. Rovněž platí, že neodpovídá-li pojistná částka příjmům ani majetkovým poměrům klienta, vyžaduje takový klient důslednější kontrolu ve vztahu k možné legalizaci k výnosu z trestné činnosti nebo praní špinavých peněz.

Při kontrole klienta by mělo také být přihlíženo k tomu, kdo hradí pojistné, resp. z jakého účtu je pojistné hrazeno. Platební operace prováděné jinou osobou, než je osoba primárně předpokládaná zákonem, zvyšují daná rizika. Pojišťovna je podle soukromého práva povinna přijmout splatné pojistné pouze od stanoveného okruhu osob. Od ostatních osob, zejména u mimořádného pojistného, je pak oprávněna přijetí pojistného odmítnout. A právě způsob, jakým soukromé právo definuje tento okruh osob, zároveň definuje i rizikovost. Z tohoto pohledu je tedy neexistence jakékoliv vazby (příbuzenské či ekonomické) na pojištěného či na oprávněného významným rizikem.

Mohlo by vás zajímat: V Česku se přestaly nabízet produkty pojišťovny NOVIS. Jaký je důvod?

Konečně také při výplatě plnění z pojištění je pro účely hodnocení ML/FT rizik rozlišováno, komu je takové plnění vypláceno. Vzhledem k povaze pojištění dochází leckdy k situacím, kdy osoba, které je plnění vypláceno, nemohla být dříve identifikována pro účely praní špinavých peněz a financování terorismu, a to v případech, kdy je plnění vypláceno např. dědici, osobě určené ve smlouvě, pojištěnému, který byl v průběhu pojištění nezletilým, avšak ke dni výplaty pojistného plnění již nabyl zletilosti, zákonnému zástupci, zmocněnci nebo jiné osobě či subjektu majícímu nárok na výplatu plnění.

V takovém případě je identifikace prováděna až před výplatou plnění. Co se týče míry rizika stanovené pro výplatu jednotlivým kategoriím osob, platí, že je-li plnění poskytováno oprávněnému, příp. v pojistné smlouvě dopředu definovanému věřiteli oprávněného, kdy je jednoznačně prokazatelný ekonomický vztah mezi těmito osobami, vykazuje takový stav nižší míru rizika než v případě, kdy dochází k výplatě osobě blízké identifikované příbuzenským vztahem k osobě oprávněného. Ještě vyšší míra rizika je pak stanovena pro situace, kdy je plnění hrazeno na účet třetí osoby, která není příbuzná osobě oprávněného, tím spíše za situace, kdy není možné určit ani žádný ekonomický vztah k oprávněnému.

Opatření ke zmírnění ML/FT rizik

Dalo by se očekávat, že součástí Zprávy bude také výčet mitigačních opatření, avšak taková potřeba nebyla pracovní skupinou AML shledána. Naopak, uvedení konkrétních mitigantů se jevilo jako kontraproduktivní, neboť nebylo možné uvést úplný výčet všech možných opatření a už vůbec nebylo dosažitelné na obecné úrovni přiřadit k jednotlivým inherentním rizikům konkrétní kombinace vhodných mitigačních opatření. Důvodem je, že různé modely fungování v jednotlivých pojišťovnách si budou žádat aplikaci různých kombinací mitigantů, aby riziko bylo pokryto dostatečně a přitom efektivně. Každá pojišťovna si tedy musí nastavit a procesně realizovat k jednotlivým rizikům nejvhodnější mitigační opatření, a to dle vlastního posouzení s ohledem na konkrétní interní nastavení.

Mohlo by vás zajímat: Českou ekonomikou se šíří pesimismus. Za dva roky bude hůř!

Závěr

Ze Zprávy jednoznačně vyplývá, že pojistný sektor vykazuje řadu specifik odlišujících jej od jiných finančních sektorů, u kterých by bylo minimálně vhodné docílit určité míry zohlednění v AML zákonu. Je uvedena domněnka, podle které jsou rizikové faktory vyskytující se v souběhu v jednom obchodu či obchodním vztahu zařazené do skupiny s nízkým rizikem (1) způsobilé pro využití zjednodušené identifikace a kontroly klienta. Situace spadající do skupiny se středním rizikem (2) je možné pokrýt běžnou kontrolou klienta. Zvýšené riziko (3) je vhodné eliminovat prostřednictvím zvýšené kontroly klienta. Co se týká extrémních hraničních případů, v případě nicotného rizika (0), které bylo identifikováno např. u převodů rezervy nebo zápočtu pohledávek ze smlouvy na smlouvu u jedné pojišťovny, není dle stanoviska pracovní skupiny AML nutné realizovat žádný z kontrolních kroků požadovaných AML zákonem, neboť skutečně nehrozí žádné reálné nebezpečí zneužití pro účely praní špinavých peněz a financování terorismu. Každý zákonný požadavek pak působí nepřiměřenou zátěž. Naopak při hrazení pojistného prostřednictvím kurýra a u obdobných případů, které jednoznačně spadají do kategorie s vysokým rizikem (4), by měla pojišťovna provést důkladné kontrolní kroky, nelze-li tyto situace procesně zcela eliminovat, aby bylo omezeno ML/FT riziko na možné minimum a zabráněno zneužití pojistného sektoru k praní peněz.

Mohlo by vás zajímat: Michal Fremr a Radek Novák: „STAR“ má ambice zlepšit český pojistný trh

Finální znění Zprávy bylo předloženo ke schválení nadřízené Sekci bezpečnosti ČAP a následně i Finančnímu analytickému úřadu, který tomuto dokumentu vyjádřil svou podporu. Právě soulad závěrů Zprávy se stanovisky Finančního analytického úřadu je velmi významný, neboť pojišťovnám pomůže v dalším dialogu s regulátory, např. při výkonu jejich dohledové činnosti.

Jaký je tedy vlastně význam tohoto dokumentu, který je pro členské pojišťovny nezávazným doporučením? – Vedle již opakovaně zmíněného vymezení specifik pojistného sektoru může dokument dobře sloužit jako podklad pro členské pojišťovny k vypracování legislativou požadovaného interního hodnocení rizik, čímž jim usnadní splnění jejich zákonné povinnosti. Dále je způsobilý k využití jeho věcných argumentů pro regulátora pro případné prosazení změny právní úpravy, kdy by AML zákon lépe zohledňoval specifika pojistného sektoru a tím i umožnil efektivnější alokaci ekonomických prostředků pojišťoven, které jsou vynakládány na plnění povinností vyplývajících z AML zákona.  

Pojistný obzor je k přečtení ZDE

JUDr. Mgr. Drahomíra Murínová
Česká asociace pojišťoven