Pojistný obzor je k přečtení ZDE
Velmi pravděpodobně jste již slyšeli o zákonu o právu na digitální služby jako o tzv. „digitální ústavě“. Ale víte skutečně, co tento zákon ke dni své účinnosti (1. února 2020) přinesl lidem i firmám za potenciální příležitosti (resp. s ohledem na dělenou účinnost přinese) a proč se rozhodně vyplatí se jím zabývat? Zákon samotný se skládá ze střechového zákona o právu na digitální služby a změnového zákona týkajícího se nejdůležitějších souvisejících právních předpisů. Prvotní návrh, včetně změn doprovodných zákonů, vznikal v rámci soukromého sektoru (především za přičinění ICT Unie5), jehož angažovanost je v poslední době bezesporu klíčem k pokroku digitalizace (nejen) veřejné správy.
Jako vzor pro právní úpravu byl zvolen především model severských zemí, kde je úroveň digitální gramotnosti obyvatel obecně vyšší a paleta poskytovaných digitálních služeb bezesporu pestřejší než u nás. Lze jistě i konstatovat, že tyto země hospodaří s veřejnými prostředky s menšími obtížemi než u nás a nebojí se soukromému sektoru důvěřovat při dosahování oboustranně výhodného cíle – usnadnit občanovi jeho každodenní život prostřednictvím digitálních služeb.
Po úvodní angažovanosti soukromého sektoru a následně příslušného poslaneckého výboru6 se s návrhem ztotožnil i gestor dané oblasti. Kladný postoj gesčního Ministerstva vnitra ČR byl přitom při vzniku zákona zcela zásadní, byť v rámci kompromisu zákon opustilo několik zajímavých konceptů a myšlenek z původní verze (např. podpora rozšíření uživatelů datových schránek). Na druhou stranu vznikla cenná a ojedinělá shoda mezi autory myšlenek návrhu ze soukromého sektoru, poslanci všech parlamentních stran i vládou.
Mohlo by vás zajímat: Jak se pojišťovny dívají na koronavirus a životní pojištění?
Zákon sám přinese postupnou digitalizaci veškerých dílčích úkonů (digitálních služeb), které státní správa provádí a které je teoreticky možné činit digitálně (to se přirozeně nebude týkat nedigitalizovatelných činností, jako je např. vyzvednutí občanského průkazu a registrační značky k vozidlu anebo svatba). Aby bylo zřejmé, co bude v rámci činnosti orgánů veřejné správy digitalizováno, je státu uložena povinnost vytvořit detailní přehled svých povinností a typů jednání s důsledky navenek, tj. sestavit tzv. „katalog služeb“. Stát na to má od 1. února 2020 jeden rok a Ministerstvo vnitra ČR již nyní veřejně deklaruje, že je s prací velmi daleko. V dalších čtyřech letech od sestavení katalogu služeb bude vláda ve spolupráci s dalšími orgány veřejné moci postupně digitalizovat všechny prozatím nedigitální agendy – primárně samozřejmě ty, které by mohly být přínosné pro největší počet obyvatel a zároveň by vytvořily nejvyšší přidanou hodnotu a setkaly se tak s co největším přijetím ze strany veřejnosti.
Katalog všech služeb státu bude průběžně aktualizován a dostupný on-line, aby mohlo docházet k digitalizaci nejen konkrétních úkonů, ale rovnou všech agend a souvislostí komplexních životních situací. Otevřený katalog služeb přinese prozatím zcela neznámou perspektivu digitálních služeb, kterou by měl být velmi dobře schopen vytěžit soukromý sektor. Pomáhal by tak digitalizaci i „zespoda“.
Představte si např. kompletní prodej auta nebo nemovitosti provedený on-line (prostřednictvím moderní aplikace nebo jiného rozhraní vytvořeného komerčním subjektem), s nímž bude propojen i jednoduchý vzdálený zápis změny vlastníka do příslušného registru (např. přes portál či samostatnou službu poskytnutou státem či např. bankou). Takové spojení si samozřejmě vyžádá ještě řádově roky, ale úmysl tvůrců zákona jej podporuje. Díky katalogu služeb by mělo být zaručeno, že každý bude mít právo jednat vzdáleně (digitálně) a stát bude mít povinnost naši volbu akceptovat.
Na základě zákona bude stát digitální jednání (úkony) občanů (i firem) maximálně usnadňovat, např. poskytnutím vhodných formulářů, důsledným sdílením již jednou poskytnutých dat a existující infrastruktury, poskytnutím potvrzení o realizovaném jednání, slevou na správním poplatku či notifikací o konci platnosti identifikačních průkazů, které občané mohou k přístupu k digitálním službám využívat. Stát by měl přitom jednat co nejvíce otevřeně, transparentně a neprotěžovat konkrétní technologii ani platformu, neboť by to bylo na újmu plánovanému masivnímu zásahu občanů digitalizací.
Mohlo by vás zajímat: ČNB: Jaká je úspěšnost odborných zkoušek za 1Q 2020
Ačkoliv elektronické podepisování by měla umožnit primárně řešení od soukromého sektoru na základě stávajících předpisů, zákon od 1. února 2022 umožní vytvořit na dálku i úředně ověřený podpis, což všechny konečně definitivně rozváže s papírovou podobou dokumentů aktuálně vlastnoručně opatřovaných nejvyšší dostupnou podobou podpisu. Nynější častý důvod osobních návštěv notáře či Czech POINTu tak odpadne.
V rámci změn souvisejících zákonů se do českého práva nově dostává výslovná možnost státu využívat řešení cloud computingu, díky jejichž koordinovanému využívání bude docházet k významným úsporám a zjednodušení státní IT infrastruktury. Také cloud computing bude mít svůj vlastní katalog (nabídek a poptávek), od jehož podoby se bude využívání cloudových řešení přímo odvíjet. Aktuálně využívaná řešení se budou muset v katalogu objevit do tří let od účinnosti zákona, jinak by měl daný orgán veřejné moci jejich užívání ukončit.
Bankovní identita
Inspirace severskými státy je patrná rovněž ve 2. klíčovém pilíři digitalizace v podobě zákona o bankovní identitě, označovaném též jako „zákon BankID“. V souladu se severským předobrazem přináší zákon BankID využití (u nás dosud prakticky opomíjené) státní elektronické identifikace za současného spojení s možností elektronicky se relevantně podepsat, a to prostřednictvím novelizace zákona o bankách, zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (AML), zákona o pojišťovnictví a zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.
Zákon BankID především rozšíří stávající okruh činností, které banky mohou vykonávat, a to o poskytování elektronické identifikace, autentizaci a služby vytvářející důvěru, jakož i další související služby. Rozhodnou-li se banky nebo pobočky zahraničních bank uvedené služby poskytovat, musí bezplatně umožnit elektronické ověření totožnosti svých klientů orgánům státu, obcí a krajů. Za to však budou moci tyto služby poskytovat úplatně všem ostatním osobám, a to napřímo nebo prostřednictvím nově zřízené obchodní společnosti, tzv. „poskytovatele identifikačních služeb“. Tato podmínka, která zaručuje dostatečnou míru právní regulace elektronické (bankovní) identity v souladu se stávajícími právními předpisy a jasnou kompetenci orgánů dozoru, byla klíčovým požadavkem veřejné správy při jednání o podobě zákona BankID.
Mohlo by vás zajímat: Historicky osvědčený vestavěný stabilizátor pojišťovnictví ve vážném ohrožení
Základním prvkem poskytovaných služeb pak bude prostředek pro elektronickou identifikaci v podobě přihlašovacích nástrojů klientů bank do internetového bankovnictví. Patrně každý z nás je v nějaké formě má a umí je jednoduše používat. To je základní rozdíl oproti státním prostředkům elektronické identifikace (občanskému průkazu s elektronickým čipem), k jejichž využívání je potřeba čtečka čipových karet, obslužná aplikace a znalost několika číselných kódů. Není divu, že se stávající prostředky dosud příliš nerozšířily. Výše uvedeným bankovním prostředkem by mělo být možno se nejen přihlásit k digitálním službám státu (zejména přes rozhraní Portál občana), ale také např. (i v synergii se zákonem o právu na digitální služby) na dálku uzavřít a podepsat smlouvu, vstoupit do elektronického spisu nebo ověřit svou identitu u jakéhokoli poskytovatele elektronických služeb a tyto služby z pohodlí domova čerpat.
Zákon BankID přináší státu i soukromému sektoru až 5,5 mil. potenciálních uživatelů, kteří již mají a důvěrně znají své přístupové prostředky. Aby byl prostor pro dostatečnou přípravu IT prostředí, procesů uvnitř participujících bank i soukromého sektoru, který bude mít bezesporu z elektronické (bankovní) identity prospěch, účinnost BankID zákona nastane až k 1. lednu 2021.
Přístup do základních registrů
Zákon BankID krom výše uvedeného umožní k 1. lednu 2021 bankám a pojišťovnám přistupovat do základních registrů a dalších vybraných informačních systémů veřejné správy a ověřovat aktuálnost údajů o jejich klientech, a to za účelem plnění jejich povinností stanovených právním předpisem (především povinností identifikace a kontroly klienta podle zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, povinnosti bránit neoprávněným dispozicím s prostředky klientů apod.).
Zákon o základních registrech již před zákonem BankID umožňoval, aby k údajům v základních registrech nebo agendových informačních systémech přistupovali i tzv. „soukromoprávní uživatelé údajů“, tj. „podnikající fyzická nebo právnická osoba, která není orgánem veřejné moci a je podle jiného právního předpisu oprávněna využívat údaje ze základních registrů nebo z agendového informačního systému“. Nezbytnou podmínkou pro takový přístup k údajům v základních registrech nebo agendových informačních systémech ze strany soukromoprávních subjektů byla (a je) existence potřebného zmocnění v právním předpise, kterým je právě úprava zákona BankID.
Mohlo by vás zajímat: Podcast: Nové zkoušky jsou věčným soubojem mezi teorií a praxí
Ačkoli pojišťovny disponovaly (na rozdíl od bank) funkčním přístupem k údajům klientů již před zákonem BankID, byl přístup založený na výše popsané úpravě uživatelsky poněkud nepraktický (zejména co se týče přístupu výhradně prostřednictvím agendového informačního systému). Zásluhou České kanceláře pojistitelů (ČKP) bylo prostřednictvím zákona BankID pojišťovnám, resp. ČKP, založeno oprávnění zřídit, provozovat a spravovat vlastní informační systém, který jim umožní přímý přístup do základních registrů, informačního systému evidence obyvatel a informačního systému cizinců. Zároveň byla zakotvena volitelná možnost pojišťoven využívat údaje vedené v základním registru, informačním systému evidence obyvatel a informačním systému cizinců prostřednictvím ČKP pro případ, kdy pojišťovna sama nezřizuje potřebný přístup, a zmocnění ČKP k takové činnosti.7
Závěr
Vyhlášením ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv se uvedlo do pohybu členité soukolí, které započne implementaci „digitalizačních“ zákonů do praxe. Právě toto uvedení zákonů v život dalšími legislativními, technickými, procesními a faktickými kroky lze vnímat jako klíčovou fázi skutečné digitalizace, na kterou jsme doteď s napětím pouze čekali. Předchozí významnější kroky k částečné digitalizaci učinila ČR již před nepochopitelně dlouhou dobou. Je na každém z nás, aby se otevřel příležitostem, které digitalizace přináší, a nacházel efektivní cesty, jak legislativních změn uváděných do praxe využít. Je načase oprostit se od stávajících dogmat, předsudků a stereotypů a začít myslet a především jednat digitálně!
Ačkoli zatím není naše společnost na plnou digitalizaci připravena a bude nutné postupovat pozvolna, stále řídnoucí řada kritiků digitalizace a milovníků „starých papírových pořádků“ se s tímto trendem již konečně musí smířit. Pevně věříme, že soukromý sektor a veřejná moc v této oblasti potáhnou za jeden provaz.
Pojistný obzor je k přečtení ZDE
František Korbel
Dalibor Kovář
Pavel Amler
Advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS
Autoři se podíleli na tvorbě popisovaných zákonů
1 Autoři se podíleli na tvorbě popisovaných zákonů.
2 Zákon č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů.
3 Zákon č. 49/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
4 Zákon č. 47/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
5 ICT UNIE z.s.; http://www.ictu.cz/
6 Výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj.
7 Zákon BankID novelizuje i zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, do které se promítá nově zřizovaná kompetence ČKP využívat a předávat údaje ze základních registrů a dalších informačních systémů veřejné správy pojišťovnám.
Komentáře
Přidat komentář