Na světovém růstu se bude jako doposud nejvýznamněji podílet ekonomika Číny (avšak s přetrvávajícím rizikem výraznějšího zpomalení) následovaná zhruba shodným příspěvkem nejsilnější světové ekonomiky, tj. Spojených států, a eurozóny (viz graf níže). Z pomalování globálního růstu, které započalo v roce 2018, přetrvá až do konce roku 2020. Za tímto výhledem stojí několik důvodů, přičemž dva lze označit jako dominantní.
První odráží proces pokračování normalizace úrokových sazeb ve světové ekonomice, zejména pak v USA, neboť americký Fed s různou intenzitou nepřímo ovlivňuje i nastavení měnový ch podmínek mimo své teritorium. Avšak právě tempo zvyšování úrokových sazeb Fedem by dle čerstvých informací mohlo být na výhledu zřetelně opatrnější vzhledem ke zhoršujícím se výhledů m amerického hospodářství. To ale rovněž není dobrou zprávou pro světovou ekonomiku. Nicméně z pomalení procesu normalizace úrokových sazeb by mohlo ulehčit zejména těm rozvojovým a rozvíjejícím se zemím, jejichž zadlužení je denominováno v amerických dolarech.
Mohlo by vás zajímat: Podle aktuální studie chatboty dospějí a rychle se zapojí do praxe
Globální ekonomický výhled podle České národní banky
Druhým dominantním důvodem zpomalování globálního růstu je obecné přetrvávání nejistoty vyvolané zvýšenými bariérami ve světovém obchodu. Patnáctý leden 2019 tuto nejistotu ještě dále umocnil, a to rozhodnutím zákonodárců ve Spojeném království, kteří výraznou většinou odmítli návrh dohody o Brexitu, a tím zvýšili pravdě podobnost nastolení odchodu své země z EU bez dohody (tzv. tvrdý brexit). V evropském teritoriu dále rezonuje diskuse o kondici německé ekonomiky – nazývané obrazně ekonomickou lokomotivou Evropy. Její viditelné zpomalení v závěru loňského roku však stále lze interpretovat spíše jako dočasné.
Vedle zmíněných faktorů, působících ve směru zpomalení světové ekonomiky, lze ovšem vysledovat i faktory pozitivní, které by měly naopak působit ve směru vyššího globálního růstu. K těm lze zařadit rostoucí výši investic ve světové ekonomice, snížené výhledy ceny ropy a vyšší míru zaváděných fiskálních stimulů. Ty posledně jmenované však mají i svoji odvrácenou stranu v podobě obav z udržitelnosti veřejných financí v zemích, které je nemají v nejlepší kondici.
Mohlo by vás zajímat: Zátěžový test EIOPA prokázal odolnost evropských pojistitelů
Velká obezřetnost by měla panovat u vlád těch zemí, jejichž dluh vzhledem k HDP překračuje nejen doporučenou (řekněme 60%) úroveň, ale i kritickou, tj. trojcifernou hranici. Z rozvinutých zemí lze připomenout známé příklady jako je Řecko, Itálie, Portugalsko, ale např. i pilíře světového hospodářství, tj. Japonsko a zejména USA. Vstup do nového roku přinesl právě v USA ještě další nejistotu, kterou je rozpočtové provizorium federálního rozpočtu.
Globální inflace se dle výhledu v letošním roce zvýší, její korekci lze očekávat až na konci této dekády. Viditelný vliv na vývoj inflace ve světě bude mít opět vývoj v Číně a dvou nejsilnějších ekonomických oblastech, tj. Spojených státech a eurozóně. Ke zvýšenému růst u globální inflace v letošním roce přispěly i předchozí depreciace řady měn rozvíjejících se trhů oproti americkému dolaru. Opačným směrem může stále více působit nižší cena ropy. Její cena je však určována v amerických dolarech, což může výsledný efekt do vývoje „národní“ inflace v řad ě zemí tlumit.
Komentáře
Přidat komentář